První Adam — poslední Adam

Oba mají pro evangelium zásadní význam… ale jaký vlastně?

Russell Grigg

Z creation.com přeložil Jakob Haver – 12/2018. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

Bible představuje Adama jako prvního člověka a Pánu Ježíši Kristu dává zvláštní pojmenování „poslední Adam“ (1. Korintským 15:45). Co znamená tento pojem a proč byl dán? V čem jsou si Adam a Ježíš tak podobní, že to dává důvod pro takovéto pojmenování Ježíše? V čem se liší?

Porovnání Adama a Ježíše

1. Zázračný počátek

Bible nám říká, že první člověk, Adam, byl stvořen přímo z prachu země Bohem, k Jeho obrazu a podobě. Bůh vdechl v Adamovo chřípí dech života a on se stal živou duší (Genesis 1:26-27; 2:7). Adam tedy nebyl produktem nějaké formy teistické evoluce.¹ Bůh ho neučinil k obrazu nebo podobě opice, také ne z „nižšího hominida“ pomocí nějakých vleklých nebo rychlých mutačních procesů.² Naopak, když Bůh někdy během šestého dne Stvořitelského týdne Svým slovem stvořil Adama (tj. příkazem nebo projevem Své vůle, aby se tak stalo), byl to čin okamžitý.³

Zatímco Adam byl stvořen podle Božího obrazu, Kristus je „obrazem neviditelného Boha“ (Koloským 1:15).

Bible nám říká, že poslední Adam, Ježíš Kristus, byl Ten, skrze něhož Bůh všechno stvořil (Jan 1:1-3, Koloským 1:15-20, Židům 1:2). Ježíš tedy existoval s Bohem Otcem a Božím Duchem Svatým již předtím, než žil Adam (Jan 8:58; Micheáš 5:2).⁴ Nicméně když se stal lidskou bytostí, měl ve svém lidství také zázračný počátek – byl počat Duchem svatým a narodil se z Panny Marie (Matouš 1:20-23; Lukáš 1:26-35).

2. Dokonalý, nevinný, svatý

Adam byl stvořen jako dokonalý člověk, plně vybavený všemi lidskými schopnostmi a vědomím o Bohu, což mu umožnilo duchovní propojení s Bohem. Zpočátku nevinný, bez hříchu a svatý, měl správný vztah k Bohu, k ženě, k sobě samému a k přírozenému světu okolo něho.

Poslední Adam, Ježíš, byl také dokonalý člověk, v jednotě s Bohem (Jan 10:30; 17: 21-22), nevinný, bez hříchu a svatý (Židům 7:26). Mnoho lidí mylně uvádí Ježíše Krista jako „druhého Adama“, což je termín, který se v Bibli nenachází. Nicméně, Písmo označuje Krista jako „druhého člověka“ (1 Korintským 15:47). Od Adama tu bylo mnoho lidí, ale jen Ježíš Kristus byl druhým člověkem, který kdy byl bez hříchu.

Na rozdíl od prvního Adama měl Pán Ježíš také Božskou přirozenost a z toho plynoucí atributy, autoritu, výsadní práva a jméno od Boha. Je plně Bohem, hoden cti (např. Zjevení 5: 11-14).

3. Hlava lidstva

Obr. Maják – Evangelium Ježíše Krista je pro ztracené lidstvo jediným majákem skutečné naděje. Jeho integrita je pevně založena na historické pravdě jak prvního, tak posledního Adama. Kredit: Designzzz

Adam byl hlavou lidstva. Ježíš Kristus je hlavou vykoupeného lidstva (viz např. Efezským 5:23). Protože Kristus zemřel jednou pro všechny časy (Židům 7:27; 9:28; 10: 10-14), nebude už nikdy potřeba žádného dalšího „Adama“. Proto je On tím posledním Adamem.

