26. OMYL
Mnozí dnes věří, že bible je kniha plná omylů a mýtů
Myslím, že je lepší nejprve tu nejpřekládanější a nejrozšířenější knihu všech dob – bibli - přečíst, a pak teprve říkat, co v ní je. Vzpomínám, jak mnoho významných lidí odsoudilo Chartu 77 (po lednu 1977) aniž ji četli. Stejně tak v roce 1950 mnoho lidí souhlasilo s popravou Milady Horákové a psali po stovkách petice k jejímu odsouzení, aniž si dali práci zjistit, oč jde – takže se podíleli na její vraždě spolu s komunistickou justicí. Jsou dvě knihy, které nám vyprávějí o Bohu a o životě, a obě stojí za to číst. Na obě z nich můžeme mít hrubě zkreslený názor, plný omylů.
Jedna je kniha přírody, druhá bible. Potkal jsem už mnoho lidí, kteří o bibli nevěděli zhola nic, ale s jistotou tvrdili, že byla zfalšována, že do ní psal “kdekdo kdeco kdyco”, a že je to kniha plná pohádek a mýtů. Tento mýtus šíří převážně lidé, kteří jsou šťastni, když mohou věřit, že není žádný Bůh a nejde poznat žádnou pravdu, že vlastně “nikdo nic neví” a všechno je relativní – jakápak starost ještě s nějakým Pánem Bohem. Proč si komplikovat život? Raději si přečtu detektivku než bibli...
“Dolce vita” (sladký život) v nevědomosti. Já tomu říkám nekomplikovat si život pravdou. A víte, jak to dopadne? Pravda pak zkomplikuje život nám. “Na nějakou bibli nemám čas” - ale na zábavu, lelkování, kino, televizi, hry, sport, žvanění, dovolené, toulky po přírodě, cestování, studium všeho možného, kulturní akce – na to se čas najde. Ale zjistit, proč tu jsem, komu mám být vděčen za to, že žiju, že mohu do přírody, vidím, slyším, mohu jíst a mám k dispozici nejsložitější stroj na světě, své tělo – na to času už nějak moc nezbývá. Prázdnotě mysli pak dominuje pocit vlastní spravedlnosti.
Víte, kde je největší koncentrace spravedlivých a nevinných lidí? Přece ve vězení! Někteří jsou tam “nevinně” třeba už po páté nebo po desáté! Mohu potvrdit, že vězňové často takto o sobě smýšlí, ale znám i výjimky – převážně ti z vězňů, kteří přijali Krista. My všichni jsme vězňové: své nevědomosti a hlouposti, často s pocitem neviny a sebespravedlnosti. Při pozorné četbě bible může člověk z těchto omylů vystřízlivět a poznat, že téměř všechno je dost jinak.
Několik základních informací
Slovem bible se dnes označuje kniha o přibližně tisíci běžných stranách, která se dělí na Starý a Nový zákon (Židé, kteří nepřijali Krista, uznávají jen Starý zákon bez přívlastku starý). Starý zákon se skládá z 39 knih, z nichž první začaly být psány nejprve Mojžíšem patnáct století před Kristem, přičemž první písemné podklady (které Mojžíš do svých knih převzal) byly zapsány již při stvoření (4 000 let př. n. l.). Později byly spojeny v jeden celek pod názvem Starý zákon. Nový zákon sestává z 27 knih, které byly napsány po Kristově smrti a vzkříšení v 1. století, a rovněž pak byly spojeny do jednoho celku. Takže bible (slovo biblia, latinsky knihy, se odvozuje od jména Byblos, fénického města, odkud se dovážel papyrus na psaní) je dnes tvořena celkem 66 knihami, které psalo kolem 40 lidí (Židé).
Je velmi pozoruhodné, že se autoři biblických zápisů často vůbec neznali, žili v různých dobách i místech světa, a přece napsali události, které na sebe navazují a zapadají do sebe. Vypovídají o stvoření světa, jeho pádu do hříchu, potopě světa a historii národů i jedinců, o příčinách lidské bolesti i smrti. Jako červená niť se celou biblí táhne zvěst o spasení (záchraně) tohoto světa v Ježíši Kristu, jehož příchod Starý zákon předpovídá a Nový zákon dokumentuje. Nejen pro tuto podivuhodnou myšlenkovou souvislost lze snadno věřit a ukázat, že bible je knihou inspirovanou (lidem vnuknutou), jak to o sobě i sama říká. Toto tvrzení je snadno ověřitelné. Bibličtí pisatelé ani nemohli znát řadu věcí, které zapsali, dokonce jim ani nemohli rozumět. Zapsali proroctví, která se splnila až dlouho po jejich smrti (tato splnění zase vylíčili pozdější pisatelé bible). Těžko také mohli chápat či dokonce vymyslet návody a tvrzení, jejichž užitečnost a pravdivost rozpoznala věda třeba až ve 20. století! A přece je zapsali. Bible je jediná kniha, která souvisle popisuje svět od jeho stvoření až do jeho konce. Je to Boží dopis člověku, dopis inspirovaný Božím duchem.
