David Catchpoole, Ph.D. a Mark Harwood, Ph.D.
Vybrané části z autorských zdrojů níže přeložil Pavel Akrman – 11/2018.
Jsou lidé, kteří nepřijímají nic nadpřirozeného a Boha odmítají. Sami se rozhodli o tom, že jediným možným (a podle nich tedy pravdivým) vysvětlením existence vesmíru je to, že vznikl samovolnými přírodními procesy, bez jakéhokoli Božského zásahu. Kořeny takového postoje jsou pevně vrostlé v odmítnutí Boha, s příslušným popisem vzniku světa evolucí. Všechen průkazný materiál je pak chápán ve světle tohoto evolučního či materialistického světonázoru. To, jak člověk jedná (jeho mravní profil), je pak ovocem tohoto stromu a bude tak přímo odrážet ateistickou povahu jeho kořenů. Závažným důsledkem takového pojetí je následující závěr: protože neexistuje Bůh, nemohou také existovat žádná absolutně daná morální pravidla a stejně tak nebude žádné konečné volání k zodpovědnosti.
Je téměř jisté, že evolucionisté s našimi závěry o společenských důsledcích jejich učení nebudou souhlasit. Je ale nutné vidět, kam evoluce směřuje, abychom se dokázali kvalifikovaně postavit jejímu vlivu na světovou společnost. Je to velmi citlivé téma a dotýká se úplně každého na této planetě – mužů, žen i dětí.
Materialisté mají už ze své podstaty povinnost odmítat vše, co je nadpřirozené, protože již předem vychází z toho, že Bůh neexistuje. A proto je ateistický materialismus aktivní náboženskou věroučnou soustavou5, i když to jeho přívrženci důrazně popírají a snaží se udržovat mýtus o neutrální pozici.
Představme si na chvíli, že náhodné přeskupování molekul vedlo k prvnímu buněčnému životu a z něho pak opět dílem náhody a času vznikli lidé. Avšak takový stav písečných dun lidských názorů neumožňuje vytvoření základu pro vymezení jakýchkoli hodnot. Lze to doložit mnoha různými způsoby. Například jeden člověk může věřit, že nechat narážet letadla do mrakodrapů je zlé, a tudíž je to chyba, a zase jiný může věřit, že se to Bohu líbí, a tak je to správné. Jak může kdokoli rozeznat, co je a co není správné, nepřijímá-li žádný vnější, vyšší morální kodex? Takové obecné principy, jako co je „správné“ či „špatné“, v evolucionistické soustavě existovat nemohou. Pro takové zásady tam není jiná vyšší autorita, než je člověk sám.
Vezmeme-li například v úvahu vlastní postuláty evolucionistů, nemohli by svobodně dospět k závěru, že evoluce je pravdivá, neboť tento závěr je dán pouze chemickými procesy mozku. Přinejmenším by tento závěr byl značně ovlivněn naším vnímáním a mechanizmy pro přežití, které nám odkázali naši údajní rybí a opičí předkové. Proto samotná skutečnost, že máme lidský mozek, nám nezaručí jasné vidění všech věcí. Vlastně pokud je v evoluční historii jedinou důležitou věcí rozmnožování se, můžeme z toho dovozovat, že mozek v dnešní podobě máme jen díky tomu, že pomáhal našim předkům mít děti. Nemuseli tedy dalším věcem příliš rozumět. Museli jen přijít na způsob, jak zůstat naživu alespoň do té doby, než zplodí děti. Pokud evolucionisté debatují s lidmi, kteří s nimi v otázce evoluce nesouhlasí, jaký mají důvod domnívat se, že jejich souhrn chemických procesů v mozku je ten lepší, než u jejich oponentů? Vždyť přece v obou případech se chemické procesy řídí týmiž neomylnými chemickými zákony. Ve skutečnosti by evolucionisté v tom, čemu mají věřit (včetně své víry v evoluci!) neměli mít možnost volby, pokud chtějí trvat na pravdivosti evoluce. A přece často slýcháme, že se nazývají „volnomyšlenkáři“, aniž by postřehli tuto do očí bijící ironii.
