3. OMYL
Mnozí dnes věří, že se život mohl vyvinout i jinde ve vesmíru
Hledá se tam a vyhazují se za to miliony dolarů. Kdo věří v chemickou evoluci, proč by nehledal život ve vesmíru, že? Kdo věřil před Pasteurem v samoplození (že třeba červi vzniknou ve starém mase bez muších vajíček nebo plíseň ze špíny na nádobí), tak viděl “důkazy” své víry všude kolem sebe – jak se červi “rodí z masa” a plíseň ze špíny na nádobí. Stejně tak je to s hledáním života ve sterilním vesmíru. Asi nejznámějším projektem toho druhu je SETI. Ta zkratka neznamená “Sekta totálních ignorantů”, což by bylo výstižné, ale Search for Extraterrestrial Intelligence (Hledání mimozemské inteligence). Patří k Mezinárodní astronautické federaci a jejich cílem je zachytit signál nějaké vyspělejší civilizace někde ve vesmíru. Každý, kdo si pozorně přečetl předchozí Omyl, už ví, po čem má opravdu ve vesmíru smysl pátrat a po čem ne. Inteligenci i život ve vesmíru jistě očekávat musíme (na to přišel i Pasteur, že?), její projevy však asi nebudou v oblasti elektromagnetického záření, i když i z něho je patrná. Chci to ještě zmínit, ale začněme nejprve trochou historie.
Kanály na Marsu a ať žije logika!
Americký astronom Percival Lowell už počátkem 20. století “dokazuje”, že na červené planetě (Marsu) jsou důmyslné kanály… a tudíž život. Asi nám to připomene ono evoluční “kde je voda, tam se mohl vyvinout život”. Tedy kde jsou kanály, tam musí být vyspělá civilizace (odtud Marťané). Všimněme si nyní té “jasnozřivé logiky”: takový pěkně rovný kanál nemohl vzniknout jen tak, sám od sebe, náhodně. To musela vytvořit jen vysoká inteligence! Ale buňku, oko, srdce, tepenné a žilní kanály v našich tělech, křídla ptáků, mozek a miliony “trubek a rour v živých tělech” – to neživá hmota umí sama, na to inteligence “netřeba”! Ať žije ateistická logika!
Pokud SETI zachytí nějakou nemonotónní, neperiodickou frekvenci z vesmíru (třeba namodulovaná prvočísla), bude to prý jasným důkazem inteligence, která za tím stojí - ne evoluce! (Proč asi ne?) Ale za případným původcem tohoto signálu, řekněme Venušanem, Marťanem či Androméďanem (ale hlavně pozemšťanem) – za ním už žádná inteligence nestojí. On se jen tak vyvinul za nějakou dobu z neživé hmoty. Evoluce prý neumí za miliony let vytvořit rovný kanál nebo vygenerovat prvočísla, ale udělat člověka na Zemi, přidat mu k tomu kytičky a ptáčky, banány a pomeranče, to je pro ni hračka. Ať žije logika a věř, kdo můžeš a hlavně chceš.
Evoluční iluze
Percival Lowell (Mars as the Abode of Life) vycházel z pozorování italského astronoma Giovanniho Schiaparelliho, který napočítal na povrchu Marsu 113 kanálů. Lowell ověřil pozorování Schiaparelliho (oba byli erudovaní astronomové) a našel 522 kanálů a udělal roku 1908 podrobnou mapu jejich rozložení. Pozdějším pozorováním bylo zjištěno, že na Marsu není ani jeden kanál! Příčinou tohoto omylu bylo nedokonalé pozorování (dalekohledy s malým rozlišením) a následkem toho špatný výklad členitostí marského povrchu. Člověk by si tedy řekl: tím je to skončeno. Byl to omyl!
Už přece ale víme, že po Pasteurovi také neskončila víra v chemickou evoluci, a to ani po stovkách dalších marných pokusů ve 20. století – vždyť víra v chemickou evoluci se s klidem vyučuje na školách jako vědecké poznání dodnes. Proto o životě na Marsu slýcháme s periodickou houževnatostí pořád. Nedávno se objevily články, že by na Marsu mohl být život třeba pod povrchem, ve formě nějakých bílých červů. A co fantazie typu: “Zrodí se život na Titanu?” … proto, že je tam teplo, bude tam oceán a bylo na to dost času… (Vesmír 2/98/str.110). Nebo: “Bez úplného zatmění nevznikne rozumný život?” - v tomto článku je vyjádřena “pozoruhodná” myšlenka, zda se život nevyvíjí právě jen v takových přírodních poměrech, v nichž lze pozorovat úplné zatmění Slunce! (Vesmír 8/99/str. 470)
Snad jen dodat, že při úplném zatmění mozku se tomu dá opravdu věřit. Známá je také Drakeova rovnice “elegantně vyjadřující”, kolik je v naší galaxii pokročilých civilizací! Násobí se zde počet hvězd v Mléčné dráze se zlomkem planet, kde život skutečně vzniká (kde?), se zlomkem planet obydlených inteligentními bytostmi (!), atd. - (Carl Sagan: Kosmos). Je to asi jako by si lenoch vypočítával, kolik si příští rok vydělá peněz, a násobil množství oběživa zlomkem toho, co má momentálně v kapse (0) a svou pílí (0) pracovat. Člověk se jen nestačí divit, s jakou úporností se těmto nesmyslům říká věda a kolik lidí tomu věří. Má zkušenost je však ještě horší: strašně rádi tomu lidé věří, fakta nefakta.