Historická ověřitelnost bible
Výjimečnost bible je v tom, že to není kniha pouze filosofická, poučující a kárající, ale je to kniha popisující reálnou historii lidstva. To je velmi odlišné od jiných náboženských knih, protože u bible se dá hmatatelně ověřovat její pravdivost. Ukažme si tento rozdíl na příkladu: budeme-li v nějaké náboženské knize (třeba v koránu nebo Bhagavadgítě – viz 16. Omyl) číst, že Bůh odsuzuje nemravnost – tak co? Řekneme si: a je vůbec nějaký Bůh? Kdoví, kdo si to vymyslel, a co to vůbec ta nemravnost je, že? A tak snadno kárání nemravnosti “hodíme za hlavu”. Knize, která jen kárá nemravnost, nemusíme moc věřit, zvláště když apriori nechceme a v nemravnosti si libujeme.
Sodoma - Gomora
Když ale čteme o nemravnosti v bibli, je to mnohem konkrétnější. Mojžíš tam píše, že jistý muž jménem Abraham, který se narodil ve městě Ur Kaldejských, dostal nedaleko Hebronu informaci, že města Sodoma a Gomora budou zničena kvůli nemravnosti - protože sodomští a gomorští dělali ty a ty věci. Toto jsou už údaje, které se dají ověřovat. Můžeme si ověřit, zda existoval Mojžíš a Abraham a města Hebron a Ur. A jestli existovala Sodoma a Gomora a došlo k jejich zničení, a kde a kdy se to vlastně všechno odehrálo. Pokud nám to třeba archeologie potvrdí, pak tvrzení, že se Bohu nelíbí nemravnost, dostává určité konkrétnější rysy a větší závažnost – alespoň pro některé lidi.
Můžeme si také zajet k Mrtvému moři, lehnout si do vody nasycené solí a číst na hladině noviny, aniž bychom se potopili. Vidět na vlastní oči, jak pustá krajina bez života tam (následkem starověké nemravnosti) zůstala dodnes. Snadno si uvědomíme, že na tom biblickém vyprávění o trestu ohněm, sírou a solí, pro nemravnost - “něco asi bude”! Místo novin můžeme také na hladině Mrtvého moře číst Herodotovy Dějiny z 5. stol. p. n. l., kde se o Sodomě a Gomoře mluví. Jedinou bibli, ze všech náboženských knih světa, můžete takto “křížově” ověřovat. A při tom si uvědomit závažnost jejího učení i v duchovních oblastech – nejen pokud jde o nemravnost, ale i další věci.
Archeologie a bible
Právě proto je bible kniha, která ze všech nejvíce byla napadána nejrůznějšími kritiky (tzv.vyšší kritika). Je zajímavé sledovat, jak kritika musela ustupovat pod tíhou nových zjištění, např. z archeologie. Už jsem zmínil místo Abrahamova dětství, Ur Kaldejských (Babylónie, dnes Irák-Perský záliv). Samotná existence tohoto města byla dlouho nejistá a kritikové prohlašovali, že např. Mojžíš nemohl napsat první knihy bible, protože v jeho době ještě nebylo známé písmo. Ur Kaldejských však bylo objeveno a podrobně zkoumáno. Bylo zjištěno, že mnoho set let před Abrahamem (a tedy i před Mojžíšem) bylo písmo velmi rozvinuté. Nedávné objevy řady starověkých měst a civilizací potvrzují nikoli “postupnou evoluci písma a kultury”, ale to, že civilizace po počátečním rozkvětu vždy upadaly, také směrem od monoteismu (víry v jednoho Boha) k polyteismu (mnohobožství), jak jsem již psal (24. Omyl). A až k ateismu, magii, čarodějnictví a pověrám současnosti (evoluční čarodějná pověra o samooživení mrtvé hmoty). Úpadek civilizací připomíná vymírání druhů v biologii – ne evoluci, ale pád.
