1. OMYL
Mnozí dnes věří, že 20. století bylo vrcholem pokroku a vyspělosti lidstva
Zbývá jen upřesnit, že 20. století patří k nejkrvavějším ze všech známých uplynulých staletí. Rozumní a informovaní lidé poukazují na jeho neobvykle velkou názorovou zmatenost a ztrátu soudnosti u celých národů (viz Paul Johnson: Dějiny 20. století a Intelektuálové). V historické studii Genocidy 20. století uvádí István Lovas 170 milionů mrtvých, jiné údaje jdou až ke 400 milionů mrtvých (CRSQ 6/2002, str. 47 - Darwinism as a Factor in the Twentieth-Century Totalitarianism Holocausts). Gregory Treverton z Mezinárodní bezpečnostní a obranné policie poznamenává: “Je to zcela určitě nejkrvavější století v historii.”
Toto velké krveprolévání jen v jediném “moderním” století nelze vysvětlit jinak než velkou duchovní zmateností a chybným myšlením (životem v omylech). Přidáme-li k tomu přes 300 000 sebevražd ve světě za rok (to je údaj z konce 20. století, dnes je již toto číslo mnohem vyšší) a přes dva miliony mrtvých ročně na silnicích světa, dále úmrtí spojená se zločiny, úrazy, špatným životním stylem (kouření, drogy, přejídání, alkoholismus, civilizační nemoci atd.) ani snad raději nemluvě o milionech potratů – potom byla ve 20. století ztráta na životech v důsledku chybného lidského myšlení a jednání obrovská! Nesrovnatelně vyšší než ve staletích předchozích, která považujeme za “primitivní a tmářská”. Ztráty na životech nelze porovnat ani s conquistou (likvidace Indiánů při dobývání Ameriky v letech 1500-1600).
Jak jsem řekl, na zlu 20. století mají velký podíl špatné informace a následný život v omylech mnoha lidských generací. Úplně však nejhorší je naivní názor, že nás se to netýká, neboť dnes (21. stol.) už je vše jinak. Ona totiž změna mysli (řecké slovo “metanoia” znamená doslova “nová mysl” a překládá se slovem “obrácení se, obnovení”) je mnohem obtížnější proces než třeba obnovit rozbombardovaná města a zničenou zemi. Přivést chybně uvažujícího člověka ke změně mysli (vyléčit hloupost) je nadlidský akt, protože takový člověk většinou nespolupracuje! A navíc: kdo ho má měnit? Společnost, která ho v jeho omylech utvrdila, nebo jeho rodiče či děti? To je svízelná věc! Slepý slepého vede je známé a pravdivé rčení bible (autor Ježíš Kristus).
Proč lidé tolik zhloupli, a stali se takovými duchovními primitivy?
Je to proto, že stále více víme o tom, co je méně /než my/, a méně o tom, co je více (Peter Kreeft: Back to Virtue – Distance 2/2000). Proto více máme a méně jsme (viz Erich Fromm: Mít či být). Byty máme naplněny zbytečnými krámy a mozky zaplácány kdejakými nedůležitými vědomostmi (technické a popisné informace o hmotě a hmotném životě). Následkem toho jsou pevně v mozcích mnoha lidí zabetonovány omyly o životě, jeho původu i smyslu – protože v této oblasti lidé nehledají. Proto roste fyzická údernost lidí (jejich mobilnost, komunikační možnosti, vědomosti, vyzbrojenost) při současném růstu duševní tuposti. Lidé žijí v omylech o věcech podstatných, protože je považují za nepodstatné, a tudíž se jimi nezabývají (původ a smysl života). O těch nepodstatných věcech (jak funguje hmotná příroda) vědí víc, než se vědělo dřív – považují je totiž za důležité. Je to výsledek materialistického typu uvažování a stylu života – čili materialistického náboženství. Je to otrocká služba materialistickým bohům, především fyzickému tělu.
Ze škol vychází mládež, která sice umí mnohem víc než jen číst, psát a počítat, ale mnohem méně se umí chovat (“to přece není tak důležité”), nezná smysl života, neví, odkud jsme a kam bychom měli na prvním místě směřovat, věří v neuvěřitelné nesmysly (evoluční teorie, mylný pohled na manželství, mravnost, sex, hodnotu lidského života a jeho původ apod.) a má falešný pocit svobody a vlastního názoru (“ne, vůbec nám nikdo nepropral mozek, vše to jsou naše vlastní názory”). Miliony zdravých, dobře živených a materiálně i technicky jak informovaných, tak i vybavených duchovních tupců - jak to může asi dopadnout? Tak, jak to dopadá – za námi potoky krve a před námi velká nejistota. Nevíme dne ani hodiny!
