Devils Tower lze vysvětlit ústupem vod Potopy

Michael J. Oard

Z creation.com přeložil Pavel Akrman – 06/2022. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

Obrázek 1. Ďáblova věž na severovýchodě Wyomingu, USA. Všimněte si vertikálních zlomů, zvaných joints (spáry), které by měly vést k rychlé erozi díky mechanismu cyklického zmrazení-rozmrazení.

Devils Tower v povodí řeky Powder River na severovýchodě Wyomingu ve Spojených státech je jedním z nejpůsobivějších erozních pozůstatků na Zemi (obrázek 1). Stojí 390 m nad řekou Belle Fouche River a dosahuje nadmořské výšky 1 560 m. Vypíná se asi 275 m nad celkovou nadmořskou výškou planiny. V roce 1906 prezident Theodore Roosevelt založil Devils Tower a malou oblast kolem ní jako první Národní památník, díky její malebné kráse a vědeckému zájmu.

Vertikální, kulatá věž má svou základnu o průměru 300 m a je složena ze znělce, což je ztvrdlá vyvřelá hornina. V této krajině pronikla stejná hornina skrze sedimentární horniny i jinde.¹ Například západně od Devils Tower je formace Missouri Buttes se stejným druhem horniny.

Obrázek 2. Formace „The Feather“ (Peří) ve východním Washingtonu, USA, je složena z jediné řady velkých čedičových sloupů Columbia River Basalt. Její charakteristické rysy byly odhaleny erozí na obou stranách záplavou jezera Lake Missoula.

Když se vyvřelá hornina Devils Tower ochladila a ztuhla, vytvořily se vertikální sloupy s pravidelnými zlomy, podobně jako u velkých čedičových proudů ochlazených v rozsáhlých tocích Columbia River Basalt ve Washingtonu, severním Oregonu a v přilehlém Idaho (obrázek 2). Legenda domorodých Američanů z Kiowy říká, že svislé sloupky byly způsobeny obrovským medvědem, který škrábal po stranách ve snaze dostat se k některým mláďatům na vrcholu věže. Obecně se věří, že hornina (znělec neboli phonolit) je podle uniformitariánské časové škály stará 33 až 55 milionů let, a tudíž vyvřela v raném až středním období kenozoika.¹

Původ Devils Tower

Kruhový tvar věže a svislé sloupy vedly většinu geologů k domněnce, že Devils Tower je kuželem či „jícnem“, který byl kdysi pod sopkou.^2,3 Pokud to tak je, pak musel proniknout sedimentárními horninami, které byly blízko nebo nad vrcholem věže. Takže z okolí věže pak bylo erodováno více než 300 m sedimentárních hornin, potažmo z celého regionu severovýchodního Wyomingu. Tato mohutná eroze je posílena i přítomností útvaru Pumpkin Buttes, což je erodovaný sedimentární pozůstatek ve směru dále na jih uprostřed povodí Powder River.⁴

Obrázek 3. Původní informační tabule u Národního památníku Devils Tower, představující uniformitariánský výklad pomalé eroze po miliony let. Podle tohoto výkladu vzniklo před 40 miliony pouze horních 25 % věže. Od té doby eroze snížila tvrdý pískovec a měkké břidlice na pláních High Plains asi o 185 m, zatímco věž zůstala téměř nedotčena.

Nicméně existují i dvě další hypotézy o vzniku Devils Tower. Druhý předpoklad spočívá v tom, že věž představuje magmatický průnik, zvaný „stock“ (špalek), který ztuhnul hluboko pod zemí. Třetí hypotéza předpokládá, že Devils Tower je erodovaný lakolit, což je magmatické těleso ve tvaru hřibu. Čtvrtou domněnku představuje nová informační tabule (viz obrázek 4), která uvádí, že Devils Tower je pozůstatkem parapetu, což je vyvřelá a ztuhlá láva mezi dvěma vrstvami sedimentárních hornin.

Je však nepravděpodobné, že by eroze typu „stock“ nebo lakolitu způsobila takový kruhový útvar jako je Devils Tower, a návrh, že by eroze parapetu vyústila v takovou kruhovou věž, je násilný. Nejrozumnějším vysvětlením je první hypotéza, ta o sopečném kuželu.

