Adam, Eva a Noe vs. současná genetika

Dr. Robert W. Carter

Z creation.com/noah-and-genetics přeložil Jakob Haver – 02/2019. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

Obr.1: Znázornění migrace podle mtDNA. Klikni pro zvětšení

Evoluční mapa světových migrací je překvapivě blízká biblickému popisu jediného rozptýlení lidí z Babylonu. Evoluční teorie „Z Afriky“ nám říká, že existovalo jediné rozptýlení lidí z centra poblíž Středního východu, probíhalo třemi hlavními mitochondriálními liniemi, kdy lidé cestovali v malých skupinách do dříve neobydleného území a že k tomu došlo v nedávné minulosti. Každá část tohoto seznamu je přímo uvedena v biblické zprávě o Babylonské věži. (Obrázek www.mitomap.org).

Většina lidí je překvapena, když se dozví o existenci mnohých důkazů o tom, že veškeré lidstvo vzešlo ze dvou lidí (z Adama a Evy) teprve před několika tisíci lety, dále že v nedávné minulosti (v době Potopy) došlo k závažné kolizi obyvatelstva (tzv. efektu „hrdla lahve“ – viz obr.2 níže) a že bylo jen jediné rozptýlení lidí do celého světa (od Babylonské věže).¹ Ještě více jsou překvapeni zjištěním, že mnohé z těchto důkazů pocházejí od evolučních vědců. A opravdu, nejbohatší svědectví o biblických dějinách odhalili moderní genetici. Může je uvidět každý – jestliže ví kde hledat!

Obr.2: Tzv. bottleneck. Klikni pro zvětšení

My se nyní pro naše účely podíváme na ta nejdůležitější místa – na chromozom Y (který se vyskytuje pouze u mužů a je předáván přímo z otce na syna), a na mitochondriální DNA (malá smyčka DNA, kterou téměř vždy dědíme pouze od matky; muži ji svým dětem nepředávají). Tyto dva malé úseky DNA zaznamenávají některá překvapivá fakta o naší minulosti.

Během posledního desetiletí bylo shromážděno obrovské množství informací, které nám poskytly odpovědi na otázky, o kterých jsme dříve nemohli ani uvažovat. Nástroje moderní genetiky nám umožňují klást konkrétně otázky o historii, protože naše geny v sobě nesou záznam, odrážející náš původ a také to, jak jsme se dostali až do současnosti. Jsou to mocné nástroje, které máme k dispozici.

Stvoření a genetika

Přehled věku patriarchů podle Genesis. Klikni pro zvětšení.

V popisu o stvoření existují dvě krátké pasáže, které můžeme k vyvození některých závěrů ohledně lidské genetické historie použít. Vezměte prosím na vědomí, že tyto verše nelze použít pro pozemské živočichy (protože nevíme, kolik jich bylo původně z každého druhu stvořeno) nebo pro kterékoli vodní živočichy („které v hojnosti vydaly vody“ – Gen 1:21). Tato prohlášení platí tedy pouze pro lidi:

• „I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí života, i byl člověk v duši živou.“ Gen 2:7
• „Protož uvedl Hospodin Bůh tvrdý sen na Adama, i usnul; a vyňal jedno z žeber jeho, a to místo vyplnil tělem. A z toho žebra, kteréž vyňal z Adama, vzdělal Hospodin Bůh ženu, a přivedl ji k Adamovi.“ Gen 2: 21-22

Tato jednoduchá konstatování mají hluboké důsledky. Nastavují hranice rozsahu rozmanitosti, kterou dnes nalézáme u žijících lidí. Bible jasně říká, že lidská rasa vzešla pouze ze dvou lidí. Ale jak odlišní byli tito dva lidé? Existuje zajímavá možnost, že by Eva byla klonem Adama. Věda o klonování se zabývá získáváním DNA z organismu a jejím použitím pro vytvoření téměř dokonalé kopie originálu. V našem případě vzal Bůh kus těla s buňkami, organelami, a především Adamovu DNA a použil to vše k vytvoření ženy. Samozřejmě, tímto způsobem nemohla být dokonalým klonem, protože byla dívkou! Ale co když Bůh vzal Adamův genom a použil ho k vytvoření Evy? Jediné, co by musel udělat, je odebrat Adamův chromozom Y a zdvojnásobit jeho chromozom X, a – voilá, hned tu máme ženu!

