Sebepotvrzující syndrom je ve vědách o Zemi všudypřítomný

Michael J Oard

Z creation.com přeložil Pavel Kábrt – 02/2015, úpravy Jakob Haver. Translated with permission from Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com. Článek vyšel v časopise Journal of Creation 27(3):13-16 v prosinci 2013.

Obrázek 1. Standardní geologický sloupec s dlouhými věky.

Mnozí lidé jsou zaskočeni sebejistými tvrzeními o ohromném stáří hornin, zkamenělin a historických událostí, a také detailní přesností  těchto tvrzení. Celková konstrukce geologického sloupce a časová škála (Obrázek 1), hojná data z hornin, ´zkamenělin´ a datovací laboratoře, může budit pravdivý dojem. Výsledkem je, že mnozí křesťanští učenci považují tento sloupec se svými milióny a miliardami let a evolučními tvrzeními za cosi jasně prokázaného. Jenže velká část této hlásané přesnosti je jen uplatňováním ´syndromu sebepotvrzování´ uměle vytvořenými a věřenými domněnkami, zabývajícími se analýzou všech dat o vědě o Zemi, a to už od dob osvícenství v 18. století.

Syndrom sebepotvrzování

Syndrom sebepotvrzování je psychologický fenomén pozorovaný u přírodovědeckého výzkumu, kdy dochází k opakovanému utužování daného konceptu či hypotézy pomocí dalších dat.¹ Tento poznatek poprvé rozpracoval Watkins, který ukázal, že sebepotvrzující syndrom je základní slabostí mnoha oborů experimentálních i tzv. historických věd.² Zvláště závažným se to stává ve ´vědách historických´, protože u nich je velmi obtížné ba nemožné popřít nějaké tvrzení o minulosti.

Obvykle syndrom sebepotvrzování funguje tehdy, když se mladý vědec snaží uspořádat fakta pro podporu nějakého konceptu, který byl vytvořen velice váženým starším vědcem. Mohl bych též dodat, že syndrom sebepotvrzování se také uplatňuje tehdy, když vědci touží, aby vyšly určité dané výsledky. Původní hypotéza se začne pevně zarývat do vědeckého myšlení a je velmi obtížné ji vypudit. Hypotéza se stává předpokladem a další zjišťovaná fakta jsou selektivně vybírána tak, aby zapadla do tohoto konceptu. Není těžké zbavit se nepříjemných (nehodících se) zjištění třeba tak, že se označí za chyby v měření, znečištění, přehmaty nebo se dokonce ti vědci, kteří jsou protichůdnými fakty zaskočeni, obviní z chybného myšlení. Mnoho vědců, kteří pracují ve speciálních oborech, si ani protichůdných dat nepovšimne, anebo je odmítne jako nějakou malou odchylku, která bude dořešena budoucím výzkumem. Vědci z úplně jiných oblastí vědy a jiných oborů velmi pravděpodobně tento problém vůbec nezaznamenají.

Zvnějšku to vypadá dobře. Osvícenecký sebepotvrzovací syndrom je založen na domněnkách o staré Zemi a pomalém postupu událostí a pomalém vzniku zkamenělin během času, což se nazývá uniformitarianismem. Všechny pozorované skutečnosti a fakta z hornin a ze zkamenělin musí automaticky zapadnout do tohoto paradigmatu. Často se tyto domněnky, které vedly k osvícenskému sebepotvrzovacímu syndromu, prohlašují za fakt, čímž dochází k uvažování v kruhu. Je často velmi obtížné rozplést propletenec myšlení v kruhu, které je vypodloženo domněnkami z doby osvícenství, ale při pečlivém studiu se tato věc stane průzračnou.

Příklady syndromu sebepotvrzování a uvažování v kruhu

Existují nesčetné příklady sebepotvrzovacího syndromu a myšlení v kruhu. Je jich takové množství, že už jsem si je většinou přestal zaznamenávat. Mnoho příkladů uvažování v kruhu zdokumentoval Woodmorappe.³ Například seskupování krátkých geomagnetických polarit (odchylek) o nejisté hodnotě k sobě do specifických období geologického času.² Dalším takový příkladem je model čtyř ledových dob pleistocénního zaledňování – kdykoli geologové mezi roky 1910 a 1970 analyzovali ledovcové usazeniny, vždy tam viděli čtyři ledové věky. Tento sebepotvrzovací syndrom byl nahrazen jiným – astronomickou teorií ledových dob neboli Milankovičovým mechanizmem.