Někdo snad může namítnout, že i přesto, že morální rozhodnutí dělají jedinci, tak o tom, co je přijatelné, rozhoduje společnost. V průběhu času tak evoluční proces vedl k vývoji obecných pravidel chování napříč všemi společnostmi. My ale víme, že v průběhu dějin různé společnosti ospravedlňovaly rozmanité, často úděsné chování (od genocidy po rasismus, otrokářství i potraty). Existují příklady teistických společností, dokonce i ´křesťanských´, které jednaly nelidsky a v rozporu s biblickou morálkou páchaly nejrůznější zvěrstva.
Samozřejmě, že nejednaly v souladu s vírou, ke které se hlásily. V ateistických, či na evoluci založených společnostech, které žádné absolutně platné a svrchované zásady nemají, je tomu naopak: ty se chovají zcela v souladu se svou vírou, i když některé z nich páchaly krutá zvěrstva.
V evolučním světovém názoru nemohou existovat takové věci, jako je absolutní morálka, objektivní ´dobro´ a ´zlo´ nebo svobodná vůle. To je jasný závěr vyplývající z evolučního učení, jak zdůrazňuje William B. Provine:
William B. Provine (Wikipedia)
„Dovolte mi shrnout, jak chápu to, co nám moderní evoluční biologie nahlas a jasně říká…Neexistují bohové, nic není účelné, neexistují žádné síly, které by byly směrovány k určitému cíli. Po smrti neexistuje žádný život. Zemřu-li, jsem si naprosto jist tím, že budu mrtev. Bude to můj konec. Etika není nijak definitivně zakotvena, život nemá žádný vyšší smysl a stejně tak lidé nemají žádnou svobodnou vůli”.5
Pokud by náš původ byl opravdu naturalistický, měl by Provine ve svém výroku „etika není zakotvena v transcendentnu“, pravdu. Ve hře je však stále nezodpovězená otázka: Proč existuje etika a morální standardy? Pokusy ateistické komunity o nalezení solidního vysvětlení existence morálky jsou žalostně nedostatečné. Takové pokusy vychází z pozorování lidoopů, u kterých je podle evolucionistů možné nalézt styčné body s chováním lidí. Tento předpoklad o původu ze společného předka je pak základem pro odvození evolučního pojetí morálky. Však se také Darwin právě tomuto tématu obšírně věnoval ve dvou svých knihách, The Descent of Man (Původ člověka) a Emotions in Man and Animals (Výraz emocí u člověka a zvířat).
Dalším přístupem je tvrzení, že všechno, co přežilo, tak přežilo díky své vynikající zdatnosti, což je nutný důsledek přírodního výběru. Morální standardy však existují, proto by měly být také důsledkem přírodního výběru. Ale oba tyto výklady jsou chybné – hledaný závěr je zároveň výchozím předpokladem. Ještě dalším přístupem je výrok, že morální jednání jsou taková, která tomu druhému nepůsobí újmu. Jinými slovy, nic nemůže být předem špatné, vyjma případů, kdy to způsobí někomu újmu. Tím se však definice toho, co je etické, podřizuje důsledkům toho kterého jednání.
Avšak některé činy jsou předem špatné. V průběhu zaznamenaných dějin vidíme, že to uznávaly dokonce i neteistické společnosti. Proč má tedy lidstvo v sobě tak hluboce zakotvený smysl pro to, co by mělo či nemělo být správné? ´Mělo by se´ je nemateriální zásada, která jen sotva může pocházet z původního kosmu. Nemohla přece čekat, až se lidstvo vyvine do té míry, že ji bude chápat! Materialistická evoluce se pokouší vysvětlit původ člověka, ale nemůže vysvětlit, jak by se měl chovat. Daleko přijatelnějším vysvětlením je, že člověk byl stvořen k obrazu Božímu (Genesis 1:26). Z toho pak jasně plyne, že jako nositel Božího obrazu má každý člověk svědomí – vrozený smysl, který mu říká, co je dobré a co špatné. Vražda je špatná, cizoložství je špatné, krádež je špatná – ale jen proto, že existuje možnost porovnání s neměnnými hodnotami, nezávislými na lidstvu, a to nám teprve umožní rozlišovat správné od špatného. Můžeme říci, že už ze samotné existence morálních zákonů vyplývá existence Toho, kdo nám je dal. Jak vysvětluje apologeta Mariano:
