(Z creation.com/darwin-and-the-fuegians přeložil M. T. – 07/2012. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com. Kresby osob jsou od kapitána FitzRoye)
Ve své knize Původ člověka z roku 1871 uvedl Charles Darwin Fuegánce jako důkaz podporující jeho dvoudílnou teorii, totiž že „člověk vznikl z chlupatého čtvernožce s ocasem“, a že „jsme vznikli z barbarů“ (1).
To se stalo důležitým podnětem pro rasizmus 19. a 20. století. Takže kdo vlastně byli ti Fuegané, a proč je Darwin chápal právě takto?
Fuegané tvořili původně čtyři kmeny žijící na ostrovech tvořících nejjižnější výběžek Jižní Ameriky zvaný Tierra del Fuego, což znamená „Ohňová země“. Původně se území nazývalo „kouřová země“, což zavedl Ferdinand Magellan roku 1520 vzhledem k tomu, že v oblasti pozoroval stovky ohňů na plážích, které domorodci udržovali, aby se ohřáli v mrazivém podnebí, a aby si uvařili obvyklou stravu sestávající z mořských korýšů, měkkýšů a ryb. Později byl název změněn na romantičtější „Ohňová země“, prý španělským králem Karlem I (3). Charles Darwin se dostal do styku s Fuegánci díky misionářské horlivosti kapitána Roberta FitzRoye.
(Počet původního obyvatelstva – Šelknamů, Haušů, Jámanů a Alakalufů – před příchodem Evropanů se odhaduje na 10 000, v roce 1910 jich bylo již jen pouhých 350, dnes jejich potomci čítají jen několik osob. Pozn. překl.)
FitzRoyovi fuegánští rukojmí
Roku 1829 zkoumal FitzRoy jako kapitán HMS Beagle vodní cesty v oblasti. Jedné noci se několika Fueganům podařilo ukrást pomocný velrybářský člun patřící k Beagle, který předtím sedmičlenný výzkumný tým vytáhl na mělčinu, když se chtěl ukrýt před náhlou bouří. Náhlí trosečníci tak museli použít větve a plátno ze stanu ke zhotovení velkého koše, ve kterém odpádlovali zpět na Beagle. Po zjištění krádeže začal FitzRoy s posádkou usilovně po člunu pátrat; nenašli však nic. Člun totiž potřebovali k propátrání mnoha mořských úžin příliš malých na to, aby tam větší Beagle mohla manévrovat.
Jako odplatu zajal FitzRoy několik Fuegánců a nechal je dopravit na Beagle. Historička Gertrude Himmelfarbová k tomu poznamenává: „Podobná disciplinární opatření zůstala ovšem u Fueganů bez odezvy, protože měli stejně velkou legraci z celé záležitosti, a vyřešili ji tak, že dospělí vězni, poté, co spořádali nejlepší jídlo svého života, naskákali do moře, a odplavali domů…“ (4)
FitzRoyovi tak zbyla jedna dívka, dva mladíci, a jeden hoch, kterého (údajně) koupili námořníci za velký perleťový knoflík. Popsané zajatce pak trefně pojmenovali Košík Fuegia, Vzpomínka na člun, Yorkský dóm (5) a Jemmy Knoflík. FitzRoy se rozhodl, že je dopraví do Anglie na převýchovu, a pak je vrátí do vlasti jako součást „evangelizačního pokusu“ (6).
Po příjezdu do Anglie však Vzpomínka na člun okamžitě zemřel na neštovice, navzdory tomu (či možná právě proto), že byl okamžitě očkován. Další dostali výchovu, „otrkali se“ v civilizaci, poznali anglickou kulturu, a dostali „základy křesťanství“; učili je anglicky, zahradničení, vedení domácnosti, a vštěpovali jim „základní křesťanské pravdy“. Kulturní prostředí, do kterého se dostali, tak zjemnilo jejich mravy, že byli v polovině roku 1831 představeni britskému králi Vilémovi IV a královně Adelaidě.