Údajné pre-pleistocénní ´ledové doby´ jsou zaškatulkovány do jednoho ze čtyř hlavních časových rámců, především do konceptu ´permského zalednění´.¹

Dinosauři vyhynuli před 65 milióny let

Dalším velkým příkladem je výrazně proklamovaná víra, že dinosauři vyhynuli před 65 milióny let a byli nahrazeni savci, jak to ukazují změny ve zkamenělinách během času.⁴ Vypadá to tak, že kdekoli uniformitariánští vědci hledají zkameněliny, vždy nacházejí důkazy pro potvrzení této svojí víry. Pokud najdou dinosauří kosti a stopy dinosaurů ve třetihorách, pak je předatují nebo nějak odvysvětlí.⁵

Jeden evoluční vědec uznal skutečnost myšlení v kruhu, které se používá za účelem zachování hodnoty 65 miliónů let v rámci osvíceneckého paradigmatu evoluce:

• „Sami geologové musí nést největší díl zodpovědnosti za to, že rozšířili tvrzení [o tom, že dinosauři vyhynuli během několika dní nebo pár tisíc let], protože oni sami často definovali konec Věku plazů nebo období druhohor [před 65 milióny let] coby přesnou dobu, kdy dinosauři vymřeli. A tudíž jde o uvažování v bludném kruhu, kdy dinosauři vymřeli na konci mesozoika.“⁶

Jsem si jist, že stejné uvažování v kruhu se týká mnoha dalších organizmů nalézaných ve zkamenělém záznamu.

Teropodní stopy, podobné stopám ptáků, z mladšího triasu, se stávají stopami ptáků z mladšího eocénu

Obrázek 2. palmy z formace Chuckanut v severozápadním Washingtonu.

Nedávno byly v Argentině objeveny stopy, které vypadají, že je zanechali ptáci.^7,8 Protože však sedimentární vrstvy, ve kterých byly stopy nalezeny, byly datovány do mladšího triasu, tedy doby, kdy se ještě ptáci údajně nevyvinuli, bylo tvrzeno, že stopy byly vytvořeny neznámou skupinou ´ptákům podobných´ teropodních dinosaurů – i přesto, že stopy vypadaly přesně jako stopy ptáků.

V nedávné publikaci se autoři snažili zachránit svůj omyl procesem, který byl popsán výše; nyní tvrdí, že sedimentární horniny patří svým stářím do mladšího eocénu na základě datovací metody U-Pb (uran-olovo) datováním zirkonů ze [sopečného] tufu – je to rozdíl 180 miliónů let!⁹

Aby bylo datování do mladšího eocénu ještě více utuženo, byla citována paleomagnetická data ze sedimentárních hornin, což ukazuje, jak lze jiné datovací metody zaměnit jen proto, aby vše zapadlo do očekávání, takže byl opět použit syndrom sebepotvrzení.¹⁰

Jenže paleomagnetizmus není nezávislou datovací metodou; dá se říct, že došlo ke změně sedimentační rychlosti nebo hiátu (přerušení), čímž lze vertikální šablonu paleomagnetizmu v magmatické či sedimentární hornině vhodně přizpůsobit tak, aby zapadala kamkoli do časoměrné polarity.¹¹

Tak byla předchozí svrchně triasová data, provedená na zkamenělém dřevě a čedičové lávě, odvysvětlena. Rovněž bylo ´objeveno´, že blízká formace obsahuje několik ´tektonických příkrovů´, což je vítané, protože se tím dají vysvětlit odchylné výsledky v této formaci. A tak tedy řadou vhodných manipulací se tyto ptákům podobné stopy, učiněné neznámými teropodními dinosaury, staly nakonec opět skutečnými ptačími stopami, což ovšem byly zcela nepochybně od samého počátku. Uvažování v bludném kruhu je v této věci zvláště zřejmé.

