17. OMYL
Mnozí dnes věří, že víra v Boha je berlička pro slabocha, ne pro realistu či technika
Ankerberg a Weldon vzkazují nevěřícím, že jejich víra je takové salto, které se nedá srovnat s ničím, čemu věří křesťané. Píší: “Takže: na počátku všeho byla jen náhoda, kterou to začalo, ale ignorovat musíme otázku, odkud se vzala hmota. Potom se věří na jakousi prebiotickou molekulu, pak se vírou skočí na ještě větší molekulu a ještě větší skok k vytvoření buňky. Pak je obrovské salto víry k vytvoření mnohobuněčného života. Nakonec evoluce jen tak naslepo produkuje všechny živé organizmy. Autoři říkají, že evoluce patří do pohádky Alenka v říši divů, kde Červená královna řekne: ´Šest nemožných věcí se smí věřit teď před snídaní´.” (CRSQ 12/98/str.309)
Ateistické berličky – 21 článků víry “nevěřících”
Podívejme se s humorem na to, čemu všemu musí věřit nevěřící, chce-li si zodpovědět některé základní otázky existence. (Mnoho nevěřících se o to raději ani nesnaží, vědí, že nemají moc šancí.)
Bůh neexistuje.... jak ale vysvětlit vznik vesmíru, Slunce, Země, života? ...nějak si poradíme:
Tvrdohlavé homoopice
Některé ty homoopice jsou velmi tvrdohlavé a zaostalé. Říkají, že berlička není Bůh, ale naopak ty zoufalé teorie o samovývoji. Tvrdí, že všechny ty živé strojky a mašiny, které žijí a pohybují se po zemi, ve vodě a ve vzduchu, musel vytvořit nějaký inteligentní konstruktér. Že to tu jen tak náhodou nevzniklo, že se to samo udělat nemohlo. Také vesmír i Země mají tak vyvážené a chytře (smart design) nastavené parametry, že to nemohlo vzniknout jen tak výbuchem, který by dopředu naplánoval i prostředí vhodné pro život (antropický princip). A ony živé strojky jsou tak neuvěřitelně složitě uspořádané, že by to shoda okolností nedokázala. Takže vznikl spor, kde se to tu vzalo. Někteří tvrdí, že jen tak samo od sebe, náhodou, shodou okolností, druzí říkají, že tato teorie je v rozporu s naší zkušeností (vždyť vše složité má vždy myslící příčinu) i v rozporu s tím, jak to funguje v přírodě (složitost sama od sebe nikde dlouhodobě nevzrůstá). A také je to v rozporu s nálezy (ten údajný vývoj by přece musel zanechat miliardy pozůstatků svých stop, všelijakých zbytků, zmetků, polotovarů, přechodných forem – ale nic takového se nenašlo).
Na to však ti druzí namítají, že svět je nedokonalý, plný živých zmetků, dokonce i lidské oko je prý špatně vytvořeno (viz 28. Omyl). Některým zvířatům zakrněly orgány (křídla, oči, končetiny), a je tu navíc bolest a smrt. Nějaký dokonalý konstruktér, navíc všemohoucí, by nemohl takovéhle dílo nikdy vytvořit, nebo by se za ně musel stydět. Svět je spíš fušeřina, říkají. Ti první zas argumentují tím, že ani pokažený mechanizmus nevznikne jen tak sám od sebe - když zchátrá či spadne dům, nevyvozujeme z toho, že se sám (špatně) postavil. Spíš voláme k odpovědnosti stavitele či majitele. Letadla nepadají a vlaky se nesráží proto, že se “samy od sebe špatně udělaly”! Nedokazuje to neschopnost náhody či absenci projektu.
A tak je hádka, spor. Každý si pak vybere tu verzi, která se mu zdá nejpřijatelnější, spíše však, která se mu hodí k jeho povaze. Jeden technik řekne, že z technického hlediska je vyloučeno, aby tak složité stroje, jako jsou živé organizmy, vznikly bez programu, know-how, inteligence. Jiný technik řekne, že je realista a na žádné pánbíčky na obláčku věřit nebude. Protože je to spor o minulosti, může každý tvrdit, co chce. Minulost nejde zpřítomnit, takže se tato tvrzení vymykají klasickým metodám vědeckého ověřování, falzifikovatelnosti, predikci či opakovatelnosti. Může se jim říkat věda, a to i tehdy, když jde o čarodějnické pověry (jak hmota zázračně oživla a jak se bakterie měnily na rybičky, ptáčky a lidi – oč jiného jde, než o čarodějnictví?). To, že se do těchto pověr zamotají lidé s tituly, výpočty, laboratorními pokusy, školní skripta atd. nic na jejich realitě nepřidává. Ani to, že jim věří mnoho lidí.
