(z cyklu Věda se bouří – 3. část)
Zdroj: Discovery Science
Překlad a české znění Pavel Akrman
Je software, který řídí a udržuje život, výsledkem nahromaděných chyb při kopírování? Nebo je k tomu nutný programátor? Tato epizoda z cyklu Věda se bouří ukazuje, že zakladatel Microsoftu Bill Gates, genetik a podnikatel Craig Venter a dokonce i evoluční biolog Richard Dawkins uznávají, že DNA je jako software. Jak ale byl tento software vytvořen?
V této epizodě hovoří Stephen Meyer, PhD, ředitel Centra pro vědu a kulturu v Discovery Institute a autor knihy Signature in the Cell: DNA a Evidence for Intelligent Design; a dále Douglas Axe, hostující profesor molekulární biologie na univerzitě Biola a autor knihy Undeniable: How Biology Confirms Our Intuition that Life Is Designed (Nezpochybnitelné: Jak biologie potvrzuje naši intuici, že život je navržen).
„…Prokázali jsme, že DNA v životě je vlastně softwarem, který je zcela zaměnitelný mezi digitálním světem a biologickým světem…“
„Samotný kód DNA je tak digitální… je téměř stejný jako … disk v počítači.“
Vědci dospěli k úžasnému závěru, že naše těla obsahují digitální kód. A opravdu, Bill Gates, zakladatel společnosti Microsoft napsal na Tweeteru: „DNA je vyspělejší než jakýkoli software, který byl kdy vytvořen.“ Přemýšlejte o tom: Program nebo kód je napsán někým velmi inteligentním. A čím je složitější kód, tím inteligentnější musí být autor.
Otázka tedy zní: Pokud je náš kód DNA složitější než kterýkoli jiný, lidmi vytvořený software, odkud tedy pochází? Je možné, že by vznikl bez naprogramovaní, bez plánu? Materialisté si myslí, že ano – prostřednictvím současné verze darwinovské evoluce, neo-darwinismu.
Stephen Meyer, autor knihy Darwinova nejistota pro New York Times vysvětluje:
Podle neo-darwinismu vzniká nová genetická informace jako výsledek náhodných mutací v uspořádání nukleotidových bází podél páteře molekuly DNA. Pokud jsou tyto náhodné změny prospěšné, jsou zachovány a přenášeny dál. Pokud je takových změn zachováno a přeneseno mnoho, časem se nahromadí, a nakonec povedou k velmi významné změně morfologie, formy organismu.
To je stejné jako říkat, že tato hra získala chybu při každém online zkopírování, a hráči sdíleli svou jednoduchou mutující verzi tak dlouho, až by vše znehodnotila tak, že se nakonec změnila v tuto: Opravdu?
Jestliže víme, že počítačové chyby nevytvoří novou videohru, jaký dalece rozumné je věřit, že chyby a kopírování v naší DNA mohou vytvořit nové organismy? Opravdu mohou náhodné mutace v DNA vytvořit toto? Nebo toto? Toto? Tohle nebo tohle?
Vše, co o softwaru víme ukazuje, že náhodné změny ve funkčním kódu nebo funkčních informacích tyto informace zničí daleko dřív, než se stačíte dostat k něčemu zásadně novému. A to je problém mechanismu výběru mutací, který má vysvětlit nové genetické informace.
A také informace v DNA jsou v podstatě typografické nebo digitální. Existuje tedy mnohem více možností, jak tato písmena sestavit špatně, než jak je sestavit správně. Takže začneme-li je náhodně měnit, nevyhnutelně to vše přestane fungovat dřív, než by mohlo vzniknout cokoliv zásadně nového.
Jak dalece je tedy pravděpodobné, že by náhodné genetické změny vyprodukovaly něco nového? I třeba jen něco tak drobného, jako je nová funkce ve struktuře proteinu?
Jistý vědec provádí experimenty, které mu umožňují tuto pravděpodobnost vypočítat. A nevycházejí zrovna nejlíp. Vlastně říkají, že je to téměř nemožné. V Seattlu jsme zastihli molekulárního biologa Douglase Axe.
Chtěli jsme laboratorními testy zjistit, jak vzácné nebo jak běžné jsou funkční proteiny za daných možností. Pomocí experimentů a výpočtů jsme zjistili, že jsou extrémně vzácné, je to 1:1074. Chcete-li mít o takové šanci pojem, představte si, že někdo ukryje jeden atom někde v galaxii Mléčná dráha a vy se zavázanýma očima byste náhodou vybrali právě ten atom a doufali, že je to ten pravý. A tato šance by byla pořád větší než u proteinů.
Axe spočítal pravděpodobnost všech náhodných mutací ve všech životních formách na Zemi po miliardy let a zjistil, že za celou tuto dobu není šance ani na jednu novou funkční proteinovou strukturu. Ani jedna – prostě nula.
A mějte na paměti, že vybudování jakéhokoli komplexního života, včetně lidí, vyžaduje tisíce různých proteinů, a mnoho z těchto proteinů je jedinečných pro každou jednotlivou životní formu, takže přecházíme od nepravděpodobnosti k praktické nemožnosti.
Sečteno a podtrženo, mechanismus výběru mutací jednoduše postrádá tvůrčí sílu pro generování nových informací nezbytných pro budování nových organismů v historii života.
Pokud materiální procesy mutace a přirozeného výběru nejsou schopné produkovat biologické informace potřebné pro život, odkud tedy pocházejí?
Základem všech vědeckých úvah o minulosti jsou naše jednotné opakované zkušenosti, na což poukazoval i sám Darwin. Takže vidíme-li informace v digitální podobě, v softwaru nebo se díváme na odstavec v knize a sledujeme-li tyto informace zpět k jejich zdroji, vždy dojdeme k inteligenci, ne k materiálnímu procesu jako součásti našeho poznání z pozorování světa kolem nás.
Tato informace vždy vychází z inteligentního zdroje. Vidíme-li, že informace jsou základem života, tedy můžeme toto poznání aplikovat na otázky historické biologie. Můžeme z toho odvodit, že nejlepším vysvětlením původu této informace je ve skutečnosti také mysl, vědomý činitel – ne nějaký neřízený materiální proces.
I po předložení důkazů, které jsou v rozporu s neo-darwinismem, většina vědců lpí na víře ve slepý evoluční proces a popírají tak to, co věda odhalila. Totiž že tu od samého základu života existuje kód natolik složitý a pokročilý, že náhodu vylučuje.
Nedávají tedy žádný prostor možnosti, že jsme byli stvořeni mnohem sofistikovanější inteligencí, než mají i ti geniální programátoři. Místo toho se rozhodli omezit své bádání jen na přísně materialistický světonázor. Jak budete tváří v tvář těmto důkazům reagovat vy?