Nechali jsme se zatáhnout do materialistického kolotoče životního stylu a myšlení. Výsledkem je svět někde bohatší (zdánlivě zdravější) a pro někoho komfortnější, jinde méně bohatý (a často velmi nezdravý), ale celkově více nebezpečný. Jeden člověk může ublížit většímu počtu lidí než dřív. Proto bylo 20. století stoletím vyhlazovacím. Je logické, že Stalin, Hitler, Mao či Pol Pot nemají sami vinu na milionech zavražděných lidí. Vždyť oni většinu z nich nezavraždili!! Stalin osobně nestavěl gulagy a Hitler nevozil kolečkem cement na stavbu koncentráků. Neprojektoval do nich pece ani je neobsluhoval. Těžko by sám zvládl zabít desítky miliónů lidí. Na to měl davy duchovně tupých pomocníků, jejichž “vrcholná” životní filosofie byla stejná jako dnes: “když to nebudu dělat já, bude to dělat někdo jiný… přece se nenechám zavřít nebo zastřelit… mám rodinu”… a tak spolupracuji na vyvražďování jiných rodin! To byli titíž lidé, o kterých jsem před chvíli mluvil, že vycházejí z dnešních škol. Jen s jedním rozdílem: ti dnešní jsou na tom mravně ještě o pár stupňů hůře a mají k dispozici lepší techniku, než byla za Hitlera.
Člověk bez ušlechtilé víry leccos “musí”
Je docela paradoxní, že lidé, kteří pomáhali Hitlerovi vést válku, jsou dnes odškodňováni. Přihlíží se k tomu, že jejich pomoc nacistickému Německu nebyla dobrovolná, ale že museli spolupracovat. Co ale člověk ve svém životě opravdu musí? Není to s námi spíše tak, že “musíme” jen to, co chceme nebo co nemáme sílu (odvahu) odmítnout? Jak i svědčí naše běžné výroky typu “musím se najíst”, “musím jít spát”, “musel jsem to udělat”... atd. K tzv. “musení” nás nutí často jen pohodlnost, chuť něco vlastnit, vášeň, touha, strach nebo prostě to, že se nechceme něčeho vzdát. Velmi často “musíme”, protože žijeme v omylech, a to nás nutí udělat to, co by člověk, který zná pravdu, neudělal. Kdo zná pravdu, musí dělat věci pravdivé, čestné a dobré přesto, že k nim někdy nemá sílu nebo zklame sám sebe. Ostatní musí to ostatní.
Jde mnohdy o věci vyplývající ze špatného životního postoje, mizerné víry nebo prostě života ve lži – a pak jakoby “musíme”. “Musíme... abychom...” (dosáhli toho či onoho). Kdybychom měli odškodňovat všechny lidi, kteří třeba ze strachu “museli” kolaborovat s komunisty či nacisty, “museli” jim pomáhat v jejich špinavostech vůči jiným lidem, “museli” jim poklonkovat a poslouchat je, aby se prostě jen měli dobře nebo neměli problémy, asi by nám na to nestačily celé zlaté rezervy Spojených států.
Jak se zdánlivě slušný člověk změní snadno ve vraha – on totiž “musí”...
Málokdo si dost jasně uvědomuje, že všem špatným činům předchází špatné myšlení. A že špatné myšlení může být dlouhou dobu skryto pod fasádou “normálního chování a slušnosti”. Nejsou to prostitutky, bezdomovci, zloději či pouliční vrazi, kteří velí armádám a bojují v nich. Mnoho lidí s primitivním názorem na život (to nemá nic společného se vzděláním!) ani netuší, jak rychle se změní ve lháře, zloděje, defraudanty či vrahy v kritické situaci – pokud jimi už nejsou. Jejich špatné myšlení je totiž donutí – oni pak “musí” jednat zle v nějaké vypjaté situaci. Nemají žádnou obranu v ušlechtilé víře, která pramení ze života v pravdě. Fekální vůz musí smrdět, nemůže alespoň někdy nezasmrdět, přestože jsou výkaly ukryty uvnitř.
Když si člověk včas nevypěstuje pevný a pravdivý názor na život, je jako fekální vůz.Velmi snadno selže pod tlakem nepříznivých či svůdných okolností. Nejlépe to sice pozorujeme v době všelijakých krizí, například dobyvačných válek a totalitních režimů, kdy mnoho lidí podporuje státní zlo (“musí” – oni se přece nějak “musí” živit, že?), nicméně v době demokracie a míru jsou to stejní lidé. I v demokracii jsou firmy, které pracují pro zlo, média, která rozšiřují zlo, a organizace, které se živí zlem. A to jen díky tomu, že je mnoho hloupých lidí podporuje a spolupracuje s nimi. Tito lidé si včas nevypěstovali pravdivý pohled na život, neověřili a neobstarali si informace, a tak ustoupí snadno zlu. Cožpak se mnohé hrůzné totality nepřipravovaly v demokraciích? Cožpak kořeny a příčiny války nevyrůstají už v době míru? Cožpak se podhoubí rozvodu nepřipravuje v dosud fungujícím manželství? Každý vrah měl období, kdy jím ještě (fyzicky) nebyl a žil zcela normálně. Život v omylech dříve či později vyústí ve fyzické zlo, a to, co je uvnitř, se projeví navenek, tak jako když se převrhne vůz s výkaly. Najednou se lidé diví, kde se to zlo vzalo!