Z tohoto příkladu může být jasné, že některé vrstvy mohou být ´předatovány´ tak, aniž by nějak vážně utrpěl předpokládaný geologický sloupec. Pokud však jsou data úzce svázána, není už tak snadné vrstvy ´předatovat´, jak to ukazuje níže uvedený příklad z jihovýchodního Colorada. Pak už možnosti, které zbývají k vysvětlení nesouhlasných výsledků datování nebo nevhodných zkamenělin, jsou jen tyto:

1. obhajovat existenci příkrovu
2. tvrdit, že ´mladší´organizmus zapadl do otvoru ve ´starším´ sedimentu či sedimentární skále a zkameněl v těchto ´starších´ vrstvách
3. více roztáhnout dobu, po kterou tento organizmus existoval (což se dělá běžně), nebo
4. dát nepříjemné zkamenělině nové jméno, a tak docílit dojem, že to není ten samý organizmus, protože ten by se v dané době neměl vyskytovat.^12,13,14

Stopa z eocénu, podobná stopě dinosaura, byla prohlášena za stopu obrovského nelétavého ptáka

Relativně velké tridaktylní (tříprsté) stopy byly odkryty ve vrstvách raného eocénu ve formaci Chuckanut na severozápadě státu Washington.¹⁵ Síla horninového komplexu Chuckanut se různí od 3 000 až k 8 300 m. Je datována do raného eocénu paleobotanicky, palynologicky, pomocí štěpných stop v zirkonech klastických hornin a metodou U-Pb u tufů uložených mezi vrstvami. Tak velkou sílu vrstev z raného kenozoika ze souvrství Chuckanutu můžeme velmi dobře zařadit do chronologie Potopy.¹⁶ Já jsem v tomto souvrství nasbíral zkameněliny palm (Obrázek 2). ´Stáří´ této formace nemůže být snadno změněno, když vezmeme v úvahu výše uvedenou řadu dat. Když byla nalezena velká tříprstá stopa, automaticky bylo prohlášeno, že je to stopa velkého nelétavého ptáka nazvaného Diatryma.V tomto souvrství jsou také nalézány stopy jiných ptáků i savců, což utužuje výklad, že tyto tříprsté stopy byly učiněny ptákem.

Jenže autoři připouštějí, že kdyby ty samé tridaktylní stopy byly nalezeny ve vrstvách druhohor, ochotně by byly považovány za dinosauří stopy:

• „Nejsenzačnější zkamenělé otisky jsou četné tridaktylní stopy. V horninách druhohor by stopy těchto rozměrů a tvaru byly zřejmě vykládány tak, že je učinil malý dinosaurus, ale v době třetihor mohl být autorem těchto stop pouze gigantický, na zemi hnízdící pták… .“¹⁷

Stopy velkých nelétavých ptáků jsou ve zkamenělém záznamu zřídkavé, byly nalezeny jen v raném kenozoiku Západní Antarktidy a pleistocénu Nového Zélandu (Obrázek 3).¹⁸ Na druhé straně máme miliardy dinosauřích stop,¹⁹ které by dosvědčovaly, že tridaktylní stopy jsou od dinosaura. Jenže bez ohledu na to je jasné, že byl uplatněn syndrom sebepotvrzování, že dinosauři žili před 65 milióny let a až po nich nelétaví gigantičtí ptáci.

Z hlediska kreacionistické vědy musela být formace Chuckanut uložena během Potopy,¹⁴ a nálezy ptačích a savčích stop (a zřejmě i dinosauřích stop) umisťuje vznik tohoto souvrství do rané fáze Potopy, čili fáze zaplavování.^20,21 Tyto myšlenky, že období kenozoika bylo uloženo na některých místech už před 150. dnem Potopy, může být pro mnoho kreačních vědců překvapující, to ale jen ukazuje na to, jak příliš moc spoléháme na geologický sloupec při našich výkladech hornin a zkamenělin, a jak málo toho víme o Potopě.

Objev savce předatovává mladší křídu na raný miocén

Vulkanoklastické usazeniny formace Abanico poblíž Termas del Flaco v Chile (35°S) byly dlouho považovány za pozdně křídové.²² Jenže tam byli nalezeni savci patřící svým stářím do paleogénu, což je buď paleocén, eocén či oligocén, považované za rané třetihory. A tak byl věk posunut vzhůru do raného miocénu, nejranější části pozdního kenozoika v důsledku nálezu velmi dobře zachované lebky opice Nového světa (ploskonosí). Datování do pozdní křídy nebylo patrně až tak moc mezi vědci rozšířené, aby nemohlo být změněno a aby nemohlo omládnout o nějakých 50 miliónů let do raného miocénu.

Tak byl opět uplatněn syndrom sebepotvrzování, že se savci téměř výlučně nalézají jen v kenozoiku (třetihorách).

