I.
EVOLUCE JAKO DOMNĚLÝ PŘÍRODOVĚDECKÝ FAKT
1. Co je evoluce?
1) Než se pustíme do řešení problému, zda je vývojová teorie z hlediska přírodních věd oprávněná, ujasněme si základní termíny. Pod pojmem přírodní vědy rozumíme ty obory, které se zabývají pevnými experimentálními výsledky, jež se dají pravidelně opakovat, a ne pouhé filosofování či spekulace. Za jasně definovaných experimentálních podmínek se pokusy přírodní vědy musí dát vždycky opakovat. Pod pojmem » biologická evoluce « rozumíme samovolnou organizaci hmoty (chemická evoluce) až na určitou úroveň uspořádání, které je s to být nositelem života. Tato chemická samovolná organizace hmoty musí vysvětlit vytváření opticky aktivních aminokyselin, polypeptidů, bílkovin a kodifikovaných DNK a RNK molekul v živých buňkách, které jsou schopny samy se množit. Podle neodarwinizmu totiž právě chemická samovolná organizace hmoty vedla k primitivním mikrosférám a koacervátům, jež se považují za primitivní formu života; (Vysvětlivky: DNK - deoxyribonukleová kyselina; RNK - ribonukleová kyselina; koacervát - zhuštěný sol, složitý koloidní útvar, vylučující se jako kapičky z koloidního roztoku)-chemická samovolná organizace.
Vzestupný vývoj primitivních mikrosfér a koacervátů vedl, jak si to dodnes představují a malují, k evolučnímu kmeni života. Tento vzestupný vývoj a vytvoření jednotlivých druhů vyžadoval miliony let. To je biologická samovolná organizace.
2) Chemickou i biologickou samovolnou organizaci prohlašují neodarwinisté za dílo náhody a přírodních zákonů. Tvrdí, že ji nikdo neplánoval ani neřídil, prostě k ní » došlo «. Vylučují zásadně jakýkoliv zásah vnější síly nebo nadpřirozena. Tato teorie připisuje všechno souhře náhody a přírodních zákonů, které dokázaly uskutečnit chemické a biologické uspořádání sama sebe.
2. Běžné skutečnosti
Na většině základních, středních i vysokých škol východních a západních zemí i v Třetím světě se učí, že člověk má se zvířaty a rostlinami společné předky. Všechno živé pochází z primitivní biologické prabuňky, která sama od sebe vznikla z anorganických, neživých látek, tzn. čirou náhodou se sama uspořádala chemickou evolucí. Z prabuňky (mikrosfér, koacervátů atd.) se pomocí výběru v boji o život samočinně vyvinuly viry, baktérie, zvířata i člověk. Celé biologické spektrum života všech druhů, které známe, není žádným svědkem předem pojatého plánu, který pak byl proveden ve hmotě. Všechny druhy jsou svědky, jakou moc má čirá náhoda a organizace sama sebe, jež za pomoci vlastností hmoty daly vznik jevu, který nazýváme život. Dříve se věřilo, že plán, koncept a inteligence vytvořily organizaci a složité ustrojí života. Dnes se věří, ze čirá náhoda, přírodní zákony a přírodní výběr prý podávají úplné vysvětlení jevu, kterému říkáme život: všechno prý svědčí o tom, že se zorganizoval sám od sebe.
Podle vývojové teorie hnacím motorem organické evoluce je náhodná mutace nebo chemická změna v základní struktuře genetického kódu všech živých bytostí. Uznává se, že většina takových změn je škodlivá, takže organizmus, který je jejich nositelem, je oslaben v životním boji. Na druhé straně existuje několik málo změn, jež dodávají buňce přednosti. Nositelé takových předností se mohou prosadit v životním boji, takže zanechají více potomstva než nositelé záporných mutací. Tak se může šťastný vlastník příznivých mutací lépe prosadit v boji o potravu a o životní prostor.
Protože teď vlastník příznivých změn zanechává více potomstva než nositel nepříznivých mutací, přežije více těch prvých; to má za následek, že trvale stoupá kvalitativní složení určitého druhu: dochází prý tedy automaticky k » vzestupné evoluci «, a to bez vnějšího plánování.