Pod pojem věda se toho vejde hodně
Velmi často se setkáme s tvrzením, že evoluční teorie je věda, zatímco kreační je jen náboženství. Tento názor je tak zabetonovaný v myslích mnoha lidí, že je nutné k tomu říci alespoň pár slov.
Evolucionisté by se svou teorií už dávno propadli, kdyby jejich hypotéza neměla charakter měkké gumy. Tuto věčnou elastičnost jim zajišťuje jediný, přírodovědecky neodůvodnitelný předpoklad: před vznikem světa a jeho struktur (neživých i živých) NIC neexistovalo (samozřejmě o podobě onoho nic nevědí nic). Toto je conditio sine qua non, tedy podmínka nevyhnutelně nutná, aby evoluční teorie přežila test pravdivosti za všech okolností! Pyramidy, hrady a zámky, staré domy, staré výrobky z minulosti, potopené lodě, skalní kresby, případné kanály na Marsu či stále hledaná složitěji namodulovaná frekvence z kosmu musí (!) mít i svého inteligentního původce. To by NIC nedokázalo udělat.
Ale na samém počátku světa muselo být jen NIC. I když jde o tu samou hmotu, se stejnými atomy a molekulami, ze které dnes inteligentní konstruktéři vyrábí svoje výrobky a ze které podle složitého progamu vzniká vše živé v přírodě (ne z ničeho, shodou okolností). Tedy dnes už ne – ale na samém počátku muselo být jen NIC. Kuriózní náboženství, ve kterém obyčejná lidská zkušenost (současnosti) je v silném rozporu s evoluční vírou (přece s tvořením a výrobou máme mnoho zkušeností stejně jako s tím, že v přírodě vzniká vše podle programu, a ne z ničeho a jen tak samo od sebe).
Díky tomuto předpokladu evoluční teorie nemůže nikdy padnout a prokázat se jako chybná jen následkem lidských argumentů a snah. Všechny důkazy proti ní byly a priori touto počáteční podmínkou (že vše začalo z NIC) vyloučeny. Pak je jediným možným řešením do nekonečna hledat mechanizmy a krkolomná vysvětlování, jak náš svět, včetně života v něm, vznikl sám od sebe. Ani nález velké lodě 5000 m nad mořem na Araratu, ani stádo zkamenělých slonů v prvohorách nemůže zpochybnit teorii, která svoji pravdivost definovala dřív, než byla nezávislými metodami prokázána, a to hned krátce po Darwinovi. Evolucionisté tvrdí, že věda ani jinak pracovat nemůže – přestože věda právě dnes považuje informaci/inteligenci za nevyhnutelnou příčinu všech známých složitých dějů – nikoli darwinistický přírodní výběr! Kdyby se našla obrovská loď na Araratu, evolucionisté by diskutovali, jak se tam mohla ocitnout (vytvořili by teorii o elevaci tohoto horstva i s lodí, což by samozřejmě, jako vše, “podporovalo” evoluční pohled na minulost), nebo by dumali, jak se stádo slonů mohlo propadnout (nebo vyzdvihnout) až do prvohor.
I was created directly by God, not by evolution
Otázka: Představte si, že by byla chycena hlubinná lalokoploutvá ryba, patřící k dosud neznámému druhu. Po podrobnějším prozkoumání by vědci nalezli na jejím břiše zvláštní šupinatý nápis: I was created directly by God, not by evolution. (Byla jsem vytvořena přímo Bohem, ne evolucí.) Později by byly chyceny další ryby tohoto druhu se stejným nápisem, barevně v šupinách odlišeným a dědičně založeným, tak jako jsou dědičné ploutve, žábry, choany či mimikry u motýlů. Co by se stalo s evoluční teorií?
