Pokračování k otázce stáří světa
Pavel Kábrt
(březen 2009, viz také Stáří světa – 101 argumentů)
Biologický materiál:
Jeden evolucionista se ptá, jaký biologický materiál, jemuž evoluční biologové přisuzují vysoká stáří, nalézáme v překvapivě zachovalém stavu. Uvedl jsem to v předešlém příspěvku v bodě 1 (stehenní kost Tyranosaura rex a bakterie), ještě doplním: V Dominikánské republice byly nalezeny bakterie v břišní dutině včel uvězněných v jantaru a schopných kultivace (vytvořily se kolonie živých bakterií). Evolucionisté jim přisoudili stáří 25-40 mil. let, ale ztratili o ně zájem když se ukázalo (jako u mravenců v jantaru), že jsou velmi podobné současným, tedy že za údajných 30mil. let nedošlo k žádné evoluci. Je zde ale řada jiných implikací. I bakterie ve „spícím“ stavu, jakožto každá aerobní spóra, musí, byť jen minimálně, dýchat a „jíst“. Mohla by zásoba kyslíku a „potravy“ vystačit po 30mil. let? Tak se jeví pravděpodobnější, že nejsou tak staré. Navíc oproti zmrzlým bakteriím tyto byly v teplejším prostředí a proto vyžadovaly vyšší metabolismus.
Mikrobiolog dr. Cano v Kalifornii analyzoval tyto bakterie ze včely, která nemá žihadlo /Dominikánská bezžihadlová včela/, která byla v jantaru. Byl velmi opatrný, aby nedošlo ke kontaminaci. Analýza DNA ukázala, že je velmi podobná té samé DNA nalézané v bakteriích, které žijí dnes ve včelách. Mike Kinnaird dodává, že také opticky aktivní komponenty mikrobích proteinů by kompletně racemizovaly již po zhruba milionu let, jejich proteiny by se staly neužitečné. Totéž se týká nukleových kyselin, také opticky orientovaných, s různým časovým rozložením racemizace. A tak by tyto organizmy zahynuly dávno před 30 miliony let.
Mitochondriální Eva:
I 200 000 let je pro evolucionisty málo, takže dohadovat se, jestli studie o 6000 letech jsou správné či ne, je stejné, jako dohadovat se, jestli dinosauří kladívko leželo v prvohorách či druhohorách. Obé popírá evoluci, což mnozí evolucionisté nechtějí vnímat. Nicméně:
- „změna rychlosti evoluce je všeobecně vyšší než se očekávalo podle teorie neutrality, což vzneslo otázku, jak spolehlivé molekulární hodiny jsou, nebo zda ve skutečnosti vůbec nějaké molekulární hodiny existují“ (Rodriguez-Trelles, et al., 2001, 98:11405)
V roce 2002 jiná studie zpochybnila vysoká stáří vyplývající z molekulárních hodin: „V současnosti probíhá konflikt mezi časovými hodnotami odvozenými ze zkamenělin a z molekulárních hodin. Molekulární přístup v datování větvení stromu života často vede k podstatně hlubšímu časovému oddělení než vyvozují paleontologové. ….Zjistili jsme podstatný nedostatek v molekulárních datovacích metodách, což vede k datům systematicky přehánějícím evoluční čas.“ (Rodriguez-Trelles, et al., 2002, 98:8112,8114)
Jeden oponent dále cituje z článku v Science:
Ann Gibbons napsala: „Mitochondriální DNA mutuje mnohem rychleji než se očekávalo, což vede k novým forensním procedurám a vznáší obtížné otázky ohledně datování evolučních událostí.“ Ať už jsou příčiny jakékoliv, evolucionisté se soustřeďují na účinek vyšší mutační rychlosti. Např. vědci vypočítali, že „mitochondriální Eva“ – žena, jejíž mtDNA byla prapůvodní všem současným lidem – žila 100 000 až 200 000 let před námi v Africe. Při použití nových hodin by byla stará pouhých 6 000 let (Ann Gibbons, Science 1998:279:29, Calibrating the Mitochondrial Clock)
Oponent upozorňuje, že tato evolucionistka okamžitě dodala ve svém článku (279:29), že „nikdo si nemyslí, že tak tomu je“ a že mnoho výsledků testů je „nepřesvědčivých“. Z toho však uzavírá, že pramáti všeho lidstva žila před 200 tisíci lety, tedy zcela ve zjevném rozporu s paleontologickými daty.
