Kde jsou všechny ty zbytky supernov?
Jonathan Sarfati
Creation 19(3):46–48, June 1997, přeložil M. T. – listopad 2007. Článek je též na: www.answersingenesis.org)
Mega-výbuchy supernov ve vesmíru. Některé z nich byly viděny ze Země. Současná Krabí mlhovina je pozůstatkem supernovy, která byla viděna v roce 1054 po Kr. a byla viditelná pouhým okem asi rok. (NASA)
Supernova (2), čili náhle vybuchlá hvězda, je jedním z nejzářivějších a největších objektů v Božím obrovském kosmu. Galaxie jako je ta naše, Mléčná dráha, by měla průměrně vyprodukovat jednu supernovu každých 25 let.
Vybuchne-li takto hvězda, obrovský rozpínající se oblak jejích trosek se jmenuje zbytek supernovy (anglicky SNR – SuperNova Remnant). Dobře známým příkladem je Krabí mlhovina v souhvězdí Býka, vyprodukovaná tak jasnou supernovou, že byla několik týdnů roku 1054 viditelná i ve dne. Za použití fyzikálních zákonů (a výkonných počítačů) mohou astronomové předpovědět, co by se mělo s tímto mračnem stát.
Podle jejich modelu by měl SNR dosáhnout průměru asi 300 světelných let (3) po 120 000 letech. Takže je-li naše galaxie miliardy let stará, měli bychom pozorovat mnoho SNR této velikosti. Ale je-li naše galaxie stará 6000 – 10 000 let, žádné SNR by neměly čas této velikosti dosáhnout. Takže počet pozorovaných SNR jisté velikosti je výborným testem toho, zda je galaxie stará či mladá. Ve skutečnosti odpovídají výsledky vesmíru starému pouze tisíce let, je to však záhada, pokud vesmír existuje miliardy let. Závěry můžeme vidět na této jednoduché tabulce:
Jak můžeme z tabulky vyčíst, model mladého vesmíru je v souladu s daty nízkého počtu pozorovaných SNR. Pokud by byl vesmír opravdu miliardy let starý, pak chybí v naší galaxii 7000 SNR.
A nejen to; také předpovědi pro satelitní galaxii Mléčné dráhy, Velké Magellanovo mračno, jsou v souladu s koncepcí mladého vesmíru. Teorie předpovídá 340 pozorovatelných SNR, pokud by Velké Magellanovo mračno bylo staré miliardy let, a 24, pokud by bylo staré 7000 let. Počet skutečně pozorovaných SNR ve Velkém Magellanovu mračnu je 29. (viz Další detailní diskuze a výpočty)
Supernova 214k. (NASA) Klikni pro zvětšení
Jak říkají evolucionističtí astronomové Clark a Caswell, „Proč nebylo objeveno ono velké množství očekávaných zbytků?“, a tito autoři mluví o „Záhadě chybějících zbytků“ (4).
Záhady by neměly existovat – v žalmu 19:2 se říká: „Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou.“ I supernovy vypravují o Jeho síle, ale jde přitom přece jen o omezené výrazy. Nízký počet jejich zbytků svědčí o nedávném Božím stvoření nebes i země.
(Poznámka editora webu: Clark a Caswell tvrdili, že nalezli řešení pro chybějící zbytky; avšak toto řešení vyžadovalo pěkných pár neudržitelných domněnek.
- Odhad byl nepřesný, takže bychom měli přijmout i anomálie.
- Musíme předpokládat, že limit detekce je zvýšen faktorem 3.
- Autoři mají za to, že detekované počty jsou zatíženy chybou velikosti 2
V podstatě Clark a Caswell jen vytvořili dohady, aby se fakta dostala do souladu s evolučním modelem. Řekli, že když data nevyhovují evolučním předpokladům, budou předpokládat, že šlo o nepřesný odhad, detekční poměr je špatný, a měly by být vzaty v úvahu anomálie. Opírajíce se o domněnky (ne fakta), tvrdí, že žádné zbytky supernov ve vesmíru nechybějí. To však celý problém neřeší, jen to ukazuje, že dávají přednost evoluci před pozorovanými fakty, což kritizoval Dr. Sarfati)
Jak vznikají supernovy?