Nevím, zda Eva byla s Adamem geneticky shodná. Jediný důvod, proč to zmiňuji je to, že v našem biblickém modelu lidské genetické historie tu máme dvě možnosti: buď jeden původní genom, nebo dva. Oba případy se stále značně liší od nejoblíbenějších evolučních modelů,² ale nám jde o rozsah možností, které dává Bible.

Genom je něco jako encyklopedie (téměř doslovně). A genom je také jako encyklopedie rozdělen na svazky, zvané chromozomy, ale od každého svazku máte dvě kopie (s výjimkou chromozomů X a Y – ženy mají dva X, ale muži mají jeden X a jeden Y). Dejme tomu, že porovnáme dva duplicitní svazky mezi sebou a zjistíme, že jedno slovo v konkrétní větě každého svazku je napsáno malinko jinak (např. „color“ vs. „colour“). Vidíme tedy, že kdyby Eva byla klonem Adama, byly by možné maximálně dvě varianty v kterémkoli bodě genomu. Pokud by Eva nebyla klonem, potom by byly možné nejvýše čtyři varianty v kterémkoli bodě genomu (protože každý z původních chromozomů přešel do čtyř kopií). Toto stále umožňuje celkovou rozmanitost, ale omezuje to modifikaci kteréhokoli místa na 2, 3 nebo 4 původní verze.

Lze to považovat za důkaz? Rozhodně ano! Většina modifikovatelných míst v genomu přejde do dvou verzí, a tyto verze se rozšířily po celém světě. Existují některá vysoce variabilní místa, která tomuto zdánlivě odporují, ale většina z nich je taková díky mutacím, které se vyskytovaly v rozdílných dílčích populacích po rozdělení v Babylonu.

Existuje však možnost, že Eva nemusela být klonem. Učebnicovým příkladem genu s více než dvěma verzemi je krevní skupina AB-0.³ Existují tři hlavní verze genu krevního typu (A, B a 0). Nicméně, mnozí lidé – pokud ne všichni – s typem krve 0 nesou něco, co vypadá velmi podobně jako zmutovaný typ A (mutace zabraňuje tvorbě vlastností typu A na vnějším povrchu buněk). Takže tu máme gen s více než dvěma verzemi, ale jedna z těchto hlavních verzí je jasná mutace. Toto platí pro mnoho dalších genů, ačkoli jako obvykle existují výjimky. Důležitým zjištěním pro nás je, že dnes v podstatě všechny genetické variace mezi lidmi mohou pocházet jen ze dvou lidí, a to nepočítáme mutace, které se vyskytly po našem rozptýlení do celého světa. To je pro mnohé překvapením.

Potopa a genetika

Stejně jako příběh o stvoření, i zpráva o Potopě má pouze několik veršů, které podporují náš model. Ale jak jsme již viděli, tyto verše jsou hluboké. Asi deset generací po stvoření došlo v lidské populaci k velice vážné události. Z nesčetného množství lidí byla celá světová populace snížena na osm duší s pouze třemi reprodukčními páry (viz obr.2 výše).

• „A protož přišel Noe a synové jeho, i žena jeho, i ženy synů jeho s ním ke korábu, pro vody Potopy.“ Gen 7:7
• „Byli pak synové Noe, kteříž vyšli z korábu: Sem, Cham a Jáfet; a Cham byl otec Kanánův. Ti tři jsou synové Noe, a ti se rozprostřeli po vší zemi.“ Gen 9:18-19

Z těchto prohlášení můžeme vyvodit mnoho důležitých informací. Například kolik chromozomů Y bylo podle Genesis 7 a 9 na Arše? Odpověď zní: jeden. Ano, byli tam čtyři muži, ale každému ze svých synů dal svůj chromozóm Y Noe. Pokud nebyl zmutovaný (a to velmi pravděpodobně nebyl), nesl každý ze synů přesně stejný chromozom Y. My nevíme, ke kolika mutacím došlo před Potopou. Vzhledem ke dlouhému životnímu cyklu předpotopních praotců je možné předpokládat, že k mutacím došlo jen v malé míře, ale veškeré stvoření včetně lidského genomu bylo prokleté, takže by nebylo rozumné si myslet, že před Potopou neexistovala žádná mutace. Množství mutací může být předmětem diskuse, nicméně pokud k nim došlo, Potopa stejně většinu jejich stop zničila (v každém případě to platí u chromozomu Y).

