Svízelná Romerova mezera

Chybějící evoluce raných suchozemských obratlovců: fosilie stále říkají ne

Jeffrey P. Tomkins, PhD.

Z answersingenesis.org přeložil Pavel Akrman – 03/2022.

Jednou z největších a dosud nepřekonaných překážek evoluce je přechod tvorů od života ve vodě k životu na souši. V předchozím článku Přechod od ploutví k nohám bylo ukázáno, že všichni domnělí vodní předchůdci, kteří měli být evolučními předky pozemských zvířat, nebyli ničím jiným než zvláštními druhy tvorů podobných rybám, kteří by nemohli žít na souši.¹ Jenže sekulární příběh se stává ještě více nepravděpodobným nejen kvůli fatálnímu nedostatku přechodových fosilií v období, ve kterém údajně probíhala raná evoluce suchozemských obratlovců, ale také kvůli náhlému výskytu složitého suchozemského života na počátku karbonu. (mississippský systém).

V polovině 20. století Alfred Romer, paleontolog a odborník na obratlovce z Harvardu otevřeně řekl, že asi 30 milionů let po konci devonu (tj. věku ryb) zasahujících do nadložního karbonu, neobsahovalo žádné přechodové fosilie mezi rybami a tetrapody (čtyřnožci), které by podpořily evoluční příběh.² Tato do očí bijící absence fosilií tetrapodů vyvinutých na zemi se mezi paleontology stala všeobecně známou jako Romer’s Gap (Romerova mezera).

O tomto obrovském evolučním problému otevřeně hovořila uznávaná paleontoložka Jennifer Clacková, odbornice na obratlovce v dnešní době. V publikaci z roku 2009 uvedla: „Fosilní záznam v období po devonu je notoricky známý svým nedostatkem fosilií tetrapodů asi 30 milionů let nad rozhraním devonu a karbonu (mississippský systém). Řekla také: „Původ tetrapodů s končetinami neodpovídá tomu, že by je získali plně na souši; pravděpodobně se jim vyvinuly již ve starším karbonu. Tuto pozdější část příběhu dokládá několik zkamenělin.“³

Podle evoluční časové osy probíhala Romerova mezera před asi 360 až 330 miliony let, což odpovídá prvním 30 milionům let karbonu, známého jako raný mississippský nebo spodní karbon. Na základě rozsáhlého výzkumu geologa ICR Dr. Tima Clareyho tyto sedimenty z raného karbonu představují usazeniny z vod podobných prudkým tsunami, podle všeho když vody Potopy stoupaly výše a začaly zaplavovat vnější pevninské okraje ve druhé části mega-sekvence Kaskaskia.⁴

Tato ložiska však neobsahují pouze fosilie vodních i suchozemských živočichů, ale také první ložiska rostlinného materiálu z nížinného pobřežního prostředí. Zatímco model globální Potopy tento scénář uložení hornin očekává, evolucionisté zde vidí nevysvětlitelnou mezeru, která způsobuje fatální nesoulad mezi obrovskými fosilními ložisky různých ryb nalezených na konci devonu a náhlým objevením se plně suchozemských tvorů v karbonu.

Byla Romerova mezera zmenšena?

Obrázek 1. Crassigyrinus scoticus (Kredit: Nobu Tamura)

V posledních letech evolucionisté tvrdili, že tuto Romerovu mezeru zkrátili asi o 15 milionů let, a to díky dvěma různým fosilním objevům v sedimentech karbonu. První zvíře, které mělo podle tvrzení pomoci zacelit mezeru, je Crassigyrinus (což znamená „tlustý pulec“), tvor výrazně podobný rybě s aerodynamickým tělem ve tvaru pulce, o délce téměř 2 m (obrázek 1). Paleontolog Michael Benton ho popsal jako „protáhlé zvíře podobné murénám s mohutnou hlavou“.⁵ Jeho končetiny byly malé a naprosto nezpůsobilé pro život na souši. Ve skutečnosti však panuje mezi paleontology všeobecná shoda, že tvor byl téměř plně vodní.^5,6 Měl velmi velké čelisti se dvěma řadami ostrých zubů a mohl otevřít tlamu až na 60°. Jeho obrovské oči mu mohly pomáhat vidět v temných kalných vodách pobřežních bažin.

