Evoluční teorie to vylučuje, i navzdory důkazům
Josef Holzschuh *)
Sydney, Austrálie
(Z webu The Scientific Impossibility of Evolution přeložil M. T. – 09/2010)
NÁSLEDUJE POUZE VÝŇATEK z článku a přednášky, prezentované na kongresu katolických vědců v Římě, v listopadu 2009. Kongres měl název „Evoluce je z vědeckého hlediska nemožná“.
Souhrn
Časopis Science přinesl zprávu, že ve stehenní kosti dinosaura Tyrannosaurus rex byl objeven kolagen a měkká tkáň. Kost našli vědci v útvaru Hell Creek ve státě Montana, USA. Když se odborná veřejnost roku 2005 dověděla, že pracovníci Glendivského muzea dinosaurů a fosilií ve státě Montana našli výborně zachovalé stehenní kosti Triceratopse a Hadrosaura, požádali příslušní badatelé o povolení (a dostali ho) rozříznout kosti napůl a odebrat z nich vzorky a provést radiokarbonové (RC) testy na přítomnost eventuálního kostního kolagenu.
Obě kosti kolagen skutečně obsahovaly a vědci na základě toho stanovili pomocí urychlovačového hmotnostního spektrometru konvenční stáří Triceratopse na 30 890 +/- 380 let a Hadrosaura na 23 170 +/- 170 let. Načež ze zmíněných kostí extrahovali ještě veškerý organický uhlík a bioapatit a předběžně je upravili tak, aby odstranili případné nežádoucí příměsi, přičemž jim vyšla totožná radiokarbonová stáří, která byla v podstatě stejná jako radiokarbonová stáří megafauny.
Srovnání radiokarbonových stáří jak megafauny (např. mamutů, mastodontů, šavlozubých tygrů – například rodu Smilodon, obřích bizonů a lenochodů) tak dinosaurů (Acrocanthosaurů, Allosaurů i Hadrosaurů) ukazuje, že všichni žili v téže době. Podle Dr. Waltera Libbyho, vynálezce radiokarbonového datování, „neexistuje žádný známý přírodní mechanismus, který by změnil kolagen natolik, aby nám při jeho použití vyšlo nesprávné stáří vzorku.“
Další vědci prokázali, že kolagen i měkká tkáň se běžně rozpadají po 30 000 až 100 000 letech. A například v uhlí a diamantech našli vědci také určitá stopová množství uhlíku C-14, i když by tam neměl být vůbec žádný. Paleontologové přišli také s důkazy toho, že dinosauři a lidé žili v téže době, jelikož našli jejich stopy ve stejných vrstvách na několika místech Spojených států. Po celém světě existují též nezpochybnitelná pravěká vyobrazení dinosaurů, která potvrzují data RC, například v Izraeli, Sýrii, východní Africe, Peru, Mexiku, Spojených státech a Kambodži.
Abychom se vyrovnali se zmíněnými do očí bijícími a velmi závažnými chronologickými nesrovnalostmi, je třeba vzít v potaz nejnovější trendy v geologii a paleontologii. Vysvětlení poskytují závěry z pokusů se vznikem vrstev (stratifikace), které zpochybňují samotné základy stratigrafie a tudíž i samotné základy chronostratigrafie (tzv. geologický sloupec).
Například domněnka, že dinosauři jsou staří více než 65 milionů let, vychází přímo ze stáří hornin určeného mimo jiné i podle zásady superpozice (viz poznámka níže). Je-li takový výklad vývoje hornin chybný (jak o tom svědčí laboratorní pokusy), pak je chybné i datování fosilií ve zmíněných horninách, které je odvozené od tohoto principu.
V našem článku dokládáme existenci zbytkového uhlíku 14 ve fosiliích, které běžně vědci vylučují z RC datování kvůli jejich předpokládanému vysokému stáří. Pokroky sedimentologie i RC datování fosilií nám nyní umožňují systematicky přehodnotit stáří pozemských sedimentárních hornin postulované konvenční stratigrafií.
superpozice = mladší geologické vrstvy leží na starších, ovšem je zde řada výjimek vlivem postsedimentárních tektonických procesů, např. překocené vrásy a přesmyky (nasunutí starší vrstvy na mladší), jak tvrdí evoluční geologie, aby vyhověla evoluční biologii, např. když vrstva s trilobity leží výš než kde by se dle evoluční teorie měli trilobiti nacházet – Pozn. edit.
*) Dr. Josef Holzschuh získal akademické vzdělání v oboru geofyziky na Univerzitě Západní Austrálie.