Z answersingenesis.org vybral a přeložil Pavel Akrman – 02/2018.
Když archeologové nebo antropologové najdou na pohřebišti nějaký záhadný předmět nebo pozůstatky starodávné osady, jak zjistí, k čemu byl ten který předmět používán? Byl to šperk, náboženský předmět, nějaký nástroj nebo něco docela jiného? Článek a studie přinesly v této otázce zajímavý zvrat: možná to byla hračka nebo dětský nástroj.1
Opomíjené děti
I když se to možná nezdá, ale při identifikaci artefaktů se často neuvažuje o tom, že by se nástroje nebo i jen keramika vztahovaly k dětem (které tvoří značnou část populace jakékoli skupiny lidí). Úloha dětí je při pokusech o rekonstrukci kulturní historie ze starověkých měst nebo pohřbů také často podceňována, ne-li zcela přehlížena. Chcete-li přirovnání z dnešní doby, představte si poklad nádobí, talířů a šálků, z nichž některé budou v maličkém provedení. My bychom měli tendenci je vidět jako dětské vidličky, lžíce a poháry, nikoli jako pohřební dary, symbolické náboženské artefakty nebo pomůcky pro posmrtný život. Ale archeologové předměty obvykle automaticky spíše označí takto než jako mix dětských hraček a nástrojů. Například v časopise Oxford Journal of Archeology autorka Michelle C. Langleyová cituje několik antropologických studií, včetně jedné na kanadské Arktidě, kterou v roce 1932 provedla Frederica De Laguna. Ta uvádí, že „téměř všechny eskymácké řezby lidských postav vypadají jako dětské hračky, s výjimkou několika loutek používaných šamany“ s obdobným prohlášením o vyřezávaných zvířecích postavách.2 Ale je stále běžné považovat většinu nebo všechny figurky z období kultury Dorset3 a Thule4 za šamanské.
Dr. Langleyová zkoumala artefakty na několika kulturních lokalitách, ale konkrétněji se zaměřila na některá místa Magdalénské oblasti (většinou ve Francii, severním Španělsku, Belgii a Německu), obvykle datovaná do stáří v rozmezí od 21 000 až 14 000 let. Z pohledu stvoření bychom tyto vykopávky zařadili do období Doby ledové (cca 2300-1800 př. Kr.). Některé z těchto předmětů byly odhaleny již před 90 lety, přičemž mnohé z těchto artefaktů jsou uloženy ve Francouzském národním archeologickém muzeu (Musée d’Archéologie Nationale).
Hračky, optická iluze a kino v Době ledové
Některé příklady, na které Dr. Langleyová ve svém příspěvku poukázala, obsahovaly miniaturní verze předmětů, které byly považovány buď za nástroje pro vyrovnávání oštěpů, nebo za kožedělný nástroj. Obojí bylo nalezeno pohřbené ve stejném hrobě, ale miniaturní verze není tak dobře propracovaná a více připomíná hlavu ptáků.5 Vykazuje také prodlouženou rukojeť a je méně řezbářsky ozdobená. Dalším příkladem je sobolí paroh vyřezaný do podoby jeskynního lva6, který má několik otvorů a vykazuje znaky oblýskání a opotřebení. Další věc, kterou Dr. Langleyová zmínila (viz animace destičky z článku Science News níže)7 je kulatá destička (rondelle – artefakt ve tvaru mince, v tomto případě vyrobený z kosti, obvykle provrtaný jedním nebo více otvory), na které je vyrytý obraz zvířete podobného srnci ve dvou fázích pohybu, na každé straně jeden.
