Evoluce je přesným opakem toho, co se děje „přímo před našima očima“
Pavel Akrman
K tématu viz např. článek O (ne)příjezdu evolučního vlaku
Často můžeme slyšet, že k evoluci dochází „přímo před našimi očima“. Jenže změny, pozorované v živých organismech ukazují přesně opačným směrem, než jak by evoluce potřebovala. Uváděné příklady sahají od změn tvaru zobáků pěnkav až po hmyz, u kterého se vyvinula odolnost proti pesticidům.
Typické odpovědi křesťanů se zaměřují na množství změn: „Je to ale pořád pěnkava, ne?“ Nebo „To je jen variace v rámci druhu!“ Přestože jsou obě odpovědi pravdivé, chybí jim jádro věci …
… a na evolucionisty moc nepůsobí, protože ti mají také svou odpověď: „Pokud řadu těchto změn lze pozorovat během několika let, pak pomyslete, kolik změn se může stát za miliony let!“ Ale i zde chybí pravá podstata věci.
Evoluce vyžaduje, aby se v živých organismech časem objevil určitý druh změny. Ale pokud je typ skutečně pozorovaných změn nesprávný, pak to není evoluce. A nepomůže ani přidávání času.
Evoluce vyžaduje takový typ změny, která navýší informace v DNA, a to zásadním způsobem. To je jediná možnost, jak se dostat od „jednoduchých organismů (jako jsou bakterie) až k těm obrovsky složitým (jako jsou lidé).
Jenže typ změny, kterou pozorujeme, je přesně opačný (a to i v případech, kdy se zdá, že se organismus „vylepšil“, jako např. hmyz, u kterého se vyvinula odolnost vůči pesticidům)!
Přírodní výběr má za následek čistou ztrátu genetické rozmanitosti v populaci, přičemž není překvapením, že mutace (tj. chyby při genetickém kopírování) vedou k hromadění škodlivých mutací v DNA.
Postupem času se veškeré živé populace stávají stále méně pružnými, méně přizpůsobivými, a nakonec směřují k vyhynutí. To není evoluce, ale její přesný opak.