Ukázka z DVD Heavenly Fire (Nebeský oheň) od Illustra Media, překlad a české znění Pavel Akrman – 12/2019.
Patří mezi sedm největších přírodních divů světa. Nádherná ukázka scénického umění, které kdysi bylo předmětem oslav na prehistorických jeskynních malbách, v mytologii Vikingů a v Shakespearových hrách.
V roce 1619 ji Galileo pojmenoval Aurorou, po římské bohyni úsvitu. Dnes jí také říkáme severní a jižní polární záře. V éterickém třpytu nebeského ohně je tento zázrak tajemné krásy ve vesmíru tak jasný, že rozzáří polární oblohu od Islandu po Antarktidu.
Jste tím zaskočeni, udiveni, je to krásné, jemné, zajímavé – všechny tyto věci vás nutí říci Wow! A pak vás tento údiv vede k otázce proč – proč a k čemu to tam je, co to způsobuje?
Každá taková záře v naší sluneční soustavě má svůj původ zde, na rozbouřeném povrchu hvězdy zvané žlutý trpaslík, téměř 150 milionů km od Země.
Pravidelné přívaly energie generované v hloubce slunečního jádra spouštějí obrovské bouře, které mohou vyvrhnout miliardy tun vysoce nabité plazmy. Její značná část míří v kolizním kurzu na Zemi.
Po celou dobu jsme zaplavováni radiací od našeho velkého horkého souseda, a přitom jsme částečně tvořeni z jemných molekul DNA, a ta vůbec nemá ráda ionizující záření, které ji ničí.
Pokud by nebyl tento sluneční vítr nějak regulován, mohl by rychle odstranit naši atmosféru, vyvařit oceány a zničit veškeré formy života. Ale díky Bohu jsme před těmito katastrofami chráněni pozoruhodným opatřením. Pod kůrou a pláštěm naší planety neustále proudí kolem železného jádra vrstva roztaveného niklu a síry o tloušťce zhruba 2 500 km.
Tento pohyb vytváří magnetické pole, které vyzařuje z jádra Země přes její póly a poté tisíce kilometrů dál do vesmíru. Když plazma zasáhne tento štít, většina smrtících částic je odkloněna dřív, než dosáhnou zemského povrchu. Některé jsou však přitahovány k siločarám magnetického pole a jsou vedeny přímo k severnímu a jižnímu pólu. Asi 99 procent naší atmosféry tvoří atomy dusíku a kyslíku. Tyto prvky jsou elektricky neutrální.
V okamžiku, kdy se plazma srazí s atomem, elektron absorbuje příval energie a na okamžik zvětší svou oběžnou dráhu kolem jádra. Tato vysoce nabitá částice se pak vrátí do své normální polohy a velikosti, uvolněním jednoho fotonu malé vlnové délky barevného spektra. Tento proces se opakuje napříč noční oblohou.
Atomy kyslíku uvolňují v závislosti na své nadmořské výšce zelené a načervenalé fotony, dusík pak temně modré a odstíny fialové. Tato záplava atomových reakcí vytváří obrovské světelné „závěsy“, které se mohou rozprostřít až 400 km do vesmíru. Někdy vytvoří velkolepé prstence, které korunují magnetické póly.
Astronauti v Mezinárodní kosmické stanici na oběžné dráze kolem Země fotografovali polární záři a odhalili její tajemnou nádheru tak, jak ji dosud ještě nikdo neviděl.
Tato krása k nám výmluvně promlouvá, aniž by řekla jediné slovo.
Myslím, že tato záře je sama o sobě takovým nádherným, třpytivým a mihotajícím se transparentem. Je to zpráva – která nám říká, že tato planeta tu není náhodně, a skutečnost, že jste na ní, také není náhoda. Bůh nám dal svět, který, pokud mu dáme alespoň poloviční šanci, o Něm spolehlivě svědčí. A čím více poznáváte toto svědectví, ten hlas, přicházející k nám z přírody, tím se stává silnějším a krásnějším.
Boží nekonečná moudrost je opravdu nekonečná a vytvořila svět, který má tolik zajímavých detailů! Ó, jaká vznešenost, zázračnost, krása, biologická funkce, planetární integrita, role planety jako celku při udržování života – skládáte jednotlivé kousky do mozaiky a sledujete to tajemství od jedné stopy ke druhé. A myslím si, že stejně jako tomu bylo v mém případě, i vy si uvědomíte, že Země není jen tak náhodně místem, kde může vzkvétat život. Ona takto byla navržena, aby byla místem, kde život může vzkvétat. Tato planeta byla záměrně vybudována k obývání.
Toto sepětí funkčního designu a mimořádné krásy, tak evidentní v magnetickém poli Země, je také způsob, který Bůh používá ke komunikaci napříč všemi aspekty stvoření.
Především poutá naši pozornost dechberoucím uměním světa přírody, je ateliérem plným nesčetných mistrovských děl. Každý rozkvět má svůj smysl a zároveň je zjevením. A potom, budeme-li usilovně hledat a snažit se pochopit co a proč se ve vesmíru děje, se setkáme se Stvořitelem toho všeho.
Ten věčný Mistr a inženýr, který vytvořil fyzikální zázraky, který pozvedá naše oči vzhůru, inspiruje naše srdce a zajišťuje naše přežití na třetí planetě od Slunce.
Žalm 65:8