Z answersingenesis.org přeložil Pavel Akrman – 04/2018.
Lidé o placentě většinou moc nepřemýšlejí a jen málo si uvědomují úžasnou složitost a hluboký význam tohoto orgánu, který se po narození vyhodí a je zapomenut.
Apoštol Pavel v dopise Římanům přirovnává církev k lidskému tělu (Římanům 12: 4-8). Církev je jedno tělo utvořené z mnoha údů a každý má své vlastní obdarování od Boha. Stejně tak my lidé máme jedno tělo složené z mnoha orgánů, z nichž každý vykonává svou vlastní, Bohem danou funkci.
Placenta – nedoceněný orgán
Nejlépe ze všech tělesných orgánů ilustruje nezištnou službu možná právě placenta. Většina lidí o placentě moc nepřemýšlí a nedoceňují tak obdivuhodnou složitost a nesmírný význam tohoto orgánu, který je po narození dítěte odložen a zapomenut. Ve chvíli, kdy rodiče a blízcí vynášejí své radostné modlitby díků za úspěšný příchod jejich děťátka, jen málo myslí na poděkování Bohu za ty služby zcela zásadní, které – díky Jeho úžasně navrženému stvoření – vykonávala placenta.
Po oplodnění vajíčka je placenta tím úplně prvním orgánem, který se vyvine. Nedávné studie ukazují, že když se oplodněné vajíčko rozdělí na první dvě buňky, již tehdy je jedna určena k vytvoření placenty, zatímco z té druhé se bude vyvíjet dítě.
Důležitá žláza, produkující hormony
Obrázek 1. Klikni pro zvětšení
Již po třech dnech od oplodnění – týdny předtím, než matka obvykle začne tušit, že je těhotná – začnou buňky vyvíjející se placenty, tzv. trofoblasty, produkovat hormony. Tyto hormony zajistí, že děložní sliznice – endometrium – bude připravena k implantaci (uhnízdění) embrya. V příštích několika týdnech začne rozvíjející se placenta vytvářet hormony, řídící fyziologii matky tak, aby zajišťovaly správné zásobování živinami a kyslíkem, což je pro růst dítěte nezbytné.
Asi pět dní po oplodnění se začnou trofoblasty, obklopující vyvíjející se embryo, slučovat v jedinou obří buňku s mnoha jádry (viz obrázek 1). Tato buňka se nazývá syncytiotrofoblast. Jednou z prvních funkcí této obrovské placentární buňky je usazení do děložní stěny matky v úžasném procesu, nazvaném implantace (viz obrázek 2).
Zabraňuje odmítnutí dítěte jako cizorodý prvek
Obrázek 2. Klikni pro zvětšení
Ačkoli se vyvíjející placenta a dítě vnoří do silné, na živiny bohaté děložní stěny matky, nejsou ve skutečnosti součástí těla matky. Jednou z důležitých rolí placenty je chránit vyvíjející se dítě před napadnutím matčina imunitního systému, protože dítě a placenta jsou geneticky jedinečné a zřetelně odlišné od matky.
Jakým způsobem placenta docílí toho, aby ji a dítě matka neodmítla jako cizí tkáň, aniž by bylo nutné vyřadit její imunitní systém, je stále záhadou.
Po implantaci, obří placentární buňka „napadne“ stěny několika děložních tepen a žil, což způsobí, že mateřská krev protéká kanálky uvnitř buňky (viz obrázek 3). Když dítě vyvine svou vlastní krev a krevní cévy, matčina krev a krev vyvíjejícího se dítěte sice budou v těsné blízkosti, ale nikdy se nesmíchají ani nepřijdou do přímého kontaktu. Tenkou, hladkou a selektivní bariéru mezi mateřskou krví a krví dítěte tvoří syncytiotrofoblast. Všechny klíčově důležité živiny, plyny, hormony, elektrolyty a protilátky, které procházejí z mateřské krve do krve dítěte, musí projít přes tento jednolitý a selektivní filtr. Naopak odpadní látky v krvi dítěte musí projít tímto filtrem do matčiny krve.
