Dlouhověkařské myšlení zasadilo tělu smrtící úder
Z Creation.com přeložil Pavel Akrman – 04/2022. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.
Poznámka redakce: V lednu 2022 proběhla médii senzační zpráva o nálezu zachovalé „180 milionů let staré zkameněliny obřího draka“ o délce cca 10 m v britské lokalitě vodní nádrže Rutland.1
Pro evoluční paleontology je ichthyosaurus dosud velkou neznámou, přestože fosilií těchto živočichů bylo nalezeno poměrně dost. Stále neznámý totiž zůstává jejich „evoluční“ původ. Lars Schmitz, docent biologie na W.M. Keck Science Department říká:
„Ichtyosauři dosáhli obřích tělesných rozměrů ve velmi krátkém čase, evolučně řečeno – jen asi 3 miliony let. Pro srovnání, velrybám trvalo asi 45 milionů let, než dosáhly své největší tělesné velikosti.“2
Podobné nálezy nutí evolucionisty k nedobrovolnému přijímání „nových pohledů na to, jak rychle může evoluce probíhat a vést k rozmanitosti,“ jak řekl Schmitz. Samozřejmě bez uvedení konkrétního mechanismu, jak by k tomu mohlo dojít, zejména z pohledu genetiky – nutného nárůstu informací.
Problém je totiž v tom, že oceány té doby měly být podle evoluční víry extrémně odlišné od našich současných oceánů. Dnešní mořské ekosystémy živí obrovské velryby planktonem, který však v době ichthyosaurů (údajně před 200-90 miliony let) neměl vůbec existovat. Schmitz dodává:
„Našli jsme gigantického ichtyosaura z doby, kdy jsme oceány považovali za neschopné udržet takovou velikost živočichů … Tato fosilie je příkladem toho, jak rychle evoluce může produkovat rozmanitost.“2
Samozřejmě, na takováto prázdná prohlášení bez jakéhokoliv vysvětlení „JAK“ k takové rozmanitosti fakticky došlo, jsme již zvyklí – „100x opakovaná lež se stává pravdou“, což se již mnohokrát potvrdilo.
Nicméně tento nový nález také zcela jasně popírá ten neuvěřitelně bizarní příběh o fosilizaci ichtyosaura coby „kamikadze“, kdy uhynulý živočich měl padat střemhlav dolů, až se hluboko zabořil do miliony let starého – přesto však měkkého (!) – sedimentu na dně oceánu. O tom je následující článek od Tase Walkera a Carla Wielanda níže. (PA)
- CNN: Giant 180 million-year-old ‚sea dragon‘ fossil found in UK reservoir. January 11, 2022.
- SPACE and SCIENCE: Giant marine reptile skull discovery reveals new evolutionary theories. December 23, 2021.
Vpravo: Dr Achim Reisdorf, který pečuje o ostatky „kamikadze“ ichtyosaura.
Kompletní zachovaná lebka ichtyosaura1 byla nalezena pohřbená ve svislé poloze tlamou kolmo dolů pod úhlem 90 stupňů k horninovým vrstvám. Na rozdíl od většiny fosilií hlava tedy nebyla zploštělá tlakem hmotnosti sedimentu nad ní, a tak si zachovala svůj trojrozměrný tvar.
Fosilii našli geologové v roce 1999 v opuštěném lomu na severu Švýcarska, poblíž hradu Hauenstein, a trvalo to celé měsíce, než ji opatrně vyprostili z obklopující horniny.
Vzorek je 37 cm dlouhý a obsahuje hlavu, dlouhý čenich s asi 200 jemných zubů, několik krčních obratlů a velmi malé částečky hrudního koše. Bylo to mladé zvíře druhu Leptonectes tenuirostris, které mohlo být asi dva metry dlouhé, a nyní je vystaveno v nedalekém Přírodovědném muzeu v Oltenu.
