Jeffrey Tomkins, Ph.D.
(Z www.icr.org přeložil Pavel Kábrt – 2/2014. Vyšlo na stránkách ICR 9. ledna 2013. Dr. Tomkins je výzkumným spolupracovníkem. Doktorát v genetice obdržel na Univerzitě Clemson, Jižní Karolína, USA.)
Vzrušující výzkum z léta 2012 popisuje variace DNA v úsecích kódujících proteiny ve spojitosti s populačním růstem. Jedním ze závěrů výzkumu je, že se lidský genom začal prudce diverzifikovat ne více než před 5 000 roky.1, 2 Toto pozorování těsně souhlasí s biblickým časovým rámcem rozrůznění lidí po potopě. Ale další studie, publikovaná v časopisu Nature, zpřístupňuje ještě rozsáhlejší údaje, které neúmyslně potvrzují nedávnou lidskou historii popsanou v Genesis.3
Rozdíly v lidské DNA mohou být charakterizovány napříč populacemi a etnickými skupinami, při použití mnoha technik. Jedna z těchto genetických technologií, která v tomto smyslu podává nejvíce informací, se zabývá analýzou variací DNA v genomových oblastech kódujících proteiny. Proměnlivost v těchto oblastech je nižší, než mnohem početnější genetické odchylky, ke kterým dochází v regulačních, nekódujících oblastech. Badatelé mohou statisticky kombinovat tyto informace s demografickými daty, které získají z růstu populace napříč celým světem, a tím dostanou časové rámce (měřítka) vztahující se k lidské genetické diverzifikaci.4
To, co dělá tento typ výzkumu unikátním, je, že evoluční vědci typicky začlení obrovské časové rámce, které dostanou od paleontologických autorit, či jiné dlouhé časové scénáře, aby tak kalibrovali modely genetických změn během času. Ale studie, založené na vypozorované dynamice světové populace, nespoléhají na tento předsudek, a jsou proto mnohem přesnější a realističtější.
Ve své zprávě z roku 2012 v Science, analyzovali genetici sekvence DNA 15 585 úseků genů kódujících proteiny v lidském genomu u 1 351 Euroameričanů a 1 088 u Afroameričanů na málo časté variace DNA.1, 2 Tato nová studie zpřístupnila řídce kódující variace v 15 336 genech u 6 500 lidí – je to téměř třikrát větší rozsah dat ve srovnání s první studií.3 Nová studie byla provedena oddělenou skupinou výzkumníků.
Výsledky publikované v Nature přináší druhé velkolepé potvrzení těch úžasných informací z Bible, které přinesla už první studie. Vědci potvrdili, že se lidský genom začal prudce diverzifikovat ne více jak před 5 000 roky. Ještě k tomu zjistili, že význačné hladiny variací jsou spojeny s degradací lidského genomu, a ne nějakým vzestupným evolučním procesem. To těsně zapadá do výzkumu provedeného genetikem Johnem Sanfordem z Cornellovy univerzity, který biologicky realistickým genetickým modelováním populace ukázal, že genomy ve skutečnosti devolvují během času v procesu, který se nazývá genetická entropie.5
Podle Bible byla předpotopní celosvětová populace redukována na Noemovy tři syny a jejich manželky, což vytvořilo efekt hrdla láhve, ze kterého pochází všechno lidstvo. Záhy po celosvětové potopě bychom očekávali rychlou diverzifikaci, pokračující až do současnosti. Podle Písma to nezačalo dřív jak před 5 000 roky. Také bychom očekávali, že lidský genom bude devolvovat či degradovat v důsledky hromadění nevratných genetických chyb během času. A nyní, dvě materialistické výzkumné studie, potvrzují tyto biblické předpoklady.
Odkazy
- Tomkins, J. 2012. Human DNA Variation Linked to Biblical Event Timeline. Creation Science Update. Posted on icr.org July 23, 2012, accessed December 31, 2012.
- Tennessen, J. et al. 2012. Evolution and Functional Impact of Rare Coding Variation from Deep Sequencing of Human Exomes. Science. 337 (6090): 64-69.
- Fu, W, et al. Analysis of 6,515 exomes reveals the recent origin of most human protein-coding variants. Nature. Published online before print, July 13, 2012.
- Keinan, A and A. Clark. 2012. Recent Explosive Human Population Growth Has Resulted in an Excess of Rare Genetic Variants. Science. 336 (6082): 740-743.
- Sanford, J. C. 2008. Genetic Entropy and the Mystery of the Genome, 3rd ed. Waterloo, NY: FMS Publications.