Kolik bylo na Arše linií mitochondriální DNA? Odpověď zní: tři. Ano, byly tu čtyři ženy, ale Bible nezaznamenává, že by Noemova žena měla nějaké děti po Potopě (v tomto případě dcery). Všimněte si výroku v Genesis 9:19: „Tito tři byli synové Noe a z nich byla celá země osídlena.“ To je silné svědectví o tom, že Noemova žena nikým dalším ke světové populaci nepřispěla. Avšak protože tu nebyl žádný zákaz sourozeneckých sňatků, mohla by být její dcerou jedna nebo více snach – ale to nemění nic na tom, že na počátku tehdejší světové populace lze očekávat maximálně tři mitochondriální linie. Je možné, že jich bylo méně, pokud bylo před Potopou jen velmi málo mutací, nebo že bylo několik snach v blízkém příbuzenském vztahu. Nelze však očekávat více než čtyři.

Kolik linií chromozomů X bylo na Arše? To záleží na okolnostech. Pokud spočítáte všechny, dostanete jich osm. Pokud Noemova žena náhodou předala stejný chromozom X každému ze svých tří synů (25% pravděpodobnost), pak by jich bylo sedm. Pokud měl Noe po Potopě dceru (což se nepředpokládá, ale je to možné), mohlo by jít o devět linií chromozomů X. Ať tak či onak, je to značné množství genetického materiálu. A protože chromozómy X se (u žen) rekombinují, díváme se u chromozomů X na potenciálně obrovské množství genetické diverzity na světě.

Lze to považovat za důkaz? Rozhodně ano! Ukázalo se, že celosvětově jsou si chromozómy Y velmi podobné. I podle evolucionistů nebyly nalezeny žádné „starověké“ (tj. vysoce zmutované či značně odlišné) chromozomy Y.⁵ To je pro evolucionisty poněkud záhadou a museli se uchýlit k pojmům jako jsou „vyšší reprodukční rozdíly“ mezi muži než mezi ženami, vysoká míra „genové konverze“ v chromozomu Y nebo to byly snad „selektivní čistky“, které zničily ostatní mužské linie.⁶ S biblickým modelem se to však výborně shoduje a můžeme to vzít tak, jak to je.

Jak důkazy mitochondriální DNA, tak údaje o chromozomu Y přesně odpovídají našemu modelu. Bylo zjištěno, že na celém světě se vyskytují tři hlavní linie mitochondriální DNA. Evolucionisté označili tyto linie písmeny „M“, „N“ a „R“, takže je budeme označovat stejně. Oni nemohou říci, že pocházejí z Archy a tak tvrdí, že jsou odvozené od starších linií nalezených v Africe, ale takové tvrzení je založeno na celé řadě předpokladů (podrobně jsem o nich pojednal v článku časopisu Journal of Creation ⁷). Také se ukázalo, že M, N a R se liší pouze několika mutacemi. Toto nám také říká něco o množství mutací, ke kterým došlo v generacích před Potopou.

Dejme tomu, že od Evy k ženám na Arše došlo k deseti generacím žen. M a N jsou odděleny asi 8 mutacemi (v mitochondriálním genomu je to malý zlomek 16 500 písmen). R od N dělí pouze 1 mutace. To je údaj o mutačním zatížení, ke kterému došlo před Potopou. Předpokládáme-li, že ve všech liniích dochází k mutacím stejnou rychlostí, dělí každou linii M a N od Evy asi čtyři mutace (možná čtyři mutace v každé linii za deset generací). Ale co R? Ta je velmi podobná linii N. Byly tedy N a R sestry, nebo snad byly vzájemně úžeji příbuzné než k M? To asi nezjistíme, ale uvažovat o tom je jistě zajímavé.

