Lymfocyty – dynamičtí obránci našeho těla

Daniel Criswell

Z answersingenesis.org přeložil Pavel Akrman – 08/2018.

Podívejme se nyní na jedno z neuvěřitelných tajemství našeho těla, totiž jeho rychlé reakce na neustále se měnící hrozbu ze strany mikrobiálních vetřelců.

„Duše těla je v krvi“ (Leviticus 17:11). To, co známe dnes, jen potvrzuje to, co Bůh učil Izraelity před téměř 4 000 lety. Krev opravdu udržuje život. Červené krvinky přenášejí kyslík do tělesných tkání. Tekutá část krve, plazma, přivádí vodu a živiny do buněk, a současně také odvádí škodlivý odpad, vznikající z jejich činnostií

Jiné buňky v krvi (bílé krvinky) nás chrání před neustálou dotěrností a napadáním bakteriemi, viry, plísněmi, prvoky a dokonce i mikroskopickými bezobratlými živočichy. Tito potenciální vetřelci jsou někdy souhrnně nazýváni mikrobi.

Mikrobi snadno vstupují do těla bránami, jako jsou ústa a nosní dutina. Pokaždé, když se nadechnete, vstupují do vašich dýchacích cest miliony a miliony mikrobů. Při každém soustu vstoupí do trávicího systému společně s jídlem také miliony mikrobů.

Lidská ústa obsahují miliony mikrobů, které představují více než 400 druhů potenciálních vetřelců. Milióny mikrobů sídlí také v lidské kůži. Tlusté střevo nebo spodní trávicí systém obsahuje miliardy mikrobů. Jsme doslova chodící ekosystémy, které jsou osídlené stovkami druhů potenciálně škodlivých mikrobů. Ve skutečnosti buňky bakterií v našem těle počtem převyšují lidské buňky. Jak můžeme přežít? Byl snad tento vzájemný vztah mezi lidmi a mikroby součástí původního Božího plánu stvoření?

Pohled jen na jeden z mnoha druhů bílých krvinek, lymfocyty, dobře ukazuje Boží záměr pro všechny bílé krvinky, bránící člověka před mikroby. Lymfocyty hrají důležitou roli při ochraně sterilních oblastí lidského těla, jako jsou např. plíce, a při boji proti infekcím. Poskytují fascinující ukázku toho, jak Bůh udržuje život navzdory závislostem člověka na mikroorganismech, které nám mohou ublížit, pokud by se dostaly na nepatřičná místa – my totiž mnoho druhů mikroorganizmů potřebujeme, například podporují naše trávení poskytováním živin – ale je nutné držet správné mikroby na správných místech.

Vaši krev hlídají bílé krvinky, tzv. B-lymfocyty. Jakmile objeví útočníka, vyrobí jedinečný marker neboli protilátku, a vetřelce z milionů ostatních vytáhnou. Tyto protilátky plavou v krevním řečišti a navazují se na povrch útočníků, „označkují“ je jako cíle určené ke zničení, podobně jako laserem řízený bombardovací systém.

Lymfocyty jsou součástí získaného imunitního systému. To znamená, že se přizpůsobují novým hrozbám a poskytují nám obranný systém, který při narození nemáme. Lymfocyty kolují v krvi a v lymfatickém systému (to je jiný tekutý cirkulační systém lidského těla) a hledají mikroby, které by mohly způsobit infekci. Dokáží rozpoznat cizí proteiny produkované mikroby a mají moc útočníka zničit a přivolat na pomoc jiné bílé krvinky.

Lymfocyty (konkrétně B-lymfocyty) bojují s útočícími mikroby vylučováním protilátek, což je zvláštní druh proteinové molekuly, která vetřelce označkuje ke zničení. Rozlišování konkrétní molekuly na povrchu škodlivého mikroorganizmu z miliard domorodých molekul v těle není vůbec malý úkol. Tím ale práce nekončí. Každá protilátka je „ušita“ na míru k obraně proti konkrétní molekule. Bůh však vložil do B-lymfocytů genetickou schopnost produkovat miliony různých protilátek, které potřebujeme.

Bílé krvinky vytvářejí nekonečně přizpůsobivý marker neboli protilátku, která se připojí k nepřátelským buňkám jako klíč k zámku. Ze sady několika proteinů mohou bílé krvinky vytvářet na koncích protilátek miliony nových „klíčů“.