Obrázek 3. Klikni pro zvětšení
Placenta dělá všechno!
Abyste si uvědomili tu úžasnou práci placenty, vezměte v úvahu toto: zatímco životní orgány nenarozeného dítěte se rozvíjejí a dozrávají, jsou (s výjimkou srdce) v podstatě „mimo provoz“. Funkce těchto orgánů placenta zajištuje tak, že spolupracuje s matkou. S pomocí mateřské krve musí placenta fungovat jako plíce dítěte, ledviny, trávicí systém, játra a imunitní systém. Placenta to dělá natolik dobře, že dítě může skutečně přežít až do narození, dokonce i když jeden nebo více těchto životně důležitých orgánů v jeho těle selže ve vývoji.
Během pozdější části těhotenství dosahuje rychlost průtoku mateřské krve placentou přibližně 0,5 litru za minutu. Aby byla zajištěna dostatečně velká plocha pro výměnu mezi matčinou krví a krví dítěte, je styčná plocha mezi nimi poskládána a zvětšena složitým způsobem, který připomíná kmeny, větve a větvičky stromů (viz obrázek 4). Ve zralé placentě se obvykle nachází přibližně 20 těchto „stromových“ struktur (tzv. kotyledonů). Dětská krev proudí cévkami uvnitř těchto kotyledonů, zatímco krev matky proudí všude kolem, jako vzduch vanoucí skrze malý „hájek stromů“. Celý povrch všech těchto stromům podobných kotyledonů je pokryt syncytiotrofoblasty, které vytváří bezešvý povrch, sestávající z jedné buňky s miliony jader (viz obrázek 5). To znamená, že celý povrch placenty je pokrytý jedinou obří buňkou, která má plochu více než 9,3 metrů čtverečních.
Obrázek 4. Klikni pro zvětšení
Nebezpečné vypuzení placenty po porodu
Během vývoje dítěte je placenta bezpečně připojena ke sliznici děložní stěny některými z větších větví každého kotyledonu. Jakmile další děložní kontrakce po narození dítěte vypudí placentu, část povrchu děložní stěny se potrhá. Výsledkem toho je oddělení přibližně 20 velkých děložních tepen, které pokud by nebyly zajištěny, mohly by způsobit ztrátu krve rychlostí přibližně 0,5 l / min. Vzhledem k tomu, že v těle dospělé ženy jsou přibližně 4 litry krve, došlo by k úplnému vykrvácení za necelých 10 minut.
Je také důležité poznamenat, že během těhotenství je v placentě a děložních cévách potlačován mechanismus srážlivosti krve, což vytváří podmínky srovnatelné se stavem hemofilika, který má otevřených 20 tepen. Tyto faktory vedou k poranění, o kterém by si nikdo nepomyslel, že je možné ho přežít!
Obrázek 5. Klikni pro zvětšení
Zachráněna zázrakem!
Jak tedy žena vůbec přežije porod s takovým poraněním? Zde je další příklad úctu vzbuzující práce Boha Stvořitele a Udržovatele života. Zjistíte, že každá z těchto oddělených děložních tepen má přesně umístěný silný svěrač, který funguje podobně jako kruhový steh nebo chirurgická svorka, aby okamžitě zastavil ztrátu krve. Výsledkem toho je, že normální porod představuje ztrátu jen něco kolem 0,5 litru krve. Zkrátka úžasné!
Příště, až budete prožívat radost z narození dítěte, poděkujte Pánu za poskytnutí této obětavé placenty. Především se však zamyslete nad skutečností, že náš Stvořitel, který tak milosrdně zachraňuje matku před smrtelnou ztrátou krve v době narození dítěte, neváhal obětovat Svou vlastní krev ve smrti, aby nás zachránil od hříchu, smrti a moci ďábla.