Z tohoto hlediska tedy vděčí rostliny, bakterie, viry, zvířata i lidé za svůj vývoj z primitivní prabuňky náhodným mutacím, které nemají nic společného s inteligencí, idejemi, koncepty, teleonomií nebo plánováním. Podle těchto názorů za člověkem, rostlinami a zvířaty nestojí žádný inteligentní Stvořitel, který vše předem naplánoval. Od doby, kdy se uplatnily Darwinovy ideje, se prý proto nedá zastávat, že existuje Stvořitel, který měl tvůrčí myšlenky, které pak uskutečnil ve hmotě našeho vesmíru. Řád biologického světa lze prý vysvětlit pomocí dvou základních prvků: je to fenomén hmoty a čirá náhoda. Nutnost třetí složky vesmíru - totiž inteligence, plánování, idejí, Loga, » vědět jak « (know-how) - už od nynějška není zapotřebí. Dříve - před Darwinem - věřila většina vzdělanců, že se náš nynější vesmír skládá z tří základních prvků: z hmoty, z energie (která se projevovala ve výkyvech náhodných pohybů) a z informace (plánování idejí, inteligence nebo Loga). Protože ale poslední prvek byl vždy spojován s » duchem « , věřilo se tehdy, že » duch « stvořil hmotu, energii a koncepty. Aby uskutečnil stvoření života z hmoty a energie, použil inteligenci (moudrost), informaci, plánování neboli know-how. Dnes by se tehdejší víra dala formulovat takto : život se skládá z hmoty, z energie a » know-how « (konceptu), inteligence nebo informace, jež uspořádají energii a hmotu.
3. Evoluce bez » vědět jak «
Celkem vzato evoluce je pokus vysvětlit vznik života z hmoty a energie bez jakékoliv pomoci » vědět jak «, konceptu, inteligence nebo exogenní informace. Je to pokus vysvětlit vznik genetického kódu z chemických prvků DNK, aniž by se vzal na pomoc genetický koncept (informace), který má svůj původ mimo molekuly. Je to asi tak, jako kdyby text knihy pocházel z molekul papíru, na němž je vytištěn, a ne z informačního zdroje, který stojí mimo (spisovatel).
Darwinistická teorie chce vysvětlovat inteligenci a projekty života jako projevy a výraz vnitřních vlastností hmoty, a ne jako výraz konceptu, který přebýval za hranicemi hmoty. Dříve se věřilo, že za všemi formami života stály informace a genetické koncepty pocházející z vnějšího zdroje - byly hmotě vnuceny z vnějšku (transcendentně). Tak nesla hmota » stopy « transcendence. Od dob Darwina se věří, že informace a koncept života je výrazem samé hmoty a čiré náhody. » Genetická kniha života «, genetická informace vznikla podle toho z » papíru «, na němž je napsána - nukleotidy, báze, aminokyseliny, z nichž je vytvořena molekula DNK. Čirá náhoda tak vysoukala z hmoty tuto genetickou informaci.
Vývojová teorie je z uvedených důvodů prostá a je hladce přijímána, protože odstraňuje teoretickou nutnost, že inteligence života musí mít zdroj, který by byl mimo hmotu. Proto je přitažlivá pro všechny stupně inteligence - lze její pomocí rozřešit jednou ranou zdánlivě nekonečné a neřešitelné problémy teologie a morálky: » Jak může tak moudrý Bůh stvořit život, který je tak krutý, jak může nejen připustit války, rakovinu, nespravedlnosti a nedokonalosti, nýbrž je i používat jako metodu svého tvoření? « Takové problémy darwinizmus prohlašuje za nesmyslné. Vždyť podle jeho teorie neexistuje ani Bůh lásky a mravnosti ani bůh nemravnosti. Existuje pouze čirá náhoda. Stvořily nás přírodní zákony, čirá náhoda a přírodní výběr, a to vylučuje pojmy jako láska či morálka; takové problémy nelze brát vážně. Tato teorie tedy řeší elegantním způsobem gordický uzel morálně teologických problémů. Čirá náhoda jako stvořitel ničí tvůrčí mravnost. Otázka: » Proč to Bůh připouští? « - se stává jednou ranou bezvýznamná a tím i problém, který trápil lidstvo po tisíciletí. Není tedy divu, že je vývojová teorie tak všeobecně přitažlivá - zvláště pro intelektuály. V současné době ji přijímá téměř celý intelektuální svět.