Darwin se setkává s Fuegánci
27. prosince 1831 odplul FitzRoy znovu z Anglie na palubě Beagle, aby podnikl výzkumnou cestu kolem světa. Dalším cílem bylo navrátit tři žijící Fuegánce do jejich vlasti, kde, jak FitzRoy doufal, obrátí své soukmenovce na křesťanství. Provázel je „jejich pečovatel, Richard Matthews, sám zkušený misionář“. Na palubě byl i Charles Darwin v roli bohatého soukromníka- kapitánova společníka a neoficiálního přírodovědce. A tehdy se poprvé setkal s Fuegánci – jako s lidmi dostatečně kultivovanými na to, aby mohli být představeni na anglickém královském dvoře.
Ve svém díle Journal (čili Voyage of the Beagle, své zprávě z této cesty) je Darwin popsal takto, „York Minster byl statný, podsaditý, svalnatý muž: povahy byl uzavřené, zamlklé, zachmuřené, a rozčílil-li se, stával se agresivním; měl na palubě několik málo přátel, které měl velmi rád; intelekt byl v pořádku. Jemmy Button byl miláčkem všech, ale ani on neměl své city plně pod kontrolou; jen občas svědčil výraz jeho tváře o spokojenosti. Byl veselý a často se smál, a typické pro něj bylo, že projevoval soucit s každým, kdo měl nějaké potíže: bylo-li moře bouřlivé, často jsem míval lehké příznaky mořské nemoci, a on ke mně přicházíval a říkával smutně, ´Ubohý, ubohý hochu!´… Jemmy byl podsaditý chlapík, ale ať už vypadal jakkoli: zásadně nosil rukavice, vlasy měl vždy úhledně přistřiženy, a byl celý nesvůj, jestliže si zamazal své vždy pečlivě vyleštěné boty.
Popsaná Jemmyho obřadnost znásobila ještě Darwinův vlastní úzkostlivý zájem o čistotu obuvi. Když byl například ještě studentem na cambridgeské univerzitě, utrácel Darwin až 7 šilinků za čtvrt roku za leštění svých bot! /8/ Jemmy se tak stal doslova čímsi jako anglický džentlmen ze střední třídy, vždy jako ze škatulky!
„Fuegia Basket byla pohledná, skromná a slušná mladá dívka, s dosti příjemným, i když někdy trochu mrzoutským výrazem; velmi rychle se všemu naučila, zejména jazykům. Projevilo se to tím, že stačila pochytit něco ze španělštiny a portugalštiny, když Beagle na chvíli zakotvila v Rio de Janeiro a Montevideu, i v její znalosti angličtiny“. Darwin si rovněž poznamenal, „Zrak Fuegánců byl pozoruhodně ostrý: je dobře známo, že námořníci díky dlouhému tréninku dokáží rozeznat vzdálený objekt mnohem lépe než suchozemec; ale jak York tak Jemmy kvalitou zraku ještě daleko předčili všechny naše námořníky.“
Zmíněné popisy ostře kontrastují s Darwinovými pohrdavými a rasistickými poznámkami v tomtéž díle Journal, které se týkaly Fuegánců, jež potkal, když Beagle připlula rok poté, v prosinci 1832, k Ohňové zemi. Tehdy o nich neustále mluvil jako o „divoších“ a „barbarech“, a často je hanlivě přirovnával ke zvířatům.
Napsal: „Zdálo se mi až nepochopitelné, jak velký rozdíl může být mezi divochem a civilizovaným člověkem: je větší, než mezi divokým a domácím zvířetem, jelikož u člověka existuje větší potenciál umožňující zlepšení nepříznivé situace…Pokožka Fuegánců je špinavě měděně rudá…Celá jejich skupina živě připomínala čerty, kteří se objevují na scéně v operách jako je Čarostřelec“ (9).
…“Tyhle ubohé trosky byly nevelkého vzrůstu, škaredé tváře ošklivě pomalované nabílo, pokožku nečistou a mastnou, vlasy zaknocené, hlas skřehotavý a posunky prudké. Když se člověk díval na takové lidi, nechtělo se mu věřit, že jsou to také lidé, a obyvatelé téhož světa, jako je ten jeho. Běžně se dohadujeme, jak se asi těší ze života některá nižší zvířata: tím oprávněněji si to můžeme říkat o podobných barbarech! V noci…spí na mokré zemi stočeni do klubíčka jako zvířata“ (10).
