Ježíš svědčil o mladém světě, ale přední teističtí evolucionisté říkají, že se mýlil
Z creation.com přeložil Pavel Akrman – 10/2021. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.
I když jsou mnozí, kteří evoluci popírají, většina lidí v evangelikálním křesťanském světě přijímá standardní sekulární časovou osu od údajného „velkého třesku“ před asi 15 miliardami let až dosud. Někdo může dokonce říkat, že zpochybňovat miliardy let znamená klást zbytečné překážky všem případným vědecky smýšlejícím zastáncům dlouhých věků.
To je v rozporu s učením Pána Ježíše Krista, ztělesněného Stvořitele,1 i několika biblických autorů2 a jasně to ukazuje, že jde o špatný postoj – lidé existují od počátku stvoření. Jenže na evoluční časové ose lidé žijí pouze jeden nebo dva miliony let – což je posouvá až na samý konec časové osy. To znamená, že Ježíš zcela jednoznačně tvrdí, že svět nemůže být miliardy let starý.
Například když Ježíš vyučoval o zásadách manželství v Markovi 10:6, řekl (zvýraznění přidáno):
„Ale od počátku stvoření muže a ženu učinil je Bůh.“3
V Lukáši 11:50–51 Ježíš také říká: „Toto pokolení se proto bude zodpovídat za krev všech proroků, prolévanou od stvoření světa – od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a chrámem.“ A v Římanům 1:20 apoštol Pavel o Bohu říká: „Jeho neviditelné znaky – jeho věčnou moc a božství – lze už od stvoření světa rozumem postřehnout v Jeho díle. Nemají tedy výmluvu.“
Pavel tudíž jasně říká, že lidé byli schopni vnímat tyto Boží atributy v Jeho stvoření již od stvoření světa. Nikoli až od doby, kdy byli stvořeni lidé.
Je poučné porovnat výskyt lidí na níže uvedených časových osách, kde každá je ve svém měřítku. Ježíš správně řekl, že 6. dne, kdy byli stvořeni lidé, byli ve skutečnosti „počátkem stvoření“, což řekl asi 4 000 let po stvoření,4, tedy jen o několik tisíc let později. Naproti tomu stvoření před patnácti miliardami let podle sekulární časové osy posouvá počátek lidstva až na samý konec časového měřítka. To jasně ukazuje, že přijetí sekulární časové osy je v příkrém rozporu s Ježíšovými slovy.
Dnes velká většina křesťanů nejen ve světské akademické sféře, ale i v teologických institucích, na biblických vysokých školách atd. věří – a mnozí tak i učí – že sekulární „miliardy let“ jsou prokázaným faktem. Když se někdo pokusí zjistit, jak se k těmto opakovaným odkazům došlo, odpovědi jsou různé. Nicméně předkládané „uspokojivé vysvětlení“ (pokud rovnou není problém ignorován) vždy jasně ukazuje, že autoritou, na kterou se spoléhá není Boží slovo, ale raději současný sekulární názor.
Nejvýraznější (a také nejsmutnější) příklad této záměny zdrojů autorit znám ze své vlastní zkušenosti. V australském Melbourne jsem si před mnoha lety domluvil schůzku u teplého nápoje s významným univerzitním profesorem, křesťanem a známým aktivním odpůrcem přímočarého chápání knihy Genesis.5 V té době působil jako vedoucí nově zřízené skupiny křesťanských akademiků, aby poskytovali opozici vůči rušivým vlivům, jako je např. naše služba.6 Žel, v průběhu let byla tato skupina ve většině křesťanských vzdělávacích institucí velmi účinná, totiž v přesvědčování o tom, že jediným „uznávaným“ postojem je kompromis v biblickém stvoření ve prospěch sekulárního myšlení (evoluce, dlouhé věky).
Sám tento profesor byl kromě své sekulární vědecké kvalifikace také velmi znalý i biblicky, a tedy i dobře hodnocený v teologické sféře. V té době již byl častým hostujícím lektorem v několika předních australských evangelikálních vzdělávacích institucích.
Během naší zdvořilé výměny názorů jsem chtěl zjistit, jak nahlíží na výše uvedené Ježíšovy komentáře ohledně stáří světa. Zeptal jsem se: „Není snad z toho jasné, že Ježíš učil a svědčil o tom, že svět je mladý?“
Šokující reakce
Očekával jsem, že bude reagovat podobně, jako ostatní křesťanští evolucionisté – pomocí znásilnění textu se pokusí najít způsob, jak uniknout před těmito zjevnými důsledky. On však místo toho řekl, že naprosto souhlasí s tím, že Ježíš věřil v nedávné stvoření všeho.