Další důkazy lze spatřovat v míře genetické rozmanitosti, která byla u lidí celosvětově zjištěna. V podstatě jí bylo nalezeno mnohem méně, než většina (tj. evolucionistů!) předpověděla. Tento všeobecný nedostatek rozmanitosti mezi lidmi je důvodem, proč podle modelu „z Afriky“ lidstvo muselo projít katastrofální událostí, blížící se vyhynutí, kterou prý přežilo asi 10 000 (a možná jen 1000) lidí. Nicméně důvod tohoto nedostatku rozmanitosti je dvojí. Za prvé, lidstvo vzešlo pouze ze dvou lidí. Za druhé, lidstvo není tak staré a nemohlo tedy nashromáždit tolik mutací, a to i přes vysokou mutační rychlost. Za třetí, událost, která vyvolala efekt „zúženého hrdla láhve“ skutečně nastala – byla to Noemova Potopa!

Babylonská věž a genetika

Babylonská věž byla po celé generace oblíbeným příběhem na dobrou noc. A co když to je víc než příběh? Je možné, že se o této události vzpoury a soudu zachovaly důkazy a tento příběh podporují? Stejně jako máme zprávy o Stvoření a Potopě, existují i některé verše, které se vztahují k našemu genetickému modelu. A jako je tomu i v jiných případech, také tyto verše jsou stejně zásadní, jakkoli jsou jednoduché.

• „Celá země mluvila jednou řečí, jedněmi slovy.“ Gen 11:1
• „Řekli si totiž: „Pojďme, postavme si město a věž, jejíž vrchol dosáhne až k nebi. Tak si uděláme jméno, abychom nebyli rozptýleni po celé zemi!“ Gen 11:4

To vypadá, jako by šlo o jednotnou kulturu, ale co v takové situaci lidé dělají? Dalo by se očekávat, že se budou volně mísit? Byly tu snad jazykové nebo kulturní bariéry, které by bránily Šémovým synům, aby se ženili s dcerami Jáfeta? Bylo možné od Chámových dcer očekávat, že se svobodně vdají za syny kteréhokoli ze tří mužů? Poznámka v Gen 11:4 říká, že o rozptýlení a oddělení se od sebe věděli, a záměrně se chovali opačně! Toto však bylo proti výslovnému příkazu Boha, který jim přikázal, aby se rozšířili (aby osídlili zemi). A tak vzal věci do Svých rukou.

• „Nuže, sestoupíme a zmateme tam jejich řeč, aby jeden nerozuměl řeči druhého.“ Hospodin je odtud rozptýlil po celé zemi, a tak to město přestali stavět.“ Gen 11:7-8

Ze zprávy o Babylonu vyplývají nesmírné důsledky. Především to vysvětluje úžasnou kulturní propojenost starověkých lidí – stavby podobné pyramidám, společné legendy o Potopě a dávnověku, nekřesťanské genealogie, které zpětně propojují lidi s biblickými postavami (např. mnoho královských rodů pohanské severní Evropy lze zpětně vystopovat až k Jáfetovi, což byl syn Noe⁹).

Za posledních několik desetiletí je známou skutečností dramatický nárůst světové populace. Z biblického pohledu je současná lidská populace snadno slučitelná se standardním modelem populačního růstu, použijeme-li velmi konzervativní parametry.¹⁰ A skutečně – počínaje 6 lidmi a zdvojnásobením počtu obyvatel každých 150 let představuje více než je současná lidská populace (tempo růstu je méně než 0,5% ročně!). Počet obyvatel se rychle zvyšoval úměrně k rychlosti, s jakou obyvatelstvo po Potopě obnovovalo zemědělství, chov zvířat, průmysl a civilizaci. Musíme si tedy položit otázku: „Proč je dnes na světě jen tak málo lidí?“ Odpověď je taková, že svět je mladý a my tu nejsme mnoho tisíc let.

