Lunární recese
Překlad a české znění Pavel Akrman – 04/2019.
Proč máme věřit ve stvoření, a ne evoluci? Myslím tím z hlediska vědy. Nebyla snad evoluce už prokázána jako fakt?
Až se někdy v noci zastavíte a podíváte se na Měsíc, uvědomte si, že Měsíc je od vás o kousek dál, než když jste ho viděli naposledy. Měsíc se každým rokem vzdálí od Země asi o dva a půl palce (tj. asi 4 centimetry). To není tak moc – pokud žijeme v mladém vesmíru, jak ho popisuje Bible. Ale pokud věříme, že vesmír je starý miliardy let, uvidíme, že dva a půl palce za rok se rychle navýší.
Pohyb Měsíce od Země se nazývá „lunární recese“. Silou této pomalé spirální recese je gravitační tah Měsíce, který způsobuje příliv oceánů. Pokud Měsíc byl v minulosti mnohem blíž, musely být tyto slapové síly větší – a tím se také Měsíc vzdaloval rychleji. To je však ve starém vesmíru velký problém.
Jde o tohle: asi 11,5 tisíce mil od Země je něco, co je známé jako Rocheova mez. To je pro Měsíc absolutní mez, kam nejblíž by se kdy Měsíc mohl dostat k Zemi. O krok blíž a zemské slapové síly, vypůsobené Měsícem, by ho zničily. Jenže pokud zkusíte vypočítat křivku recese, pak už před méně než 1,5 miliardou let by se Měsíc dotýkal Země! Tak proč ho to nezničilo nebo proč od nás už není mnohem dál?
Recese Měsíce je těžkým problémem tehdy, pokud přijmeme myšlenku miliard let. Ale pokud vycházíme z Božího slova, žádný problém tu není. Pokud Měsíc byl stvořen čtvrtého dne stvořitelského týdne, tedy asi před 6 000 lety, vzdálil se ani zdaleka ne o kilometr. To vůbec není moc!
Takže vědecké výpočty nám dávají údaje, která jsou v souladu s biblickým záznamem… a zcela neslučitelné s teorií velkého třesku.
Je tu ještě jeden vědecký důvod, proč byste neměli věřit evoluční kosmologii: Je k ní potřeba HODNĚ víry. Jsem David Rives, „Nebesa vypravují o slávě Boží.“ (Žalm 19:2)