7. OMYL
Mnozí dnes věří, že komunismus je pěkná, ale spíše nerealizovatelná myšlenka
Pěkné je na něm hlavně to, že už je alespoň mocensky po něm. Hloupost komunismu uchvátila davy nesoudných lidí podobně jako Darwinova evoluční teorie, a také podstata bludu komunismu je stejná jako u darwinismu. Bylo to jen několik inteligentních lidí, kteří již velmi brzo poznali, že komunismus je omyl (Karel Čapek: Proč nejsem komunistou, 1923!) Davy ostatních primitivních duší podlehly opiu komunismu často v domnění, jak vznešené myšlence slouží. Pro ni byli mnozí ochotni i lhát a vraždit. Jiní jen šli s proudem, ze strachu či typické lidské “předpokakanosti”. A byli i tací, kteří upřímně věřili a obětovali se pro tuto ideu. Jak bylo vysvětleno v předchozích omylech, existuje jednoduchá rovnice: (řada nepravdivých myšlenek od několika filosofů) x (davy nesoudných lidí) = mnohonárodní katastrofa.
Proč je ideologie komunismu hloupost?
Protože se v ní nabízí dosažení vysokého cíle nízkými prostředky – jde tedy o podvod. Nabízí se získání něčeho drahého lacinou cestou. Je to asi stejné, jako by vám nějaká skupina profesorů na technice nabídla inženýrský titul za to, že odstraníte rektora. I kdybyste to udělali, a pak za to dostali diplom a právo psát si před jménem “ing”, skutečnou vysokoškolskou kvalifikaci mít nebudete. Jen jste obešli náročné a namáhavé několikaleté studium, při němž je nutný určitý talent a velká míra sebezapření. Navíc ponesete vinu třeba zločinu nebo jeho napomáhání.
Přesně tohle se přihodilo komunistům. Nabídli davům nes(t)oudných lidí podílet se na budování beztřídní společnosti, kde nebude vykořisťovatelů a vykořisťovaných, kde bude spravedlnost a všeho dostatek (“každému podle jeho potřeb”). Kdo by to nechtěl, že? Tato vidina však není to, co dělá komunismus komunismem. Přece každé malé dítě ví – a co je lidstvo lidstvem se ví, že není správné, aby jeden měl nadbytek a druhý umíral hlady. Už dávno před komunisty lidé usilovali o nový spravedlivý řád a často se bouřili proti stávajícímu. Onu krásnou vidinu nepřinesl až komunismus. To, co přinesl a co dělá komunismus komunismem, jsou prostředky, kterými se ona vidina, ten vskutku krásný cíl, má dosáhnout. A tyto prostředky jsou v komunismu laciné, primitivní, zločinné a hlavně naprosto neúčinné! Likvidací vykořisťovatelů (“poslední bitva vzplála”), přerozdělením nadhodnoty, diktaturou proletariátu, rozdmýcháváním nepokojů a revolucí po celém světě, důrazem na průmysl a ekonomiku a podobnými věcmi nelze změnit společnost! To je komunistická naivita a podvod na zaslepených primitivních lidech. Nic nového, jen staré ideály budované starým násilím.
A proto jediné, co nám komunismus předvedl, byl pravý opak krásy: miliony mrtvých, zničená ekonomika i životní prostředí, noví vykořisťovatelé, státní lež a diktatura, nesmyslný teror. Hitler se od Stalina učil stavět koncentráky a velmi jej obdivoval (přestože byli občas nepřátelé). Navíc komunismus přivodil zbrojení a eskalaci světového napětí. Výsledkem nebyla spravedlivá společnost, ale miliony mrtvých a devastace morálních hodnot, která se nedá po éře komunismu ani vyčíslit ani odhadnout.