Index zkamenělin z mladšího triasu nad vrstvami z jury byl odvysvětlen

Zkameněliny čtyřnožců z triasu byly objeveny v Picket Wire Canyonlands jihovýchodního Colorada, nad vrstvami jurských eolických sedimentů, což jsou zpevněné, větrem naváté vrstvy.²³ Jenže označení ´eolický´ vychází jen z interpretace, a horninové usazeniny možná větrem naváty nebyly. Ať tak či onak, stratigrafie (datování) této oblasti musela být revidována, a jak jinak, při tolika možnostech, jak to udělat, to nebylo obtížné.

Autoři navrhují, aby buď byly překategorizovány zkameněliny, anebo vrstva, obsahující tyto zkameněliny, nebyla jako dosud klasifikována jako středně jurský pískovec Entrada. I přesto, že jsou zkameněliny hodně fragmentované, vylučují možnost nějakého ´překategorizování´, protože konglomeráty, ve kterých jsou uzavřeny, jsou zcela jiné, než je tomu u blízké jurské formace, ale jsou naopak podobné konglomerátům svrchního triasu ve Wyomingu a Novém Mexiku. Protože jsou tyto zkameněliny zřejmě známy jen z mladšího triasu na jiném místě, a používají se jako ´indexové zkameněliny´, tak ani trochu nenaznačují nějaké šíření se vzhůru k mladším obdobím jury. A tak se autoři rozhodli pro ´opětovnou korelaci´ konglomerátu.

Blízkou formaci jurské Entrady zavrhli a předatovali tuto vrstvu jako pozdní trias na základě litologické podobnosti vrstev, které se nacházejí až v jihovýchodním Wyomingu.

A tak opět, tímto pokrouceným uvažováním byla zachována a utužena zdánlivě precisní stavba pořadí zkamenělin v geologickém sloupci.

Nezpracovaná data mohou být vysvětlena jinak na základě biblického světového názoru

Existuje mnohem více příkladů syndromu sebepotvrzování, které by šly zdokumentovat a které by dále ukázaly, jak smýšlení z doby osvícenství silně formuje výklad faktů. Pozorované skutečnosti v oblasti hornin, zkamenělin i události z minulosti jsou automaticky zaškatulkovány do uniformitariánského pohledu staré země a evolučního světonázoru, ať už tam pasují nebo ne.

Nezpracovaná původní data mohou být vysvětlena odlišně v rámci biblického světonázoru, a já jsem na mnoha příkladech zjistil, že tento pohled na svět umožňuje interpretaci dat mnohem čestněji a lépe. Z Bible odvozené časové měřítko mladé země není nějakou vedlejší nepodstatnou záležitostí, ale je mnohdy zcela klíčové pro nalezení rozumného vysvětlení a vyřešení záhad minulosti, které tu existují už po 100 až 200 let a stále pro ně není ani nejmenší jiskra možného řešení.²⁴ Jako příklad třeba zvažte, jak mohla taková doba ledová vůbec kdy začít. Vědci vědí, že velké vulkanické erupce mohou způsobit ochlazení v planetárním měřítku. Pokud by však byl takto mohutný vulkanizmus, pro který máme mnoho dokladů, roztažen na desítky tisíc let, po které údajně existovala ledovcová období, stává se to teplotně neúčinné. A naopak, pokud celé to vulkanické období pro dobu ledovou stlačíte do několika set let, nabude to na významu z hlediska mocného mechanismu chlazení pro vznik doby ledové.

Jiným takovým příkladem jsou srstnatí mamuti pohřebení ve větrných nánosech (spraši) nízkopoložených neledovcových oblastech Sibiře, Aljašky a kanadské územní oblasti Yukon. Paleozoologové pracující v těchto severních oblastech natahují uložení všech přítomných nánosů na desítky tisíc let, což se stává neúčinné pro vysvětlení mnoha záhad spojených se srstnatými mamuty. Pokud ale stlačíme nahromadění všech těchto hojných spraší (nazývaných též jalovina) do několika málo stovek let na konci doby ledové, mnohé tyto záhady mohou být vysvětleny.²⁴

Kreační vědci a křesťané si musí být při čtení geologické a paleontologické literatury, obsahující nespočetná vysoká stáří s jejich dalšími potvrzeními, vědomi, že jde jen o výklady materialistických myslitelů osvícenské doby.