Zkáza Sodomy a Gomory je bohatě potvrzena výzkumem regionu na břehu Mrtvého moře, kde se tato města nacházela. Velké množství soli, síry a živce, sopečné horniny obsahující sirné plyny – to vše ukazuje na velikou pohromu, ke které tu muselo kdysi dojít. (Bible a současná věda, dr. Henry Morris)
Chetité, Edomité
V této oblasti bydleli Chetité (Hetité), o kterých bible hodně mluví. Avšak z jiných pramenů nebylo až do začátku 20. století o tomto národu nic známo. To bylo příčinou další mocné kritiky bible – jako knihy historicky nespolehlivé. Později bylo zjištěno, že Chetité tvořili jeden z nejmocnějších a nejvlivnějších národů starověku.
Totéž platí o Edomu a Edomitech a dalších národech. Asi nejznámější knihou, populárně dokládající historickou pravdivost bible, je A bible má přece pravdu od Wernera Kellera. Další práce na toto téma jsou od Freeho, Ungera, Pfeiffera, Allise a jiných. Význačný archeolog dr. Nelson Glueck řekl: “Mohu kategoricky prohlásit, že zatím není archeologického objevu, který by vyvracel záznamy bible. Desítky archeologických nálezů potvrzují v jasných konturách nebo v přesných detailech historické líčení bible.” (Rivers in the Desert) Dr. Zeev Shremer, vůdce geologické výpravy na sinajský poloostrov, prohlásil:
“Máme své vlastní mapy a přehledné geodetické náčrty, ale samozřejmě tam, kde se bible a mapy rozcházejí, dáváme přednost Knize knih /bibli/.”(Je bible skutečně Boží slovo? – The Sun, San Bernardino, Kalifornie)
Homo sapiens a jeho plemena
Studium lidských plemen potvrzuje biblický záznam historie člověka. H. Benedict a G. Weltfisch (antropologové) vyjadřují tuto myšlenku: “Co je v bibli již po staletí psáno o Adamovi a Evě, otci a matce celého lidského pokolení, to dokázaly vědecké výzkumy, že totiž všechny národy země tvoří jedinou rodinu a mají společný původ. Věda popisuje složitou stavbu lidského těla, v němž všechny orgány spolupůsobí, aby je zachovaly na živu, jeho pečlivě vymyšlenou stavbu, která by se nemohla náhodně vyvíjet u všech stejně, kdyby lidé neměli žádný společný původ... Lidé všech ras jsou bratři, jak totéž říká bible.” (Rasy lidstva)
Ve spisu Co je rasa? vydaném UNESCO čteme: “Kdybychom šli stovky generací zpět, dospěli bychom ke kořeni stromu lidské rodiny, k prvnímu ´homo sapiens´...Můžeme zcela dobře nazývat svého společného předka Adamem, což znamená hebrejsky člověk, neboť známá biblická zpráva naznačuje vědecké svědectví, že dnešní lidé jsou společného původu.” (Věda a bible).
Rodiště lidstva, jazyky, písmo a lidské schopnosti
Evoluční fantastové nám předkládají nové a nové hypotézy o místě, odkud se rozšířily lidské rasy a odkud pochází člověk. Jednou je to Asie, jindy Afrika nebo Evropa. Tisíce let před těmito domněnkami čteme v bibli, že člověk byl stvořen v místech, kde dnes tečou řeky Eufrates a Tigris – před potopou tam tekly řeky čtyři. Toto místo je na Blízkém východě, v místě nazývaném řecky Mezopotamie (Země mezi řekami), kde žili Sumerové. Po celosvětové potopě (za Noe) se člověk usadil nejprve v okolí pohoří Ararat – dnešní Turecko. V těchto místech můžeme hledat pomyslný střed, odkud se do celého světa rozšířili lidé: střed vědecký, kulturní, rasový, jazykový i literární. Nedaleko odtud byly zmateny jazyky při stavbě babylónské věže a lidé se tak rozešli do všech stran. Je to jen pohádka?