V současnosti se ukazuje, že všechny předpoklady k použití molekulárních hodin založených na mtDNA jsou vadné: jak rychlost mutací, tak předpoklad, že mitochondriální DNA je děděna jen v mateřské linii. Philip Awadalla a jeho spolupracovníci napsali:
- „Mnoho z toho, co bylo vyvozeno z modelu a rychlosti lidské evoluce a mtDNA bylo založeno na klonální dědičnosti. Jejich výsledky budou muset být přehodnoceny.“ (Science, 1999, 286:2525)
Zirkony-helium – další informace
Výzkum zirkonových krystalů dělají dvě skupiny vědců už asi deset let. Publikovali svoje výsledky v několika prestižních vědeckých časopisech. Takže protiargument evolucionistů, že záleží při difúzi na hloubce a teplotě, mě rozesmál, to je fakt „objev“. Doporučuji přečíst si alespoň jednoduchý článek: www.trueorigin.org. Nechť je evolucionistům polehčující okolností, že obecně dosud nepochopili, oč vlastně u zirkonových krystalů jde: měří se rychlost úniku helia (difúze) a míra jeho zadržení v krystalech v závislosti na hloubce vyzvednutého vzorku (např. 1500 m/124°C). Také evolucionisté datují tak, že srovnávají množství atomů helia v zirkonech s jeho produkcí z rozpadu U-Th/He a Pb, což by odpovídalo 1,5mlrd. let. Datování kreacionistů je však zcela odlišné: tam se porovnává množství uniklých atomů helia (dle rozpadu U-Th a množství olova v zirkonech) s rychlostí jejich úniku (difúzí), která byla pečlivě měřena pro řadu různých vzorků mnoho let. Jde o dvě zcela odlišné metody. Koncentrace helia v zirkonech je asi 200x vyšší než v okolní slídě, ve které se zirkony nalézají (biotit, černá slída), do které helium uniká dle zákonů difúze. Přesto při porovnání měrných objemů zirkonů a slídy je množství uniklého helia ze zirkonů řádově rovno jeho množství ve slídě. Tím je odmítnuto evoluční vysvětlení, že v zirkonech mohlo kdysi dávno dojít k obrovskému nárůstu neradiogenního helia (bylo by též ve slídě).
Výsledná data ještě podtrhují další zjištění: ze zirkonových krystalů unikají i atomy olova (mnohem pomaleji než helium) a tento únik (resp. množství zadržených atomů olova např. v hloubce 4310m/313°C v zirkonech) koreluje s vypočteným věkem zirkonů: 5680 ± 2000 let. Dále: zadržené množství helia koresponduje s jeho deficitem v současné atmosféře. Dr. Larry Vardiman ukázal, že i po odečtu příslušného množství helia uniklého z atmosféry, je nyní jen 0,04% helia v atmosféře vzhledem k několika miliardám let staré Zemi. Už r. 1957 Melvin Cook, kreační chemik, popsal tento problém v Nature, v článku „Kde je zemské radiogenní helium?“. Ani za půl století nenašli evolucionisté odpověď, aby ji publikovali v Nature. Kreacionisté vědí, kde je toto helium: stále uvězněno v krystalech zirkonů.
Vzorky byly posílány expertům (laboratořím) anonymně přes prostředníka, aby evolucionisté nebyli v pokušení výsledky falšovat, kdyby se dozvěděli, že jde o výzkumy kreacionistů. Je samozřejmě i řada dalších evolučních „odvysvětlení“, třeba že zirkony byly v minulosti mnohem chladnější (?! – „tonoucí se stébla chytá“), výpočty však ukazují, že by musely být zmraženy na minus 100°C, aby zadržely helium na potřebných 1,5mlrd. let.
