Astronaut J. B. Irwin – čemu mě naučil let na Měsíc
(z knihy „Věda a víra – soubor různých textů“)
James B. Irwin (foto: Wikipedia)
Jsem teď víc než pozemšťan, protože jsem chodil po Měsíci. Cesta do vesmíru mne zcela změnila, můj život nyní dostal hlubší smysl. Předtím jsem dával přednost sobeckému způsobu života, žil jsem rychle a na vysoké noze. Avšak let na Měsíc mě naučil pokoře, skromnosti. Začal jsem si vážit života, lidí…
Na Měsíci to není tak pěkné jako na Zemi – nejsou tu stromy, květy, tráva, všude jen samé kamení a prach. Máte zcela zvláštní pocit, když vidíte svoje otisky nohou na jiném světě. Vědci tvrdí, že tam zůstanou miliony let… Pak ale pohlédnete nahoru a užasnete: uvidíte naši Zemi. Je krásná. Namodralá visí nepohnutě v černém prostoru, zahalená do bílých oblaků. Je najednou tak daleko, malinká, zranitelná, křehká jako kulička. Pomyslel jsem si – když je Země tak malá, což teprve já? Jsem méně než prach v nekonečném vesmíru…
Na Zemi nebyl vidět žádný náznak lidské činnosti, žádná města, stavby, bohatství, moc – nic, za čím se člověk pachtí. Uvědomil jsem si, že naše Země je velmi zvláštním a krásným místem ve vesmíru, že je dílem Božích rukou a že Bůh miluje Zemi a lidi na ní. Můj pohled na život se úplně změnil. Vrátil jsem se z kosmu jako člověk, jehož víra byla prohloubena.
Jak to vlastně začalo…
Létat vysoko a rychle bylo mým snem už v době, kdy jsem byl malý chlapec. Sen se mi splnil. Stal jsem se zkušebním pilotem, lámal jsem světové rekordy ve výšce i rychlosti. Byl jsem na to velmi hrdý. Létal jsem raději než jedl a spal. Asi jsem byl příliš pyšný, protože jednoho rána jsem havaroval s jedním studentem v lehkém letadle. Letadlo nevybuchlo, byli jsme však vážně zraněni – já jsem měl zlomené obě nohy, čelisti, vyražené zuby, otřes mozku, mnohočetné rány. Když jsem procitl z bezvědomí, lékaři mi řekli, že už zřejmě nikdy nebudu létat. V tu chvíli můj život ztratil smysl. Tehdy jsem si vzpomněl na Boha, na to, že jsem žil vlastně jen pro sebe a po svém. Prosil jsem ho za odpuštění a uzdravení. A Bůh mne vyslyšel. Nejen že mi nohu nemuseli amputovat, ale po dvou letech jsem mohl opět létat. Nad mé očekávání jsem byl vybrán i pro kosmický program.
Má člověk létat do vesmíru?
Lidé se často ptají: má člověk vůbec létat do vesmíru? Myslím, že Bůh, náš Stvořitel, připravil pro nás nádhernou modrou planetu, která je vlastně velkou kosmickou lodí. Má svůj atmosférický systém, svůj zdroj tepla a světla. Je přesně tak daleko od Slunce, jak je právě k životu třeba. Všichni jsme vlastně kosmickými bytostmi. Jsem přesvědčen, že Bůh nás ustanovil k tomu, abychom veškeré jeho dílo – Zemi i vesmír – moudře užívali, také jako zvídavé bytosti je objevovali a zkoumali.
Lidé často říkají, že věda a víra si protiřečí. Pro mne však věda znamená odhalování Božích zákonů na Zemi i ve vesmíru. Vědecké bádání jenom potvrzuje, že v kosmu vládne Boží řád a inteligence. Proto vědec potřebuje víru v Boha, aby měl moudrost nejenom při výzkumu, ale i při využití vědeckých poznatků ve prospěch lidstva. Mnozí špičkoví vědci na celém světě jsou věřící. Také většina z nás astronautů na Měsíci byla věřících.
Zázračné přistání
Když modul přistál na Měsíci, zůstal značně nakloněn. Přistáli jsme na hraně malého kráteru. Poněkud nás to znepokojilo, ale ukázalo se, že to byla naše záchrana. Řídící středisko v Houstonu nás po přistání upozornilo, že ztrácíme vodu. Zjistili jsme netěsnost v nádrži. Voda unikala do nejnižšího rohu modulu – naštěstí právě tam nebylo žádné elektrické vedení. Kdyby modul dosedl jinak, voda by stékala do jiného kouta, kde byla řada elektrických zařízení. Došlo by ke zkratu, což by vyřadilo přístroje. Naše výprava by ztroskotala. Byl by to náš konec.
