Zralý plod katapultuje svá semena do úrodné půdy, mrtvá tkáň nabitá energií se dynamicky pohybuje a semeno se „zaseje“ samo.
Pavel Akrman
Zdroj videa – The John 10:10 Project (6 min.). Překlad a české znění Pavel Akrman – 03/2023.
Viz také článek na stejné téma
Chcete vidět něco, co vám takříkajíc „vytáhne oči z důlků“? Dobře se dívejte.
Tyto pozoruhodné mechanismy, viditelné jen při zvětšení, jsou navrženy a zkonstruovány tak, aby pomáhaly zajistit život na Zemi. Jsou to biologické zázraky – ačkoli běžné, přesto mimořádné. I bez svalové tkáně jsou překvapivě dynamické, a jejich pohyblivost fascinovala vědce od Jižní Karolíny až po Jižní Koreu.
Tento příběh začíná malými květy levandule – rostliny s vědeckým názvem Erodium cicutarium (česky Pumpava obecná), ale běžně se jí říká čapí zobák. Týden po odkvětu opadnou okvětní lístky a odhalí tyto zeleně pruhované plody. V ochranném obalu každého z nich se rychle vyvine pět semen. Každé semeno je připojeno ke štíhlému dříku a v trsu po pěti kusech tvoří tyto úzké špičaté osiny, dlouhé 3 až 7 cm, které se podobají – ano, uhodli jste, čapímu zobáku. Později se bobule otevřou a odhalí svůj obsah: pět nádherných balíčků života, kompletních, zapečetěných a připravených k dodání.
Čapí zobák má nyní před sebou nejvýbušnější fázi svého životního cyklu. Jak semena dozrávají, jejich osiny uschnou a tím se stáčejí v pružném procesu až k bodu prudkého odlomení. Silný točivý moment vytvářený kroucením osiny vystřelí zralá semena daleko od mateřské rostliny.
A teď to začne být opravdu zajímavé: jakmile je semeno už na zemi, osina reaguje na vlhkost a rychle mění tvar. Její buňky jsou hygroskopické, takže i když jsou mrtvé, stále reagují na změny počasí. V suchém odpoledni se buňky smršťují a osina se pevně stočí, ale když vlhkost stoupá, vlhký vzduch spouští opačnou reakci a osina se rozvíjí.
Tyto střídavé cykly smrštění a uvolnění vyvolávají motorickou akci, která způsobuje pomalý pohyb osiny, a jemné chloupky usnadňují pohyb semene až k jeho konečnému cíli. Jakmile semenná hlava najde malý otvor nebo trhlinku, vnikne tam a kroucením se zavrtá jako miniaturní buldozer.
Tak a teď se na chvíli zastavíme a ukážeme si, proč ta semena se vším všudy jsou vskutku absolutní mistrovské dílo. Podívejte se na jeho tvar, elegantně zúžený a ideální k pronikání na své cestě do úzkých prostor, a zobánek na špici ukotvuje semeno, zatímco se zavrtává do půdy.
Ty řady mikroskopických chloupků jsou zarovnány tak, aby pomáhaly pohybu vpřed i v nerovném terénu, zatímco velké dutiny v horní části nažky zadržují vlhkost, která pomůže klíčení již zavrtaného semene. Toto je kompletní balíček se všemi funkčními, vzájemně spolupracujícími moduly, takže semeno se může doslova zasadit samo.
Ale vidíme tu ještě víc než jen tento fascinující biologický systém – posuďte sami: Náš svět je plný skvělých technologicky vysoce výkonných zařízení, a nikdo by je pochopitelně nepřipisoval náhodě nebo jakémukoliv náhodnému procesu.
Naopak všeobecně tyto stroje považujeme za produkty účelného designu a sofistikovaného inženýrství. Proč tedy nelze použít stejnou logiku i v přírodě?
Pokud objektivně zkoumáme tento mechanismus s řadou integrovaných komponent, kdy konečným výsledkem není nic menšího než generace dalšího života, pak pro to existuje pouze jediné reálné vysvětlení:
Prozíravost a důvtip mysli, která existuje mimo tento přírodní svět, a která stvořila vše, co je v něm.
„Zazelenej se země zelení: bylinami, které se rozmnožují semeny. A Bůh viděl, že to je dobré.“ Genesis 1:11, 12