Informace o kreacionismu pro učitele

Webové stránky: kreacionismus.cz

1. Pojem kreacionismus

Kreacionismem se nazývá alternativní přírodovědecký pohled na původ a vznik našeho světa, především na vznik živých organizmů, v protikladu k vysvětlení evolučnímu. Hlavní přírodovědecké argumenty proti teorii Charlese Darwina a současnému neodarwinismu jsou velmi stručně tyto:

a) Vznik života z neživé hmoty

Víra v samovolnou (dávnou) přeměnu neživé hmoty v živou buňku, která je v současnosti prezentována jako vědecká představa a jako taková vyučována na školách, je na základě současných poznatků (o chemii, biochemii a informatice) zcela protivědecká. Poslední výzkumy jen potvrdily, že stále platí: buňka vzniká z buňky, gen z genu a život ze života (Jaroslav Flegr: Evoluční biologie, str. 201)

b) Původ informace

Informace, která dnes ve všem živém řídí vznik fenotypu, a která všeobecně vždy předchází vzniku jakékoliv specifické složitosti soustavy prvků, dle dosavadních znalostí i zkušeností nikdy nevzniká samovolně (náhodně). Informaci také nelze odvodit z jejího nosiče (např. z biochemického uspořádání chromozomů), je zcela autonomním fenoménem bez kauzálního vztahu ke hmotě, je nedeterminovaným předpisem, vyjádřeným (v živých organizmech) sekvencí nukleotidů (tripletů). Volba nosiče informace je zcela svobodná (stejná informace může být ve hmotě nakódována nekonečně libovolnými způsoby, což využívá i člověk ve svých moderních technologiích).

c) Nová informace samovolně nevzniká

Nahodilé změny v již existující genetické informaci (např. vlivem mutací) nepodléhají bezprostřední selekci a nelze od nich očekávat (a laboratorní testy na rychle se množících organizmech to jednoznačně potvrzují) vznik další nové, dosud neexistující informace/programu, tedy jakýsi „vývoj informace“. V živých soustavách proto nedochází a z principu ani nemůže docházet k samovolnému nárůstu specifické složitosti a vzniku nových orgánů během dlouhých časových úseků, jak požaduje evoluční teorie. Informace se pouze dědí (kopíruje), ale nepodléhá evoluci. Odchylky ve fenotypových projevech (vlastnostech) po sobě jdoucích generací jsou jen variabilitami mendelovského typu v daných, zcela nepřekročitelných hranicích (genomu/genofondu dané populace), případně degenerativními změnami; tyto odchylky nemají evoluční charakter (např. rezistence na antibiotika), nikam se nevyvíjejí a při hlubší analýze jsou vždy pro organizmus (např. bakterii) ztrátové, přestože jí pomohou třeba přežít (stane se necitlivou na dané antibiotikum). Proto ani cílenými pokusy na rychle se množících organizmech v laboratořích celého světa, prováděnými už déle jak sto let, nedochází k žádné evoluci!

d) Fosílie nepotvrzují postupný vývoj

Zkamenělý záznam v sedimentárních vrstvách (fosilie) naprosto jednoznačně, už od Darwinových dob až dosud, vzdoruje evoluční představě vývoje od jednobuněčných organizmů k metazoa (mnoho upřímných evolucionistů to přiznalo a přiznává), a snahy interpretovat zkameněliny z pohledu evoluce dodnes selhávají (z hlediska statistiky je totiž neúnosné, aby ve vrstvách chyběly miliardy přechodných forem, zatímco diferencovaná stádia (např. jednobuněční, houby, ryby, obojživelníci, plazi, ptáci, savci atd.) se nacházela ve fosilním záznamu ve velké četnosti.

2.Kreacionistické organizace a vědci

Počet kreacionistických organizací a přírodovědců, kteří dnes oponují evoluční teorii a darwinismu, ve světě stále narůstá. Viz: www.dissentfromdarwin.org/. Evoluční komunita to vnímá s velkou nervozitou a brání se nikoli vědeckými argumenty, ale mocenskými – zabraňuje šíření kreacionismu všemi možnými prostředky.

3. Argumenty proti evoluční teorii

Jak už z výše uvedeného plyne, argumenty proti evoluční teorii jsou přírodovědecké, nikoli náboženské povahy, jak se snaží darwinisté a zastánci evoluce propagovat. Protože je ve vědě evoluční teorie dosud většinovým názorem, daří se jejím zastáncům vyvíjet tlak na média a školství, aby kreacionistické argumenty nebyly dostupné. Zabraňují kreačním vědcům publikovat v prestižních časopisech a často úspěšně usilují o jejich vědeckou likvidaci. Jeden z nejpopulárnějších dokumentárních filmů roku 2008 v USA tuto situaci dokládá na mnoha konkrétních případech (Vyloučen: Inteligence není přípustná – české titulky).