„Mravní zákon založený na Bohu je vymezený Božím sdělením člověku o tom, co je mravné a co ne…S takovým mravním zákonem, a na rozdíl od jakéhokoli mravního zákona bez Boha, je daný čin jako např. cizoložství, vždy špatný, dokonce i když nikdo další neutrpěl žádnou újmu. Takže s mravním zákonem daným Bohem jsou některé činy označeny za špatné již předem”.7
U Norimberského soudu, kde probíhal proces s bývalými nacistickými pohlaváry, obžalovanými za válečné zločiny, se rozvinula debata o tom, které zákony by měly být v tomto případě použity. Nacistické zákony totiž obsahovaly novou definici lidské osobnosti, z níž byli ovšem vyloučeni Židé a další nežádoucí komunity. Proto souzení nacisté namítali, že nespáchali masové vraždy, ale jednali podle zákonů své země. Protestovali, že proto nepodléhají pravomoci Norimberského soudu. Robert H. Jackson, hlavní žalobce za Spojené státy, na to odpověděl, že „existuje zákon nad zákonem“, podle kterého jsou souzeni všichni lidé ve všech zemích i společnostech.7 Jak podotýká Erwin Lutzer:
„…neexistuje-li Bůh, neexistují žádné takové transcendentální zákony. Jsou-li všechny zákony relativní a každá země má vlastní představy o tom, které zákony by měla přijmout, neexistuje univerzální měřítko, podle kterého lze posuzovat zákony. Jedině apel na Boha a Jeho zjevení nám může dát zákony, podle kterých lze jednotně soudit jedince i státy. I ti, kdo by tvrdili, že existují jisté univerzální zákony založené na přírodě a svědomí, předpokládají (možná nevědomky) existenci Boha, od kterého jsou ony univerzální zákony odvozeny. Bez víry v Boha není nic bezpodmínečně špatné”.8
Nutno poznamenat, že někteří ateisté dokonce uznávají nežádoucí morální důsledky svého světonázoru. Ovšem pokoušejí se jen přijmout mravní zákon, který nevychází z kořenů jejich světonázoru. Richard Dawkins, současný nejhlasitější zastánce evoluce, připouští existenci svého rozpolceného myšlení, když tvrdí:
„Jde-li o vědu, jde-li o vysvětlování světa, jsem vášnivým darwinistou Ale jsem vášnivým antidarwinistou, jde-li o morálku a politiku”.9
Taková pozice však jasně ukazuje, že ateista pro svou morálku nemá objektivní základ. Podléhá totiž účelovým změnám vlastních mravních pohnutek, které se neustále mění podle různých vnějších podmínek – např. posuny v hodnotových žebříčcích společnosti. Je jistě přinejmenším podivné, vypůjčit si mravní zásady křesťanství a zároveň odmítat jeho kořeny. Stejně tak je naivní očekávat od lidí věřících v evoluci, že nebudou svoji evoluční víru uplatňovat v každodenním životě.
Naproti tomu stojí biblická zpráva o stvoření – logická, soudržná, funkční a jak věříme, správná. Zejména proto, že čerpá přímo z neomylného zdroje, z Božího Slova. Je na každém z nás, abychom tyto důležité informace předávali dál. Zejména těm, kteří si dosud neuvědomují, že evoluční teorie je od základu nejen chromá, ale také zcela mrtvá.
Odkazy
- Provine, W.B., No free will, in Rossiter, M.W. (ed.), Catching up with the Vision, Chicago University Press, p. S123, 1999.
- See for instance Creation compromises, creation.com/creation-compromises; Sarfati, J., Refuting Compromise (2nd ed.), Creation Book Publishers, Powder Springs, GA, USA, 2011; available through creation.com.
- Lewontin, R., Billions and billions of demons, The New York Review, p. 31, Jan. 9, 1997.
- Smartt, D., Atheism: a religion, 4 May 2010; creation.com/atheism-a-religion.
- Provine, W.B., Origins Research 16(1):9, 1994.
- Mariano, Atheism, 11 June 2009; creation.com/atheism.
- Quoted in Montgomery, J. W., The Law Above the Law, Bethany, Minneapolis, pp. 25–26, 1975.
- Lutzer, E., When a nation forgets God, Moody Publishers, Chicago, p. 61, 2010.
- Dawkins, R, The Science Show, ABC Radio, 22 January 2000.