David F. Coppedge
Z časopisu Acts and Facts, roč. 37, č. 2, str. 15, www.icr.org/article/3646/, přeložil M. T.
Fráze „třpytivá vágnost“ – tj. popisující velkolepé, širokozáběrové scénáře, které však problémy zametají pod koberec – správně vystihuje teorie vzniku planet. Nejsou tak prosté jako „přidej prach, zamíchej a čekej“. Pamatuji se na profesora planetárních věd před léty, který připouštěl, že modely planetárního vývoje obvykle narážejí na problém tehdy, když je potřeba zázrak, aby se mohlo pokračovat. Moc se toho od té doby nezměnilo, přes tu spoustu nových dat – včetně objevů stovek planet mimo sluneční soustavu.
Člověk by si myslel, že takový objev podpoří důvěru v naturalistické teorie. Tvoření planet se však stalo teorií v krizi. Většina extrasolárních soustav vůbec nepřipomíná tu naši. Mnoho z nich má plynové obry velmi blízko hvězdy. Některé z těchto takzvaných „horkých Jupiterů“ mají menší oběžné dráhy než Merkur. Zřejmě by vypudily jakékoli planety typu Země z obyvatelné zóny (1). Vědci nyní poznávají, že disky stelárního prachu nejsou kolébkou zrodu planet, ale dopravníky zhouby. Modely ukazují, že planeta zrozená prašným diskem v orbitě Jupitera by klesla ve spirále do své hostitelské hvězdy za několik tisíc let. Zdá se, že některé disky rychle mizí.
Z toho vyplývá, že planety se musí tvořit rychle, aby přežily. Je jisté, že teoretici našli cesty, jak vytvořit planety v kratší době. Nyní věří, že plynný obr se může vytvořit za několik set let, ne milióny. Vskutku, musí to tak být, má-li se planeta vyhnout obrovské hltavé síle hvězdy v centru disku. Pak musí planeta rychle vyčistit svou dráhu od zbytků tak, aby se migrace dovnitř zastavila dříve než je planeta pohlcena. (2). Vyčištěná dráha má však tu stinnou stránku, že zastaví akreci. (zvětšování planety)
Když už mluvíme o akreci, planetesimála (údajný předstupeň planety) musí vyrůst do alespoň kilometrového průměru, aby převládla gravitační tah.(3). Menší chuchvalce nedrží pohromadě – rozskočí se. Spíše než aby vyrostly do valounů, mnohem raději se srazí a rozpadnou (4). A i potom, pokud nejsou chráněny, by byly balvany rychle vtaženy do hvězdy. Nedávný článek na Space.com konstatoval, že poznatek, že „balvany mají tendenci spadnout do hvězdy během kosmického mrknutí oka“ je „kamenem úrazu po 30 let“.(5). Jeden nový model navrhl, že balvany by mohly spojovat své síly proti viskozitě disku, tvoříce ochrannou kapsu – jako se tvoří za návěsem – což by dalo zárodečným planetesimálám čas vyrůst. Autoři této ad hoc spekulace však měli obavy, že takto nahloučené balvany by měly ve skutečnosti spíše tendenci rozpadat se na prach. (6).
V nedávných letech, planetární vědci prodělali cosi jako „náboženskou konverzi“ od nebulární (mlhovinové) hypotézy ke kompletně nové „hypotéze nestability disku“. (7). Prosazována Alanem Bossem, postuluje, že uzly ve vířícím oblaku se nabalují katastroficky k vytvoření plynných obřích planet téměř okamžitě. Tato myšlenka by měla přinutit zvednout obočí mnohých vědců, kteří se učili, že vytvoření planety vyžaduje milióny let. Nový model byl navržen ani ne tak s ohledem na důkazy, ale s cílem obejít těžkosti modelů starých.
Tohle je jen počátek dlouhé řady „zázraků“ potřebných k přirozenému vzniku planet. Rozsah, v němž Bůh užil přirozené síly při svém tvoření, je zajímavá otázka, ale je důležité vědět, jaké mají materialisté názory, abychom se nenechali okouzlit třpytem jejich vágností.
Odkazy
- Than, K. How Solar Systems Are Organized. Space.com, July 17, 2007; and The locked migration of giant protoplanets, Astronomy and Astrophysics press release, March 21, 2006.
- Mayer, L. et al. 2002. Formation of Giant Planets by Fragmentation of Protoplanetary Disks. Science 298 (5599): 1756- 1759.
- Paraskov, G. et al. 2007. Impacts into weak dust targets under microgravity and the formation of planetesimals. Icarus 191 (2): 779-789.
- Ibid.
- Mosher, D. Major Planet Formation Mystery Solved. Space.com, August 29, 2007.
Ibid. - Irion, R. 2003. When Do Planets Form? Inquiring Astronomers Want to Know. Science 300 (5625): 1498.