To vše dohromady nám říká, že podle jeho tělesných rysů to byl rychlý plavec ideálně vhodný pro chytání ryb. Hlavním důvodem, proč evolucionisté rádi o Crassigyrinuovi prohlašují, že pomohl zmenšit Romerovu mezeru je ten, že byl objeven ve vrstvách raného karbonu, tj. v období, ve kterém zoufale chybí jakákoli přechodová forma. Nicméně tento tvor byl očividně vodním živočichem se vším všudy a o žádnou přechodovou formu vůbec nejde.

Obrázek 2. Pederpes (Kredit: DiBgd)

Další hlavní fosilní nález je čtyřnožec známý jako Pederpes (obrázek 2). O něm se také předpokládá, že pomáhá zmenšit mezeru. Tento vyhynulý typ suchozemského tetrapoda je datován na údajných 348 milionů let ve spodním karbonu, což jej umísťuje poblíž středu Romerovy mezery.⁷ Pederpes byl asi 1 m dlouhý, a kombinace tvaru lebky a dopředu směrovaná chodidla (ne ven směřující) naznačuje, že chodil po zemi.

Kromě toho měl úzkou lebku, což svědčí o tom, že dýchal vzduch svalovou činností podobně jako mnoho žijících tetrapodů – nečerpal vzduch do plic pomocí hrdelního vaku, jako to dělají obojživelníci. Proto se věří, že Pederpes nebyl jen plně pozemským tvorem, a nebyl dokonce ani zařazen mezi obojživelníky, což někteří evolucionisté považují za možný přechodový stav. Nicméně i obojživelníci jsou pro evolucionisty naprostou záhadou, protože jsou extrémně různorodí a mnozí mají velmi složité životní cykly.

Záhadné období Tournaisian

Pederpes a Crassigyrinus tedy nejenže poskytli pouze chabé řešení problému Romerovy mezery, ale nedávné vykopávky četných mořských a suchozemských fosilních tvorů v nejspodnějších vrstvách karbonského systému známého jako Tournaisian Stage smetly ze stolu všechny obecně evoluční teorie od devonského vymírání až po evoluci tetrapodů.^8,9 Nicméně tournaisianské vrstvy v modelu globální Potopy, založeném na progresivním pohřbívání podle ekologické zonace dokonale reprezentují první nárazy vln tsunami, jakmile dorazí k pevnině.

Tyto vrstvy hornin vykazují zřetelnou mořskou geochemii a obsahují první fosilie pobřežních suchozemských rostlin, spoustu mořských ryb a jim podobných vodních tvorů, včetně množství pobřežní suchozemské fauny. Ve skutečnosti byla v těchto vrstvách zdokumentována zvířata plně s nohama, např. členovci (štíři), obojživelníci, a dokonce i několik různých typů tvorů podobných ještěrkám. V článku na toto téma Clacková a její spoluautoři říkají: „Nové taxony a exempláře ukazují, že v období Tournaisianu byla diverzifikace tetrapodů již dobře zavedena … Tetrapodi pravděpodobně žili na vegetativních plochách.“⁹ Takže v důsledku těchto nových fosilních dat na úpatí karbonu se jakákoli potenciální doba pro evoluční přechod z vody na pevninu zcela vypařila.

Evoluční příběh z vody na pevninu tedy nejenže dostal zásadní úder kvůli absenci fosilních mezičlánků a nulovému času pro evoluci, ale zmatenou se stala dokonce i teorie devonského vymírání. Clacková a její spoluautoři uvádějí: „Faunu raných tetrapodů není snadné rozdělit na faunu devonu a karbonu, což ukazuje na to, že někteří tetrapodi prošli koncem devonského vyhynutí, aniž by je to ovlivnilo.“⁸ A vskutku, zkameněliny ryb z období Tournaisianu jsou si vzájemně velmi podobné po celém světě – obsahují obvyklé a podobné druhy paprskoploutvých, lalokoploutvých a trnoploutvých ryb, žraloků a chimér.¹⁰

Souvrství Hell Creek v Montaně (Kredit: Státní park Makoshika)

Zatímco evoluční teorie má problémy vysvětlit, proč některé ryby přežily devonské vymírání a jiné nikoli (např. obrněné ryby jako jsou pancířnatci), do modelu Potopy tato data dobře zapadají. Sama globální Potopa musela usmrtit významné množství všech druhů ryb a velkou část z nich pohřbila na základě ekologické zonace.