Kdo žije zde nebo se zajede podívat třeba do Ruska nebo jiných postkomunistických zemí, tak ví, o čem mluvím. Vysoký cíl, o který se tam usilovalo po řadu let nízkými prostředky – toť komunismus a jeho pohrobci. Nesmysl, kterému dnes mnozí pořád ještě věří jako úžasné myšlence. “Titul bez studia.” K trvalé změně lidského srdce a tím i vytvoření spravedlivé společnosti je třeba o hodně víc, než nabídl Marx s Engelsem, Leninem a Stalinem. Tuto změnu srdce a člověka nabídl Kristus – žil čestně, pravdivě, prostě, neznal třídních rozdílů, nikoho neterorizoval a neposílal do koncentráku, zemřel mučednickou smrtí – pravý opak komunismu! (O Kristu viz 33. Omyl). Naivní komunisté usilovali o nastolení pravdy pomocí lží, mír chtěli dosáhnout bojem, beztřídní společnost budovali zavedením tříd a kast a tvorbu národního bohatství zahájili ukradením majetku těm, kteří ho často pracně i poctivě vydělali. Opravdu je to “vznešená” idea od samých základů! Nejde ovšem přehlédnout, že řada budovatelů komunismu v něj poctivě věřila, mnozí i mladí zapálení lidé se pro tuto ideu obětovali a žili, alespoň z počátku, čestně. Jak píšu v 16. a 33. Omylu i jinde, tito lidé bezděčně milovali Krista, třeba i jej popíraje a proti němu mluvě, ale nesouce pečeť jeho charakteru – s celkem jinak mylnými názory. Mnozí z nich také včas ideu komunismu opustili, když prohlédli jeho lživost a podlost.
Solženicyn si klade otázku
Alexandr Solženicyn (Nobelova cena za literaturu r. 1970) si ve svých úvahách položil otázku, co způsobilo, že ruský národ tak hluboce klesl, přijal primitivní myšlenky komunismu a vydal se cestou národní sebevraždy. Solženicyn tuto otázku kladl řadě nejrůznějších lidí, ale konečná odpověď byla vždy stejná. Při své přednášce v Londýně r. 1983 to vysvětlil takto:
“Před půl stoletím, když jsem byl ještě dítě, slýchával jsem mnoho starých lidí, jak vysvětlovali ta velká neštěstí, která padla na Rusko. Říkali: ´Lidé zapomněli na Boha; to je důvod, proč se toto všechno stalo.´
Od té doby jsem strávil skoro 50 let prací o historii naší revoluce; při tom jsem pročetl stovky knih, posbíral stovky osobních svědectví a dal dohromady svých vlastních osm svazků, abych odstranil balast zanechaný povstáním. Ale kdyby mě někdo dnes požádal, abych co nejstručněji formuloval hlavní příčinu té zničující revoluce, která pohltila kolem 60 milionů našich lidí, nedokázal bych to vyjádřit stručněji, než jen opakovat: ´Lidé zapomněli na Boha; to je důvod, proč se toto vše stalo.´” (Edward E. Ericson, Jr., Solženicyn – Voice from the Gulag, Eternity, říjen 1985, str. 23, 24 – Impact 10/1987)
Žasnu nad tím, že komunisté mají stále tu drzost zasedat v parlamentu a mluvit do televize, místo aby byli zalezlí v dírách a ani nedutali a prosili Pána Boha za odpuštění. A když toto píšu, tak mě napadá: a co zastánci bible? Ti by snad neměli být zalezlí v dírách a děkovat Bohu, že je společnost nechá žít, po všech těch křižáckých válkách, inkvizici, conquistě a stále ještě dosud trvajících násilnostech? Přečtěte si bibli, kolik je tam vražd a válek!
Křesťanství a komunismus
Křesťanství a komunismus není totéž, to by každému myslícímu člověku mělo být jasné – ale není (protože myslících lidí je hodně málo). Křesťanství a komunismus nejsou totožné ani ve vinách za napáchaná zla, ani v prostředcích, které tyto systémy nabízí k dosažení celosvětového dobra. Cíl (šťastná spravedlivá společnost) je skoro identický, prostředky k jeho dosažení jsou však naprosto rozdílné. Vraždění, lhaní, podvody – to jsou přece komunistické metody od jeho samého počátku, navržené a hlavně praktikované jeho zakladateli (opilcem, povalečem a příživníkem Marxem, podvodníkem Engelsem a paranoidními vrahy Leninem a Stalinem). To je princip, na kterém komunistická ideologie stojí.
Jsou tito zakladatelé komunismu srovnatelní se zakladatelem křesťanství Ježíšem Kristem, nebo jeho prvními učedníky? Může někdo ukázat v historických knihách křesťanství (Nový zákon, spisy apoštolů atd.), že Kristus a první křesťané měli ve svém učení stanoveno vraždit, klamat, svrhnout vládu, odstranit vykořisťovatele, pomstít se protivníku, nenávidět třídního nepřítele, vybojovat si zbraněmi právo a spravedlnost? Nařídil Kristus křižácké války a inkvizici? Chtěl Kristus a učedníci svrhnout římskou vládu, která tehdy okupovala Palestinu? Když lidé chtěli udělat Krista králem, tak jim utekl! – zatímco komunistům nešlo a nejde o nic jiného než o moc. Přečtěte si však zakladatele komunismu, Marxe nebo Lenina, a uvidíte, že všechny zločiny mají komunisté zakotvené ve svém programu svými zakladateli.
