… a její vedlejší škody
David Treybig
(Z Collateral Damage – The Darwin Bomb, časopis Good News, roč. 12, č. 5, září – říjen 2007, str. 30 – 31, přeložil M. T.)
Když Charles Darwin začínal formulovat svou evoluční teorii, patrně ho nikdy nenapadlo, že způsobí lidstvu zármutek či že zhorší jeho poměry. A on zatím chtěl posunout hranice vědeckého poznání. Prostřednictvím své evoluční teorie nabídl vysvětlení toho, jak mohl život vzniknout bez Božího zásahu. Šlo o revoluční myšlenku, jež měla svůj obrovský dopad daleko za hranicemi vědy.
To, co Darwin nabídl vědeckému světu roku 1859 ve své knize Původ druhů, vyvrcholilo v obrovskou tragedii s nepředvídanými důsledky. A je smutné, že jen málo jedinců v celé společnosti si dovedlo představit dalekosáhlý vliv jeho zásadní myšlenky. Jako bomba tříštící nevinné ticho nepřestávají, rázové vlny odstartované Darwinovou domněnkou, houževnatě bičovat společnost.
To, jak se evoluční teorie vyvinula a jak byla hájena, je příběhem plným ironie, podvodu a dokonce i víry podobné té náboženské, zastávané však lidmi bez náboženství. Jde o příběh podivnější než jsou zvířata, která Darwin pozoroval na Galapážských ostrovech.
Odmítnutí náboženství
Než se začal zabývat svou evoluční teorií, vystudoval Darwin teologii. Ale Darwinova teorie evoluce odmítla biblické vysvětlení speciálního stvoření. Darwin si nebyl jist tím, zda život původně vznikl zásahem Tvůrce či jen tak sám od sebe. V každém případě Darwin předpokládal, že různé pozvolné evoluční změny různých forem života vysvětlují různorodost tvorstva – savců, ryb, ptáků atd. – jak existují dodnes.
Proč opustil Darwin biblické učení? Proč nabídl zcela nedokázanou teorii, která byla v protikladu k Bibli? Jak se ukazuje, Darwin zřejmě neměl pevné základy ve znalostech Písma.
Tím, že zavrhl náboženství, zahrál Darwin na strunu, jež zněla v mnoha lidech v jeho době a zní i dnes nadále. Někteří lidé si omylem myslí, že když se drží Darwinovy teorie, tak jsou osvobozeni od předpisů a zákonů Tvůrce a mají svobodu rozhodování o sobě a o tom, co je správné a co je špatné.
Kdyby si takoví lidé přečetli Bibli, dozvěděli by se, že Adam a Eva se pokoušeli o totéž před několika tisíci lety. Zavrhli Boha, a pak trpěli strašnými následky. Tím, že zavrhli Boží zjevené vědění a rozhodli se sami, jak žít, ztratili Adam a Eva přístup ke stromu života, který představoval příležitost žít navždy (Genesis 3). Bohužel, Darwin a jeho příznivci se biblickým příběhem nedali odradit.
Zdá se, že si nechtěli „vážit pravého poznání Boha“ (Římanům 1:28) – nechtěli slyšet, co Bůh chce říci na stránkách Bible. Omylem si mysleli, že jejich jednání jim dává svobodu – ono svůdné slovíčko často užívané v propagandě.
Zavedení Darwinovy teorie otevřelo všeobecnou debatu o pravdě. Ironií osudu Darwinovi příznivci tvrdili, že náboženství je prostě jen lidmi vymyšlená věc, která jim má pomáhat v těžkých chvílích. Ach tak – lidmi vymyšlená – jako kdyby evoluční teorie lidmi vymyšlená nebyla.
Evoluce pod mikroskopem
Když přemýšlel o své teorii evoluce, uvědomoval si Darwin, že existují překvapivě nedokázané aspekty jeho hypotézy. Připouštěl například, že složitost oka představuje jisté problémy. Uznával také, že neexistují fosilní důkazy svědčící o pozvolných změnách forem života podle jeho představ. Doufal však, že se časem tyto fosilie najdou a dají mu za pravdu.
Uvážíme-li, že jeho teorie má slabiny, byl Darwin překvapen jejím kladným přijetím. Dnes se zdá, že Darwin měl sám více pochybností než mnoho jeho oddaných stoupenců, kteří přijímali jeho teorii bez bližšího zkoumání.
Avšak pod mikroskopem vědy objevili badatelé a seriózní myslitelé společně vážné trhliny Darwinovy teorie. Množství údajných důkazů podpírajících tuto teorii se ukázalo jako falešné.
Darwinova církev
Aniž by měli pořádné argumenty k podpoře Darwinovy teorie, jsou stoupenci evoluce stále konfrontováni s faktem, že se vědecké důkazy staví proto ní; o to víc se cítí zavázáni udržovat svou víru. Je to pozice nebezpečná, vyžadující bezvýhradnou oddanost.