Běžná hvězda je obrovskou plynnou koulí, asi miliónkrát masivnější než země – naše slunce je hvězdou průměrné velikosti. Hvězda je potenciálně stabilní po dlouhou dobu, protože energie produkovaná jádrem vytváří enormní tlak směrem ven, který vyrovnává sílu přitažlivosti její značné hmoty směrem dovnitř.
Když však jaderné palivo hvězdě dojde, neexistuje už síla, jež by vyrovnala její gravitaci. Je-li hvězda velmi masivní, většina jí zkolabuje velmi rychle – asi ve dvou sekundách. To uvolní velké množství energie – jedna supernova přezáří všechny ty miliardy hvězd ve své galaxii.
Zhroucení je tak prudké, že elektrony a atomová jádra se namačkají na sebe a rozpadnou – vznikne jádro neutronové. Tohle jádro je tak husté, že čajová lžička jeho hmoty by na zemi vážila 50 miliard tun. Nemůže se dále stlačit, takže materiál přicházející ze zbytku hvězdy narazí na pevnou zeď. Tento materiál se od jádra odrazí, řítí se ven a velmi jasně svítí.
Zbývající jádro, jen asi 20 kilometrů v průměru, nazýváme neutronovou hvězdou. Protože se velmi rychle otáčí a má silné magnetické pole, pozorujeme pravidelné radiové zákmity (pulzy), takže se objekt nazývá pulzar.
Při pomyšlení na to, jaké množství energie supernova vytvoří, jímá člověka závrať: 10 ^ 44 joulů. To je totéž, jakoby se každý gram hmoty Země přeměnil v atomovou bombu 200krát účinnější než byla ta shozená na Hirošimu. Toto množství energie by zásobilo palivem 80 miliónů hvězd podobných Slunci po 100 let!
Podrobná diskuse a propočty
Široce přijímaný model rozpínání supernovy předpokládá tři stadia:
1) Stadium první začíná troskami řítícími se do vnějšího prostoru rychlostí 7000 kilometrů za sekundu. Když se materiál rozpínal asi 300 let, vytvoří se tlaková vlna, jež ukončí první stadium. V téhle době dosáhne průměru asi 7 světelných let (5). Jde o obrovský objekt – asi 25 000krát větší než naše sluneční soustava, jež má v průměru „jen“ asi 8 světelných hodin (asi 8600 miliónů km neboli 5400 miliónů mil).
Tři předpokládaná stadia vývoje supernovy.
Protože by mělo první stadium trvat asi 300 let a jeden SNR (výbuch supernovy) by se měl objevit každých 25 let, mělo by v naší galaxii nyní existovat 300/25 prvních stadií SNR, čili asi 12. Neměli bychom čekat, že je všechny uvidíme – astronomové počítají, že jen asi 19% SNR by mělo být viditelných (6), to znamená z 12 asi dva. Nezáleží na tom, zda je vesmír starý tisíce let (jak říká Bible) či miliardy let (jak tvrdí evoluční teorie). Ve skutečnosti vidíme pět SNR v prvním stadiu (to zapadá do rámce statistické chyby při výpočtech).
