Světově uznávaný židovský vědec prohlašuje, že Ježíš je jeho Spasitel
Zdroj: ONE FOR ISRAEL Ministry
Překlad a české znění: Jakob Haver
Akademické vzdělání Ph.D. jsem získal v oboru organické chemie, následně doktorát na Stanfordské univerzitě. Připojil jsem se ke skupině, jejíž vedoucí získal Nobelovu cenu za chemii. Byl jsem zvolen jako jeden z 50 nejvýznamnějších vědců na světě, byl jsem hostujícím vědcem na Harvardské univerzitě, mluvil jsem na všech předních univerzitách Spojených států. Napsal jsem více než 650 vědeckých publikací, v časopise Reasearch & Development jsem byl zvolen „vědcem roku“. Jsem členem Národní akademie vynálezců, a také členem Americké asociace pro rozvoj vědy. V sedmi nebo osmi společnostech jsme zavedli více než 120 patentů. Pracujeme v oblastech od medicíny po materiálové vědy, elektroniku, počítačové paměti, zdravotnické přístroje… Pracujeme v širokém okruhu oblastí. Ale to, co je pro mě z toho všeho nejdůležitější je to, že jsem Žid, který věří, že Ježíš je Mesiáš!
Vyrůstal jsem na samém okraji New Yorku. Myslel jsem si, že všichni jsou Židé, netušil jsem, že může být něco jiného. O tyto věci jsem se nijak zvlášť nezajímal, jedině když všichni moji přátelé přijímali Bar Micva nebo Bat Micva, to jsem s nimi samozřejmě chodil každý týden. Nebylo to však pro mě nic zajímavého. Vzpomínám si, že jednou jsem se pokoušel o tom mluvit s rabínem, ale ten mě odbyl. Věděl jsem o tom všem jen velmi málo.
Vzpomínám si, že když jsem začal studovat, setkával jsem se s mnoha lidmi, kteří říkali, že jsou znovuzrození křesťané, což mi znělo nějak divně. Jaké znovuzrození? Co myslí tím „znovuzrozený“? Jednou mě někdo uviděl v prádelně a řekl mi: „chtěl bys, abych ti něco řekl o evangeliu“? Pamatuji si, že jsme se tam posadili a on mi začal kreslit obrázek – nakreslil jednu stranu skalního útesu a na ní malého muže a pak druhou stranu útesu a na ní Boha, a velkou propast mezi nimi označil jako „hřích“. Podíval jsem se na něj a řekl jsem: „Já nejsem hříšník! Nikdy jsem nikoho nezabil, nikdy jsem nevyloupil banku, jak mohu být hříšníkem?“ A on mě nechal přečíst jeden verš z Bible: „Neboť všichni zhřešili a nedosahují slávy Boží.“
V současném judaismu jsme o hříchu opravdu nikdy nemluvili. Nevzpomínám si, že by se u nás doma kdy mluvilo o hříchu. A přečetl další pasáž: „Ježíš řekl: Říkám vám, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.“ Bum! Cítil jsem se… jako kdybych dostal ránu přímo do hrudi! To bylo o mě, a já si jako nový na univerzitě myslel, že to nikdo neví! Tím myslím pornografické časopisy, kterým jsem úplně propadl. A najednou, právě skrze tyto časopisy, mi něco, co je napsáno v Bibli, někdo, kdo žil před 2000 lety, mi říká, jak to je! Okamžitě jsem se cítil usvědčený a došlo mi, že jsem hříšník. Když jsem v Písmu četl, co znamená hřích, poznal jsem, že jsem hříšník. Jak se mohu dostat k Bohu? My Židé to víme lépe než kdokoliv jiný – bez prolití krve není možné odpuštění hříchu. O tom, jak On vezme na sebe moje hříchy, všechny ty věci, které jsem udělal, se píše v Izaiáši 53… to všechno leželo na Něm! Toto byl ten Člověk, který to vzal na Sebe a nesl to na kříži. Dokonalý Bůh přichází, aby se za nás vydal. On je Ten, který dává sám Sebe za nás. Začal jsem si uvědomovat, jak židovský je Nový zákon. Tato kniha je tolik židovská! Nový zákon je tak židovský! To všechno je o židovském národu!
A pak, 7. listopadu 1977, jsem byl sám ve svém pokoji. Už jsem věděl, že Ješua je ten, který zemřel na kříži, a řekl jsem: „Pane, jsem hříšník, prosím, odpusť mi, přijď do mého života!“ Pak najednou jakoby někdo byl v mém pokoji. Byl jsem na kolenou a otevřel jsem oči, abych se podíval, kdo to je. A Ten muž, Ježíš Kristus, stál v mém pokoji. Tento úžasný Božský pocit, Ježíš, který byl v mém pokoji a já jsem neměl strach – ze všeho nejdřív jsem začal plakat. Ta chvíle byla tak nádherná, On byl ten den v mém pokoji. Ani jsem nechtěl vstát, a vnímal jsem ten úžasný pocit odpuštění. To byl On. Nakonec jsem vstal. Nevěděl jsem, co mám dělat, nevěděl jsem, komu to říct… židovský kluk z New Yorku, jak a co mám říkat?
Moji bratranci byli pohoršeni. „Jak jsi to mohl udělat? Jsi přece Žid!“ Řekl jsem to své matce, jak jsem pozval Ježíše do svého života – nic moc na to neřekla. Plakala. Řekla to mému otci, ani on z toho neměl radost, a řekla: „Nemám jim za zlé, že Ježíše zabili po tom všem, co říkal. Kdo je on, aby se postavil proti těmto náboženským vůdcům, kteří věnovali celý svůj život tomu, aby pomáhali lidem, a řekl jim, že jsou „obílené hroby“?! Kdo je on, tenhle mladý muž kolem třicítky, aby takhle mluvil k těmto učencům? Dostal to, co zasloužil!“ A moje matka je velmi hluboký, vážný a pozorný čtenář, četla od Genesis úplně všechno, přímo z Tanachu. Když skončila, zeptal jsem se: „Tak co myslíš?“ Řekla: „Bůh nás znovu a znovu varoval. On nás varoval!“
Když bylo mé dceři asi 15 let, navštívili nás moji rodiče. V jedné chvíli šla moje matka do jejího pokoje a byla tam několik hodin. Když se vrátila, řekla: „To už máte docela mladou slečnu!“ Mluvila se mnou dlouhou dobu, a že znovu začala číst Bibli, Starý i Nový zákon. Ne dlouho potom, mi jednoho dne zavolala. Ve svých 72 letech řekla: „Jimmy, nebudeš věřit tomu, co se stalo!“ Řekl jsem: „Co se stalo?“ Ona na to: „Jen jsem četla, a zasáhlo mě to! Zasáhl mě – ten způsob, kterým On obětoval svůj život! Nyní už věřím tomu, že Ježíš je Syn Boží!“