Lebka byla vertikálně uvězněna celkem ve třech geologických vrstvách, které byly datovány podle víry v dlouhé věky s odkazem na fosilie, které obsahují.2 Je kuriozní, že tyto vrstvy představují úsek „stáří“ asi jednoho milionu let, což představuje pro geology věřící v dlouhé věky docela problém.
Jak je možné si představit hlavu ichtyosaura, která byla pomalu pohřbívána ve svislé poloze během milionu let, a přesto zůstala zachována v celé své délce? Z toho je více než zřejmé, že „miliony let“ jsou pouhou fantazií.
Takže jaké řešení tohoto problému nabízejí zastánci dlouhých věků? Objevitel nálezu, vědec Dr. Achim Reisdorf, poskytl podrobný rozhovor v německy psané publikaci, která je nakloněna Bibli.3 Je fascinující sledovat, jak zápasí s důkazy, a přitom se snaží držet se svého přesvědčení, že sedimenty se ukládaly v průběhu více než milionu let.
Podle jeho názoru, tvor brzy po své smrti začal klesat dolů, a to ještě dříve, než došlo k posmrtnému ztuhnutí jeho těla (rigor mortis). Rostoucí tlak vody postupně zbortil jeho plíce, tvor se obrátil hlavou dolů a to způsobilo, že klesal stále rychleji a rychleji, podobně jako „kamikadze“. Když dosáhl dna, jeho hlava se zabořila do měkkého sedimentu až po krk.
Hlava ichtyosaura zasahovala přes tři vrstvy, údajně uložené po dobu jednoho milionu let.
Je tu však několik otázek: proč tak velké mořské zvíře náhle zemřelo, pokud nebylo ohrožováno predátorem? Proč ho nesežrali mrchožrouti? Jak mohl zůstat hrudní koš pružný, což umožnilo zhroucení plic, ale čenich byl naopak ztuhlý, že mu to umožnilo vtlačit se tak hluboko do sedimentu?
Ale i kdyby snad byl takový scénář v této podobě uvěřitelný, pak „dlouhé věky“ přiřazené vrstvám hornin vytvářejí ještě další problémy. Pokud by totiž sedimenty na dně byly staré milion let, proč zůstávaly měkké? A pokud tedy byly stále měkké, jak je možné, že došlo k zachování fosilie? Proč zbytky zvířete nezničily bakterie nebo červi, jak to během krátké doby obvykle dělají?
Podle Dr. Reisdorfa zůstaly sedimenty měkké po dobu nejméně jednoho milionu let, což umožnilo úplnému zanoření hlavy ichtyosaura. Pak materiál obklopující lebku okamžitě ztvrdl, takže lebka byla krásně zachována.
Tyto druhy mentální gymnastiky jen zdůrazňují skutečnost, že mezi Biblí a vědeckými fakty neexistuje žádné napětí – to se vyskytuje pouze mezi určitými interpretacemi faktů ve vztahu k minulosti. To, že vrstvy byly ukládány miliony let, diktuje pouze víra v dlouhé věky. A problém pak vytvářejí právě takováto přesvědčení.
Jestliže opustíme předpojatou víru v dlouhé věky, pak můžeme důkazům porozumět docela snadno. Vrstvy byly uloženy, a v nich byl pohřben ichtyosaurus v důsledku rychlých katastrofických událostí. Navíc tytéž procesy, které způsobily uložení další vrstvy sedimentu, pravděpodobně odstranily zbytek těla. To vše je v souladu s důkazy, které bychom očekávali u Noemovy Potopy.
Odkazy a poznámky
- Ichtyosaurus je vyhynulý mořský plaz, který rodil živá mláďata.
- Stáří vrstev bylo přiřazeno podle určitých indexových fosilií obsažených v horninách, zejména podle druhů mořských lastur (amonitů) a druhů vnějších skeletů malých korýšů (ostrakodů).
- Factum 3:25–34, 2004.