Obrázek 4. Nová informační tabule, která říká, že věž Devils Tower vznikla teprve před 1 až 2 miliony let.

Nejdůležitější je – bez ohledu na to, která hypotéza je správná – že Devils Tower byla kdysi zcela pokryta sedimentárními nánosy, a jak tato hornina erodovala, došlo k odhalení Devils Tower. Cedule v návštěvnickém centru dokonce uvádí, že sedimentární nánosy byly kdysi 2,4 km silné a erodovaly více než 50 milionů let, což znamená předpoklad, že sedimentární hornina byla šestkrát vyšší než Devils Tower. Nemyslím si, že existují nějaké důkazy pro tuto uniformitariánskou víru, ale víme, že sedimentární horniny musely být silnější než 300 m, aby zakryly věž.

Měnící se příběh eroze High Plains

Předchozí informační tabule severně od národní památky Devils Tower popisovala dobu odhalování věže Devils Tower (obrázek 3). Geologové věřili, že horních 25 % věže bylo odkryto již před 40 miliony let. Takže zbytek sedimentární horniny erodoval do současné krajiny 40 milionů let. To však znamená, že věž Devils Tower musela stát s malými změnami svého průměru či výšky 40 milionů let! Jak mohlo dojít k erozi tvrdého pískovce a měkké břidlice z High Plains, aniž by byla výrazné erodována samotná věž? Kromě toho, rovinaté sedimenty nejsou na východní či jihovýchodní straně (sestupné) v nějaké obrovské záplavové oblasti. Sedimenty byly z kontinentu jednoduše smeteny.

Obrázek 5. Útvar Steamboat Rock, 275 m vysoký erozní pozůstatek čedičové lávy v Upper Grand Coulee, Washington. Láva kolem Steamboat Rock byla erodována během několika dní záplavou jezera Missoula.

Obrázek 6. Schéma eroze Devils Tower příslušnou erozní rychlostí za milióny let.

Nicméně i samotným uniformitariánským vědcům se tento příběh o pomalé erozi kolem věže po dobu 40 milionů let nakonec zdál přemrštěný. Proto byla informační tabule nahrazena (obrázek 4). V ní se přiznává, že původ známého skalního obelisku zůstává „poněkud nejasný“ a dále se uvádí, že věž stála v minulosti odkryta pouze 1 až 2 miliony let! Takže nyní se odehrála ta extrémně pomalá eroze pískovce a břidlice na pláni o výšce 300 m pro změnu jen během 2 milionů let. To je ovšem radikální změna názoru na rychlost eroze High Plains. Jelikož původní odhad byl velmi pomalý, pak se nový odhad jeví ve srovnání se současnou rychlostí eroze příliš rychlý, zejména s ohledem na fakt, že věž za celou tu dobu jen málo změnila svůj průměr.

Proč má Devils Tower přetrvávat miliony let?

Měření odplavovaného říčního sedimentu do oceánů⁵ ukazuje, že celá Severní Amerika by byla erozí srovnána k hladině moře za pouhých 10 milionů let. To však ignoruje celou řadu geotektonických faktorů. Ale i kdybychom toto nebrali v úvahu, pak teoretická maximální doba eroze ke srovnání Severní Ameriky pravděpodobně není vyšší než 40 až 50 milionů let.

Přetrvání věže Devils Tower je obzvláště záhadné, protože svislé stěny skály jsou náchylnější k erozi, a jsou ovlivňovány gravitací, tedy sesuvy a pády kamenů. Kromě toho jsou rozsáhlé vertikální zlomy na věži náchylné ke zničení vlivem mrazu a tání. Zlomy se při bouřkách plní vodou a jak voda během chladných měsíců zamrzá, trhliny se zvětšují. Dalo by se očekávat, že každou zimu se často uvolní celé kusy skály a spadají na základnu věže. A právě to je skutečně pozorováno:

„Když jsme v listopadu 1954 pobývali poblíž základny věže, během nočních mrazů bylo slyšet, jak kameny padaly na suť při úpatí. K tomu docházelo obvykle po sněžení … Za teplého slunečného dne sníh roztál a voda se dostala do zlomů [svislých trhlin] ve věži. Po setmění voda opět zamrzla a zvětšila svůj objem, což postupem času odlamuje celé kusy z věže a přibývá další suť.“⁶

Obrázek 7. Schéma eroze odtokových vod Potopy sedimentárních hornin kolem Devils Tower, které zanechaly věž jako erozní pozůstatek po Potopě.

