30% gorilího genomu je v rozporu s údajnou evoluční fylogenezí lidí a lidoopů
(Z www.evolutionnews.org přeložil M. T. – 03/2012. Úvodní foto – zdroj:africageographic.com)
Závratných 30% gorilího genomu — což obnáší stovky milionů párů bází gorilí DNA — je v rozporu se standardní údajnou evoluční fylogenezí velkých opic a lidí. Tahle úžasná zpráva obletěla svět týden poté, kdy byla zveřejněna sekvence kompletního gorilího genomu. Objev má však ještě celou řadu dalších důsledků.
Eugenie Scottová nás kdysi učila, že tvrdí-li nějaký evoluční vědec, že určitý objev vrhá na některý aspekt evoluce „více světla“, může taková evoluční mluva vzbudit podezření, že „tento objev vnesl do naší evoluční teorie zmatek“. Vypadá to, že i tohle je takový případ. Aylwyn Scally, hlavní autor zprávy o gorilím genomu, řekl v jednom interview, že „Gorilí genom je důležitý, protože vrhá světlo na dobu, kdy se rozdělil vývoj našich předků a lidé se před zhruba šesti až 10 miliony let oddělili od svých nejbližších evolučních příbuzných“. NPR uveřejnil svou zprávu pod podobným titulkem: „Gorilla Genome Sheds Light On Human Evolution“. Co způsobilo, že gorilí genom vnesl zmatek do evoluční hypotézy?
Standardní evoluční fylogeneze primátů tvrdí, že lidé a šimpanzi jsou jeden s druhým blíže příbuzní než s dalšími velkými lidoopy jako jsou gorily. V praxi jde v podstatě o to, že sekvenujeme-li lidské, šimpanzí a gorilí geny, vykazují lidské a šimpanzí geny sekvenci DNA, která je vzájemně podobnější než se lidská či šimpanzí sekvence podobá sekvenci gorilí. Značné části gorilího genomu jsou však v rozporu s touhle hezounkou, čistou, logickou fylogenezí. Je tomu tak proto, že zmíněné gorilí geny jsou podobnější genům lidským či šimpanzím než jsou lidské a šimpanzí geny navzájem. Ve skutečnosti se tedy zdá, že zhruba 30% gorilího genomu je v rozporu se standardní fylogenezí primátů. New Scientist vysvětluje:
- Navzdory dávnému rozštěpení vývojových linií se ukázalo, že zbývajících 30 procent [gorilího] genomu se podobá více genomu lidskému nebo šimpanzímu než jaká je podobnost obou druhů navzájem… (Sara Reardonová, „DNA posledního z velkých lidoopů rozšifrována“, New Scientist, 10-16 březen 2012, str. 12)
Zprávy Nature to formulovaly takto:
- Ze sekvenování genomu vyplynula také překvapení. Standardní pojetí rodokmenu lidoopů staví na teorii, že lidé a šimpanzi jsou si vzájemně podobnější než je kterýkoli z nich gorilám – – protože vývojové linie lidí a šimpanzů se oddělily později.
Scally v interview pro NPR konstatoval:
- A celý problém spočívá v tom, že ono číslo 15 procent, o kterém se asi zmiňujete či které lidé viděli, představuje část lidského genomu, která je podobnější gorilám. Takže v podstatě jsme příbuznější šimpanzům, ze 70 procent. To odpovídá průběhu speciace primátů podle evolučního rodokmenu.
- Po celém genomu však existují oblasti, kde je stupeň příbuznosti odlišný, a to činí 15 procent genomu, kde jsou si nejblíže lidé a gorily, a pak dalších 15 procent, ve kterých jsou si nejbližší šimpanzi a gorily.
Podobně to formuloval odborný článek v Nature: „Ve 30 % genomu je gorila bližší člověku či šimpanzi než jsou oba posledně jmenovaní příbuzní navzájem“. V důsledku tohoto objevu je nutno přehodnotit tvrzení o tom, že šimpanzi jsou našimi „nejbližšími“ příbuznými, jak zmíněný článek pokračuje, „Molekulární studie potvrdily, že jsme blíže příbuzní s africkými lidoopy než s orangutany, a v podstatě blíže příbuzní šimpanzům než gorilám“. (zdůrazněno mnou) „V podstatě“ je přitom samozřejmě pouhým alibistickým vyjádřením, protože obrovské části našich genomů odporují standardní evoluční fylogenezi. Jak to vyjádřil jeden z badatelů, „Nemůžeme prostě vypracovat jednoduchý rodokmen na bázi srovnávání jednotlivých genů“.
Jako vždy se snaží objasnit, proč stovky milionů párů bazí v gorilím genomu odporují standardní fylogenezi. Jak jsme viděli na webu ENV z loňského roku nazvaném „Ze studie vyplývá, že ohromujících ´23% našeho genomu´ odporuje standardní evoluční fylogenezi lidí a lidoopů“ („Study Reports a Whopping ´23% of Our Genome´ Contradicts Standard Human-Ape Evolutionary Phylogeny“), evolucionisté vysvětlují tuhle skutečnost tak, že příbuzenské křížení populací šimpanzů, lidí a goril po prvotním rozštěpení těchto vývojových linií způsobilo, že v různých dobách se u různých skupin zafixovaly různé geny. S odvoláním na neúplné roztřídění jednotlivých skupin se tak evolucionistům nabízí pohodlné vysvětlení hotové věci – proč nesou různé geny různé fylogenetické signály. To je samozřejmě pouhá hypotéza ad hoc, kterou se evolucionisté zaštiťují, aby smetli ze stolu nepohodlná data, která odporují standardní fylogenezi.