Kdy tedy došlo k rozptýlení? Nejlepším vodítkem ohledně načasování této události nám je Genesis 10:25. V odkazu na 5. generaci potomků Šéma je muž jménem Peleg, o němž se říká, že „v jeho dnech byla země rozdělena.“ K čemu se to vztahuje? Mnoho lidí se domnívá, že se zde jedná o rozdělení pevniny (desková tektonika). Pokud by to byla pravda, muselo by dojít k obrovskému množství geologických aktivit až po Potopě, a tyto události by nastaly v historické době, aniž by je někdo zaznamenal. Já dávám přednost takovému výkladu, že v této pasáži se mluví o rozdělení lidí v Babylonu. Jen několik veršů po zmínce o Pelegovi je shrnutí této části s dalším odkazem na rozdělení v Babylonu. To je v souladu jak s kontextem, tak i vědou. V kontextu byl Peleg úzce spojen s Babylonem.

Jak byla v té době populace velká? Očekávali bychom rychlý růst populace, ale přesně to nevíme. Je tu vyjmenováno 16 synů, narozených třem bratrům – Šémovi, Chámovi a Jáfetovi. Budeme-li předpokládat i stejný počet dcer, měl Noe řekněme 30 vnoučat. Při této rychlosti růstu by bylo v Salahově generaci asi 150 dětí, v Eberově generaci asi 750 a v generaci Pelega asi 3 750. Samozřejmě, že se tyto generace překrývaly atd., takže řekněme, že v babylonské době žilo mezi 1 000 a 10 000 lidmi. To se shoduje i s dostupnými daty. Je to vysoká rychlost růstu, ale ještě se tu neuplatňovaly ztráty v důsledku válek a nemocí.

V této pasáži je ještě jeden verš, který musíme vzít v úvahu:

• „To jsou rody Noemových synů podle svých pokolení a národností; z nich se po Potopě rozdělily národy země.“ Gen 10:32

Vidíte ty důsledky v tomto jednoduchém verši? Bůh nerozdělil národy v Babylonu podle jazyka. On použil jazyk k rozdělení podle otcovského (mužského) rodového původu! To má nesmírný význam a je to klíčem k pochopení lidské genetické historie. Rozdělení podle rodů vedlo ke specifickým liniím chromozomů Y v různých zeměpisných oblastech. Vzhledem k tomu, že muži a ženy z těchto tří hlavních rodů se předtím mohli volně mísit, vedlo to také ke smíšení mitochondriálních linií. Jako kdyby Bůh vložil všechny lidi do obrovské elektronické tabulky a stiskl tlačítko „Třídit podle Otce“. Potom vzal tento seznam a použil ho k rozdělení a oddělení národů.

Již jsme viděli, že chromozómy Y mají mezi sebou malé odchylky. K tomu přidejme fakt, že tato malá variace je téměř vždy geograficky specifická. To znamená, že po rozdělení národů podle chromozomu Y došlo v různých liniích k mutacím. Vzhledem k tomu, že tyto linie byly vyslány do určitých geografických oblastí, jsou geograficky specifické i mutace. Současné rozdělení linií chromozomů Y je obrovským potvrzením biblického modelu.

Dalším potvrzením je mitochondriální DNA (mtDNA). Už jsme si řekli, že existují tři hlavní linie mtDNA. K tomu nyní přidejme fakt, že tyto tři linie jsou víceméně náhodně rozšířeny po celém světě. A stejně tak i různé mutace v rámci každé ze tří hlavních skupin mtDNA jsou geograficky specifické. Jinými slovy, jelikož tři smíšené mitochondriální linie byly přenášeny společně s rozptýlením chromozomu Y, každá linie v každé oblasti začala nabírat nové mutace právě tak, jak bychom očekávali.

