Z biblicalgeology.net přeložil Pavel Akrman – 02/2019. Video z produkce australské společnosti Desert Life Church – Rudé vnitrozemí Austrálie: rokle Ormiston Gorge.
Obrázek 1: Pohled od západního okraje – rokle Ormiston Gorge mění průchodem tvrdých vrstev křemence směr. Na pozadí uprostřed je Mount Giles, nejvyšší hora oblasti The Northern Territory. V popředí je viditelná a rozlámaná křemencová hornina. (Obrázek s laskavým svolením Tourism NT.) Klikni pro zvětšení
Přibližně 135 km západně od Alice Springs, v údolí Ormiston Gorge, které prochází australským vnitrozemím skrze vysoké štíty v hloubce asi 300 metrů, se nám odkrývá obraz velkolepé geologie a geomorfologických tvarů pohoří MacDonnell.
Kaňon odkrývá silné vrstvy, které byly uloženy na samém počátku Noemovy Potopy, během počáteční vysoce energické fáze, když voda začala zachvacovat celou Zemi. Mocná ložiska jsou součástí křemence Heavitree Quartzite, který je široce rozložen po celé střední Austrálii.
Vrstvy, naskládané na sobě jako obrovské palačinky svědčí o tom, že sedimenty byly uloženy mocnými, energickými proudy vody, které pokryly obrovskou plochu.1 (Na evoluční časové ose jsou tyto horniny zařazeny do mladšího proterozoika asi před 800 až 760 miliony lety, ale katastrofická povaha Noemovy Potopy všechny tyto myšlenky dlouhých věků smývá pryč.)
V pozdější fázi Potopy, když vody během těchto geologických otřesů stále vzrůstaly, obrovské síly v zemské kůře smýkaly horninami po celé Zemi, drtily je a lámaly.
Na útesu jsou viditelné dvě vrstvy křemence. Horní vrstva byla vysunuta severně asi 2 km do její současné polohy, usadila se na další křemencové desce a vytvořila něco, čemu říkáme zóna překryvu.
Obrázek 2: Snímek terénu z Google Maps ukazuje potok Ormiston Creek, protékající strmým srázem Ormiston Gorge, který prochází hřbety Heavitree Quartzite. Klikni pro zvětšení
O několik měsíců později, když vody Potopy zaplavily celou Zemi a vyvrcholily nad místem, které se později stane Australským kontinentem, začaly se projevovat další tektonické změny.
Oceánské pánve začaly klesat, čímž začala voda odtékat z kontinentů. Oblasti kolem australského vnitrozemí byly prořezávány obrovskou silou ustupujících vod Potopy.
Potok vstupující do rokle Ormiston protéká západním směrem a v kaňonu svůj směr změní, takže směřuje na jih. Říčka skrze rokli proudí skalnatými hřebeny, které vedou směrem od východu na západ.
Tyto hluboké propasti skrze skalní hřebeny se nazývají vodní průlomová údolí, a skrze úzké soutěsky protékají nyní potoky. Tyto vodní průrvy jsou v australském vnitrozemí velmi časté, některé z nich jsou zřetelně vidět i na snímku z Google Earth (Obr.2).
Tato vodní průlomová údolí byla vytvořena ustupujícími vodami Potopy. Ve vrcholné fázi Potopy, kdy voda Zemi vysoko překrývala, začala ustupovat a protékala přes okraje, přičemž některé části vymlela o něco níže. Když hladina vody nadále klesala, vynořily se vrcholky hřebenů a ustupující voda byla nucena protékat nízkými oblastmi a vyřezávala tak průlomová údolí. Jak voda těmito průrvami protékala dál, prořezávala rokli hlouběji a hlouběji.
Ormiston Gorge, střední Austrálie. (Překlad a české znění Pavel Akrman)
Obrázek 3: Geologická mapa (výsek z 1:250000 SF 53 13) ukazuje, jak byly horninové jednotky tlačeny a pokrouceny tektonickými silami. Bohatá úrodná oblast (Puh) představuje Heavitree Quartzite. Silné černé čáry označují anomálie. Linie s černými trojúhelníky představují nepřirozený překryv, kdy jedna vrstva se natlačila na druhou. Klikni pro zvětšení
Oranžové a rudé křemencové horniny v roklině Ormiston jsou prořezány horninovými úlomky, což způsobilo, že velké, těžké balvany se uvolňovaly ze stěn a padaly dolů na úpatí. Třebaže tam leží všude kolem mnoho balvanů, přesto jich je ve srovnání s velikostí rokle příliš málo.
To svědčí o tom, že eroze tu nemohla probíhat milióny let, a tudíž stěny rokle jsou poměrně mladé. Protože v opačném případě by byla roklina plná balvanů.
Odkazy
- Lindsay, JF, Heavitree Quartzite, neoproterozoické (ca800-760 Ma), vysokoenergetické, tidally ovlivněné rampové spojení, Amadeus Basin, centrální Austrálie, Australian Journal of Earth Sciences 46 : 127-139, 1999.
Příbuzné články