(Z creation.com/beavers přeložil M. T. – 05/2014. Vyšlo na stránkách CMI. Úvodní foto: www.topsimages.com)
Foto: Flickr/Steve Hersey (CC BY-SA 2.0)
Schopnost bobrů stavět hráze je celkem dobře známa, leč design bobrů vykazuje i další pozoruhodné znaky, které Bůh zabudoval do jejich anatomie. Bobři jsou savci, dýchající plícemi, kteří tráví většinu času ve vodě. Z tohoto důvodu potřebují zvláštní vybavení.
Za prvé, bobr má v uších a v nose zvláštní záklopky. Když se bobr ponoří pod hladinu, tyto záklopky se automaticky uzavřou, takže voda nemůže dovnitř. Když se zvíře opět vynoří, záklopky se znovu otevřou a ono zase dýchá.
Snad ještě pozoruhodnějším vybavením bobrů jsou jejich oční víčka. Pokud jste se někdy potápěli s dýchacím přístrojem či jen s dýchací trubicí, jistě víte, že voda a nečistoty v ní vám mohou podráždit oči a vymýt z nich přirozená maziva. A nejen to, ale pod vodou také špatně vidíte. Proto nosí potápěči s dýchací trubicí ochranné brýle.
Jsou však ochranné brýle lidským vynálezem?
Ne tak docela. Bůh vybavil bobry „zabudovanými“ ochrannými brýlemi. Jejich víčka jsou totiž průhledná, takže mohou pod vodou zavřít oči, a přesto stále mimořádně dobře vidí. Jejich průhledná oční víčka poskytují očím ochranu před dráždidly přítomnými ve vodě.
V zimě se bobři musí živit kůrou stromů, kterou si nařezali do zásoby na podzim s využitím speciálně tvarovaných předních řezáků, které se samy stále přiostřují (to je asi jedna z nejznámějších bobřích částí výbavy).
Bobři sbírají jako svou potravu mladé stromky (obvykle dva až pět centimetrů v průměru), rozřezávají je na vhodné kousky, a pak si je nosí v zubech do skrýší pod vodou, přičemž zarážejí větve do bahna na dně rybníka či jezera.
Úžasný design
Což nás přivádí k dalšímu úžasnému znaku bobřího těla. Když se chtějí pustit do svých zásob v zimních měsících, kdy hladinu pokrývá led, nezbývá jim než schroupat své klacky pod vodou. A dokážou to tak, že jim přitom voda nevniká do tlam, protože mají kožené laloky v tlamách mezi předními řezáky a zadními stoličkami, které jsou usazeny o značný kus vzadu. Tyto dva kožní záhyby po obou stranách tlamy se stýkají za řezáky a izolují tak zbytek tlamy.
Bobr užívá mohutný ploutvovitý ocas, který pokrývá šupinovitá kůže, jako kormidlo při plavání. To je zvlášť důležité, plave-li zvíře s větví v tlamě. Ocas totiž musí vyrovnávat všechny výkyvy způsobené větví, takže je často udržován v příslušném úhlu umožňujícím kormidlování.
Bobří domov je dílem vynikajícího stavitele. Doupě je zbudováno z klacků a izolováno před chladem zeminou (ale s ponecháním děr pro větrání).
Zadní nohy bobra jsou velké, opatřené plovacími blánami jako nohy kachny, aby bylo zvíře schopno dobře plavat. Dva prostřední prsty na každé noze mají vidlicovité drápy, které bobr užívá jako hřeben k čištění a omašťování srsti.
Bobři užívají své menší přední tlapy bez plovacích blan k přenášení drnů a jiného materiálu a k vyhrabávání kanálů, které používají k dopravě dřeva a jako únikových cest při napadení dravcem.
Bobří srst musí být omašťována, aby se zabránilo vodě v přístupu ke kůži. Olej k tomuto účelu je čerpán ze dvou velkých olejových žláz. Obsahují mastnou, hustou, tmavožlutou olejnatou kapalinu, kterou si bobr nanáší na srst, aby nepropouštěla vodu. Tato látka spolu se dvěma vrstvami srsti izoluje tak dobře, že se mu voda jen zřídka dostane ke kůži. Tuková vrstva pod kůží poskytuje pak další ochranu proti chladu.
Picasaweb/Matthew Muir, Hillebrand Steve, U.S. Fish and Wildlife Service
Pod vodou uplave bobr asi 800 metrů nebo i více. Většinu živočichů dýchajících plícemi by za tuto dobu už nepříznivě poznamenal nedostatek kyslíku v mozku. Bobr má zvláštní zařízení ke zvládání této situace. Velké plíce a játra mu dovolují udělat si větší zásoby vzduchu a okysličené krve. Navíc tluče bobří srdce pomaleji, když se zvíře potopí, aby se ušetřil kyslík, a do jeho končetin proudí méně krve, aby mohlo fungovat normálně zásobování mozku.
Stavitelské umění
Tento strom porazil bobr. (morgueFile/Carlson)
Bobři stavějí hráze, které mohou být dlouhé stovky metrů. Základ hráze tvoří pokácené stromy a keře, které bobr odvleče na místo stavby a naskládá do vody souběžně s proudem (kořeny po proudu). Do hráze zabuduje bobr téměř vše, co najde – živé dřevo, zetlelé dřevo, zeminu, trávu i kamení. Zatopí-li deště bobří nádrž, může vzrůstající tlak vody způsobit protržení hráze. Aby tomu zabránil, vybuduje bobr, má-li ještě čas, přepad, kterým vodu upustí, a po opadnutí vody ho ucpe.
Bobří doupata jsou rovněž dílem vynikajícího stavitele. Jsou zbudována z klacků a izolována před chladem zeminou. Střecha má uprostřed díru, což umožňuje zase větrání. Přístup do doupěte je jedině zespodu, z vody, přičemž vchodů a východů je několik pro případ, že by bylo nutno doupě rychle opustit. Bobři se dostanou přímo pod hladinou k zásobárně klacků zbudované poté, co jim led pokryl v zimě jejich nádrž, a zmíněné klacky jsou jedinou dosažitelnou potravou.
Bobr je vskutku dalším z příkladů pozoruhodné péče a moudrého plánování milujícího Stvořitele Boha. Takové bohatství nezbytných pomůcek se nemohlo vyvinout náhodou a výběrem během dlouhých věků. Veškeré vybavení musí mít zvíře v perfektním stavu „po ruce“ od svého zrození, aby mohlo žít svým životem napůl ve vodě napůl na souši.
(publicdomainpictures.net/view-image.php?image=27057 (CC0 1.0)
Bobří doupě. Necvičené oko může v doupatech spatřovat pouhé hromady klacků, zeminy, trávy a kamení. Ve skutečnosti doupata vykazují pozoruhodné stavitelské umění. Bobři např. rychle zbudují nouzový přepad, aby se snížil tlak vody na hráz během povodně.