Musíme být schopni oddělit pozorovatelná data od jejich výkladů a nenechat se zmást mnohdy působivými argumenty, uvedenými v literatuře.

Poznámky a odkazy

1. Oard, M.J., Ancient Ice Ages or Gigantic Submarine Landslides?, Creation Research Society Books, Chino Valley, AZ, pp. 9–17, 1997.
2. Watkins, N.D., Geomagnetic polarity events and the problem of “the reinforcement syndrome,” Comments on Earth Sciences and Geophysics 2:36–43, 1971.
3. Woodmorappe, J., Studies in Flood Geology: A Compilation of Research Studies Supporting Creation and the Flood, Institute for Creation Research, Dallas, TX, 1999.
4. Oard, M.J., Dinosaur Challenges and Mysteries: How the Genesis Flood Makes Sense of Dinosaur Evidence Including Tracks, Nests, Eggs, and Scavenged Bones, Creation Book Publishers, Atlanta, GA, pp. 156–162, 2011.
5. Oard, M.J., End-Mesozoic extinction of dinosaurs partly based on circular reasoning, J. Creation 15(2):6–7, 2001; creation.com/dino-extinction.
6. Jepsen, G.L., Riddles of the terrible lizards, American Scientist 52(2):236, 1964. Return to text.
7. Melchor, R.D., De Valais, S. and Genise, J.F., Bird-like fossil footprints from the Late Triassic, Nature 417:936–938, 2002 | doi:10.1038/nature00818.
8. Oard, M.J., Very old bird tracks claimed to be from an unknown dinosaur, J. Creation 17(2):4–5, 2003.
9. Melchor, R.D., De Valais, S. and Genise, J.F., A Late Eocene date of Late Triassic bird tracks, Nature 495:E1-E2, 2013 | doi:10.1038/nature11931.
10. Lubenow, M.L., Bones of Contention: A Creationist Assessment of Human Fossils, 1^st edition, Baker Book House, Grand Rapids, MI, pp. 247–266,1992.
11. Oard, M.J., Ice ages: the mystery solved? Part III: paleomagnetic stratigraphy and data manipulation, Creation Research Society Quarterly 21(4):170–181, 1985.
12. Oard, M.J., The geological column is a general Flood order with many exceptions; in: Reed, J.K. and Oard, M.J. (Eds.), The Geological Column: Perspectives within Diluvial Geology, Creation Research Society Books, Chino Valley, AZ, pp. 99–121, 2006.
13. Oard, M.J., Is the geological column a global sequence?, J. Creation 24(1):56–64, 2010; creation.com/geo-sequence.
14. Oard, M.J., The geological column is a general Flood order with many exceptions, J. Creation 24(2):78–82, 2010.
15. Mustoe, G.E., Tucker, D.S. and Kemplin, K.L., Giant Eocene bird footprints from northwest Washington, USA, Palaeontology 55(6):1293–1305, 2012.
16. Oard, M.J., Defining the Flood/post-Flood boundary in sedimentary rocks, J. Creation 21(1):98–110, 2007; creation.com/fpf-boundary.
17. Mustoe et al., ref. 15, p. 1294.
18. Mustoe et al., ref. 15, p. 1297.
19. Oard, Ref. 4, pp. 1–174.
20. Walker, T., A biblical geological model; in: Walsh, R.E. (Ed.), The Third International Conference on Creationism, technical symposium sessions, Creation Science Fellowship, Pittsburgh, PA, pp. 581–592, 1994.
21. Oard, M.J., Vertical tectonics and the drainage of Floodwater: a model for the middle and late diluvian period—Part II, Creation Research Society Quarterly 38(2):79–95, 2001.
22. Flynn, J.J., Wyss, A.R., Charrier, R. and Swisher, C.C., An Early Miocene anthropoid skull from the Chilean Andes, Nature 373:603–607, 1995 | doi:10.1038/373603a0.
23. Heckert, A.B., Sload, E.J., Lucas, S.G. and Schumacher, B.A., Triassic fossils found stratigraphically above ‘Jurassic’ eolianites necessitates the revision of lower Mesozoic stratigraphy in Picket Wire Canyonlands, south-central Colorado, Rocky Mountain Geology 47(1):37–53, 2012.
24. Oard, M.J., Frozen in Time: Woolly Mammoths, the Ice Age, and the Biblical Key to Their Secrets, Master Books, Green Forest, AR, 2004.