Poněkud zaskočen jsem řekl: „Jak se s tím tedy vypořádáte?“ (Samozřejmě musel správně předpokládat, že znám postoje této výrazné organizace teistických evolucionistů, pokud jde o dlouhé věky.) Jeho odpověď mě přímo ohromila, mírně řečeno. Řekl:
„Ježíš tehdy nebyl tak znalý vědy, jako jsme my dnes.“
Jeho slova se mi nesmazatelně vryla do paměti, ačkoli vzpomínka na moji odpověď mi poněkud vybledla. Ale vzpomínám si, že jsem mluvil něco o Ježíši jako Stvořiteli, o vtěleném Bohu; On osobně byl u stvoření a o takových věcech přece nelže. Na to byla jeho odpověď opět nezapomenutelná:
„Ano, ale právě v tom to začíná být velmi složité – souvisí to s teologií vtělení, kde Ježíš záměrně odložil mnoho věcí, které měly co do činění s jeho božstvím před vtělením.“
Náš rozhovor se už chýlil ke konci jeho vymezeného času, ale každopádně si vzpomínám že mě to tak ohromilo, že mi potom trvalo ještě hodně dlouho, než jsem to všechno v sobě plně zpracoval.
Co to všechno znamená
Především, a to je velmi důležité, profesor svými komentáři jasně přiznal, že v Bibli zaznamenaná slova potvrzují svědectví samotného Pána Ježíše Krista o nedávném stvoření.
Připomínám, že tento profesor byl v té době nejvýznamnějším ze všech vyznávajících evangelikálních akademiků, kteří byli s nadšením vítáni na biblických vysokých školách a seminářích – aby říkali všem, proč je zcela v pořádku věřit v evoluci a dlouhé věky. On si zjevně uvědomoval, že nemá cenu snažit se tvrdit něco jiného, než co Pán v tomto biblickém textu jasně říká. A to navzdory snahám mnohých ostatních „vysvětlit“ tento obrovský kámen úrazu pro zastánce dlouhých věků.
Jeho strategií, jak si udržet svůj postoj teistického evolucionisty bylo tvrzení, že Ježíš nelhal, jen byl špatně informován. Zdůvodnil to tím, že když se Bůh v Synu stal tělem, odložil aspekty Svého božství, což zahrnovalo i zbavení se veškerého poznání o tom, co se skutečně stalo, když stvořil všechny věci.
Kdybych byl v té chvíli dostatečně pohotový, mohlo by být asi vhodnou reakcí něco jako toto:
„Dobrá, pro účely argumentace tedy předpokládejme, že za prvé, stvoření probíhalo evolucí během milionů let smrti a utrpení – a že Ježíš na sobě provedl nějaký druh lobotomie7, takže si už nemohl vzpomenout, co se tehdy skutečně odehrálo. Tudíž pochopil Genesis jen tím nejpřirozenějším přímočarým způsobem, aniž by si uvědomil, jaká byla skutečná pravda. Vy v takovém případě vlastně tvrdíte toto: Bůh Otec, znajíce skutečnou pravdu, dovolil nejen apoštolům, ale i Svému milovanému Synovi při Jeho působení na Zemi, aby věřili a učili naprosté lži. Navíc to znamená, že Otec dovolil, aby se tato falešná učení vyskytovala – a to opakovaně – v Jeho zjeveném Slově. Výsledkem je to, že po dobu asi 2 000 let byla naprostá většina křesťanů závažným způsobem klamána nejen pokud jde o čas a způsob stvoření, ale i v tak klíčových záležitostech evangelia, jako je původ hříchu, smrt a utrpení.“
(Přidáno autorem v listopadu 2014: Pán Ježíš opakovaně dával jasně najevo, že Jeho slova a činy jsou ve všech ohledech v Otcově autoritě. Několik příkladů – nejprve Jan 8:28: „Proto řekl jim Ježíš: Až vyzdvihnete Syna člověka, tehdy poznáte, kdo jsem. Nic nedělám sám od sebe, ale mluvím, jak mě naučil Otec.“ A dále Jan 12:49–50: „Nemluvil jsem totiž sám od sebe, ale Otec, který mě poslal, ten mi dal přikázání, co mám říkat a co mluvit. A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co mluvím, tedy mluvím tak, jak mi řekl Otec.“)
Z toho všeho je velmi jasná jedna věc. Totiž, že mylná víra, která trvá podle „vědy“ na tom, že evoluce a dlouhé věky jsou „faktem“, je tím nejvážnějším útokem na biblickou autoritu, a tedy i víru obecně, se kterou se kdy křesťanstvo vůbec setkalo. Pokud v některých otázkách nelze věřit ani Ježíšovým slovům v Písmu, jak máme potom vůbec něčemu v Bibli věřit? Viz také odstavec níže o „kenotickém kacířství“.
Podobně i ostatní přední teističtí evolucionisté dali jasně najevo své přesvědčení, že Ježíš se mýlil. Například na americkém webu teistických evolucionistů BioLogos pod vedením Francise Collinse se objevilo následující:
„Jestliže se Ježíš jako vrcholná lidská bytost čas od času mýlil, není pak vůbec žádný důvod předpokládat, že Mojžíš, Pavel a Jan napsali Písmo bez chyby. Moudré je raději předpokládat, že bibličtí autoři se vyjadřovali jako lidské bytosti píšící z pohledu svých vlastních omezených, porušených obzorů.“8
Výše uvedené je o to vážnější, že Ježíš a apoštolové používali vyučovanou historii k podpoře teologie, kterou učili. Vzkříšení (1 Korintským 15), manželství (Marek 10:1–12), smíření (Římanům 5:12–21) a nebeský domov (Zjevení 21–22:5) – to jsou jen některé z oblastí, ve kterých jsou kompromitovaní křesťané teologicky zmrzačeni, protože nestojí na Genesis tak silně, jako stáli ve svém učení v těchto oblastech Ježíš a apoštolové.