V časopise Distance (2/99, str. 45) čteme: “Marxismus je pozoruhodný jedinou věcí, která musí zarazit každého, kdo přečetl Marxova díla od jeho juvenilie Filosoficko-ekonomické manuskripty z roku 1844 až po Kapitál, totiž obrovskou myšlenkovou primitivitou, která je zhuštěna do známého dikta o tom, že svět už není třeba vykládat, jen je ho potřeba měnit. ... V 20. století jako století genocidního marxismu, který rozpoutal občanskou válku proti většině obyvatel zeměkoule, by už napříště neměl dostat šanci.”
Hlad na Ukrajině roku 1922
“Z doby velkého hladomoru na Ukrajině v roce 1922 pocházejí snímky anonymního fotografa, podávající svědectví nejen o kanibalizmu, ale i o prodeji obětí. K této situaci se 19. 3. 1923 vyjádřil V. I. Lenin v přísně tajném dopisu politbyru. Žádá v něm všechny složky politbyra, aby v žádném případě nedělaly kopii jeho dopisu a aby všechny obdobné dokumenty ihned odevzdaly Molotovovu kabinetu. Vysvětluje, že tato příležitost (!) je pro jejich věc nejen nanejvýš příznivá, ale možná i jediná, kdy lze na hlavu porazit nepřítele a tím upevnit pozice. Právě v době, v níž se lidé uchylují ke krajnímu prostředku – lidojedství – a na cestách leží stovky, ne-li tisíce těl, je nutné zkonfiskovat majetek církve, a to energicky a nelítostně. Vždyť v klášterech jsou památky – obrovské bohatství v hodnotě několika milionů, možná i miliard rublů ve zlatě. A bez tohoto majetku není ani pomyšlení na jakoukoli obranu “našeho stanoviska” na konferenci v Ženevě. Nepřijde další příležitost v podobě strašlivého hladu, nebude další pozitivní chvíle, která by režimu naklonila masy. A duchovenstvo by (navzdory reakčním názorům) jednou mohlo být nebezpečné. Proto je třeba zlomit jeho odpor tak ukrutně, aby na to nezapomnělo.” (Vesmír 2/99, str. 71)
Komunismus je postaven na lžích Marxe, Engelse a masových vraždách Stalina
Paul Johnson v knize Intelektuálové píše: “V každém případě Marx vnesl do používání původních i druhotných písemných zdrojů stejný duch hrubé nedbalosti, tendenčního překrucování a vyložené nepoctivosti, jímž byla poznamenána Engelsova práce. Skutečně oba často rukou společnou podváděli, ačkoliv Marx byl podvodník mnohem odvážnější.” (str. 76, 77)
“Bývalý sovětský diktátor Josif Vissarionovič Stalin byl údajně největším zločincem 20. století. Vyplývá to z publikace Genocidy 20. století, která byla vydána v Maďarsku... Autor knihy István Lovas na základě studia historických materiálů píše, že v minulém století následkem genocid zahynulo zhruba 170 milionů lidí, což je asi pětkrát více, než činily dohromady všechny oběti různých válek mezi národy. Stalin nese podle Lovase odpovědnost za 43 milionů lidských životů, vůdce komunistické Číny Mao Ce-tung za 38 milionů a vůdce nacistického Německa Adolf Hitler má na svědomí 21 milionů obětí.” (ČTK – Deník Metro 1. 6. 2001)
A tak každý myslící člověk může dospět k jednoduchému závěru: když lže, podvádí a vraždí někdo, kdo se prohlašuje za komunistu, tak je to pravý komunista, věrný svým zakladatelům a učení. Když lže, podvádí a vraždí někdo, kdo se prohlašuje (nebo koho lidé považují) za křesťana, není to křesťan, ale podvodník. A naopak: pokud údajný komunista propaguje lásku k bližnímu i k nepříteli, není to komunista!! Pokud údajný křesťan propaguje nenávist k člověku, není křesťanem. Nemůže se divit, půjde-li před soud. Stejně tak, když mu jde o dosažení moci.
Proč tedy nelze křesťany obviňovat z křižáckých válek a inkvizice? Protože křesťané nikdy žádné křižácké války nevedli a nikoho nikdy za čarodějnictví neupálili! Žádná území nikdy nedobývali mečem a krví ve jménu Krista!! Ježíš Kristus, zakladatel jejich učení a víry, to také nikdy nedělal. Naproti tomu Lenin byl vrah, Stalin byl lupič, pasák a vrah, Marx flákač, opilec, příživník a podvodník, vymýšlející nepravdivé teorie o kapitalismu, ekonomice a třídním nepříteli. Je to tak těžké pochopit, v čem je rozdíl? Že je rozdíl v zakladatelích těchto hnutí a prostředcích, které oni navrhli k dosažení oné kýžené světové spravedlnosti?