Odpověď: Vůbec nic! Ta je přece nafukovací. Pružní evolucionisté by pružně do pružné teorie zabudovali i tuto “zvláštnost”. Takový nápis je přece pro evoluci úplná hračka - když vytvořila život, oči, srdce, končetiny, mozek a kresby na motýlích křídlech, proč by nevytvořila nějaký nápis ze šupin? Když evoluce vytvořila člověka, který píše nápisy, proč ne nápis sám? Na velké množství současných živých jazyků, miliony mutací a miliony let vývoje není tato zvláštnost až tak nemožná. Jakou asi selekční výhodu tento nápis má? uvažovali by evoluční vědci. A jako vždy, přišli by na to. Ano, velkou: věřící rybáři z posvátné bázně tyto ryby nejí, vracejí je zpět do moře a tak spíše přežívají. Možná má jinou selekční výhodu. Je to vlastně jen taková evoluční hříčka přírody, jako ostatně všechno v přírodě, i sám život… Ne, nevěřte, že evoluční teorie může snadno padnout. Evolucionista má vždy na vše své “přirozené” (tj. neuvěřitelně nepřirozené) evoluční vysvětlení. Případně mlčení, to také hodně pomáhá vysvětlit nemožné. Darwin, který si ve své době naivně myslel, že jeho teorie se bude teprve dokazovat, řekl: “Jestliže by mohla být demonstrována existence komplexního orgánu, u nějž by nebylo možné, aby vznikl díky četným následným malým modifikacím, má teorie by se zhroutila.” Podobně pesimistické výroky pronesl o zkamenělinách, které v jeho době nepodávaly žádný evoluční důkaz, jak dobře věděl. Darwin nebyl vědecky poctivý, zato hodně naivní.
Netušil, že jeho teorie se stane nevyvratitelným dogmatem, vědeckým náboženstvím, které bude milováno a vášnivě vyznáváno krátce po uveřejnění jeho knih. Netušil, že i když se žádné přechodné zkameněliny nakonec nenajdou, jeho teorii to už neohrozí, protože se stane nevyvratitelným životním krédem mnoha lidí a moderní ideologií materializmu. Netušil, že jeho teorie se ihned po jejím zveřejnění už nebude dokazovat, ale pouze vyznávat. Biochemik Behe může vyjmenovat celý seznam orgánů “neredukovatelně komplexních”, které nemohou vzniknout “četnými následnými malými modifikacemi”, ale evoluční apoštol Richard Dawkins mu na to vždy jen bude odpovídat slovy: raději se víc snažte přijít na to, jak to vzniklo. Neříkejte “to nešlo”, ale usilujte přijít na to, jak to evoluce vytvořila. A nepomáhejte si berličkou inteligence.
Když najdete svůj byt po dlouhé době uklizený, vše umyté a na svém místě, pokud nechcete nikomu za ten úklid děkovat, stanovte si jednoduchý evoluční předpoklad: udělalo se to samo. Tuto premisu už nikdy více nezkoumejte! Váš budoucí úkol už navždy jen bude: Jak se to samo udělalo, a nikoli zda se to samo udělalo! Soustřeďte se jen na to, jakými mechanizmy třeba průvan zametl prach z podlahy, zda to mohl být vnější podtlak z ulice, co vysálo nečistoty ven z místnosti, jakým způsobem voda umyla okna a opláchla nádobí v dřezu a jaké síly dopravily talíře do skříňky nad dřezem. Že to není možné? Zdá se vám to přitažené za vlasy? Jen se víc snažte na to přijít a nepomáhejte si berličkou nějaké milující bytosti, která to udělala. O tom je evoluční teorie!
Nezdá se vám, že oko vzniklo tak, že světlo dráždilo miliony let slepou buněčnou tkáň a mutace vybíraly ty nejpříznivější odchylky genetického kódu, až hmota prozřela? Nezdá se vám, že křídlo vzniklo tak, že plazi běhali, skákali a padali ze stromů a náhodné mutace stále předhazovaly selekci nová a nová řešení směrem k možnosti létat? Nezdá se vám, že se neživá hmota sama oživila? Jen se víc snažte, určitě na něco přijdete! Jen nepřipusťte “prostoduché a laciné kreační” řešení (že vám někdo, kdo vás má rád, uklidil, a kdysi dávno vám někdo vytvořil oči a dal vám život) – to by bylo “nevědecké” a hlavně by se tak zastavil pokrok vašeho úsilí přijít na to, jak se to udělalo samo. Nenechte se odradit žádnými námitkami, že “tak to přece nemohlo jít” a že je řada důkazů proti. Všechny, kteří to tvrdí, onálepkujte náboženskými fanatiky, fundamentalisty, metafyziky a pseudovědci. Naopak, vaše úsilí nazvěte “pravá vědecká metoda”.
