Krása, Darwin a design (8 min.)

Překlad a české znění: Pavel Akrman – 08/2021. Slovem provází Paul Nelson, vědecký filozof, Biola University.

Charles Darwin kdysi napsal, že při pohledu na chvost pavího samečka se mu dělalo fyzicky špatně.¹ Proč? Protože věděl, že bezúčelná krása, tolik rozšířená v celém živém světě, nepochybně ukazuje na inteligentní design, představivost a plán. Posuďte sami v živočišné a rostlinné říši umění a ohromující přehlídku přírodních barev, vzorů a ozdobných prvků, které svou existencí přesahují strohý přírodní výběr pouhého přežití nejschopnějších.

Existuje nejméně osm milionů různých druhů zvířat a rostlin, a více než jedno století se jejich neuvěřitelná rozmanitost vysvětluje teorií přírodního výběru.

Hypotéza Charlese Darwina o postupných, neřízených biologických změnách měla obrovský vliv jak na vědu, tak i na filozofii. Ale opravdu může čistě materialistický proces odpovídat nejen za tu ohromující rozmanitost živých organismů, ale také za jejich přepychovou nádheru?

Myslím, že pokud jde o přírodní výběr a krásu, můžeme začít hned u Darwina samotného. On jednou napsal, že kdykoli se podívá na paví ocas, udělá se mu fyzicky špatně, protože se dívá na něco, co daleko přesahuje jeho teorii jak přirozeného, tak i pohlavního výběru.

Abychom lépe porozuměli Darwinovým obavám z ohrožení jeho teorie, pokud jde o nádheru pavího chvostu, pojďme se na to podívat blíže.

Při pohledu na peří pavího ocasu jen žasnete – je to skvostná přehlídka symetrie, harmonie a koordinace všech prvků designu, a čím jdete hlouběji, tím je to zajímavější.

Paví chvost dospělého samce má průměrně asi 200 jednotlivých ocasních per. 170 z nich má ozdobná oka a 30 z nich je korunováno chocholem ve tvaru křídla zvaném T.

Když se pera během námluv rozprostřou, vytvoří nádherný vějíř, v němž jsou všechna ozdobná oka a „téčka“ rovnoměrně rozmístěna a geometricky vyvážena, a tvoří tak nádhernou ukázku precizní symetrie vzoru a přesnosti designu.

Tento pták je živým dechberoucím uměleckým dílem, a když si přiblížíme detaily, díváme se na řemeslné mistrovství, plánování a jemné inženýrství, které je tu naprosto zřejmé.

Tvar každého „oka“ je definován řadami vícebarevných větvících se pramenů zvaných Barb.

Když si je přiblížíme ještě více, uvidíme, že každý pramen obsahuje další tisíce rozvětvených mikroskopických vláken těsně soustředěných podél pevného tubusu.

Povrch každého Barbu je rozčleněn do krystalů, tedy něco jako pásy molekulárních šperků. Tyto Barby jsou reflexní, takže se třpytí a při dopadu světla z různých úhlů mění svou barvu.

Celkový efekt veškeré této nádhery poskytuje vynikající příklad známého rčení „krása je krásou tehdy, nemá-li žádný důvod“. Tedy jde nad rámec toho, co je potřeba k přilákání partnera nebo poskytnutí jiné výhody k přežití.

Jinými slovy máte tu vlastnosti, které nemají žádný jiný úkol než být nádherné, být krásné, dechberoucí.

V přírodě se „bezdůvodná“ krása neomezuje pouze na pávy, protože říše zvířat a rostlin je plná pozoruhodných vizuálních úkazů, a každý z nich vyvolává nějakou konkrétní otázku.

Je možné umění takového rozsahu jen pomocí přírodního výběru, tedy slepého procesu postrádajícího jakoukoli předvídavost nebo účel, který by teoreticky sestrojil každý detail v každém organismu prostřednictvím série náhodných biologických změn, chyb v genetickém kódu?

Ne, protože nahodilost už ze své definice nevede žádným konkrétním směrem, takže nástroj pro vysvětlení, metoda vysvětlení, poskytnutá přírodním výběrem je příliš hrubá a nejasná na to, aby nám všechno dokázala vysvětlit.

Ukažte mi příklad chaosu a náhody vytvářející krásu a já to znovu promyslím. Jenže co vidím? Chaos a náhody, které produkují opět jen další chaos.

Pro lepší pochopení omezenosti přírodního výběru, pokud jde o umění, si představte plánování a dovednosti nutné k vytvoření jedné z nejslavnějších maleb v historii: Michelangelovy nástěnné malby na stropě Sixtinské kaple.

Při pohledu na strop vidíme ucelený příběh, utkaný sjednocujícím vláknem biblických témat, které to vše spojuje. V tom, jakým způsobem byly věci namalovány a jak jsou uspořádány v prostoru, existuje symetrie, jak figury stojí v určitých odstupech vůči sobě navzájem, a pak na tomto obrovském povrchu vidíte nádherné tahy štětcem, a právě to je ten přesah uměleckého genia. Je to protiklad náhodnosti.

Náhoda v Sixtinské kapli by byla něco jako náhodně vychrstnutý kbelík s barvou, která by potřísnila zdi, nebo jako spousta odlupující se barvy právě padající ze stropu, a my bychom chtěli po Michelangelovi, aby tento chaos napravil. Máme tu nahodilost a Michelangela – to jsou dva naprosté protiklady.

Podobné principy platí i v přírodě. Pokud náhodné genetické mutace – které jsou pro přírodní výběr klíčové – nemohou účelně namíchat barvu, nemají naši schopnost vypracovat elegantní vzory a tvary, pak musí existovat nějaký jiný činitel zodpovědný za nádherné květy lilie a ozdobné dekorace na motýlích křídlech:

Návrhář, jehož dílo daleko přesahuje omezení, dané Charlesem Darwinem, totiž přežití jen těch nejschopnějších.

To, co vidíme v nádherných systémech jsou vlastnosti, které jdou nad rámec toho, co je nezbytné pro pouhé přežití. Takže podle mě sama krása ukazuje v podstatě na design, protože v biologickém kontextu je krása něčím navíc, přidanou hodnotou, která přesahuje rámec toho, co je potřeba, aby něco jen fungovalo.

Začnete-li uvažovat tímto směrem, nebude trvat dlouho a uvědomíte si, že se tu vyrovnáváte s realitou nás převyšující mysli, která vytvořila tento vesmír tak, jak jej vidíme.

To, co máme přímo před očima, v tom nádherném provedení pavího chvostu, tropických ryb, orlího zraku, to vše ukazuje nejen na úžasné inženýrství, ale také na umění, rozmarnou nevyzpytatelnost, jemnost, všechny rysy toho nejvyššího intelektu do poslední tečky. Naučíte se, že tento pojem krásy, ty vlastností, které vnímáme, kterým rozumíme, cítíme je a reagujeme na ně, že překračují rámec toho, co živé bytosti potřebují pouze ke své existenci.

Tento signál nás uvádí mimo tento svět, k samotné příčině, která je transcendentní, k příčině, která je božská. Z toho, co vidíme, lze odvodit jediný rozumný závěr: svět byl takto navržen.

Odkazy

Charles Darwin to Asa Gray, 3 April [1860] https://www.darwinproject.ac.uk/letter/DCP-LETT-2743.xml