4. Oba jsou dárci života

První Adam dal život všem svým potomkům. Poslední Adam, Ježíš Kristus, přináší „život“ a „světlo“ všem lidem a dává věčný život těm, kteří Ho přijmou a věří v Jeho jméno, a dává jim „moc stát se syny Božími“ (Jan 1:1-14).

5. Dva vládci

Adamovi, který zastupuje lidstvo, byla dáno vládnout nad stvořeným světem (Genesis 1:26). Ježíš Kristus byl po svém vzkříšení z mrtvých vyvýšen na místo po Boží pravici a byla mu dána vláda nad všemi věcmi „pod jeho nohama“ (1 Korintským 15:27, Efezským 1: 20-22). První Adam byl pánem nad ohraničeným územím, poslední Adam je Pánem všeho (Skutky 10:36).

6. Po hlubokém spánku přichází nádherná nevěsta

Genesis 2:21-23 nám říká, že Bůh uvedl Adama do hlubokého spánku, během něhož vzdělal Bůh z Adamova boku Adamovu nevěstu, Evu – z rány Adamova boku vzešla nevěsta! Všimněte si, že toto opět vylučuje teistickou evoluci. Text říká, že Bůh je na počátku stvořil jako muže a ženu (Genesis 1:27; 2:7, Matouš 19:4). Pokud by byli Adam a Eva nějakými pod-lidmi už předtím, než jim Bůh vdechl život, už by byli mužem a ženou a nebylo by nutné, aby je Bůh v této fázi tvořil.

Poté, co poslední Adam, Ježíš, zemřel na kříži – aby strpěl smrt za každého – jeho bok byl probodnut kopím (Jan 19:34). Svou smrtí zaplatil trest za hříchy lidstva (1 Korintským 15:1-4). Ti, kteří činí pokání a uvěří v Něho, jsou s Kristem sjednoceni ve vztahu, který Bible přirovnává ke vztahu nevěsty vůči svému manželovi (2 Korintským 11:2; Efezským 5:27; Zjevení 19:6-8). Taková rána v boku posledního Adama také dala vzniknout nevěstě – pravé církvi! – „nemající poskvrny, ani vrásky, neb cokoli takového, ale aby byla svatá a bez úhony“ (Efezským 5:27).

7. Významná zkouška

Na počátku svého života podstoupil Adam zkušební období, zda bude či nebude poslušný Bohu.⁵ „A Hospodin Bůh člověku přikázal: Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“ (Genesis 2:16-17).

Ježíš byl na počátku své služby posledního Adama veden Duchem Svatým na poušť, aby byl pokoušen (nebo sváděn – řecky: peirazō) ďáblem (Matouš 4:1; Lukáš 4:1-3).⁶

8. Velký pád a velké vítězství

První Adam ve zkoušce propadl a tím do svého pádu zapojil všechny lidi a celé lidstvo strhl s sebou.⁷ V důsledku toho jsme v Adamovi všichni odsouzeni, duchovně zničeni, zotročeni hříchem a vyhnáni z Ráje ( Římanům 5:12 a další).

Poslední Adam, Ježíš, nad hříchem, tělem a ďáblem zvítězil. V důsledku toho jsou věřící v Kristu ospravedlněni a vykoupeni, duchovně uzdraveni, osvobozeni od hříchu a uvedeni do Božího ráje (Římanům 5:18 a 1 Korintským 15:21, Zjevení 2,7).

9. Neposlušnost proti poslušnosti

První Adam Boha neuposlechl. Poslední Adam „v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži“ (Filipským 2:8).

10. Soud a smrt

První Adam zakusil Boží soud – nakonec zemřel a jeho tělo se obrátilo v prach. Kvůli jeho hříchu přišla smrt na všechny lidi: „Protože všichni zhřešili a nedosahují slávy Boží“ (Římanům 3:23).