Mnoho lidí to ovšem vědět nechce, protože rádi někoho obviňují. Křesťan se může dopustit chyb v osobním životě, těžko však někoho zabíjet ve jménu Krista. Takový “křesťan” by byl asi jako 200kg baletní mistr z Národního divadla, který nemá nohy. Křesťanství je založeno na pravdě a lásce k bližnímu, na tom, že raději nesu sám škodu a trpím újmu, než abych druhému ublížil. Nepokojů v Severním Irsku mezi protestanty a katolíky (pokud uvěříme, že tam jde skutečně o náboženský konflikt) se neúčastní ani jediný křesťan! Pozor na to. Když dva dělají totéž, nemusí to být totéž.
Mnoho věcí na světě lze předstírat
Myslícím bytostem (znovu opakuji, je jich zoufale málo) by mělo být jasné, že mnoho věcí na světě je možné předstírat. Je možné vetřít se do skupiny poctivých lidí a být nepoctivec, je možné vetřít se do náboženské organizace jako nevěřící nebo povrchní člověk, egoista atd., mezi lidi šířící lásku může tedy chodit zloduch a naopak, mezi lidi šířící zlo může chodit (z nějakého nám třeba neznámého důvodu) velmi hodný a láskyplný člověk. To by mělo být myslícím bytostem v dnešním zmateném a “namixovaném” světě jasné.
Bible učí, že skutečné zlo není naprostá tma, ale “mix”. Potom pochopitelně “členství” v nějaké organizaci nic moc nevypovídá ani o té organizaci, ani o jednotlivých lidech. Ne každý, kdo vystudoval medicínu nebo teologii opravdu miluje lidi a chce jim pomáhat – proto však nezavrhneme všechny lékaře, medicínu, kazatele i církve. A všechny Němce kvůli nacismu. A všechny Rusy kvůli bolševismu. A všechny Čechy kvůli komunismu. A všechny politiky kvůli…, a všechny věřící kvůli…, a všechny nevěřící kvůli… Ne každý, kdo mi říká “Pane, pane”, vejde do království Božího, řekl Ježíš.
Bolestné je, že lidé často nerozlišují mezi zrůdnou ideologií s jejími zrůdnými zakladateli a jinou, vznešenou a pravdivou ideou, za kterou se později někteří zlí lidé schovají k páchání zla.
Může vůbec nějaká profesní komora či organizace zajistit, že se mezi jejími členy nikdy nevyskytnou podvodníci? Může to zaručit zakladatel nějakého ušlechtilého hnutí? To vůbec nejde. Může někdo předejít nebezpečí, že se třeba pod křesťanským názvem nezformuje i zločinná organizace? Může snad čtenář těchto řádek zajistit, že si někdo v budoucnu nevypůjčí jeho jméno, myšlenky nebo výroky a nebude to vše spojovat s něčím zcela opačným a zlým? Ví snad někdo, co se na světě nemůže zkazit kromě již zkaženého? A co se nedá zneužít? Tak, jako se člověk nestane autem tím, že vejde do garáže, tak se nestane křesťanem chozením do kostela. Proto bychom se neměli divit, že ne všichni, kteří jsou nazýváni komunisté, byli zlí lidé, lháři a vrazi. Proto bychom se neměli divit, že ne všichni, kteří jsou nazýváni křesťané, jsou lidé plní lásky k bližnímu.
Tato jednoduchá pravda by měla být každému jasná. Rozhodující je zakladatelovo učení a jeho následování. Mohu o sobě tvrdit leccos, mohu chodit mezi leckteré lidi, mohou o mně lidé leccos tvrdit – ale moje slova a skutky ukazují lépe, kam patřím! Nepotřebuji svědectví jiných lidí nebo reklamu svých úst. Můj život, mé chování, jak smýšlím a mluvím, vztahy ke druhým lidem – to mluví samo za sebe. “Po ovocích poznáte je”, řekl zakladatel křesťanství.
Komunismus je shnilotina od kořenů. Z toho nelze nic solidního budovat. Zde platí známé:
“Z lejna bič neupleteš. A upleteš-li, nezapráskáš. A zapráskáš-li, pak leda sebe.”
To se stalo právě komunistům!