4. Jak se k tomuto předmětu postavit

Učitel biologie nebo jiného souvisejícího předmětu má zhruba tři možnosti:

a) Neúmyslně (třeba z pohodlnosti) přírodovědecká fakta proti teorii evoluce a pro kreacionismus neuvádět, učit jen darwinismus dle školních osnov, a sám se už více v této oblasti nevzdělávat. V důsledku toho samozřejmě neumožní svým studentům, aby se dozvěděli odlišné argumenty a mohli o nich přemýšlet a svobodně si tvořit vlastní názor.

b) Úmyslně svým studentům zatajit existenci odlišných názorů na původ organizmů (např. s odůvodněním, že jim nechce komplikovat život a působit zmatek v hlavě), případně zmínit kreacionismus jen okrajově, jako určitou kuriozitu ve vědeckém světě, a snažit se ho spíše bagatelizovat či zesměšnit (prezentuje kreacionismus jako náboženský, nevědecký výklad vzniku života a druhů, v protikladu k evoluční teorii, což je velmi časté).

c) Vysvětlit fundovaně kreacionismus a jeho argumenty jako druhou, zcela rovnocennou přírodovědeckou alternativu vzniku života a druhů na naší planetě, aby tak studenti měli větší přehled, učili se svobodně přemýšlet a mohli si objektivně zvolit, která teorie se jim jeví jako pravděpodobnější a lépe podložená přírodovědeckými argumenty. Doporučujeme tuto třetí alternativu (c/) jako demokratickou a vědě prospěšnou. Vyžaduje však vyšší nároky na učitele, který by se měl s kreačními argumenty dostatečně obeznámit. I k tomu mají přispět naše webové stránky kreacionismus.cz.

5. Udělejte si vlastní názor

Na uvedených stránkách je možno se objektivně s kreacionismem seznámit: s jeho argumenty v různých vědeckých oborech, s dalšími podobnými webovými stránkami v jiných jazycích i osobnostmi tohoto vědeckého hnutí. Myslíme si, že bojkotovat tyto skutečnosti nemůže prospět ani rozvoji kritického myšlení mladého člověka, ani vědě či společnosti jako celku.

6. Závěr

Obě teorie, evoluční i kreační, jsou lidským pohledem na minulost naší Země a z hlediska metodologie vědy i vědecké erudice svých zastánců zcela rovnocenné. V žádném případě nejde o spor vědy s náboženstvím či vědy a Bible, jak už bylo řečeno; jde o spor vědců s vědci, která teorie (přesněji hypotéza) o našem původu je z hlediska současného vědeckého poznání pravdě podobnější a realističtější, která z obou teorií je více podložena operační (experimentální) vědou a nálezy z terénu.

Obě teorie by měly být součástí vyučování biologie a souvisejících předmětů – dokud jedna z nich nebude v budoucnu definitivně vyvrácena. Při prezentaci kreační teorie v přírodovědeckých školních předmětech není nutné (a možná ani žádoucí) zmiňovat se o Bohu nebo Bibli, tak, jak to např. dělá jedna skupina vědeckých kreacionistů, známá pod termínem Inteligentní plán (ID – Intelligent Design).

Prostý závěr těchto vědců je tento: na počátku musela být informace či inteligence, která je při současných poznatcích jediným adekvátním vysvětlením složitosti živých organizmů. Evoluční mechanizmy (mutace, selekce, pohlavní výběr atd.) jsou z hlediska moderní vědy pro vysvětlení vzniku živých forem na naší zemi nedostačující. Evoluční rovnice pro vznik druhů „hmota+energie+nahodilé změny v dlouhých časových intervalech=současná rozmanitost života na planetě“ je v rozporu s moderními poznatky přírodovědy. Chybí zde jeden podstatný člen, a tím je informace.

Pokud si někdo z tohoto přírodovědeckého závěru odvodí, že musí existovat Bůh, je to jeho osobní filozofický závěr, který však např. učitel biologie nemusí při svém výkladu činit. Fakta tímto směrem sice ukazují, ale finální závěr by měl být svobodným rozhodnutím každého jednotlivce bez učitelova vlivu v hodinách přírodovědy.