Kromě toho muselo být zničeno mnoho unikátních předpotopních mořských biologických prostředí a tím byly vyloučeny určité třídy ryb, které se jednoduše nedokázaly přizpůsobit méně přívětivému mořskému prostředí popotopního světa. Důvod, proč dochází k mísení mořských živočichů s pobřežními tvory je ten, že povodňová voda plná sedimentů se prudce valí nahoru na pevninu, přenáší mořskou faunu a mísí ji a ukládá s pozemskou faunou, představovanou vrcholem mega-sekvence Kaskaskia. Jak záplavové vody postupovaly ještě dále, toto neustálé mísení mořských zkamenělin se suchozemskými tvory pokračovalo, až nakonec pokryly celou pevninu a suchozemský ekosystém. Například v souvrství Hell Creek v Montaně jsou v nejvyšší vrstvě záplavových mořských sedimentů (křída) pohřbeni žraloci společně s dinosaury.^11,12

Závěr

V případě Romerovy mezery z evolučního hlediska stále platí, že jde o absenci přechodových forem mezi rybami a suchozemskými tetrapody. Nicméně ve fosilním záznamu neexistuje žádná skutečná zjevná mezera, ale ani žádné časové období, kdy by evoluce tetrapodů „z vody na souš“ mohla vůbec proběhnout. Počáteční vrstvy sedimentů horninového záznamu po devonu (tj. věku ryb) ve spodním karbonu jsou doslova napěchované suchozemskými živočichy a rostlinami.

Tyto údaje o fosilním a horninovém záznamu přesně odpovídají modelu globálního postupného pohřbení v ekologických zónách během ročního období Potopy, jak to popisuje Genesis. Naopak ve světle evoluce nejsou tyto údaje ani podepřeny ani nedávají smysl.

Odkazy

1. Tomkins, JP 2021. Fosílie stále říkají ne: Přechod z ploutví na nohy . Akty a fakta . 50 (3): 10-13.
2. Romer, AS 1956. Raná evoluce suchozemských obratlovců. Proceedings of the American Philosophical Society. 100 (3): 151-167.
3. Clack, JA 2009. The Fish-Tetrapod Transition: New Fosils and Interpretations . Evoluce: Vzdělávání a dosah. 2: 213-223.
4. Clarey, T. 2020.  Carved in Stone: Geological Evidence of the Worldwide Flood . Dallas, TX: Institut pro výzkum stvoření, 234-255.
5. Benton, MJ 2015. Raní čtyřnožci a obojživelníci. In Paleontologie obratlovců. West Sussex, Spojené království: John Wiley & Sons Ltd.
6. Clack, JA 2012. Vynořování se do karbonu: První fáze. In Gaining Ground: The Origin and Evolution of Tetrapods. Bloomington, IN: Indiana University Press.
7. Clack, JA a SM Finney. 2005. Pederpes finneyae , kloubový čtyřnožec z Tournaisian ze západního Skotska. Journal of Systematic Paleontology. 2 (4): 311-346.
8. Anderson, JS a kol. 2015. Rozmanitá fauna čtyřnožců na základně ‚Romer’s Gap ‚. PLoS ONE . 10 (4): e0125446.
9. Clack, JA a kol. 2016. Fylogenetický a environmentální kontext fauny čtyřnožců turnaisských. Ekologie a evoluce přírody. 1:0002.
10. Sallan, LC a MI Coates. 2010. Vymírání na konci devonu a překážka v rané evoluci moderních čelistnatých obratlovců . Proceedings of the National Academy of Sciences. 107 (22): 10131-10135.
11. Clarey, T. 2015. Dinosauři v mořských sedimentech: celosvětový fenomén . Akty a fakta. 44 (6): 16.
12. Clarey, T. 2019. Marine Fossils Mixed with Hell Creek Dinosaurs . Akty a fakta . 48 (4): 10.