Fosilie lidského „chybějícího spojovacího článku“ jsou zřejmě hromadou druhů

pavelkabrt Původ člověka 0 Koment.

Krize identity (Image: Benedicte Kurzen/The New York Times/Eyevine)

Colin Barras

(Z www.newscientist.com přeložil M. T – 4/2014. Překlad stál 161 Kč. Vyšlo na stránkách New Scientist 9. dubna 2014.)

Otcem evoluční fantazie je neúcta k pravdě, matkou hromada omylů.
Děkuji všem, kteří modlitbou, slovem, vlastní prací i financemi pomáhají ostatním vybřednout z evolučních slátanin a zrůdné darwinistické mytologie. Když rozumný a slušný člověk pozná fakta, která popírají jeho názor, změní názor. Evolucionista popře ta fakta!

Pavel Kábrt

JEDEN z našich nejbližších dlouho ztracených příbuzných zřejmě nikdy neexistoval. Fosilie druhu Australopithecus sediba, od kterých se očekávalo přepsání příběhu lidské evoluce, jsou zřejmě ve skutečnosti pozůstatky dvou druhů smíchané dohromady.

První fosilie A. sediba byly nalezeny v Malapě, Jižní Afrika, roku 2008. Jsou staré 2 miliony let a vykazují směs znaků, některé podobné pitekoidním australopitekům, jiné připomínají náš rod, Homo. Jejich objevitelé jsou toho názoru, že tento mišmaš znamená, že A. sediba se stával člověkem a že se rod Homo vyvinul poprvé v Jižní Africe, nikoli ve východní Africe, jak se všeobecně soudí.

Z nové analýzy však vyplývá, že A. sediba neexistoval. „Mám za to, že nálezy z Malapy patří dvěma odlišným rodům homininů, říká Ella Beenová z telavivské univerzity v Izraeli. Jedním z nich je Australopithecus a druhým raný Homo. Ještě nemůžeme říci, zda jsou ostatky australopiteka natolik specifické, abychom je mohli nazývat novým druhem, říká Beenová.

Beenová studuje páteře dávných homininů, takže byla zvědavá na článek, který vyšel loni a referoval o páteři A. sediba (Science, doi.org/r7k). V Malapě se našly úlomky dvou koster dospívajícího samce a dospělé samice. Když si prohlížela fotografie obratlů, všimla si Beenová u mladého samce známých znaků.

„Zjistila jsem, že se velmi podobají obratlům chlapce z Nariokotome“, říká. Jde zde o 1.5 milionu let starou kostru Homo erectus známou také jako chlapec z Turkany. H. erectus byl běžným druhem hominina, který zřejmě byl naším přímým předkem. Jeho obratle jsou podobně jako naše mnohem širší než delší.

Na rozdíl od toho jsou obratle dospělé samice delší, říká Beenová, což je klasickým rysem druhu Australopithecus. Dovozuje z toho, že nalezené páteře patří dvěma různým druhům.

Když Beenová sdělila své závěry Yoelu Rakovi, též z telavivské univerzity, našla v něm spojence. „Zjišťuje totéž u dolních čelistí australopiteka a raného Homo“, říká Beenová. Zde jsou však rozdílné znaky u obou druhů přítomny obráceně: zářez v čelisti mladého samce připomíná druh Australopithecus, zatímco tentýž zářez u dospělé samice připomíná člověka.

Oba vědci došli k závěru, že fosilie z Malapy představují pozůstatky nikoli dvou, nýbrž čtyř jedinců: dospělce i dospívajícího jak rodu Homo tak rodu Australopithecus. O svých zjištěních pak referovali tento týden na schůzi Paleoantropologické společnosti v Calgary, Kanada.

Jak se dalo očekávat, objevitel A. sediba, Lee Berger z univerzity Witwatersrand v Jižní Africe, nesouhlasí. Za prvé, tvrdí, že situace kostí dospělce v zemi svědčí spíše o tom, že pocházejí z jediného tvora.

Berger připouští, že obratle mladého A. sediba vypadají jako obratle H. erectus, namítá však, že v průběhu dětství se obratle prodlužují. Kdyby mladý A. sediba vyrostl, jeho obratle by se zřejmě změnily tak, že by byly podobnější rodu Australopithecus.

Beenovou to nepřesvědčuje. Fosilie jiných dětských australopiteků mají dlouhé obratle, říká.

Berger však trvá na svém a tvrdí, že pozorování Beenové i Raka dávají smysl, je-li A. sediba opravdu přechodným druhem mezi rody Australopithecus a Homo. „Ústředním postulátem evoluční teorie je, že proměnlivost v rámci druhů se s tím, jak se druhy rozrůzňují, mění v proměnlivost mezidruhovou“, říká. Máme-li co dělat s anatomií v pohybu, pak je možné, aby jeden A. sediba měl páteř podobnou rodu Australopithecus a čelist jako příslušník rodu Homo, zatímco jiný má páteř jako příslušník Homo a čelist jako Australopithecus.

Existují i jiné znaky obratlů A. sediba, které by mohly vysvětlit rozdíly zjištěné Beenovou. V Bergerově nejnovější práci se objevuje domněnka, že obratle mladého samečka možná vykazují známky nemoci. Je-li tomu tak, pak nejsou typickými obratli tohoto druhu.

Příloha Velikost
00670-15.5.2014-fosilie_lidskeho_chybejiciho_spojovaciho_clanku_jsou_zrejme_hromadou_druhu.doc 41.
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
wpDiscuz