Protilátky dostaly svůj název proto, že každá z nich působí proti konkrétnímu mikroorganizmu v těle. Molekula protilátky je tvarována jako písmeno Y. Základna a ramena Y se nazývá konstantní oblast a ta je stejná pro všechny protilátky v jedné třídě (jsou různé třídy, označené A, G, D, E a M, které bojují s různými typy mikrobiálních infekcí). Konce ramen Y jsou variabilní oblast. To je místo, kde každá protilátka má specifickou sekvenci aminokyselin, díky níž může na mikroba navázat konkrétní antigen (jedinečný proteinový marker).

Představte si člověka, který stojí na nohou a má roztažené ruce nad hlavou. Ruce jsou jako variabilní oblast protilátky. Rozdíl je v tom, že „ruce“ protilátky mohou uchopit pouze jednu specifickou molekulu. Je to jako kdyby „ruka“ byla klíčem, který se hodí pouze k určitému zámku. Vzhledem k tomu, že existují miliony možných molekul, musí B-lymfocyty produkovat a vylučovat miliony různých protilátek.

Ale je tu problém. Lidské tělo obsahuje geny, které mohou produkovat pouze asi 100 000 různých proteinů, ne miliony. Jeden z nejdůmyslnějších procesů, které Bůh do lidských buněk vložil, je schopnost B-lymfocytů své vlastní geny přeskupit a produkovat tak miliony různých proteinových protilátek. B-lymfocyty jsou jediné buňky, které dokáží toto genetické inženýrství, a že každý B-lymfocyt bude produkovat pouze jednu unikátní protilátku. To znamená, že je potřeba milionů různých B-lymfocytů, z nichž každý masově produkuje jednu protilátku k ochraně před jednou konkrétní hrozbou.

Geny, které kódují proměnnou oblast protilátky, každý B-lymfocyt rozstříhá na malé segmenty, a pak je podle potřeby znovu spojí. Takto přeskupená DNA se stává instrukcí pro B-lymfocyty k vytvoření své jedinečné protilátky.

Toto genetické inženýrství je cokoliv, jen ne náhodné. Specifické enzymy, které provádí stříhání a opětovné spojení, rozpoznávají specifické sekvence DNA umístěné ve stovkách genových segmentů a tyto enzymy jsou produkovány pouze B-lymfocyty. Následně je k těmto znovu spojeným genovým segmentům přidávána DNA dalšími enzymy. Ve chvíli, kdy jsou geny přeskupeny, je B-lymfocyt navždy určen pro vylučování této konkrétní protilátky.

Přeskupování genů B-lymfocytů k vytvoření protilátky není konečným krokem. Další typ lymfocytu, pomocný T-lymfocyt, reguluje a kontroluje odezvu B-lymfocytů. A opět to není nějaký náhodný proces. Poté, co B-lymfocyty syntetizují protilátku, molekuly protilátek „stojí“ na povrchu buňky variabilní oblasti neboli „na rukou“, které směřují ven do krevního řečiště. B-lymfocyty prozkoumají krev a lymfatické uzliny, aby našly cizí molekuly. Když „ruce“ protilátky naleznou na cizí mikrobiální molekule odpovídající oblast, uchopí ji a molekulu vytáhnou. Prostřednictvím složitého procesu ji zobrazí pomocnému T-lymfocytu, který ji prozkoumá a udělí B-lymfocytu souhlas k vylučování protilátek. Pokud je schválena, B-lymfocyt se rychle rozdělí a vytvoří tak své vlastní klony. Pomocný T-lymfocyt aktivuje pouze ten typ B-lymfocytů, který je potřebný pro současnou krizi.

Ve svém stvoření se Bůh ukazuje mimo jiné i tím, že nás chrání před soustavnými útoky mikrobů. V původním, dokonalém stvoření musel mít imunitní systém mikroby bezchybně vymezené do oblastí, kde nám byly ku prospěchu a neškodily nám. Je smutné, že hřích tuto dokonalost zmařil. Ale dokonce i v padlém světě tato úžasná komplexita a poslání imunitního systému jasně ukazuje na našeho Stvořitele. Náhodné procesy nikdy nemohou sestrojit tak elegantní, komplexní a zároveň účinný systém. Zásluha a chvála přísluší našemu mistrovskému Designerovi.