V r. 1981 měl Colin Peterson přednášku v Americkém přírodopisném muzeu. Peterson byl v té době přední paleontolog v Britském přírodopisném muzeu a autor obecného textu o evoluci, vydaného tímto muzeem. Svým posluchačům z řad odborníků položil tuto otázku:
“Můžete mi někdo říci, co víte o evoluci, jednu jedinou věc...a je to pravda? Již jsem se takto zkoušel ptát geologů ve Fieldově přírodopisném muzeu a jedinou odpovědí, které se mi dostalo, bylo mlčení. Ptal jsem se i členů semináře evoluční morfologie na chicagské univerzitě, což je velice prestižní skupina evolucionistů, a odpovědí bylo jen dlouhé mlčení, a nakonec jeden člověk řekl: ´Jedno vím - neměla by se vyučovat na středních školách.´”
Ovšem většinou se lidé moc nestarají, jak vznikl svět. Je jim to lhostejné. Teorie o “samovzniku” se jim celkem líbí, i když si jí často nejsou úplně jisti. Když se to všechno udělalo samo, není třeba nikomu děkovat: za život, za to, že vidí, slyší a mohou jíst banány a pomeranče. Nelámou si hlavu s nějakými “vyššími měřítky” dobra a zla, určují si to sami. Užívají si života a “darů” světa a původ toho všeho je až tak moc nezajímá. Koneckonců, což život nepřináší sám o sobě mnoho starostí? Mnozí ale netuší, o kolik by jich měli méně, kdyby se po příčině původu našeho života víc pídili.
Bionika
Bionika je název vědy, která se snaží odhalit některá tajemství přírody. Její jméno jí bylo dáno v roce 1960 (bios-život, onics-studium). Vzala si za úkol zkoumat živé organizmy, aby byly získány podněty pro techniku. Mnohé z toho, co se člověk snaží na poli techniky vytvořit, už existuje v přírodě, často v lepší formě. Biolog Harwey E. Savely (Vědecký výzkum letectva USA) řekl: “U zvířat jsou komplikované problémy vyřešeny tak úspěšně, že nad tím žasneme a jsme zvědaví. Je proto přirozené, že při těchto úspěšných objevech v přírodě hledáme podklad pro nové a výkonnější stroje.”(Věda a bible)
Létání
Již v 16. století vytvořil Leonardo da Vinci náčrtek létajícího stroje podle předlohy netopýra, v 19. století Clément Ader (Fr.) toto letadlo zkonstruoval a vybavil dvěma vrtulemi a parním strojem. Ptáci dali lidem podnět již k mnoha objevům. Nosné křídlo s lomeným koncem (jež poskytuje malým letadlům jedinečnou stabilitu) je napodobeno podle křídel plachtících mořských ptáků. Bionikové v USA zkoumají, jakým způsobem se ptáci orientují v prostoru (navigace). Námořnictvo Spojených států zkoumalo tasmánského ptáka z čeledi bouřňákovitých, který každým rokem přelétá Tichý oceán přes Japonsko a Aleuty, a každým rokem se ve stejném týdnu vrací ke svému hnízdu. Vědce zajímá jeho navigační systém, který by se dal použít i pro letadla. (Věda a bible, str. 35-40)
Voda
Dlouho si člověk lámal hlavu nad tím, jak je možné, že delfín může snadno předstihnout loď, plující rychlostí 25 uzlů (46 km/h). Ve skutečnosti může delfín plavat rychlostí vyšší než 80 km/h. Tajemství bylo vyřešeno, když jeden bývalý německý specialista pro dálkově řízené střely objevil, že kůže delfína má zvláštní strukturu. Je pružná, a proto brání vytvoření silných vírů. Tam, kde se chce vytvářet vír, elastická pokožka se poddá a tak zabrání jeho vytvoření. Na základě těchto objevů se zkoumají nové povlaky pro trupy lodí, ponorek a dokonce i pro naftová potrubí. Třecí odpor byl snížen díky tomuto poznatku až o 50 %.
Stavebnictví
Thomas Alva Edison (1847-1931), majitel více jak 1 200 patentů, napsal po výstupu na Eiffelovu věž do zlaté knihy: “Panu Eiffelovi, inženýru a statečnému staviteli obrovského a jedinečného mistrovského díla moderního inženýrského umění, věnuje tato slova muž, jenž má největší respekt a největší obdiv pro všechny inženýry, zvláště pro největšího z nich: Boha.”