Darwin je dokonce považoval za zábavné. V dopise synovci Williamu Darwinu Foxovi z 23. května 1833 napsal: „V Tierra del (sic) jsem poprvé spatřil na vlastní oči divochy; & jsou tak divocí, jak jen si to člověk dokáže představit. – Divoch je opravdu ubohé zvíře, ale stojí za to jednou ho vidět“ (11).
Darwin se naposled setkal s Jemmym v březnu 1834, když už Jemmy opět více než rok žil se svým vlastním lidem. „5. března jsme zakotvili v zátoce Woolya…Brzy jsme spatřili, jak se blíží kanoe ozdobená vlaječkou, a na ní jednoho z mužů, jak si smývá z tváře barvu. Tím člověkem byl ubohý Jemmy, nyní vychrtlý divoch, s dlouhými rozcuchanými vlasy a nahý kromě kousku deky kolem pasu…Když odjížděl z Anglie, byl zavalitý, čistý a dobře oblečený – nikdy jsem neviděl tak zásadní a žalostnou změnu. … vypadá to však, že alespoň naučil všechny lidi svého kmene anglicky: jakýsi stařec hned anglicky oznámil ´žena Jemmyho Knoflíka´“. Nato, když se Jemmy vrátil na břeh, „zapálil signální oheň, a kouř z něj stoupal v obloučcích nahoru a dával nám tak poslední a dlouhé sbohem s tím, jak se naše loď vzdalovala na širé moře“ (12).
Kanibalizmus
Vzhledem k tomu, co mu FitzRoy řekl, myslel si Darwin omylem, že Fuegánci praktikují kanibalizmus. Zapsal si do Journalu: „Válčí-li spolu jednotlivé kmeny, stávají se kanibaly. Lze tak soudit ze dvou souběžných, leč zcela nezávislých zpráv jednoho chlapce zajatého panem Lowem (skotským lovcem tuleňů), a Jemmyho Knoflíka; například v zimě, jsou-li Fuegánci sužováni hladem, zabíjejí a pojídají své stařeny dříve, než zabijí své psy: když se pan Low ptal dotyčného chlapce, proč to dělají, chlapec odpověděl, „Pejskové chytají vydry, stařeny ne.“
Badatelka Anne Chapmanová poznamenává: „Je vskutku zarážející, že Darwin považoval Jemmyho, který FitzRoye o kanibalizmu informoval, za spolehlivý zdroj, protože sám prohlašoval, že je ´nesmírně obtížné získat od nich (Jemmyho a Yorka) nějaké podrobnější informace týkající se zvyků jejich soukmenovců´. Rovněž ´je v podstatě nemožné zjistit opakovanými otázkami, zda člověk správně porozuměl něčemu, co tvrdili´. Navíc Darwin věděl, že o Bobovi, který informoval o kanibalizmu Lowa, ´říkali, že je to lhář, což on opravdu byl´“ (13).
Chapmanová pokračuje: „Darwin měl důvody pochybovat o pravdivosti Bobových i Jemmyho příběhů, ale neučinil tak. Představa, že divoši pojídají stařeny svého kmene, byla pro něj příliš mocná na to, aby jí dokázal odolat. Navíc kanibalismus byl u lidí na takovéto ´nízké úrovni´ jednoduše očekáván, což by mohlo vysvětlovat, proč byl tak nakloněn věřit podobným zprávám“. Však také Darwin nedokázal odolat pokušení začlenit tuhle nechutnou pikantérii do 1. kapitoly svého Původu druhů, aby se zalíbil svým pyšným vrstevníkům v 19. století. Napsal: „Na tomhle příkladu je patrné, jakou cenu přikládali zvířatům dokonce i barbaři z Ohňové země, když v dobách nouze zabíjeli a jedli stařeny ze svého kmene jako bytosti ceněné méně než psi“ (14).