Kdo se směje naposledy, ten se směje nejlíp
Pokud jde o zlo a nebezpečí s ním spojená, nic nám v tom nepomůže, že se tu a tam zvyšuje komfort lidského života a znalosti celé řady užitečných věcí – třeba v medicíně, zemědělství a jinde. Opravdu nepomáhá tělesná prosperita, vzdělání, zdraví a větší pohodlí. K čemu je vzdělaný, zdravý, spokojený a dobře vykrmený bezcharakterní člověk, který následkem své špatné víry a života v omylech nakonec musí udělat zlou věc, navíc za pomoci velmi účinné techniky a se spoustou dalších, jemu podobných pomocníků? K čemu jsou zdravé, dobře vykrmené leč nevycválané děti, ze kterých vyrostou v lepším případě pomocníci zla, v horším případě sami zločinci? Budete chválit medicínu za to, že váš vrah byl v mládí očkován a nedostal obrnu? A že mu díky vyspělé technice neselhala pistole a dobře fungoval mobil? Budete mít hrdý pocit, že vás do moderního krematoria nepovezou na žebřiňáku, ale moderním autem? Budete šťastni, že s rakovinou ležíte v moderně zařízené nemocnici a umíráte obklopeni nejmodernější technikou? Je lepší toto, nebo by bylo lepší žít bez techniky, ale i bez rakoviny? A bez hrozby globálního zničení? A bez hrozby, že krvavá lázeň 20. století se bude opakovat i v 21. století, možná ale už úplně naposledy?
Ne, nejsem bojovník proti technice ani ekologický aktivista. Mluvím jen o prioritách hodnot a o tom, že cesta, kterou jde moderní společnost, je cesta do pekel. Technika v rukách moderního hloupého člověka, jehož mozek je naplněn nejrůznějšími omyly v základních životních oblastech, je sebevraždou pro lidstvo. Technika v rukou lidí, kteří si nikdy ve svém životě nedali čas a práci ověřit si, proč tu vlastně jsou a které životní standardy hlásaly morálně vyspělé a svaté osobnosti - to je jako dát dětem kanystr s benzínem, zapalovač a příkaz, ať si hrají, dávají pozor, nic nezapálí a nezlobí.
Ano, blázni se v tomto světě radují a často si jej chválí. Mají dobrou náladu a na “nepotopitelném Titanicu” si ryčně zpívají. Téměř všechno, čemu ve svém životě věří, je ve skutečnosti jinak. Jejich špatná víra je důvodem, proč tomuto světu škodí a připravují jej na katastrofu globálních rozměrů. Zvolili sobě a svým dětem pohodlný život v majetku, dali přednost zdraví, zábavě, penězům a vědomostem o hmotě – tím jim ale uteklo to nejdůležitější poznání, a proto žijí v omylech. V omylech o této době, o původu života a člověka, o náboženství, smyslu a cíli všeho bytí, v omylech o manželství či výchově dětí. Nevědí “proč”, nevědí “odkud” a nevědí ani “kam”. A proto ani nevědí, “jak”. Ano, mají své názory, problém je, že mylné. A tak připravují sobě i svému okolí bídný konec.
V omylech lze nějakou dobu i komfortně a spokojeně žít, podobně jako na lodi, do níž teče. Než se potopí, lze trávit čas vším možným, případně si dělat legraci z těch, kteří se snaží ostatní varovat a ucpávat díry. “Kdo se směje naposledy, ten se směje nejlíp.” Aby se člověk mohl smát i v té poslední chvíli – a to přeji všem – je třeba, dokud je čas, věnovat život hledání pravdy, možná i s pláčem a bolestí. Dát si práci a dohledat informace o tom, jak věci skutečně jsou, co by mělo být tím správným životním směrem a smyslem, čemu věnovat čas, co přijmout a co v životě odmítnout z nabídek, které nám společnost a okolí dává. Se kterým proudem jít a kterému se postavit. Dá to trochu práce, ale velmi moc se tato práce vyplatí! Velmi moc. Následujících 32 omylů by v tom mělo pomoci.