Je-li evoluční teorie zpochybňována vědeckými důkazy, jako je tomu třeba ze strany hnutí zastávajících inteligentní plán, jsou někteří lidé překvapeni, že Darwinovi příznivci téměř vždy odpovídají tvrzením, že inteligentní plán je pouze zastřeným náboženstvím. Avšak technicky vzato člověk nemusí věřit v určitého Boha či mít nějaké vyznání, aby uvěřil v inteligentní plán, jelikož argumenty pro něj pocházejí ze samotných vědeckých důkazů.
Bohužel zdá se, že ti, kdo stojí věrně při Darwinově teorii, nechtějí uznat vršící se stohy vědeckých informací, které podkopávají jejich pozici. Důvod jejich postoje je zřejmý: jejich světový názor je v ohrožení.
Pokud je stvoření opravdu dílem Tvůrce – jak ukazuje velké množství důkazů – nebudou mít omluvu pro své ignorování Boha. A vskutku, Bible praví totéž (Římanům 1:20).
Přijmout koncepci inteligentního plánu by pro akademický svět znamenalo tak zásadní změnu, jakou bylo svého času přijetí Darwinovy teorie. Pravověrní darwinisté nejsou přitom ochotni uznat současné důkazy a odpovídají tím, že vědu, která tyto důkazy přináší, označují za náboženství. Je to paradoxní situace: věřit dnes v darwinismus vyžaduje větší víru než přijmout tvůrce, Boha Bible.
Vedlejší škody
Od svého výbuchu zasáhla rázová vlna Darwinovy bomby snad každý vědecký obor a zanechala tam závažné negativní důsledky. Zatímco Darwinovi věrní rádi mluví o všech těch mrtvých, jež přinesly náboženské války, neradi si připomínají nemorální, materialistické světové názory, které byly postaveny na Darwinově teorii, anebo byly touto teorií ospravedlňovány.
V životopisu Josifa Stalina se píše, že považoval Darwinovu knihu Původ druhů za důkaz, že neexistuje Bůh (E. Yaroslavsky, Mezníky ve Stalinově životě, 1940, str. 8-9).
Jako seminární student povzbuzoval Stalin svého kolegu, aby si přečetl Darwinovu knihu za tím účelem, aby porozuměl, že řeči o Bohu jsou „pustý nesmysl“ (ibid.). S ujištěním z Darwina, že není Bůh, který by zakazoval zabíjení ostatních lidských bytostí, neměl Stalin skrupule a vraždil milióny svých spoluobčanů v úsilí vybudovat lepší stát.
V nacistickém Německu byla koncepce Adolfa Hitlera vypěstovat lidskou nadrasu založena na myšlence o „přežití nejschopnějšího“ , jak je obsažena v Darwinově filozofii. Ať už byly Darwinovy osobní názory rasistické či nikoli, jeho teorie a zvláště plný název jeho knihy – „O vzniku druhů přirozeným výběrem neboli uchováním prospěšných ras v boji o život“ – se shodoval s Hitlerovým rasistickým světovým názorem a vedl k vyvraždění 6 miliónů Židů ve snaze vybudovat nadřazenou rasu.
A opět, nespoléháme-li se na Boha, že má pravdu v tvrzení, že je špatné vraždit jiné lidské bytosti, pak lidské choutky prostě převáží a stanou se záležitostí osobního názoru.
Je zabíjení miliónů lidí důsledkem, který si Charles Darwin přál, když psal Původ druhů? Samozřejmě nikoli. Avšak nepřímá škoda spojovaná s darwinizmem nekončí Stalinem a Hitlerem. Pokračuje ve svém vytrvalém pochodu světem na mnoha frontách, přičemž asi není nic více zarážející než špatný mravní postoj.
Jsou-li lidé prostě jen zvířata, jak tvrdil Darwin, pak není nic špatného na tom, když se páří s kýmkoli a kdykoli. Neuposlechnutí biblických pokynů upravujících naše sexuální chování vedlo ke zhroucení mnoha manželství a nevýslovnému utrpení rodin. I toto jsou nepřímé důsledky darwinismu.
A dále, jsou-li lidé prostě jen zvířaty, pak skutečně nezáleží na tom, zda se žena rozhodne pro potrat či nikoli. V důsledku těchto rozhodnutí byl ukončen život miliónů dětí dříve, než se vůbec poprvé nadechly. Další nepřímé důsledky darwinismu.
Když psal Původ druhů, předpokládal Darwin, že jeho filozofie bude nástrojem k ničení manželství a likvidaci životů miliónů dětí? Jistěže ne. Ale nesprávný předpoklad vede ke špatným důsledkům. Záporné efekty nemravného jednání omlouvaného Darwinovou teorií se stále vrší.
Jak je podivné, že existuje taková podpora pro zcestnou myšlenku, jež se vyvinula v materialistickou filozofii znehodnocující lidský život a podrývající lidskou víru ve svého Tvůrce. Jak je smutné dívat se na všechno to zbytečné utrpení. Proč neuznat Boha a nezvolit si život požehnání a uzdravení, místo života naplněného trápením?