Všechny národy pod sluncem: Bible se vykládá Biblí

James J. S. Johnson, J.D., Th.D.

(Z Acts & Facts. 39 (11): 8-9 na www.icr.org přeložil M. T. – 11/2010)

Posměvači napadající Boží Slovo jsou známí tím, že ukazují na nesrovnalosti či slabiny v Bibli, které však často vyplývají jen z jejich nedbalého čtení či úmyslného pohrdání vírou. Svá obvinění proti Písmu nemohou řádně doložit, anebo úmyslně podvádějí (1)

V každodenním boji o pravdu tvoří však vyvracení slabých míst v Bibli pouhou polovinu problému. Ta druhá půlka zahrnuje důmyslnější, i když ne právě příliš duchaplný postup při výkladu Písma.

V podobné situaci se čas od času ocitá každý z nás. Jedinou prevencí jak tomu předcházet je důkladné studium a analýzy  všech biblických myšlenek vztahujících se k danému tématu (2).

Vezměte si události vylíčené ve Skutcích 2:5-11, zázrak o Letnicích.

„V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. Byli ohromeni a divili se: ‚Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje? Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči? Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Murény a přistěhovalí Římané, židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!“ (kurzíva dodána)

Všimněte si zejména formulace „zbožní židé ze všech národů na světě“. Od skeptiků samozřejmě očekáváme, že si z tohoto historického zázraku budou dělat legraci; co je však horší, i zbožní učenci občas zaváhají nad doslovným zněním Lukášovy zprávy.

Zamyslete se kupříkladu nad následujícím řešením zmíněné zamotané situace, jak se o ně pokusil David O´Brien, křesťan opakovaně (a chvályhodně) prokazující, že má o Písmu vysoké mínění:

„Jak to, že se právě o Letnicích mohli v Jeruzalémě sejít lidé ze všech národů pod sluncem (Skutky 2:5)? Text samotný nám říká, odkud tito návštěvníci do Jeruzaléma přišli. Jelikož se o nich hovoří jako o bohabojných Židech a jelikož byli v Jeruzalémě na svatodušní svátky, víme o nich, že šlo o věřící poutníky. Pocházeli z oněch středomořských národů, které asimilovaly Židy po rozptýlení [židovského] národa od roku 586 př. n . l. Byli tam však rovněž divocí Keltové z Irska, předkové Aztéků z Mexika a Inkové z Peru? Byli tam zástupci praotců národů Irokézů a Soluxů? Podle veršů 8-11 nikoli. Lukáš tam vypočítává zástupce židovských komunit přítomné na těchto prvních křesťanských svatodušních svátcích; šlo tehdy pouze o národy známé Židům Ezdrášovy doby. Byli-li tam pouze lidé z mediteránního světa, jak mohl tedy Lukáš říci, že šlo o lidi ze všech národů pod sluncem? Použil prostě nadsázku (3).

Z jakých předpokladů O´Brien vycházel? A jak ony předpoklady ovlivňují jeho odvozený závěr, že Lukáš zřejmě užil literární „hyperbolu“ a je třeba mu rozumět tak, jako by se jeho výraz „pod sluncem“ vztahoval jen na místní (regionální) kontext?

Některé argumenty proti O´Brienově analýze jsou nepodstatné. Například Nabukadnezar začal odvlékat Židy již před rokem 600 př. n. l. (např. Daniel, Šadrak, Méšak a Abed-nego plus mnoho dalších); zbytek Židů pak odvekli opravdu roku 586 př. n. l. O´Brien také ignoruje data archeologie i lingvistické etnologie (4).

Další O´Brienovy interpretační domněnky jsou již závažnější. Lukáš kupříkladu netvrdí, že výrokem „každý národ“ je všechny vyjmenovává. Spíše cituje (nebo parafrázuje) některé výroky davu – cituje jeho typické reakce na lingvistický zázrak. Netvrdí, že uvádí doslova všechny výroky všech přítomných. I kdyby tak byl učinil, přítomní sami by se byli mohli zmýlit a zapomenout na nějaký „národ“, jehož jazykem bylo tehdy zázračně mluveno. (Dav nebyl neomylný.)

Z uvedeného výkladu pak vyplývá ještě mnohem důležitější otázka: Jak rozumíme v tomto kontextu slovu „národ“? Můžeme si vybrat. Považujeme Písmo za jedinou a konečnou autoritu pro porozumění slovům Písma? Nebo „ke Slovu přidáváme“ mimobiblické myšlenky a překrucujeme tak smysl biblických slov, jakoby nebiblické popisy měly autoritu?

Abychom dobře pochopili trvalou Boží pravdu, která vždy při bližším zkoumání obstojí, musíme si nejprve pozorně přečíst, co vlastně biblický text říká. To však zahrnuje i pečlivé přečtení všech paralel ke zkoumanému místu, které v Bibli kdekoliv najdeme, a uvažování o jejich souvislostech.

Proč? Protože Písmo je tím nejlepším – a jediným směrodatným – vodítkem pro porozumění Písmu. Poselství i smysl Písma jsou provázány jako jediné bezešvé sukno; jsou vyjádřeny logicky a vybraně.