Archeolog J. P. Free prohlásil: “Není důvod k pochybnostem o tom, co říká bible o původní jednotě řeči nebo o náznaku, že lidé měli na začátku jednu řeč. Žádný nález ze staré nebo z nové doby nedokázal opak.” (Archeologie a biblické dějiny) Pokud jde o složitost jazyků, panuje všeobecně rozšířený omyl, že se jazyky vyvinuly z nějakých chrochtavých zvuků ve složitou řeč. Dr. Mason však zjistil, že se jazyky zjednodušují od původních komplikovaných forem. Časopis Science ilustrated napsal: “Starší formy dnes známých jazyků byly daleko těžší než jejich moderní odvětví... je zřejmé, že člověk nezačal s jednoduchou řečí, která by se postupně komplikovala, ale zdá se, že někde v minulosti, z níž nemáme žádná písemná svědectví, měl nanejvýš rozvinutou řeč, kterou postupně zjednodušoval v moderní formu.” (Věda a bible)
V knize Od doby kamenné ke křesťanství píše profesor W. F. Albright: “Archeologická bádání jednoznačně dokázala, že na zemi neexistuje žádné kulturní středisko, které by se mohlo co do stáří a výsledků rovnat se zeměmi v kotlině Středozemního moře a východně od něj....Ostatní kultury Starého světa všechny pocházejí z tohoto kulturního centra nebo jím byly silně ovlivněny.” Pokud jde o písmo, historik Berosus (3. stol. p. n. l.) napsal, že umění psát vynalezl lid v jižní Mezopotámii. David Diringer ve své knize Abeceda o tom píše: “Klínové písmo je pravděpodobně nejstarší systém psaní... Zdá se, že tento velkolepý vynález pochází od Sumerů... neboť nejstarší dokumenty v klínovém písmu – přes tisíc tabulek a zlomků tabulek – byly nalezeny hlavně v Uruku nebo Maraka, v biblickém Erechu a patří k ´uruckému období´, před dobou mezopotamských dynastií.” Také matematika, astronomie, medicína, chemie a další vědy byly rozvíjeny v těchto biblických místech poprvé na světě.
Bible – Boží dopis člověku
Bibli můžeme chápat jako osobní dopis každému člověku. Poněkud dlouhý dopis - vždyť také není na přečtení při kávě. Postoj k bibli může být trojí: “nad”, “pod” a “v”.
Nad biblí – to je postoj (víra), že žádnou bibli nepotřebuji, “sám vím”, co je dobré a co je špatné, nemusí mi radit ani bible ani papež ani žádný věřící. To je postoj slepé nafoukanosti (často u ateistů, ale nejenom tam), mnohokrát jsem se s ním setkal a pojednává se o něm v 32. Omylu. Nicméně tento postoj (nad biblí) může značit u některého člověka i pravý opak: že bibli dobře zná, má jejího ducha, už neotročí liteře, ale je přímo spojen s autorem bible, Bohem. Je “nad biblí”, ale ne “nad Bohem”.
Pod biblí – to je postoj slepé poslušnosti a je také rozšířený. Takový člověk zná desatero a řadu církevních nauk (více či méně biblických) a slepě, nebo bázlivě je dodržuje. Ne vždy, ale mnohdy je schopen odsoudit někoho, kdo takto nejedná – ať už proto, že je “nad” anebo “v” bibli. Ne, neodsuzuji tento postoj, spíše jen popisuji. Bát se Boha a poslouchat (byť zdánlivě jen otrocky) jeho zákony ukazuje na mnohem větší moudrost, než bezstarostnost či pohrdání.
V bibli – to je takový postoj, kdy dotyčný člověk by mohl sám bibli psát (pokud by se ještě psala – psaní bylo ukončeno v 1. století, viz výše), a svým jednáním a slovy ji takový člověk v podstatě píše. Je tedy chodící bible – ne v tom smyslu, že zná nazpaměť texty z bible, ale v tom smyslu, že má ducha bible. Takový člověk ani nemusí moc z bible znát, ale je s ní v souladu, s Božími záměry. Je to člověk, který přijal Pána Ježíše Krista za svého Pána. Je to člověk ušlechtilé víry, také spojený s autorem bible, Bohem.
Bible předběhla vědu
Že je bible zcela zvláštní kniha, o tom svědčí řada dalších mimořádných věcí. Nikde se nedočtete v této tisíce let staré knize o tom, že Země je plochá placka, jak rádi tvrdí posměváčci. Naopak, bible již staletí před Kristem hlásala, že Země je kulatá, “zavěšena na ničem” a není hodna žádného uctívání – jen normální péče, tak jako pečujeme o svůj domov. Zeměkoule tedy není Bůh (Gaia). Také tisíce let bible učí lidi základní hygienická pravidla, např. karanténu pro infekčně nemocné lidi – zatímco lékaři, kteří bible nedbali, ještě v 19. století zabíjeli pacienty svýma rukama, když si je nemyli a nesterilizovali. (Až v 19. století proti tomu vystoupili profesoři Semmelweis, Pasteur a další – a jak jinak, byli vysmíváni.)