Leonard Engel, redaktor vydání Darwinovy The Voyage of the Beagle z roku 1962, opravil Darwinův omyl ohledně stařen. Napsal: „Bohužel, jak Darwin tak FitzRoy se v tomto bodu mýlili, neboť Fuegánci nebyli kanibalové, a spíše uctívali než jedli své stařeny. Po starších ženách byla poptávka pro druhé a třetí sňatky…vzhledem k jejich zkušenostem v jízdě na kanoích i dalších činnostech vykonávaných Fuegánskými ženami…“ (15)
Zmíněné obvinění z kanibalizmu odmítá dále i Lucas Bridges, syn Thomase Bridgese, anglikánského misionáře u Fuegánců v letech 1871 až 1886. Lucas se narodil a vyrůstal v Ohňové zemi, takže strávil mnoho let svého života v každodenním styku s Jámany, a dokonale rozuměl jejich kultuře. Šokující Darwinovu chybu se pak pokouší vysvětlit tím, že „když se jich Darwin vyptával, nebyl by pro Yorkský dóm ani Jemmyho Knoflíka nejmenší problém odpovědět pravdivě, ale asi se chtěli zavděčit, a tak prostě řekli Darwinovi to, co se domnívali, že slyšet chtěl. … Takže výroky, které se zmíněným mladým mužům i malé Fuegii připisují, nebyly ve skutečnosti ničím jiným než přitakáním výrokům jejich tazatelů“ (16).
Jazyk
Ohledně jazyka Fuegánců Darwin napsal: „Pro jazyk těchto lidí, podle našich poznatků, se stěží hodí označení artikulovaný. Kapitán Cook ho přirovnal ke zvukům vznikajícím u člověka, který kloktá (17), ale žádný Evropan určitě nikdy nekloktal tak chraplavě, a zvuky, které při kloktání vydával, nikdy nepocházely až z hloubi hrdla, a nezněly tak mlaskavě“. A v dopisu C. Whitleyovi z 23. července 1834 Darwin píše: „V jejich výrazu je cosi, co podle mého názoru musí na nezainteresovaného diváka působit přímo hrozivě. Zažil jsem, jak jeden Fuegánec stál na útesu a vyluzoval zvuky a gestikuloval tak, že proti nim je křik domácích zvířat daleko srozumitelnější“ (18).
Lucas Bridges mluvil jak jámansky tak anglicky. Napsal: „Přesvědčení o tom, že jsou Fuegánci kanibalové, nebylo jediným omylem Charlese Darwina. Když poslouchal jejich hovor, nabyl dojmu, že opakují stále dokola stejné věty, a proto došel k závěru, že jejich jazyk tvoří asi jen stovka slov. My, kdo jsme se naučili mluvit jámansky jako děti, víme, že pokud jde o sféru každodenní jámanské praxe, je její jazyk nekonečně bohatší a výstižnější ve výrazech než angličtina či španělština. Jámansko-anglický slovník mého otce …obsahuje celých 32 000 slov a jejich flektovaných tvarů, a to jich existuje ještě daleko více, a všechna jsou spisovná“ (19,20).
Bridges dále píše, „Jámané mají přinejmenším pět názvů pro ´sníh´. Pro ´pláž´ jich mají ještě daleko víc, v závislosti na tom … kde je pláž z pohledu mluvčího, kterým směrem je orientována, zda mezi ní a mluvčím je souš či voda, a tak dále. … Pro vztahy mezi příbuznými … mají Jámané až padesát různých slov, z nichž každé vystihuje konkrétní, a často spletitý, vztah“ (21).
Pro zajímavost pak Lucas cituje článek svého otce otištěný v The Standard z 6. září 1886. „Ačkoli se to může zdát neuvěřitelné, disponuje jazyk jednoho z nejchudších lidských etnik, které nemá literaturu, poezii, písně, dějiny, ani nepěstuje žádnou vědu, zřejmě slovníkem a způsobem struktury slov, který předčí jazyky jiných, způsobem života daleko vyvinutějších kmenů – je to asi dáno samou podstatou a požadavky jejich života.“ A při jiné příležitosti napsal, „Vzhledem k tomu, že Jámanové jsou společenští lidé par excellence, kteří si dlouho a rádi povídají a, jak muži, tak ženy, rádi pronášejí dlouhé proslovy k ostatním … , uchovávají si dokonale a neustále obohacují jazyk, který dobře ovládají už v raném dětství“ (22).