Stavitelé londýnského “Křišťálového paláce” se nechali inspirovat listy obrovského leknínu – viktorie královské. Listy o průměru až 2,3 m plavou na vodě a každý z nich je ohraničen vzhůru ohrnutým okrajem a protkán žebrovitou sítí, která mu propůjčuje vysokou nosnost (unese i dítě). Tato struktura inspirovala stavitele J. Paxtona k vybudování jedinečné světelné střešní konstrukce křišťálového paláce. Později byly podle stejného vzoru vybudovány speciální pontony, které se nepotopí, i kdyby byly přetíženy.
V první polovině 20. století přicházejí již na svět projekty vzniklé na základě studia rostlin. R. H. Francé, který zavedl pro nový vědní obor termín “biotechnika”, napsal: “Každý keř, každý strom může člověka učit, může mu radit a naznačovat objevy, nové přístroje a technická zařízení mimořádných hodnot.” Dále píše: “Člověk se může zmocňovat přírodních sil v mnohem větší míře, než tomu bylo dosud. Když bude chtít ve svůj prospěch využít jen část těchto principů, má na staletí dopředu zaměstnání pro všechny své talenty.” (Ing. Blahoslav Balcar, Tajemství života, 1994, str. 183,184 )
Úkoly a cíle biotiky
Jeden americký biolog (L. Cudmore, The Center of Life) řekl: “Mám takový dojem, že vůbec nejsme novátory, za které se často pokládáme, ale že pouze něco opakujeme.”
Několik dalších konstrukčních příkladů v přírodě
Jeden druh bakterií má vláskovité výběžky, které jsou navzájem stočeny do tuhé spirály podobné vývrtce. Tou otáčí jako lodním šroubem, a tak se pohybuje dopředu, může i obrátit chod.
Celá řada zvířat vlastní chemoreceptory, čichové a chuťové. Člověk obdivuje jejich vysokou citlivost, vzpomeňme např. na psa. Pes je schopen rozlišovat i minimální koncentrace v různých směsích pachů. Člověk má asi 5 miliónů čichových buněk, ale německý ovčák jich má 220 miliónů. Mohli bychom tak dojít k závěru, že německý ovčák má 44 krát lepší čich než člověk. Ve skutečnosti má miliónkrát lepší čich, protože tajemství nespočívá jen v hustotě čichových buněk, ale především ve způsobu jejich činnosti.(Vitus B. Dröscher, Magie smyslů v říši zvířat, str. 90). Naše technika zatím tak citlivé přístroje nemá.
Také ve schopnosti rozlišovat teploty nás mnohá zvířata hravě předčí. Berlínský zoolog K. Herter dokázal, že čerstvě vylíhlé samice komárů registrují změnu teploty o 0,05 °C do vzdálenosti 1 cm. U jednoho švába bylo zjištěno, že zaregistruje teplotní rozdíly 0,003 °C ! Hadi jsou schopni rozlišit teplotní rozdíl 0,001 °C a navíc určit směr, odkud se tepelné záření šíří.
Další zajímavostí v “technice přírody” jsou mechanoreceptory živých organizmů. Ve všech kmenech živočichů kromě prvoků existují druhy s volnými nervovými zakončeními citlivými na dotek. Tento hmatový smysl umožňuje některým druhům odhadovat přítomnost objektů i na dálku, a to s přesností až na 0,1 mm. Vibrační smysl je zajímavý v souvislosti se zemětřesením. Bylo zjištěno, že kůň se již 5 sekund před každým otřesem půdy chvěje po celém těle, bažant již 10 sekund předem hlasitě povykuje, pes reaguje již na nejslabší otřesy štěkáním.
K dalším “technickým zázrakům” v přírodě patří např. proudový smysl registrující rozdíly tlaků v tekutinách a plynech, sluchový smysl (člověk reaguje na max. 20 000 Hz, netopýři až do 120 000 Hz a některé druhy motýlů registrují zvuk o kmitočtu až 200 000 Hz), elektrostatický smysl a další. Také tryskový pohon není výlučný objev člověka. Chobotnice nasávají vodu do zvláštní komory, a pak ji silnými svaly vypuzují, tím se pohybují vpřed. Podobně hřebenatky, medůzy a larvy vážek. (Ing. Blahoslav Balcar, Tajemství života, 1994, str. 187-192)
Velký význam pro život mnoha živočichů mají také fotoreceptory. Oko kraba podkovovitého má takovou stavbu, že jeho studium umožnilo zlepšit kontrast televizních obrazovek. Oko obyčejné žáby napovědělo, jak zkonstruovat systém automatického sledování umělých družic Země.