Proroctví
Na celou tlustou knihu by vyšel popis všech proroctví, která byla v bibli vyřčena a naplnila se hned poté, nebo po desítkách či stovkách let – a další ještě čekají na svoje splnění a postupně se plní. Zničení starověkého Tyru, pád Babylóna, obnova Jeruzaléma, vzestup a pád médoperských a řeckých králů, to vše a mnoho dalších událostí bylo předpověděno tak podrobně, že se kritikové ze všech sil snažili dokázat, že tato proroctví byla napsána až po oněch událostech. Zcela marně – za epochální nález 20. století jsou považovány svitky od Mrtvého moře, které začaly být objevovány v letech 1947 až 1955 (Starý zákon) a které potvrdily, že bible byla psaná a předávaná s naprostou přesností a pečlivostí a řada prorokovaných událostí musela být napsána dávno před jejich splněním.
Jen o Kristu existuje asi 330 naplněných proroctví zapsaných ve Starém zákoně, tedy stovky let předtím, než se naplnila – např. ve kterém městě a kdy se Ježíš narodí, z jakého židovského kmene bude, mnoho detailů okolo jeho smrti a vzkříšení, a že založí církev, která přes pronásledování zůstane až do konce světa (církev/církve viz 19. Omyl). Většinu z těchto proroctví Kristus nemohl ovlivnit či naplnit třeba tak, že by je znal a snažil se o to (události kolem jeho narození a krátce po něm, okolnosti jeho smrti a vzkříšení a mnoho událostí poté). Kristus sám vyslovil podrobné proroctví o zkáze Jeruzaléma a rozptýlení Židů do celého světa. To se začalo plnit necelých 40 let po jeho smrti a plní se to dodnes.
Starý zákon, Kristus a další autoři novozákonních knih popisují také konec světa (více o tom následující, 27. Omyl) jako spád řady událostí. Tyto události se mají seběhnout v době pro lidstvo značně pochmurné: mají přijít velké války, kdy se mnoho národů postaví proti sobě, dále jsou předpověděny epidemie a zemětřesení a velký strach lidí z budoucnosti. Není bez zajímavosti uvést, že Starý zákon předvídá pro časy konce konflikt mezi severem a jihem. Jak překvapivé, když se ještě donedávna jevil mnohem pravděpodobnější konflikt mezi východem a západem. Bylo to při prvním psaní právě tohoto omylu, kdy jsem od historiků v jedné televizní debatě zaslechl, že dnes probíhá konflikt mezi severem a jihem (7. 10. 2001 – ČT1). Tento konflikt se týká také státu Izrael a má mnoho společného s biblickými událostmi – což je 2 000 let po dopsání bible jistě pozoruhodné.
V bibli je do detailů popsána i rozšiřující se nemravnost a rozvrat rodin, vzpoura dětí proti rodičům a sexuální zvrácenosti. Jistě, nad tím vším lze mávnout rukou (“vždyť to bylo vždycky”) – ale jen do chvíle, než to na člověka přímo dopadne. Pak se rukou mává špatně a hlavně pozdě.
Závěr
Chtít někomu přiblížit bibli, která má kolem tisíce stran a byla psána přes půl druhého tisíce let, na několika stránkách papíru nebo v počítačovém rozsahu několika desítek kB, je nemožné. Ježíš však sám shrnul celý Starý zákon do dvou vět: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a bližního svého jako sebe samého (Mat 22:40). O tom, jak tato láska má vypadat, je bible. Jak jsem již naznačil, bible je dopis – dopis milujícího milovanému. Není psaný z romantické lásky, i když je tam i o ní. Je v něm vysvětleno, proč Bohem milovaný člověk žije ve světě, kde je utrpení, bolest a smrt. Jako příčina je označen hřích, tedy odklon nás, milovaných, od milujícího. “A ukryl se člověk (Adam) a jeho žena před Bohem”, když uslyšeli jeho hlas - to čteme hned na začátku bible. Ukrývat se před Bohem, zaslechneme-li jeho hlas, lze různě. Nedoporučuji to. Pokud si myslíte, že díky tomuto článku už o bibli víte dost a nemusíte ji číst – tak jsem vám k jednomu takovému ´ukrytí se´ velmi nerad napomohl. A vy se pak už asi nedovíte, jak lze nad hříchem (a jeho důsledky) zvítězit..