Jaká tragédie, že tolik křesťanských vůdců se nechalo oklamat a zastrašit, jestliže si nechali nadiktovat své chápání Božího slova světskými předpoklady o interpretaci důkazů. A to vše právě v historii, kdy již existují četné vědecké důvody k potvrzení naprosté racionality důvěryhodnosti Bible, nikoli evolučních závěrů.
Teistická evoluce a kenotické kacířství
Tato chyba mnoha předních teistických evolucionistů není novou myšlenkou. Ta byla již ve 4. století církví obecně odmítnuta jako kenotické kacířství, byla však znovu oživena v moderní době, a to z důvodů, uvedených v hlavním textu.
Tato myšlenka tvrdí, že Ježíš se při vtělení vzdal všech božských schopností, což je nesprávné pochopení pasáže Filipským 2:6–7:
„Ačkoli [Ježíš] sdílel Boží podstatu, na své rovnosti s Ním netrval. Místo toho se vzdal sám sebe: přijal podstatu služebníka, vzal na sebe lidskou podobu.“
Zde se opravdu hovoří o „vyprázdnění, vzdání se“ (kenosis1), ale co se tím vlastně říká? „Netrval na své rovnosti …“ To znamená, že nic takového, jako jsou božské vlastnosti od sebe neodložil; Jeho osobní vzdání se spočívá v tom, že na nich netrval. To znamená, že to bylo vzdání se ve smyslu přidání – přidání lidské přirozenosti k Jeho božské přirozenosti, a nikoli odebrání čehokoli božského.2
A právě to umožňuje naši spásu: „sdílí s námi lidství“ (Židům 2:14–17) a je naším „lidsky příbuzným – vykupitelem“ (Izajáš 59:20); ale současně je také plně božský, takže může být i naším Spasitelem (Izajáš 43:11) a může nést nekonečný Boží hněv za naše hříchy (Izajáš 53:10), který by žádná jen stvořená bytost nevydržela.
Ale na Zemi se Ježíš dobrovolně vzdal výkonu výsadní božské moci, jako je vševědoucnost bez autority svého Otce. Avšak Ježíš se nikdy nevzdal takových absolutních božských vlastností, jako je Jeho dokonalá dobrotivost, milosrdenství a (pro naše účely) pravda, takže by nikdy neučil něco falešného. Kromě toho Ježíš kázal v autoritě Boha Otce (Jan 5:30, 8:28), který je vždy vševědoucí. Takže tito teističtí evolucionisté tedy musí ve skutečnosti obvinit z omylu stejně tak i Boha Otce.3
Poznámky
- Z řečtiny v této pasáži, ἐκένωσεν ekenōsen.
- Další informace o vtělení najdete na stránce creation.com/incarnation.
- Viz Autorita Písma.
Odkazy a poznámky
- Viz Sarfati, J., The Incarnation: Why did God become Man?, December 2010; creation.com/incarnation.
- Viz Sarfati, J., Why Bible history matters, Creation 33(4):18–21, 2011, as well as com/nt and creation.com/gen-hist.
- Rozšířená pasáž cituje Genesis 1:27 a 2:24 jako skutečnou historii, a o stejném muži a ženě. V paralelní pasáži u Matouše 19:4–5, Ježíš je v Genesis 2:24 přisuzuje Tomu, kdo je stvořil, tj. samotnému Bohu.
- Viz Sarfati, J., Biblical chronogenealogies, Creation 17(3):14–18, December 2003; creation.com/chronogenealogy.
- V Austrálii, a také ve většině britských systémů znamená „profesor“ vedoucího odboru. V USA profesor znamená jednoduše někoho, kdo učí na terciární úrovni, což by se mohlo vztahovat například na někoho, kdo by byl v britském systému nazýván „asistentem lektora“.
- ISCAST (Institute for the Study of Christianity in an Age of Science and Technology); see Sarfati, J., The Skeptics and their ‘Churchian’ Allies, November 1998; creation.com/iscast.
- Z řeckého λοβός lobos = lalok (mozkový), a τομή tomē = odříznout/vyjmout. Jde o vážnou a nevratnou operaci, při níž se přeruší určitá spojení s mozkovou kůrou, tedy „myslící“ částí mozku.
- Sparks, K., “After Inerrancy, Evangelicals and the Bible in the Postmodern Age, part 4” Biologos Forum, 26 June 2010. Viz také Cosner, L., Evolutionary syncretism: a critique of Biologos, 7 September 2010; creation.com/biologos.