Boží ochrana po celou cestu
Lidé na celé Zemi se za nás neustále modlili. Miliony lidí se přimlouvaly za tři osamělé muže v kosmu. A Bůh na modlitby odpovídal. V mnoha situacích jsme prožívali zázračný Boží zásah. Například hned první den nám nefungovalo řízení předních kol u lunárního vozidla. Ani v Houstonu nepřišli na to, kde je chyba. Když jsme na druhý den vyjeli, bylo vše v pořádku. Nechápali jsme, jak je to možné. Zřejmě to byla odpověď na modlitby. Bůh může nadpřirozeným způsobem do našich životů zasahovat.
I později se ukázala Boží péče o nás. Těsně po našem odletu z Měsíce dopadlo do blízkosti naší vědecké základny těleso o průměru asi 3 metry, které vyhloubilo kráter o velikosti fotbalového hřiště. Nedovedu si představit, co by se stalo, kdybychom tam ještě byli…
Lidé se ptají: Existuje Bůh?
Když se první ruský kosmonaut Jurij Gagarin vrátil na Zemi, řekl: „Boha jsem tam nahoře nikde neviděl“. Jedno švédské děvče mu napsalo dopis. Byl prostý a stálo v něm: „Pane, letěl jste do vesmíru a říkáte, že jste neviděl Boha? Já bych se Vás ráda zeptala, máte-li čisté srdce. Protože Bible říká: „Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha“ (Matouš 5:8)
Dnes potřebuje lidstvo Boha stejně jako před 2000 lety. Lidé se nezměnili, šíří kolem sebe zlo, které ničí jednotlivce, rodiny i celé národy. Všichni jsme totiž v zajetí hříchu. Ale Bůh poslal na naši Zem svého Syna – Ježíše Krista, aby nás osvobodil. On chce proměnit naše životy, naše srdce. Přišel, abychom měli lásku, radost a pokoj. Jenom On může dát odpověď na problémy dnešního světa. Ježíš je naše naděje do budoucnosti.
Nikdo není jako Ježíš. Nikdo nečinil takové zázraky jako On. Byl za nás ukřižován, jeho krev byla vylita na odpuštění našich vin. A tím, že vstal z mrtvých, zvítězil i nad samotnou smrtí! Řekl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Bible, Janovo evangelium 14,6)
Více než pozemšťan!
Poznal jsem, že stát se Božím dítětem je nejdůležitější v životě člověka. Když Ježíše poprosíte o odpuštění hříchů a pozvete ho aby řídil váš život, budete žít pod jeho ochranou a požehnáním. Také vy můžete být víc než pozemšťan, a přitom vůbec nemusíte vzlétnout do kosmu. To je moje poselství k vám.
Neboť Bůh tak miloval malou modrou planetu, že poslal svého jednorozeného Syna – Ježíše Krista, aby ti, kdo v něho věří, měli věčný život a nezahynuli. Tento nový život je pro každého! Stačí v Ježíše věřit a přijmout jeho odpuštění.
- „To, že chodil Ježíš Kristus po zemi,
znamená pro mne nekonečně víc
než to, že člověk chodil po měsíci.“
James B. Irwin
James Benson Irwin (1930-1991)
Americký astronaut, člen expedice APOLLO 15, osmý člověk na Měsíci. Spolu s A. M. Wordenem a D. R. Scottem odstartoval z mysu Canaveral dne 26. července 1971. Bylo mu 41 let, na cestu se připravoval 5 roků. Expedice měla nalézt nejstarší horninu na Měsíci – tzv. „bílý kámen“ a jako jediná zkoumat měsíční pohoří. Členové expedice nasbírali téměř 70 kg hornin. Byli první z těch, kteří strávili na Měsíci 3 dny. První také vyzkoušeli měsíční vozidlo „Rover“. Najezdili s ním téměř 30 km. Pak je zaparkovali 100 m od lunárního modulu, kamera snímala poprvé start z Měsíce. Úspěšný návrat na Zemi byl 7. srpna v dopadové oblasti severně od Honolulu.
Po návratu z Měsíce o své cestě do kosmu napsal J.B.Irwin mnoho knih. Stal se kazatelem a založil v Coloradu organizaci Výškový let (High Flight Foundation), která se věnuje šíření evangelia po celém světě. V květnu 1990 navštívil Československo. Při této návštěvě předal prezidentu Václavu Havlovi naši vlajku, kterou měl s sebou na Měsíci.