Takže si to shrneme:
1. Archeologický výzkum potvrzuje, že veškeré velké civilizace (Babylón, Egypt, Asýrie atd.) začaly přibližně před 5 tisíci lety. Dále potvrzuje, že před námi nežili žádní primitivní hlupáci, ale lidé s vyspělejší civilizací a technikou než máme my dnes (viz jejich stavby, které bychom nepostavili, i nálezy ukazující na vyspělou techniku).
2. Paleontologický výzkum potvrzuje, že všechny zkameněliny v zájmu antropologů jsou buď naprosto lidské, nebo patří opicím. Těch lidských zkamenělin (kostí a koster), ať už kostí našich bratří Neandertálců či jejich výrobků, nebo nálezů kostí různě vytrubovaných předků člověka, je zoufale málo, aby se tím dal věrohodně vyplnit pobyt rozumného člověka na zemi po údajné stovky tisíce let. Nedávné výzkumy lidských lebek z Gruzie, Dmanisi, tento fakt znovu jasně potvrdily a vyvrátily mnoho let trvající evoluční fantazie o různých druzích člověka vyvíjejících se zemi. Evoluční antropologie je jedna z nejchaotičtějších oblastí celé evoluční dějepravy, kde se hypotézy mění rychleji než počasí a vědci spolu hádají víc než v jiných oborech.
3. Molekulární biologie a genetika postupně rozbíjejí imaginární evoluční strom života kreslený darwinisty od Darwina, protože výsledné analýzy genetických sekvencí jsou zcela neslučitelné se starými, darwinistickými morfologickými daty. Evoluční paleoantropoložka Mary Leakey prohlásila už před mnoha lety: „Všechny ty stromy života s jejich větvemi našich předků, to je kupa nesmyslů.“ Moderní molekulární data její výrok potvrzují.
4. Genetický výzkum kombinující poznatky z demografických studií na různých etnikách se zjištěnými odchylkami DNA sekvencí kódujících proteiny potvrzuje, že k rozrůznění lidstva došlo ne dříve než někdy před pěti tisíci lety před současností, tedy to, co potvrzují i matematické modely růstu lidské populace. (viz článek zde výše)
5. Evoluční teorie o člověku dostala na frak také v mnoho let vytrubované maškarádě s „odpadními geny“ (junk genes), kterých měl mít dle evolucionistů člověk v genomu až přes 90 %, jenže nyní víme, díky skutečné vědě, že mají svoji funkci, a jak se ukazuje, obrovsky důležitou funkci. Evolucionisté mnoho let touto hloupostí dokládali pravdivost evoluce, která údajně (inteligentní stvořitel by to přece neudělal, říkali) zanechala v lidském genomu obrovský odpad starých, už více nepoužívaných genů. Nic z toho už není pravda! A to další, kde se zatím nechce evolucionistům měnit kabáty, ale budou muset, je dlouho vytrubovaná podobnost mezi lidským a šimpanzím genomem (1-2 %!). Tím opět lidem dlouho nalhávali, že člověk a šimpanz musejí mít společné předky, protože se „téměř vůbec od sebe neliší“ (evolucionisti by si měli občas zajít do ZOO podívat se do pavilónu primátů, jak vypadají, a pak na oční kliniku, no a neškodilo by cestou stavit se u psychiatra či faráře).
6. Matematické výpočty mnoha vědců, modelující růst lidské populace, zcela jasně popírají časový rámec mnoha stovek tisíců let existence člověka na zemi. Kdyby zde byl člověk milión let, už by se dnes množství našich těl nevešlo ani do prostoru mezi Zemí a Měsícem – proto také mají moderní demografové strach z přelidnění, dovedou totiž růst populace matematicky modelovat. Matematika je ovšem velkým nepřítelem evoluční teorie i v mnoha dalších oblastech, např. v pravděpodobnostních výpočtech. Dr. Morris trefně píše: „/Evoluční/ nápad mívá z některých důvodů přesvědčovací kvalitu a pro mnoho lidí se jeví jako rozumný – až do okamžiku, než je prověřen kvantitativně (matematicky)!“ Ale sami evolucionisté napadli evoluční teorii z pozice matematiky už dřív (Mathematical Challenges to the Neo-Darwinian Interpretation of Evolution).
7. Dalo by se pokračovat tím, jak lingvistické studie lidských jazyků, znalosti řemesel a zemědělství, matematiky a astronomie a nejrůznějších dovedností, písemné a architektonické památky, stáří živých stromů, nejstarší mumie, izotopová měření pomocí 14C atd. atd. – to vše dokazuje, že lidé začali zaplňovat tuto zemi ne dříve jak po celosvětové potopě, někdy v pátém tisíciletí před námi, jak zapsala Bible – a nemá pravdu fantastická darwinistická slátanina, že člověk na této zemi existuje už mnoho set tisíců let.
Pavel Kábrt