Isaac Newton
Protože se bionikové učí studiem očí a uší zvířat, jsou slova vědce Isaaca Newtona aktuálnější než kdy dříve: “Bylo oko vytvořeno bez znalosti optiky a ucho bez znalosti zvuku?” Pro pokorného Isaaca Newtona byla složitost přírody důkazem, že existuje velký Stavitel a Stvořitel, který má nekonečně větší schopnost vidět i slyšet. Bible říká: “Zdali ten, který učinil ucho, neslyší? A ten, který stvořil oko, nevidí?” (Ž 94:9) Evoluce, která nevidí a neslyší a nerozumí optice či akustice, nic takového nedokáže. Konstrukční schopnosti jí ovšem přisoudit můžeme – v naší fantazii. Tam to jde dobře.
Nezáviděníhodná šetrnost
Mnozí lidé jsou velmi šetrní. Někteří ve svém životě nepotřebují slušnost, jiní nepotřebují lásku. Potkáte lidi, kteří se obejdou celý život bez některých slov, jako je např. prosím, děkuji, dobrý den, na shledanou, promiňte, co jsem dlužen atd. Setkáte se s řidiči, kteří nepoužívají blinkry a neradi brzdí. Najdete lidi, kteří nikdy nepocítili potřebu se někomu za něco odvděčit, udělat pro někoho něco zadarmo, někoho pochválit, potěšit, povzbudit či milovat. A pak najdete lidi, kteří nepotřebují Boha. Je pro ně nadbytečný. Nepotřebují ho ani k vysvětlování složitých technických systémů v přírodě. Vystačí si se zářením, chemií, tunami materiálu, miliardami let – a bohatou fantazií! Nepotřebují informaci, program nebo inteligenci. Mnozí evolucionisté jsou velmi šetrní, nepotřebují konstruktéra. Podstatnou otázkou je, jestli konstruktéra nepotřebuje ani realita. O tom jsem ale psal v předchozích omylech o evoluci.
Ano, jistě, Bůh by se lidem stále znovu a znovu mohl zjevovat a dělat jim nějaká představení. Konat do očí bijící nevysvětlitelné zázraky, aby v něj uvěřili. A k čemu by to bylo asi dobré – tento tlak a násilí? K čemu by bylo dobré, že bychom viděli sestoupit oheň z nebe nebo zářící postavu? Když bychom to vyprávěli druhým, ti už by nevěřili a podezřívali nás, že jsme byli opilí, a my sami bychom už za pár dní nevěděli, co si s takovým zázrakem počít. Ale že by to lidi přivedlo ke svobodnému životu v pravdě a lásce, to si snad nikdo rozumný nemůže myslet. Nějaké zázraky (jiné než ty dennodenní) by snad trochu zastrašily zlé a potěšily dobré, ale nic víc. Proto kdysi dávno Bůh takovou žádost odmítl s poukazem na to, že to, co je, je dostatečné k tomu, aby jej lidé poznali a vyvolili si dobro a spravedlnost. Nepotřebujeme rybu s nápisem, že ji stvořil Bůh. Stačí, že tu jsou ryby. Vše ostatní by bylo nadbytečné, proto touto cestou Bůh nejde. (Luk 16:19n)
Nafoukaným a zaslepeným technikům, kteří říkají “jsem realista, na pánbíčka na obláčku nevěřím”, bible vzkazuje:
“Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.” (Řím 1:19n)
Americká encyklopedie jim také něco vzkazuje:
“Argument, že plán a pořádek v přírodě dokazuje existenci stvořitele, je dnes pro vědce ještě závažnější. Pozorujeme-li účelnost, kterou se vyznačuje všechen život, je nemožné věřit, že to povstalo samo od sebe, bez někoho, kdo by vytvořil plán.”
V bibli čteme:
“Zeptej se zvířat a poučí tě, nebeského ptactva, ono ti poví, poučí tě i křoviska země, mořské ryby ti budou vyprávět. Kdo z nich všech by nevěděl, že ruka Boží to učinila, a že v jeho ruce je život všeho, co žije, duch každého lidského tvora.
(Job 12:7n)