Nathaniel T. Jeanson, PhD.
Obor biologie, Harvardova univerzita
Z answersingenesis.org přeložil Pavel Akrman – 11/2021.
Koncem listopadu 1859 zasáhlo Anglii tak silné zemětřesení, že následné otřesy pocítil celý svět. Tato monumentální událost však nebyla způsobena srážkou tektonických desek v zemské kůře. Ve skutečnosti to nebyl ani fyzikální jev. Byla to publikace knihy Charlese Darwina O původu druhů, která otřásla kolektivním vědeckým a náboženským chápáním světa tak silně, že důsledky toho pociťujeme ještě dnes. Důsledky této události jsme pocítili všichni, bez ohledu na naše individuální postoje k debatě o původu.
Nicméně kromě tohoto otřesu od Darwina došlo od roku 1859 ještě k několika dalším, méně postřehnutelným záchvěvům. Jednotlivě byly účinky těchto událostí téměř nepozorovatelné, avšak společně předznačily budoucí převrat stejného rozsahu a velikosti, jako byl ten Darwinův.
Prvním záchvěvem byl pozoruhodný nárůst našeho chápání rozmanitosti života. Od roku 1859 jsme objevili stovky tisíc nových druhů. Vědecká komunita v době Darwina znala méně než 15 procent těch druhů, které máme zdokumentované dnes. Přesto Darwin napsal „bibli“ o původu druhů.
Představte si, že by se tento scénář odehrál v nějaké jiné disciplíně. Řekněme, že bych vyšetřoval násilnou smrt prezidenta Johna F. Kennedyho. Pokud budu po svém vyšetřování tvrdit, že Lee Harvey Oswald nezabil JFK, možná vás to zaujme. Můžete mě také požádat o důkazy. Pokud bych ale řekl, že jsem viděl jen 15 procent důkazů, váš počáteční zájem by nejspíš rychle opadl. Kdo ve vyhrocené debatě dokáže obhájit svůj kontroverzní postoj, pokud prozkoumal jen 15 procent důkazů?
Druhý záchvěv začal dunět jen několik let po Darwinově prvním vydání jeho díla. V roce 1865 Gregor Mendel poprvé publikoval své poznatky ze svých experimentů s hrachem. Mendel tak uvedl na scénu oblast genetiky. Proč je to důležité? Živočišné druhy jsou definovány svými charakteristickými rysy a tyto vlastnosti se důsledně dědí z generace na generaci. Jinými slovy, druhy jsou definovány dědičností. Čím je dědičnost určována? Darwin to v roce 1859 nevěděl: „Naše neznalost zákonů rozmanitosti je hluboká.“ A po vydání knihy „O původu druhů“ to nevěděl nikdo z vědecké komunity téměř dalších 100 let, kdy až teprve v roce 1953 byla vyřešena struktura DNA. Protože druhy definuje DNA, původ druhů je pak v zásadě otázkou vzniku rozdílů DNA mezi druhy. Na tuto otázku nebyl nikdo schopen odpovědět. . . a není až dosud.
Jinými slovy, Darwin na sebe vzal při psaní své knihy nebývalé vědecké riziko. Je to stejné jako tvrdit něco o anatomii a fyziologii člověka – aniž by ještě kdokoli na světě pitval mrtvolu. Darwin se pokoušel odpovědět na otázky genetiky dříve, než se vůbec oblast genetiky zrodila.
Jestliže Darwin neměl žádné údaje o genetice, jak mohl ovládnout vědeckou komunitu na 150 let? Odpovědí je důsledek povahy vědy. Vědecká metoda je mocný nástroj pro objevování věcí o přírodním světě, ale nikdy nemůže dokázat nic o světě samém. Naopak, vědecká metoda je vylučovacím procesem. Darwin neprokázal evoluci; on se jen pokusil vyvrátit konkurenční myšlenky své doby.
Je to stejné jako dohadovat se o tom, kdo byl prvním prezidentem USA. Mohl bych například předpokládat, že prvním prezidentem byl Thomas Jefferson. Své tvrzení bych mohl podpořit vědeckou metodou, tedy vyvrácením jiné hypotézy, např. že prvním prezidentem byl Paul Revere. A v této fázi se objevuje slabina vědecké metody. Není těžké přijít na to, že Revere nikdy nebyl prezidentem. Jenže hypotéz o identitě prvního amerického prezidenta může být velmi mnoho. Tou nejsilnější hypotézou je ta, kterou všichni známe – byl to George Washington. Nicméně vidíme, že pouhé vyvrácení Paula Revera automaticky neznamená, že moje hypotéza o Jeffersonovi je správná.
Stejný princip platil i v roce 1859. Darwin odstranil prvotní kreacionistické myšlenky své doby. Ale od 19. století kreacionistické myšlení dramaticky vyspělo. A to je třetím záchvěvem od roku 1859.
Čtvrtým otřesem je stanovení komplexních, plnohodnotných a fungujících výkladů původu druhů. Dělají se přesné a testovatelné předpovědi o skutečném světě. Je to jako navrhnout novou myšlenku ve fyzice – a pak sledovat aplikaci této myšlenky při úspěšné cestě na Mars a zpět. Moderní kreacionistické myšlenky rozšiřují naše znalosti moderní genetiky – a jdou daleko za hranice toho, co Darwin vůbec kdy navrhl.
Máme očekávat ve vědě další masivní zemětřesení?