2) druhé stadium SNR známé jako adiabatické (7) čili Sedovovo stadium, je velmi mohutným zdrojem radiových vln. Předpokládá se, že se rozpíná asi 120 000 let a dosáhne průměru asi 350 světelných let. Potom začne ztrácet termální (tepelnou) energii a začíná stadium třetí. A teď, pokud by byl vesmír starý miliardy let, předpokládali bychom (vzpomeňte si, jedna supernova každých 25 let, a zohlednit musíme SNR ve 300letém prvním stadiu), že v naší galaxii bude existovat asi (120 000 – 300)/25 druhých stadií SNR, čili okolo 4800. Ale kdyby vesmír existoval jen asi 7000 let, bylo by dost času jen pro (7000 – 300)/25, čili asi 270. Astronomové počítají, že 47% by mělo být viditelných, takže evoluční /uniformitaristická teorie předpokládá asi 2260 SNR ve druhém stadiu, zatímco biblická teorie Stvoření předpokládá asi 125. Skutečně pozorovaný počet druhých stadií SNR je dobrým testem toho, která teorie lépe odpovídá faktům.
A opravdu existuje pouze 200 druhých stadií SNR pozorovaných v naší galaxii! Což odpovídá biblickému stvoření, ale je v naprostém rozporu s evolučními předpoklady. Evolucionisté v současnosti nemají na problém chybějících zbytků supernov odpověď.
3) o třetím čili izotermálním stadiu se předpokládá, že vyzařuje hlavně tepelnou energii. Toto stadium by teoreticky začalo teprve po 120 000 letech a trvalo by asi jeden milión až šest miliónů let. SNR by skončil svou dráhu buď srážkou s podobným SNR o průměru asi 1400 světelných let či rozptýlením v prostoru do té míry, že by byl nerozlišitelný od „prázdného“ prostoru o průměru asi 1800 světelných let.
Jedna z kalkulací je založena na (pro evoluční teorii) štědrém předpokladu, že třetí stadium začíná asi ve 120 000 letech po výbuchu supernovy při průměru SNR asi 340 světelných let, a trvá asi jeden milión let při dosažení vzdálenosti 650 světelných let. Takže kdyby byl vesmír starý miliardy let, mělo by být v naší galaxii (1 000 000 – 120 000)/25 třetích stadií SNR, čili asi 35 000. Z těch by mělo být pozorovatelných asi 14%, čili asi 5000. Avšak je-li vesmír starý jen asi 7000 let, žádný SNR by neměl být dost starý na to, aby dosáhl třetího stadia, takže by neměl existovat absolutně žádný SNR, podle běžně přijímaných modelů. To je další test oněch dvou teorií, starý vesmír proti mladému.
Ve skutečnosti v naší galaxii žádná třetí stadia SNR neexistují!
Odkazy a poznámky
- Tento článek je založen na referátu Keitha Daviese, web: Rozmístění zbytků supernov v galaxii, Zprávy ze Třetí mezinárodní konference o kreacionizmu, Společenství pro vědy o Stvoření, Pittsburgh, editor E. Walsh, str. 175 – 184, 1994.
- Viz článek „supernova“, Encyclopaedia Britannica, 15. vyd., 11:401, 1992.
(Český čtenář může sáhnout např. po velmi fundované Velké encyklopedii vesmíru od Josipa Kleczka, vydala Academia Praha 2002 – pozn. překl.). - Světelný rok je míra délková, nikoli časová.Je to vzdálenost, kterou světlo dnes urazí za rok ve vakuu – 9,46 bilionu kilometrů (5,87 bilionu mil).
- Clark a Caswell, 1976. Měsíční zprávy Královské astronomické společnosti, 174:267; citováno v odkazu 1.
- Původní verze odkazu 1 od pana Daviese měla 1,28 parseků, což je 7 světelných let. Do konečné verze se nějak vloudila tisková chyba, a ze 7 světel. let se stalo 7 parseků, což by bylo 23 světel. let.
- Keith Davies, web: Rozmístění zbytků supernov v galaxii, odkaz 1, má podrobné rovnice s limity v pozorování.
- Adiabatický znamená „nevyměňující teplo se svým okolím“. Během druhého stadia ztrácí SNR velmi málo tepelné energie.
- Izotermální znamená „zůstávající na téže teplotě“. Během třetího stadia by měl SNR zůstávat na zhruba stejné teplotě a vyzařovat přebytečnou tepelnou energii.