Fuegánci a křesťanství
Třebaže plány kapitána FitzRoye na obrácení Fuegie, Yorka a Jemmyho cestou výkladu „základních křesťanských pravd“ v Anglii ztroskotaly, našlo si evangelium přece jen cestu do Ohňové země. Ale ne snadno. První pokusy misionářů o stálé působení v oblasti byly totiž rovněž neúspěšné – odjeli tam Richard Matthews roku 1833 a Allen Gardiner roku 1845, 1848 a 1850. Gardiner založil Patagonskou misijní společnost (přejmenovanou roku 1864 na Jihoamerickou misijní společnost čili SAMS). Roku 1851 zemřel Gardiner a šest dalších misionářů hlady (v důsledku nepřátelského postoje domorodců), když se příjezd jejich zásobovací lodi o dva měsíce opozdil, a osm dalších misionářů bylo roku 1859 povražděno.
Poté začal od roku 1862 navazovat kontakty s Jámany a dalšími fuegánskými kmeny Waite Hockin Stirling. Do roku 1869 „pokřtil přes čtyřista Indiánů, kteří tak vstoupili do církve našeho Pána a Spasitele“ (23). Když se o tom dověděl Darwin, byl tak dojat, že SAMS poslal šek na pět liber sterlingů.
Dnes bohužel v důsledku nepřítomnosti protilátek proti epidemiím neštovic, spalniček, chřipky i dalších nemocí zavlečených evropskými velrybáři, lovci tuleňů, zlatokopy, farmáři i jinými Evropany, spolu s důsledky kolonizace, Jamané jakožto národ prakticky vyhynuli.
Darwinovy mylné a rasistické názory
V kapitole 21 svého Původu člověka, „Celkový souhrn a závěr“, Darwin napsal, „Takže jsme poznali, že člověk vznikl z chlupatého čtvernožce opatřeného ocasem, patrně žijícího na stromech, a ve Starém světě.“ Pak pokračuje, „Hlavní závěr, ke kterému jsem v tomto díle dospěl, totiž že člověk pochází z nějakého nižšího zvířete, mnoho lidí, jak musím s politováním konstatovat, krajně znechutí. Těžko lze však pochybovat o tom, že pocházíme z barbarů“.
Na doklad tohoto tvrzení pak Darwin zopakoval své hodnocení Fuegánců. Napsal, „Na otřes, který jsem prožil, když jsem poprvé spatřil skupinu Fuegánců na divokém rozeklaném pobřeží, nikdy nezapomenu, neboť mě přitom okamžitě napadlo – takhle vypadali naši předkové. Tihle lidé byli absolutně nazí a pomalovaní, dlouhé vlasy jim vlály, ústa dokořán v úžasu, a tvářili se zarputile, zaraženě a nedůvěřivě. Prakticky nic neuměli, a žili jako divoká zvířata z toho, co ulovili; neuznávali mezi sebou žádnou hierarchii, a byli nemilosrdní ke všem, kteří nepocházeli z jejich malého kmene. Ten, kdo jednou spatřil divocha v jeho vlasti, se nebude příliš stydět, bude-li si muset přiznat, že v jeho žilách koluje krev kteréhosi nižšího tvora. Pokud jde o mne, je mi jedno, zda pocházím z té či oné nebojácné opičky … či z tamtoho starého paviána … nebo z divocha, který si libuje v mučení svých nepřátel, vykonává krvavé oběti, bez výčitek zabíjí nevhodně narozené děti, zachází se svými ženami jako s otroky, neumí se chovat a je pronásledován vírou v ty největší pověry“.