Devils Tower by musela být zničena rychle, určitě za méně než 100 000 let.

A právě to je (pro uniformitariánské geology) tou největší záhadou, protože věž se dnes jeví být téměř stejně velká, jako při svém vzniku:

„Neexistuje žádný důkaz, který by podporoval názor, že tyto masy vyvřelé horniny byly znatelně větší, než jsou v současnosti, nebo alespoň větší než současný pokryv suťového násypu v oblasti.“⁷

Navíc množství spadané suti kolem Devils Tower je docela skromné,⁸ což jen posiluje závěr, že eroze byla jak rychlá, tak i nedávná.

Vysvětlení Potopou

Jediným schůdným způsobem, jak vysvětlit Devils Tower, je rychlá eroze sedimentárních hornin v High Plains mohutnou masou proudící vody, která po sobě zanechala erozní pozůstatek lávového kuželu. Toto je v souladu s plošnou erozí vod Potopy odtékajících z kontinentu.^9,10 Věž zůstala vysoká po Potopě nejspíš proto, že hornina věže byla odolnější a / nebo současná rychlost eroze byla v oblasti nižší.

Povodně po sobě obvykle zanechávají pozůstatky eroze. Například záplava jezera Missoula v horní části Grand Coulee erodovala 275 m lávového čediče během několika dní. 275 m dlouhý erozní pozůstatek po této povodni leží uprostřed Upper Grand Coulee,¹¹ a nazývá se Steamboat Rock (obr. 5).

Obrázek 6 znázorňuje schéma průběhu dění v oblasti Devils Tower, pokud by eroze na High Plains probíhala milióny let podle uniformitariánského paradigmatu založeného na tom, co víme o současných rychlostech eroze. Naproti tomu obr. 7 představuje schéma eroze očekávané během odtoku vod Potopy, které po sobě zanechaly vysokou, málo erodovanou, vertikální věž, která se od doby svého odhalení příliš nezmenšila. Je zjevné, že důkazům lépe odpovídá model Potopy.

Odkazy

1. Robinson, C.S. and Davis, R.E., Geology of Devils Tower, Wyoming, Devils Tower Natural History Association, p. 1, 1995.
2. Blackstone, Jr., D.L., Traveler’s Guide to the Geology of Wyoming, 2nd ed., Geological Survey of Wyoming Bulletin 67, Geological Survey of Wyoming, Laramie, WY, p. 42, 1988.
3. Lageson, D.R. and Spearing, D.R., Roadside Geology of Wyoming, Mountain Press, Missoula, MT, pp. 98–100, 1988.
4. Blackstone, ref. 2, pp. 94–95.
5. Roth, A.A., Origins—Linking Science and Scripture, Review and Herald Publishing, Hagerstown, MD, pp. 263–266, 1998.
6. Robinson and Davis, ref. 1, p. 36.
7. Robinson and Davis, ref. 1, p. 58.
8. Robinson and Davis, ref. 1, pp. 57–58.
9. Walker, T., A biblical geological model; in: Walsh, R.E. (Ed.), Proceedings of the Third International Conference on Creationism, technical symposium sessions, Creation Science Fellowship, Pittsburgh, PA, pp. 581–592, 1994.
10. Oard, M. J., Flood by Design: Receding Water Shapes the Earth’s Surface, Green Forest, AR, 2008.
11. Oard, M. J., The Missoula Flood Controversy and the Genesis Flood, Creation Research Society Monograph No. 13, Creation Research Society, Chino Valley, AZ, p. 109, 2004.