Uvažujme třeba nad moderním slovem „Německo“, jehož význam se v průběhu století neustále měnil. Německé hranice se opakovaně měnily, zejména v místech sousedících s Francií a Dánskem. Po zhruba půlstoletí bylo Německo rozštěpeno na východní a západní. Takže co vlastně znamená slovo „Německo“? Přesný význam mu dává teprve záměr mluvčího (či autora), který ho použije. Musíme tedy znát záměr autora, abychom porozuměli i tomu, co míní.

Teď se zamysleme nad biblickým slovem „národ“. Když Bůh vedl Lukáše k tomu, aby tohle slovo použil, co měli tedy Lukáš (a Bůh) na mysli, když užili v onom kontextu „národ“? I když by nám zde mohla pomoci reakce zmateného davu zmíněná v Bibli, není onen dav tou pravou autoritou pro spolehlivé zjištění toho, co Lukáš (a Bůh) mínili slovem „národ“. Jak tedy můžeme jeho význam zjistit?

Jednoduše – nalistujeme si Genesis. Není to úžasné, že všechny hlavní biblické doktríny mají kořeny v knize Genesis a že Genesis nám pomůže vyřešit každou teologickou otázku? Záhada se svatodušními svátky není výjimkou. Seslání Ducha svatého je spásnou dohrou toho, co se stalo u babylónské věže. Zmatení jazyků při stavbě věže shrnuje jednoznačně 11. kapitola knihy Genesis. A etnické důsledky tohoto rozptýlení lidstva vinou zmíněného zmatení jazyků jsou shrnuty jednoznačně v její kapitole 10. („rodopis národů“):

„To jsou čeledi synů Noemových, podle jejich rodopisu v různých národech; z nich pak vzešly na zemi národy po potopě.“ (Genesis 10:32, kurzíva dodána)

V překladu do řečtiny tlumočili autoři Septuaginty hebrejské slovo pro „národy“ (gojim) množným číslem podstatného jména ethnos (viz opět Genesis 10:32). Takže řecký ekvivalent „národa“ v Genesis 10 zní ethnos. Mluví-li Lukáš ve Skutcích 2:5 o „všech národech pod sluncem“, používá právě tvar slova ethnos.

Takže pomocí zásady „Písmo se vykládá Písmem“ porozumíme významu slova „národ“ ve Skutcích 2:5 srovnáním s Genesis 10:32. Zmíněné slovo Lukáš tedy nepoužívá v právně-politickém kontextu (jako třeba „Spojené národy“). V Písmu je tohle slovo spíše výrazem etnickým; poukazuje na historické rozdělení Noemových potomků založeném na jazykové rozrůzněnosti a projevující se nakonec v existenci „etnických“ skupin, kterých Genesis 10 vypočítává na 70 (5). Není tedy ani logický ani historický důvod, proč by potomci oněch 70 skupin nemohli být Božím řízením přítomni na Letnicích.

Stejně tak není důvod omezovat význam svatodušního zázraku na národnostně limitovanou (či regionální) událost, jako by se vše muselo podřizovat omezeným Lukášovým vědomostem nebo pozorováním o tom, kdo byl či nebyl přítomen. Ale také není nutné vykládat to „nadsázkou“ či přeháněním; Boží prozřetelnost prostě zajistila, aby v davu tehdy přítomných poutníků byl vždy alespoň jeden zástupce ze všech 70 národů podle definice tohoto slova v rodopisu národů z knihy Genesis (6).

Ve výsledku to pak vede k tomu, že změna biblické definice pro „národy“ si vynutí slabomyslné výklady tohoto slova, které se nehodí do Lukášovy zprávy.

Z téhle krátké analýzy svatodušní události by neměl vzniknout dojem, jako by snad Písmo nikdy nepoužívalo jako prostředek k obraznému vyjádření nadsázku (kontextem přesně vymezené přehánění za účelem zdůraznění nějaké skutečnosti) (7). To, oč mi zde hlavně jde, je spíše snaha ukázat, že i sami věřící někdy uspěchaně zacházejí s textem příliš volně nebo ho zkomolí, jen aby vyřešili takzvané „problematické místo“ – a přitom stačí pouze pečlivě a podrobně prostudovat řešení, které nám nabízí samo Písmo.

Odkazy

1. Johnson, J. J. S. 2010. Tackling Charges of Biblical Inconsistency. Acts & Facts, 39 (7): 8-9.
2. 2 Timothy 2:15; Acts 17:11; Matthew 22:29.
3. O’Brien, D. E. 1990. Today’s Handbook for Solving Bible Difficulties. Minneapolis: Bethany House, 140-141.
4. Morris, H. M. 2006. The New Defender’s Study Bible. Nashville, TN: World Publishing, Inc., footnote to Genesis 10:2 (regarding the Celtic Welsh); Chittick, D. E. 2006. The Puzzle of Ancient Man, 3rd ed. Newberg, OR: Creation Compass, 62-67 and 190-193 (regarding Incas, Aztecs, Africans, Asians, etc.).
5. Cooper, W. R. 1995. After the Flood. Chichester, England: New Wine Press, 170-208.
6. Morris, H. M. 2006. The New Defender’s Study Bible. Nashville, TN: World Publishing, Inc., text and footnotes to Genesis 10.
7. See, for instance, Matthew 23:24.
   *Dr. Johnson je mimořádným profesorem apologetiky na Institutu pro výzkum stvoření (ICR)