Pavel Kábrt
(07/2015)
Nedávno mě jedna firma podvedla. Řekli mi, abych k nim přešel, že mi dají různé výhody. A že mohu zrušit smlouvu s jinou firmou a nic se mi nestane, uvedli zákony a další argumenty, do telefonu i emailem. Zachoval jsem se tedy zle (smlouvy se přece rušit nemají, to je až moderní výmysl „odstoupení od smlouvy“)…a dopadl zle. To, co mi namluvili, byla lež. Ta druhá firma, u které jsem byl, se naopak zachovala férově, doporučila mi, co dělat dál, protože jsem se dostal do maléru tím pádem na obou stranách. Ale to není to, co chci říct.
Já jsem o tom později přemýšlel, jak kdysi bylo slovo slovem, slib slibem, smlouva smlouvou a dnes to lidé chápou vše, i já, jako zcela nezávazné: dát slovo, slib, podepsat smlouvu – cár papíru, nějaký zvuk, co už odezněl. Větší cenu mají prachy. Bible říká: Blaze tomu, kdo dodrží slovo, byť se škodou. Tak zde jsem se Bible nedržel, přestože ji hlásám.
I Ježíš mluví o smlouvách, třeba těch starozákonních, i on ví, co je to odstoupit od smlouvy. Někdy je to férové, odstoupit, zvláště když protistrana nedodrží, co slíbila, někdy je to podlé. Josefovi bylo Bohem zjeveno, aby od smlouvy s Marií neodstupoval. Žel, jak současní lidé upadají v morálce, tak frekvence rušení smluv je vysoká a stud za nedodržení slova nepatrný či nulový, důležité jsou přece prachy, osobní příjemné prožitky, nové kýžené výhody a příjemnosti, třeba v novém vztahu. I Eva v ráji odstoupila od smlouvy a těšila se za to na lepší život. Ten přišel v tom, že ji Bůh z ráje vyhnal a zažívala pak mnoho bolestí a trápení i od svého chlapa. Ale pořád ještě nejsem u jádra věci.
Když jsem o svém jednání, mizerném jednání, přemýšlel už skoro rok poté, řekl jsem si: ta organizace, co mne podvedla, to jsou ale lumpové, a ta druhá, ke které jsem se zase špatně zachoval já, to je báječná firma. Když jsem napsal té první dopis, aby mi pomohli z maléru, do kterého mě dostali, popsal jim, v čem udělali chybu, odepsala mi nějaká žena, že to není jejich věc, abych si to vyřídil s těmi druhými – a dodatek jejího emailu byl: „Na tento email neodpovídejte kliknutím na ´Odpovědět´ – ale máte-li nějaký dotaz, navštivte naši webovou stránku/dotazy.“ Takhle mne ta ženská odbyla. Docela k vzteku, že?
Jenže: ta organizace, u které ona pracuje, není špatná a já s nimi měl i dobré zkušenosti, je prakticky neutrální, její celkové hodnocení by musel udělat nějaký odborník, který by zvážil všechna pro a proti a profesionálně třeba porovnal výhody a nevýhody vůči jiným organizacím. BYLI TO LIDÉ, KTEŘÍ SE KE MNĚ ŠPATNĚ ZACHOVALI, KONKRÉTNÍ LIDÉ. A byl jsem to i já, který jsem se špatně zachoval, já, konkrétní člověk, v touze po výhodách jsem se rozhodl zrušit smlouvu, jen pro ty výhody, pro prachy. Byl jsem dokonce varován svým svědomím i jedním člověkem, který o tom věděl. Neposlechl jsem. Byl jsem varován Bohem, neposlechl jsem.
Ne, to nebyla organizace, kdo mne podvedl, to byl konkrétní člověk. To nebyla organizace, kdo mi pak nepomohl, ale konkrétní člověk, nějaká žena, která tam sedí a píše emaily, ta neměla zájem mi pomoct, jen mi napsala, že to není jejich věc, ač to jejich věc jasně byla, protože mě podvedli. Ne, to byli konkrétní lidé. Já a oni, oni a já.
Kolik lidí dnes řekne: náboženství nesnáším, církev nemusím, do týhle firmy nevlezu, je strašná. Co tím myslí? Církev je podvedla, náboženství je oklamalo? Kristus, který žil před dvěma tisíci lety, je oklamal? Nebo to byli konkrétní současní lidé? Znám řadu lidí, kteří nadávají na církev, na křesťany, na víru, na náboženství. Přitom to byli jen někteří konkrétní lidé, kteří jim třeba celou víru zošklivili, a často nikdo jim z církve neublížil. Jen jsou rádi, že mají důvod nadávat na náboženství i na křesťanství – protože prostě jeho vysoké nároky nechtějí přijmout.
Víte to, že Hitler byl katolík? Víte to, že se ve svých projevech odvolával na Nejvyššího? Že tvrdil, že plní Jeho záměr, jeho vůli, že je nástrojem Prozřetelnosti a Osudu? Víte to, že nacisti měli na opasku ´Gott mit uns´ – Bůh s námi? Tohle vědí lidé dnes víc, než znají učení Ježíše. Co toto vše asi říká o Kristu? Jak moc to vše zobrazuje jeho učení „milovati budeš bližního jako sám sebe“ a „dá-li ti někdo facku na pravou tvář, nastav mu i levou“? Jak hodně asi Hitler reprezentoval Krista a jeho učení? Byl dobrým učedníkem Ježíše? To už lidé neřeší, kdo chce psa bít, hůl si najde, a Hitler je na křesťanství skvělá hůl. A těch holí na křesťanství je tolik, že by se z toho dal udělat plot kolem celé zeměkoule. I já bych tam byl jednou plaňkou.
