Archiv – Z dopisů čtenářů 2016
Z creation.com přeložil Pavel Kábrt – 03/2016. Článek vyšel na stránkách CMI 26. března 2016. Translation granted by Creation.com – Přeloženo s povolením od Creation.com (CMI).
I když uvedeme solidní důkazy a argumenty ve prospěch Bible, i když je to prezentováno tím nejlaskavějším a nejpečlivějším způsobem, často to skeptici odmítnou okamžitě a bez dalšího přemýšlení. To může dost frustrovat a odradit. Nedáme-li si dost pozor, může to dokonce vést k pochybnostem—někdo si může začít myslet, že ‘odmítání jeho argumentů je možná známkou samotné slabosti křesťanství’. V této zpětné reakci vysvětluje Shaun Doyle z CMI, jak správné pochopení našich mezí a také hranic toho, co lze argumenty docílit, může při našem svědectví o pravdě Kristově a o Bibli odlehčit naše břemeno. Leighton W. z Nového Zélandu napsal tento komentář:
Všem, kterých se to týká:
Jsem velmi znechucen evolucionisty a jejich jednostranným myšlením. Snažím se jim vysvětlit, že evoluční teorie je fraška, oni to ale nechtějí slyšet. Říkám jim, že stejně tak i jejich evoluce potřebuje každopádně nějakého boha, protože velkým třeskem vzniklý vesmír začal vlastně zázrakem, a zázraky se nekonají bez boha. Také se jim snažím vysvětlit matematickou a logickou stránku stvoření a evoluce. Dále jim vysvětluji že evoluce, ZA PŘEDPOKLADU možnosti změn, je šance pro úspěšnou změnu jednoho typu těla na jiný něco kolem 1 ku 1 miliardě biliónů, a tudíž není možné za předpokládané časové rozpětí uváděné pro Zemi tohoto pravděpodobnostního úspěchu dosáhnout. Pak se jim snažím ještě vysvětlit žirafí krk, ale jejich uši jsou pořád dál zacpané vůči stvoření. Moje otázka zní: co dělat, aby mne to tak neznechucovalo, ta hrozná ignorance v myšlení světských lidí.
Odpovídá Shaun Doyle z CMI:
Je přirozené pociťovat znechucení, když lidé odmítají uznat to, co my vidíme tak jasně o Bohu, stvoření a Bibli. Musíme ale mít na paměti, že bez Boží milosti stejně nemůžeme počítat s tím, že lidé naše argumenty uznají. Přestože existence Boha je každému zřejmá, přesto před ní zavíráme oči a Boha nechceme uznat (Řimanům 1:18-23). Musíme si stále připomínat, že ’je to jen milost Boží, pro kterou já’ mohu někomu ulehčit trápení, které na nás může dolehnout.
A poté, co se setkáme s neochotou přijmout pravdu, už to není nadále náš úkol usvědčovat lidi ze hříchu, spravedlnosti či soudu. To už je záležitost Ducha svatého. My lidem svědčíme o pravdě, ale nemáme takový přístup k lidským srdcím, jaký má Duch svatý. To nejlepší co můžeme udělat, je vysvětlit svoje stanovisko a doporučit lidem, aby to zvážili (a samozřejmě se modlit, aby Bůh pracoval v lidských srdcích a pomohl jim přijmout pravdu). Když tohle jasně víme, může nás to oprostit od břemene nutnosti přesvědčit lidi o víře, protože naše slova mohou působit jen do ručité míry.
A jak tedy přesně má takový dobrý argument působit? Nemění lidské srdce a nepřinutí člověka přijmout určité stanovisko. To nejlepší, co může udělat, je ukázat dané osobě, jakou intelektuální cenu musí zaplatit, když ten závěr odmítne, ale ani to není zcela zaručeno. A i když ten člověk vidí, jakou intelektuální cenu musí odmítnutím tohoto závěru zaplatit, i tak nemusí být ochoten tuto cenu zaplatit.
Zářným příkladem je u většiny muslimů odmítání skutečnosti, že Ježíš byl zabit ukřižováním, protože Korán říká, že zabit nebyl (Súra 4:157). Historické i lékařské důkazy Ježíšovy smrti jsou nepopiratelné, ale muslimova oddanost Koránu mu zabrání, aby většinu těchto faktů přijal. Jen zřídka má pro něj vůbec nějakou cenu to, co mu říká druhý člověk; pouhá slova, že Ježíš zemřel na následky ukřižování, muslimy téměř jistě nepřesvědčí.
Lidé nejsou roboti řízené logickými argumenty. Mají také emoce a předpoklady, což jim může zcela zamlžit jejich lepší úsudek, a mají také vůli, která je přirozeně namířena proti Bohu. Proto usvědčit lidi evangeliem vyžaduje obvykle o mnoho víc než jen jednostrannou prezentaci kvalitních argumentů ve prospěch Boží existence a pro evangelium, a k obrácení křesťana je potřeba mnohem víc, než jsme schopni udělat. To, že si uvědomíme svá omezení, co můžeme a nemůžeme, nezpůsobí nutně, že veškerá naše frustrace zmizí, ale může nám to pomoci zmírnit naše rozčarování ve správném světle.
A k tomu samozřejmě přistupuje běžná praxe — promluvte si o své frustraci s lidmi, kteří vám mohou pomoci; modlete se za svoje zklamání (Filipským 4:6-7); a když už se frustrace dostaví, vytvořte si k celé situaci užitečný nadhled a zaměstnejte svoji mysl něčím odlišným, co vám může pomoci.
Podobné články v angličtině
Videa v angličtině k tomuto tématu
Zjevení nebo rozumové argumenty, co je lepší?