Alternativní, méně podjaté hodnocení
Darwinův krajan, anglický výzkumník William Parker Snow, navštívil Ohňovou zemi roku 1855, a jeho názor na Fuegánce byl podstatně jiný než Darwinův charakterizovaný rasistickými a evolucionistickými předsudky. I když také zaznamenal jejich zanedbaný zjev a primitivní zvyky, napsal: „… mnozí Fuegánci z východní části souostroví byli milí, a někteří z nich byli dokonce fešáci. Vím, že to zní jinak, než jak to líčí pan Darwin: ale mluvím jen o tom, co jsem sám viděl, a jak se to jevilo mně“. Snow dále poznamenal, že dotyční „žijí ve spořádaných rodinách“, a konstatoval, „Byl jsem svědkem mnoha příkladů vzájemné vroucí lásky partnerů, i lásky k dětem“ (24).
Snow dále uvádí, že ho velmi zaujalo skromné chování žen i fakt, že všechny fuegánské matky projevovaly velkou lásku ke svým dětem. Pokračuje, „Myslím, že do jisté míry uznávají nedotknutelnost soukromého vlastnictví, a viděl jsem, jakou úctu požívala jedna z nejstarších žen u zbytku svého lidu. Když jsem chtěl koupit kanoi, neprodali mi ji s tím, že patří právě jí, a že by se s ní těžko loučila.“
Snow tedy usoudil, že „Skutečný rozdíl mezi divochem a civilizovaným člověkem je prostě stupeň kultivace té které psychiky. Ve všech ostatních ohledech je evropský barbar totožný s barbarem zámořským.“ A, „Mluvím-li o Fuegáncích, nemohu si pomoci a musím konstatovat, že je nepovažuji za tak nízké, jak si mnoho lidí myslí. Soudím z účinku na příčinu, a vidím tedy jejich dnešní stav jako výsledek podmínek, ve kterých žili.“
Darwine, jak jste se mohl tolik mýlit, mýlit a mýlit?
1. Z lidí, které jste označil za „barbary“, jste poznal dobře jenom tři, Yorka, Fuegii a Jemmyho, a při různých příležitostech jste je popisoval jako inteligentní, laskavé, a schopné se brzy naučit cokoli, zejména jazyky jako třeba angličtinu, portugalštinu a španělštinu. Dokonce jste napsal, že jeden z nich měl s Vámi nelíčený soucit, když jste měl mořskou nemoc! A přece jste se rozhodl označit tyhle lidi za barbary. Proč?
2. Řekl jste si, že nebudete brát ohled na skutečnost, že na zmíněné tři Fuegánce mělo vliv prostředí, jelikož se v Anglii sice naučili jemnějším způsobům, ale po návratu do vlasti začali zase žít přirozenějším způsobem života, který jim umožňuje vyrovnat se s nároky tamního klimatu. Pokud jde o nahotu, která byla pro Vás důkazem barbarství, Lucas Bridges konstatuje, že „jelikož se živí téměř výhradně rybami a přílipkami, mají velmi málo kůží, ze kterých by si mohli zhotovit oděvy“ (25)
3. Věděl jste, že FitzRoy „zakázal svým mužům prát se s domorodci, protože by jako fyzicky silnější začali pohrdat bělochy“! (25) Tenhle fakt jakož i skutečnost, že pro anglické misionáře bylo mimořádně obtížné v oblasti přežít – na rozdíl od Fuegánců, kterým to nečinilo žádné potíže – , podporuje závěr W. P. Snowa: „Ve svém drsném stavu si divoši často myslí, že nás v mnoha ohledech předčí, a aby si nás vážili, musíme ukázat, že umíme lovit, rybařit, zpívat, vyprávět, tančit, a že vydržíme lecjaké drsné podmínky stejně dobře jako oni.“ Dokázal byste to, Charlesi?
4. Nevzal jste v potaz historickou zprávu v Bibli o tom, že člověk byl zprvu vysoce civilizovaný a uměl stavět města, znal zemědělství, choval domácí zvířata, zpracovával kovy a uměl hrát na hudební nástroje, jak o tom píše Genesis 4:17-22; všechny zmíněné dovednosti tvoří aspekty moderní kultury. Návrat tří Fuegánců ke způsobu života obvyklému doma nesvědčí o tom, že by oni či jejich soukmenovci byli „barbaři“. Svědčí-li to o něčem, pak o tom, že některé skupiny lidí po babylonském zmatení jazyků (Genesis 11) mohly ztratit některé nabyté dovednosti (ovšem zase získat jiné, potřebné pro přežití v novém domově).