Podrobnější články:
- (ICC 2003) Humphreys, D. R., S. A. Austin, J. R. Baumgardner, and A. A. Snelling, Helium diffusion rates support accelerated nuclear decay, 2003a, in Proceedings of the Fifth International Conference on Creationism, edited by R. L. Ivey, Jr., Creation Science Fellowship, Pittsburgh, Pennsylvania, pp. 175-195, 2003. See www.icr.org.
- (CRSQ 2004) Humphreys, D. R., S. A. Austin, J. R. Baumgardner, and A. A. Snelling, Helium diffusion age of 6,000 years supports accelerated nuclear decay, Creation Research Society Quarterly, 41(1), 1-16, 2004. See www.creationresearch.org.
Geologické sedimentární vrstvy
Je zcela evidentní, že sedimentární vrstvy po celém světě nevykazují v mezivrství horizontální plochy známky žádných dávných světů (tedy dávných, miliony let trvajících povrchů naší planety s členitostí a bůjným životem). Grand Canyon je jen jeden z takových příkladů prvohorních vrstev, kde navíc některé vrstvy zcela chybějí (ordovik, silur, devon, 150 milionů let „chybí“).
Jistě jako příklad nestačí postulovat několik meteoritických kráterů, na které mohly být v průběhu tří tisíc let od potopy naneseny sedimenty, nebo které leží (jako většina z asi stovky dnes známých) na povrchu Země. Oprávněná otázka zní, kde jsou v mezivrství třeba prvohor (300 milionů let) nebo ještě starších etáží stovky! kráterů po meteoritech. Země byla údajně zpočátku bez atmosféry – potom v prahorách by měly být ne stovky, ale stovky tisíc kráterů po meteoritech. Na Měsíci s nižší gravitací je jen na přivrácené straně 300 tisíc kráterů, na odvrácené ještě víc, podobně na Venuši a jiných planetách. Kdepak něco podobného máme na Zemi? Je to o míře, jako často celá diskuse evoluce – kreace.
Dále, kde jsou neklamné důkazy tehdy existujícího světa, trvajícího miliony let, v různých mezivrstvách, to je zcela oprávněná otázka: svět s horami, kaňony, miliardami stromů (tedy jakékoliv důkazy o kořenových systémech v druhohorách a třetihorách), vrstvy úrodné půdy, desítky metrů erodované zeminy atd. ve většině geologických formací? Žijeme ve světě, kde toto všechno je. Proč by podobný povrch, jako ten náš dnes, nebyl před deseti, dvaceti, třiceti, stem, dvěma sty atd. miliony let a neměl se zračit v hluboko položených sedimentech? O ničem takovém však vrstvy a hlavně mezivrství nesvědčí. Např. na konci provohor máme obrovská ložiska uhlí a ropy, tedy známky nepředstavitelně bůjného života dokonce s rostlinami rozměrově o mnoho vyššími než naše současné, ale v mezivrství, před karbonem, nejsou ani stopy po nějakých lesích obrovských plavuní, přesliček či kapradin (měly mohutné kořeny, tvořené dřevem a lýkem). Z čeho pak ty obrovské zásoby uhlí asi vznikly, když před nimi nemáme v mezivrství ani náznak bůjné vegetace? Jeden evolucionista odpověděl: „pravděpodobně je dnes povrch členitější“. A je to vyřízeno.
Nevhodné nálezy:
www.omniology.com – vypálené a vytesané tisíce sošek dinosaurů v Mexiku. Mezi nimi byly neznámé druhy dinosaurů, ne dnes neznámé, ale tehdy neznámé (v polovině 20. století, kdy k těmto objevům došlo). Takže podvrhy? Hm, sošky i pod základy domu. Jinak sošky a rytiny dinosaurů se našly i jinde (Arizona, Rhodesie). O koexistenci lidí a dinosaurů je toho hodně, ale evoluční dogma je prostě „nad tím“.
No a koule z Jižní Afriky (www.mcremo.com) budou asi také podvrhy, jak jinak. A pokud ne podvrhy, tak se asi „propadly do starohor z napoleonských válek, tedy o 2, 8 miliardy let zpět“.