Poslední Adam, Ježíš Kristus, také zemřel – na kříži – aby dosáhl usmíření za hřích (Izajáš 53:5; 1 Petr 3:18; Židům 2:9). Ale On nezůstal ve smrti, ani jeho tělo „nespatřilo porušení“ (Skutky 2:27; 13: 35-37). Třetího dne opět vstal, čímž překonal ďábla a moc smrti pro všechny, kteří v Něho věří (Židům 2:14) a přinesl jim vzkříšení ze smrti (1 Korintským 15,22-23).

11. Prokletí a obnovení

Původní stvoření bylo „velmi dobré“ (Genesis 1:31), takže tu ještě nebyla smrt, „ten poslední nepřítel“ (1 Korintským 15:26). Dokonce i všechna zvířata se původně krmila rostlinnou stravou (Genesis 1:30). Skutky prvního Adama přinesly na kdysi dokonalý svět panování smrti a krveprolévání, takže od té doby „veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu“ (Římanům 8:22).⁸ A právě díky prolité krvi posledního Adama ve smrti budou tato prokletí umírání a krveprolévání odstraněna a stvoření bude obnoveno do bezhříšného a nesmrtelného stavu (Zjevení 21:1; 21:4; 22:3).

Závěr

S prvním Adamem (přirozenou a zákonnou hlavou lidstva) jsme všichni spojeni jako zkažení a provinilí hříšníci a i na nás se vztahuje onen ortel smrti, který Bůh vynesl nad Adamem. Nicméně všem, kteří jsou spojeni s posledním Adamem – Ježíšem, skrze pokání a víru v Jeho výkupné dílo, je odpuštěno, „darem obdrželi spravedlnost“ a tím „přešli ze smrti do života“ (Kol. 1:14; Římanům 5:17; 1 Jan 3:14).

Odkazy a poznámky

1. In Genesis chapters 1–5, the term ‘Adam’ is used specifically for a single person, not generically for the human race (although this occurs in chapter 6 ff). The Apostle Paul’s arguments in Romans 5:12–19 and 1 Corinthians 15:45—that death came into the world through one man’s disobedience, and the gift of righteousness through one man’s obedience—would fall to the ground if ‘Adam’ does not refer to one specific person in the accounts of Creation and the Fall. Paul also taught that Adam and Eve were real individuals in 1 Timothy 2:13–14.
2. In Genesis 2:7 (‘and man became a living soul’), the word ‘became’ shows that Adam was not already a living creature that evolved into another/different living creature when he was made. He became alive (a living soul) only when he was made. Note also that some theistic evolutionists claim that the dust of Genesis 2:7 from which Adam was made refers to man’s evolving from a beast, but if this was so, then the returning to dust after death of Genesis 3:19 would mean turning back into a beast. This is, of course, absurd.
3. See Russell Grigg, Creation: How did God do it?, Creation 13(2):36–38, March 1991.
4. Comparing the origins of the two Adams, the Apostle Paul writes: ‘The first man is of the earth, earthy: the second man is the Lord from heaven’ (1 Corinthians 15:47).
5. Since God created Adam with the power of moral choice, his obedience to God could be confirmed only in a situation where he had the choice either to obey or disobey God. Thus, at the beginning of Adam’s life, a period of probation was necessary, even though God foreknew it would result in the Fall.
6. We should not imagine that this was the only time in Jesus’ life that he was tempted by Satan, cf. Luke 4:13; 22:28; Hebrews 4:15; 5:8.
7. Note that Adam was in a pleasant garden, with plenty to eat, and was not hungry. Yet despite living in the best possible living conditions, he still sinned. Jesus was in the wilderness, with nothing to eat, and was very hungry.
8. This is a potent reason why long–age ‘interpretations’ of the Bible do so much damage to the logic of the Gospel message. The fossils show evidence of death, suffering and disease. If they existed millions of years before man, it means that these things were present before sin. There could not then have been any Curse on creation because of sin, and never any sinless, deathless condition to which all things will be restored (Acts 3:21).