5. Přestup stovek Fuegánců ke křesťanství, který Vás tenkrát tak dojal, svědčí o dvou skutečnostech:
-
- a) je to v souladu s biblickou zprávou o tom, že všichni lidé jsou „stvořeni k obrazu Božímu“ (Genesis 1:26, 1. Korintským 11:7) – jak by bylo možno obrátit zvíře na křesťanství?
- b) Lidé nepotřebují „zcivilizovat“, nýbrž „znovu se narodit“ (Jan 3:3). A to se týká všech!
Odkazy
- Darwin, C., The Descent of Man (1871), John Murray, London, 1887, pp. 609 and 618–19.
- Šlo o Jámany, Alakalufy, Šelknamy (známé též jako Onasové, ale Jemmym Knoflíkem nazývané Oensové) a Hauše; každá skupina měla vlastní jazyk. Zdroj: Anne Chapmanová: „Darwin v Ohňové zemi“, Imago Mundi, Buenos Aires, 2006, str. 7-8.
- Podle smlouvy z 23. 7. 1881 byla Ohňová země rozdělena mezi Chile a Argentinu tak, že východní jedna třetina připadla Argentině, západní dvě třetiny patří Chile. Ohňová země je nejjižnějším obydleným územím na světě, a nejbližší pevninou je zde Antarktida. Nejzazším výběžkem je pak Hornův mys známý zrádnými útesy, prudkými větry a obrovskými vlnami. Jen málo dní v roce tam neprší, nepadají kroupy či déšť se sněhem, či přímo sníh.
- Himmelfarb, G., Darwin and the Darwinian Revolution, Chatto & Windus, London, 1959, p. 55.
- Protože byl zajat blízko skalního útvaru, kterému předtím kapitán James Cook dal jméno York podle podobnosti s mnoha štíhlými věžemi yorkského minstru, velké gotické katedrály v Yorku, Anglie.
- According to Desmond, A. and Moore, J., Darwin, Penguin Books, London, 1992, p. 106.
- Darwin, C., Výprava na Beagle: deník z přírodovědných a geologických výzkumů oblastí navštívených během výpravy na HMS Beagle kolem světa, pod velením kapitána FitzRoye, RN (1845), Wordsworth Classics reprint, Londýn, 1997, Str. 198-199.
- Dnes by šlo o částku zhruba 25 liber. Zdroj: Darwin online: Darwinovy studentské účty na Christ´s College, Cambridge 22. dubna 2009.
- Ref. 7, p. 196
- Ref. 7, pp. 203–04.
- Darwin Correspondence Project-Letter 207.
- Ref. 7, pp. 217–18.
- Chapman, A., Ref. 2, p. 48. Chapman is quoting Darwin’s Journal, Ref. 7, p. 199.
- Darwin, C., The Origin of Species by Natural Selection, 1st edition, Penguin Books reprint, 1968, p. 94.
- Darwin, C., Voyage … , 1962 edition, edited by Leonard Engel, pp. 214–15, note 4.
- Bridges, L., Uttermost Part of the Earth, Hodder & Stoughton, London, 1948, pp. 33–36, 166–67.
- Capt. Cook visited Cape Horn in January 1769.
- C. Darwin to C. Whitley, Life and Letters of Charles Darwin, Vol 1, pp. 226–27, D. Ap[pleton, New York, 1911.
- Ref. 16, p. 34
- Thomas Bridges’ 32,000-word Yahgan–English Dictionary was deposited with the British Museum in 1951.
- Ref. 16, pp. 34–35, footnote 1.
- Ref. 16, pp. 530–31.
- According to the booklet Captain Allen Gardiner and other Missionary Heroes of SAMS.
- Snow, W.P., A few remarks on the Wild Tribes of Tierra del Fuego from Personal Observation, Transactions of the Ethnological Society of London, Vol. 1, 1861, pp. 261–67.
- Ref. 16, p. 62.