Rondelly byly nalezeny v Magdalénské archeologické oblasti na několika místech a byly obvykle interpretovány jako přívěsky nebo knoflíky. Ale výzkumníci Marc Azéma a Florent Rivère naznačili, že tyto rondelly jsou s největší pravděpodobností thaumatropy (druh zařízení určené k vytváření optické iluze) záměrně upravené jako hračky.8 Ve své studii také uvedli, že některé malby v Magdalénských jeskyních byly nakresleny tak, aby zobrazovaly pohyb zvířete nebo zvířat. Tato iluze pohybu měla být vytvořena blikající zapálenou pochodní nebo světlem lampy. Doprovodné video (viz výše) k jejich práci ukazuje, jak bylo těchto optických iluzorních efektů dosaženo.9 Azéma a Rivère při popisu animace v jeskynním umění uvedli, že
„toho bylo dosaženo tím, že se ukazovala řada obrazů stejného zvířete vedle sebe nebo překrývajících se obrazů. To, že taková animace byla záměrná, je potvrzeno obdobným použitím vyřezávaných kotoučů podobně jako thaumatropy.“10
Nejsou to však jen tyto kruhové destičky, navržené jako hračky, ale i samotné jeskynní malby, kde přinejmenším součástí cílové skupiny byly děti tehdejších obyvatel. Stěny se pak staly nejen „biografem“, ale také pohádkovou knihou a možná i loveckou „učebnicí“ pro dospělé i pro děti. Možná, že tyto jeskynní nástěnné malby sloužily k ilustraci a k připomínání velkých honů stejně tak, jako byly po staletí vytvářeny nástěnné malby a tapisérie k připomínání významných událostí.
Co se můžeme z této studie naučit?
Když se podíváme zpět do historie nebo dokonce na sebe samé a život v církvi, máme podobně i my křesťané také tendenci přehlížet důležitost dětí. Jsme zaneprázdnění službou, studiem, prací a dalšími činnostmi. Jsme zaujatí sami sebou a myslíme jen na to, co potřebují dospělí. Ale co řekl Ježíš, když učedníci chtěli zajistit, aby děti „neobtěžovaly“ Pána?
Ježíš si je zavolal k sobě a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. Amen, pravím vám, kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde.“ (Lukáš 18:16, ČEP)
I když pojem hry a dětského úžasu a představivosti nejsou v Písmu zmiňovány často, ale pokud zmíněny jsou, pak vykreslují vskutku živé obrazy. Možná nejznámější pasáží je vytvoření nových nebes a nové Země (Izajáš 11, srov. Izaiáš 65:17,25). To je čas, kdy bude kletba odstraněna a všechno se vrátí do stavu podobného Edenu. V té době dítě může chodit se lvem a hrát si s kobrami a nemusí se obávat úrazu. Nebude se vyprávět o nebezpečných zvířatech ani se nebudou malovat obrazy posledního útoku leoparda na antilopu. Ale malé děti si s nimi budou bez obav hrát a všichni se budou těšit ve známosti Pána.
„Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit. Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďata budou odpočívat spolu, lev jako dobytče bude žrát slámu. Kojenec si bude hrát nad děrou zmije, bazilišku do doupěte sáhne ručkou odstavené dítě. Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře.“ (Izajáš 11:6–9, ČEP)
Odkazy
- Bruce Bower, “Ancient Kids’ Toys Have Been Hiding in the Archaeological Record,” Science News, February 6, 2018, https://www.sciencenews.org/article/ancient-toys-kids-archaeological-record; and Michelle C. Langley, “Magdalenian Children: Projectile Points, Portable Art and Playthings,” Oxord Journal of Archaeology 37, no. 1 (February 2018): 3–24, doi:10.1111/ojoa.12128.
- Langley, “Magdalenian Children.”
- Canadian Museum of History, “Lost Visions, Forgotten Dreams,” http://www.historymuseum.ca/cmc/exhibitions/archeo/paleoesq/pem01eng.shtml.
- Canadian Museum of Nature, “Heritage, History and Art,” http://www.virtualmuseum.ca/edu/ViewLoitLo.do;jsessionid=441F83A7492160FF662B6177875008C9?method=preview&lang=EN&id=13937.
- Langley, “Magdalenian Children,” Figure 4.
- Ibid., Figure 7b.
- Bower, “Ancient Kids’ Toys Have Been Hiding in the Archaeological Record.” The version shown in the video is a recreation.
- Marc Azéma and Florent Rivère, “Animation in Palaeolithic Art: a Pre-Echo of Cinema,” Antiquity 86 no. 332 (June 2012): 322, doi:10.1017/S0003598X00062785.
- Ibid, accompanying video at http://antiquity.ac.uk/projgall/azema332/.
- Ibid., 323.
- Michelle C. Langley, “Magdalenian Children: Projectile Points, Portable Art and Playthings,” Figures 5 and 6.
- Ibid., 15–16.
- Ibid., 18.