Mnoho lidí nemá zájem Kristovo učení dodržovat. Nelíbí se jim nastavovat druhou tvář a milovat bližního jako sebe – víc se jím líbí milovat sebe, a to nade všechny ostatní a nafackovat jim jako první. Pak je jim ovšem Hitler se svým katolictvím a heslem Bůh s námi velmi, velmi dobrý – proti Kristu. Nebo inkvizice, nebo křižácké války, nebo irské potyčky katolíků s evangelíky, nebo pedofilní kněží – jé, to je velmi vítaná facka na tvář Ježíše. Kriste, styď se, podívej se, Jidáš tě zradil za třicet stříbrných, nestydíš se, Kriste? Tak takovouhle víru já nechci, když máš ve svých řadách lidi jako Jidáš. Nebo Hitlera, nebo studenta pravoslavného semináře vraha Stalina, nebo pedofilní kněze – ne, takovou víru já nechci, já jsem lepší, čestnější, dokonalejší. Do takovéhle firmy já nevstoupím.
Když si dám na tričko nápis „Jsem stoupenec Mahátma Gándhího“ a půjdu někoho zabít a okrást – je to ostuda Mahátma Gándhího? Jeho učení a jeho života? Když si dám křížek na krk a půjdu někoho okrást či zabít, je to ostuda Krista? Vypovídá to něco o jeho učení? Když chodím pravidelně do kostela, je to důkaz, že jsem křesťan? Člověk se nestává autem tím, že vejde do garáže, a stejně tak se nestává křesťanem tím, že vejde do kostela nebo si dá křížek na krk. Nemá právo zakladatel nějakého hnutí dát sám poznávací znaky svých následovníků a definovat jejich morální profil a chování? Bible je plná toho, jak Ježíš nadefinoval poznávací znaky svých stoupenců – koho za ně považuje, a koho za ně nepovažuje. A o některých svých „stoupencích“ jednou řekl, kupodivu právě při setkání s „nevěřícím“, jehož „víru“ však ocenil: „Říkám vám, že mnozí přijdou od východu i od západu a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v nebeském království, ale synové království budou vyvrženi do té venkovní tmy. Tam bude pláč a skřípění zubů.“ Slyšíme to my, křesťané, kteří pohrdáme „Východem“ (východními náboženstvími či Ruskem) a my křesťané, kteří pohrdáme „Západem“ (západní upadlou kulturou, ateismem, USA a spol.)? Přijdou mnozí z těchto míst a nás z království Kristus vyhodí. Jako Adama a Evu z ráje. Pozor na to.
Nechceš nastavovat druhou tvář? Nelíbí se ti Kristovo „miluj bližního jako sebe samého“? Nemáš chuť jít a rozdat peníze chudým, protiví se ti Kristovo „dávejte vrchovatou míru, a když vám něco někdo vezme, nežádejte to zpět, plačte s plačícími a radujte se s radujícími, buďte dokonalí, jako je dokonalý váš Bůh v nebi“? Nemáš chuť do toho jít, ale potřebuješ se obhájit a distancovat od tohoto učení? Křesťanství „nemusíš“ a přitom chceš být „in“, lepší než ti náboženští pokrytci?
Jé, tolik věcí máš na svoji obhajobu, od katolíka Hitlera až po křesťana Jidáše, přes zlou inkvizici a křižáky a pedofilní kněze až po masakry Židů prováděných prý jakýmisi Kristovými stoupenci. Až po tu úřednici, co měla křížek na krku a venku na autě má rybičku, ale byla na tebe nepříjemná jak týden před výplatou – další důvod, proč odmítnout Krista, křesťanství a proč nemilovat bližního jako sebe. Pryč s takovým učením – já su lepší.
Já nésu lepší, já Krista chci, jeho život i učení mne přitahuje, jsem jím nadšen právě proto, že jeho kvalit nedosahuji! Inspiruje mne, učím se Krista milovat, je to můj Pán, Spasitel a vzor a nikdy bych tak nezblbnul, abych hodnotil Krista a jeho učení podle lidí, jako jsem sám, nebo kteří se za jeho stoupence vydávají – ach Bože, kolik asi lidí jsem od něj během svého života odvrátil svým hnusným chováním? Kolik asi lidí kdy řeklo „křesťanství nemusím, protože jsem se setkal s nějakým Kábrtem a od té doby už nemám o náboženství zájem.“ O těch, kteří svedou druhé od cesty za Kristem, Ježíš řekl: „Kdo by pak pohoršil jednoho z maličkých těchto věřících ve mne, lépe by jemu bylo, aby zavěšen byl žernov osličí na hrdlo jeho, a pohřížen byl do hlubokosti mořské.“
Pane, smiluj se nad námi, praštěnci, nad našimi hříchy a bláznivostím.