Podstatou celé věci je, že gorilí genom potvrdil, že neexistuje souvislý příběh původu ze společného předka vycházející z genomů lidoopů a lidí. Stovky milionů párů bazí v gorilím genomu jsou v rozporu s údajnou fylogenezí lidoopů a lidí. Evolucionistické svévolné vysvětlující konstrukce se snad nazývají původ ze společného předka, ale je jasné, že data z gorilího genomu pořádně zamíchala s údajně hezkými, spolehlivými a logickými argumenty, o které se opírají tvrzení o příbuznosti lidí s lidoopy.
Geny mlčí
Zajímavým faktem je též poznatek, že jeden z gorilích genů, který odporuje standardní fylogenezi primátů, se velmi podobá lidskému genu, který evolucionisté považují za jeden z kódů pro vznik lidské řeči. Gorily však samozřejmě nemluví. Takže podobá-li se tenhle gorilí gen jako vejce vejci genu lidskému, pak bychom měli zvážit alternativu, že ony příbuzné lidské geny asi nebudou vůbec tak důležité pro evoluci řeči. Takto to vysvětlily zprávy v Nature:
- Většina z oněch 15% se týká úseků, které nekódují proteiny. Badatelé však zkoumali také změny genů pro různé funkce. Zjistili, že určité geny – – včetně některých kódujících slyšení a vývoj mozku – – prodělaly mnohem rychlejší změny, než se očekávalo, a to jak v gorilí linii tak v linii lidské.
- Některé z oněch rychlých změn jsou záhadné: gen LOXHD1 kóduje u lidí schopnost slyšet, a proto se předpokládalo, že kóduje i řeč, ale v jeho gorilí formě je patrná stejně zrychlená evoluce. „Víme však, že si gorily spolu nepovídají – – a pokud tomu tak přece jen je, dokážou to před námi tajit“, říká Scally.
- Zjištěný poznatek oslabuje postulované spojení mezi genem a řečí, říká Enard. „Najdete-li ho u goril, vylučuje to jeho údajnou funkci při vzniku řeči“.
Původ ze společného předka neobstojí
Badatelé pracující na gorilím genomu se uchylují k v podstatě neudržitelné obhajobě původu ze společného předka. Jelikož gorilí genom nezapadal tak úplně do standardní fylogeneze vyšších primátů, snažili se evoluční vědci zvrátit tuhle nepříznivou situaci a najít argumenty pro podporu původu ze společného předka. Takže se v nouzi uchýlili k tomu, že opět tvrdí, že „jsme z 98% lidoopy“:
- „Celkový obraz vypadá tak, že naše sekvence jsou totožné s gorilími zhruba z 98%. To znamená, že většina našich genů je velmi podobná či dokonce totožná s gorilí verzí téhož genu“, řekl Chris Tyler-Smith, genetik organizace Wellcome Trust.
Z toho „celkového obrazu“, který vám Tyler-Smith předkládá, samozřejmě plyne, že jsme-li z 98% geneticky podobní gorilám, pak musíme být s nimi příbuzní. Takové tvrzení je přirozeně plné logických chyb a věcných nepřesností.
Za prvé, jsme z méně než 98% podobní šimpanzům, kteří jsou prý „vcelku“ blíže příbuzní (tj. geneticky podobní) lidem než gorily. Takže Tyler-Smith velikost procentního podílu genetické podobnosti lidí a goril nadsadil.
Za druhé, i kdyby si byli lidé a gorily opravdu z 98% geneticky podobní, proč by to mělo svědčit o původu ze společného předka? Mohli bychom se oprávněně ptát evolucionistů, proč považují 98procentní podobnost za jasný důkaz původu ze společného předka, a v kterém okamžiku by srovnání genomů přestalo tento společný původ podporovat? Co takhle 97% podobnosti? 95%? 90%? 80%? Existuje zde objektivní nástroj k ověření evolucionistických předpokladů nebo se prostě Tyler-Smith z principu mýlí, když předpokládá společný původ lidí a goril?
Na závěr lze říci, že teorie inteligentního plánu je jistě stejně cenná jako teorie o společném původu lidí a goril, a že procentní rozdíl mezi oběma genomy nevypovídá nic o tom, zda měli lidé a gorily společného předka. Právě tak jako inteligentní konstruktéři znovu a znovu využívají v odlišných systémech již jednou osvědčené prvky (např. kola u aut a kola u letadel či klávesnice u počítačů a klávesnice u mobilních telefonů), mohli bychom genetické podobnosti mezi lidmi a ostatními lidoopy jako třeba gorilami vysvětlit rovněž jako výsledek opakovaného použití běžných genetických programů daného funkčními požadavky tělesného plánu hominidů. Genetická podobnost v procentech mezi lidmi a lidoopy neprokazuje darwinovskou evoluci – leda tehdy, když někdo prostě možnost inteligentního plánu vyloučí.