Po Potopě

Poslední zbývající významný odkaz v Bibli, který nám pomůže při budování našeho modelu genetické historie lidstva, se nazývá Přehled národů. Ten se nachází v kapitolách Genesis 9 a 10. Přehled národů je záznamem post-babylonských kmenů, ze kterých vzešly a kam poté směřovaly. Je-li Bible přesným historickým zdrojem, pak lze očekávat, že se v genetických údajích nalezne pro Přehled národů značné množství důkazů. Nicméně pravdivost není tak jednoduchá a je důležité si uvědomit několik věcí. Předně, záznam byl napsán osobou na Blízkém východě a z blízkovýchodního pohledu. Je neúplný v tom, že existují obrovské oblasti světa, které nejsou zmíněny (subsaharská Afrika, severní Evropa, většina Asie, Austrálie, obě Ameriky a Oceánie). Také odráží jen určitý časový úsek. Záznam byl napsán na počátku rozptýlení, avšak ne nutně před jeho dokončením. Ve skutečnosti se v uplynulých letech hodně změnilo. Skupiny lidí migrovaly, kulturní zvyklosti mizely, jazyky se měnily, oddělené kultury se spojovaly atd. Lidská historie byla plná odlivů a přílivů, když se lidé mísili nebo spolu bojovali, bránili se invazi nebo byli poraženi. Lidské dějiny od Babylonu jsou velmi spletité. Moderní genetika může odpovědět na některé z velkých otázek, ale odpovědi na mnohé z menších detailů nám mohly uniknout navždy.

Toto je důležité téma pro model stvoření. Svět se na Bibli nedívá zrovna v příznivém světle. V podstatě ji znevažuje, někdy až se zjevným nepřátelstvím. Útoky se často zaměřují na tvrzení, že Bible není spolehlivým historickým základem, a pokud jsou biblické dějiny nepřesné, co potom teologie? Přemýšlejte o tom, co řekl Ježíš Nikodémovi v ev. Jana 3:12: „Jestliže nevěříte, když jsem vám říkal pozemské věci, jak uvěříte, budu-li vám říkat nebeské?“ Mnoho lidí dnes nevidí v Bibli žádnou historii; proto jim duchovní souvislosti nic neříkají. Co by to udělalo v evangelizaci, kdyby se biblické dějiny přece jen ukázaly jako pravdivé?

Odkazy a poznámky

1. See Nelson, J.W., Genetics and Biblical demographic events, Journal of Creation [formerly TJ] 17(1):21–23, 2003; https://creation.com/genetics-and-biblical-demographic-events
2. The most common version of the Out of Africa Theory has people living in Africa (as Homo erectus) for about a million years. Several tens of thousands of years ago (the data varies from author to author), a sudden bottleneck event reduced the population to 10,000 people or less. Modern humans came out of this bottleneck, our population grew and diversified a little, and then we left Africa and colonized the rest of the world.
3. Criswell D., Krevní skupiny a původ člověka, Acts & Facts 37(2):10, 2008; ; as well as Sarfati, J., Blood types and their origin (Countering the Critics), Journal of Creation (then called CEN Technical Journal) 11(1):31–32, 1997.
4. Prohibitions against marrying close relatives were first given in Lev. 18 and 20, about 2,500 years after Creation. Indeed, Abraham, Isaac and Jacob each married close relatives from their own family.
5. Jobling, M.A., Tyler-Smith, C., The human Y chromosome: an evolutionary marker comes of age, Nature Reviews 4:598–612, 2003.
6. Garrigan, D. and Hammer, M.F., Reconstructing human origins in the genomic era, Nature Reviews 7:669–680, 2006.
7. Carter, R.W., The Neutral Model of evolution and recent African origins, Journal of Creation 23(1):70–77, 2009.
8. Harpending, H.C., et al., The genetic structure of ancient populations, Current Anthropology 34:483, 1993.
9. A five part series on this subject was printed in the Journal of Creation (then called CEN Technical Journal) in the early 1990s. See Cooper, W.R., The early history of man: Part 1. The table of nations. CEN Tech J 4:67–92, 1990.
10. Batten, D., Kde jsou všichni ti lidé? Creation 23(3):52–55, 2001; creation.com/where-are-all-the-people. You can do your own simulation in a spreadsheet program using the formula N = N_oe^kt, where N_o = the starting population size (6), k = growth rate per year (experiment with different rates and see what happens), and t = time (in years).
11. Torroni, A., et al., Harvesting the fruit of the human mtDNA tree, TRENDS in Genetics 22(6):339–345, 2006