Ve vesmíru zcela jistě existuje život
S tím, že je ve vesmíru život, nelze než souhlasit – protože život pochází jen ze života, a tudíž ten pozemský život (lidí i všech živých organizmů) musí mít nějaký svůj živý zdroj – jistě ne méně komplikovaný než lidský, ale zřejmě o hodně vyšší, když je původcem i vesmíru. Samooživení neživé hmoty evolucí, jak jsme si už řekli, je primitivní blábol. Takže začátkem našeho života nemůže být ani neživá hmota, ani mikroorganizmus nebo nějaký červ – to by dnes na Zemi také nic jiného nebylo než neživá hmota, mikroorganizmy nebo červi.
Stále platí: z vyššího může samovolně (spontánně, přirozeně) vzniknout nižší, ale ne naopak. Pokud mám lidský život, mohu předat lidský život, tak jako červ může předat jen červí život – to je dáno kopírováním programu pro život toho kterého organizmu (o tom bude další 4. Omyl). Neživé může předat jen neživé (neživý kámen se může rozdělit na dva neživé kameny, nebo dva neživé kameny se mohou spojit v jeden neživý kámen – a právě z toho nám evolucionisté odvodí “mohutný dlouhodobý vývoj až k pyramidám”) – nic víc nemůžeme očekávat. Dům může sám od sebe zchátrat, v polorozbořeném domě můžeme ještě bydlet – ale je to proces směrem dolů, nikoli vzhůru.
Vyšší (více uspořádané) se může samovolně přeměnit na nižší, jednodušší, ale ne naopak. Mohu onemocnět, ztratit zrak, mohu svoje potomky i vážně poškodit (např. rodiče alkoholici svoje dítě). Zvířatům mohou zakrnět oči (jako některým hadům či rybám – viz 28. Omyl) nebo končetiny (některým plazům) nebo křídla (někteří ptáci) – ale tam, kde na samém počátku nebyly oči, končetiny či křídla, a kde pro ně není genetický program, nemá co zakrnět a nevzniknou - ani na Zemi ani na Marsu ani jinde. Ani za den, ani za milion let.
Mám-li 100 korun, mohu někomu dát 50, 80, nebo 100. Ale nemohu mu dát 105. Ani 101. Natož milion. Mezi neživou hmotou a živou je “víc než milion”. A mezi jednou buňkou, červem a člověkem je “víc než milion”. Proto by se u každého člověka mělo skutečné pátrání po původu života a životě samém orientovat na toho, kdo je víc než my, ne méně. Kdo musí být autorem jak vesmíru, tak našeho života – protože bychom tu jinak nebyli. Fantazie o tom, jak se někde daleko od nás chemické prvky slučovaly na složité komplexy živých těl a vytvořily vyspělou civilizaci, nejsou dobré ani do pohádek, natož do školních učebnic. Otázka “co” je příčinou pozemského života je proto špatně položena. Správně zní: “Kdo”. To se ale mnoha lidem nelíbí, tak svěřepě pátrají po tom, co není, protože být nemůže. Filmoví producenti se tím také netrápí: malí zelení mužíčci “frčí”.
Ano, je to těžké
Ano, je opravdu těžké pro materialisticky odchovaného člověka představit si, že na počátku vesmíru nebyly tuny hmoty a miliardy joulů energie, ale BYTOST. Naše myšlení bylo tak pokřiveno a rozválcováno materialistickou (zcela vědecky vadnou a lživou) filosofií, že prostě všechno musí začínat od mrňavých atomů, a od ještě jednodušších sil či vlnění, “téměř z ničeho”, samo od sebe. Je obtížné přijmout, že to může být zcela obráceně, že na počátku všeho musela být živá bytost, věčná a obrovsky složitá, kterou nikdo nestvořil, která se z ničeho nevyvinula, která je prostě základem a původcem všeho. A vše ostatní, méně složité, je od ní. Je to obtížné. Dovedeme pochopit, že dřív, než kterýkoli “obrovský” dům, musel být živý zedník, dovedeme pochopit, že dřív, než kterýkoliv složitý stroj, musel existovat jeho živý tvůrce, ale přijmout, že dřív než vesmír a Země a příroda a člověk, musel být živý stvořitel, to je pro mnoho lidí skoro nemožné a nepřekonatelé. Jsou schopni tomuto tvrzení se vysmívat a naprosto ho odmítnout. Škoda, že tak činí i v rozporu s tisíci materialistickými fakty, ukazujícími na stvořitele – jejich škoda.