4. Dvě hlavní vědecké potíže vývojové teorie
Přesto však stále ještě zůstávají dvě obrovské vědecké těžkosti, jež stojí v cestě konečnému vítězství neodarwinizmu. Tato teorie totiž postrádá jakoukoliv experimentální i jakoukoliv vědecko-teoretickou základnu.
1) Se zdánlivou výjimkou vývoje koně (1) nepodává paleontologie žádné experimentálně ověřené svědectví fylogenetického vývoje jednoho druhu v další, vyšší druh, tedy svědectví, že by došlo k nějakému transformizmu. Chybí přechodné stupně mezi velrybami a suchozemskými savci, dále mezi měkkýši, bezobratlými a obratlovci. Kdyby vůbec existovaly, geologové by je museli už dávno objevit. Ukázalo se, že i archeopteryx, uváděný neodarwinisty jako mezistupeň mezi plazy a ptáky, je nyní vzhledem k svému fylogenetickému významu uváděn v pochybnost (2).
2) Fyzikální zákony - termodynamické principy - svědčí také proti vývojové teorii. Tuto skutečnost potvrzuje fakt, že se biochemikům v laboratoři nepodařilo experimentálně uspořádat hmotné prvky života, tak, aby vznikl primitivní život z neživého. Máme na mysli práce amerického biochemika Sol Spiegelmana, který uspořádal hmotné prvky pomocí energie a » know-how « - (tímto termínem označují odborníci koncept, pracovní postup, doslovný překlad je - »vědět jak«). K vytvoření samočinně se množící jednotky, jak zní biologická definice života, totiž použil » know-how « - tedy informaci již stávajícího života.
(1)Srov. A. E. WILDER SMITH: Grundlage zu einer neuen Biologie, Telos Serie, Hänssler-Verlag (Neuhausen. Stuttgart 1975), Str. 14,
87-89.
(2) Další podrobnosti o chybějících mezistupních: srov. WILDER-SMITH - uvedené dílo (poznámka 2). Srov. Science News 112
(24. 9. 1977) 198: Archeopteryx je mnohem mladší než ptáci!
Tedy žádnou čirou náhodou, nýbrž precisním pracovním postupem enzymů, oním know-how. Z experimentálního hlediska tedy víme, že hmota a energie plus know-how (nebo informace, inteligence, Logos) mohou vyrobit život. Je-li tomu tak dnes v laboratoři, proč by tomu mělo být jinak při vzniku života. Vždyť přece jeden z axiomů přírodních věd říká, že zákonitosti hmoty a energie zůstaly od jejich vzniku stejné. Darwin škrtl z biogenetické rovnice know-how či Logos, avšak to nelze experimentálně dokázat. Všechny dnešní laboratorní pokusy přírodovědců vytvořit stroj živé hmoty dokazují nutnost všech tří prvků: hmoty, energie a informace.
Nikdo rozumný se nepokouší vytvořit život jen z hmoty a energie. Nikdo nevkládá hmotné prvky života do nějakého mixeru a nemíchá je tak dlouho, až vznikne život. Tento nesmysl už od dob Pasteura nikdo neopakuje. Dnes se vždycky dodává hmotě energie plus informace. Proč by tomu mělo být při biogenezi jinak, když zákonitosti, jež dnes podmiňují samočinnou organizaci hmoty, zůstaly konstantní od jejího vzniku. Proč by měla být při vzniku první živé buňky rozhodující hmota, energie a čirá náhoda, zatímco dnes podle těchže zákonitostí je zapotřebí hmoty, energie plus » vědět jak «, pracovního postupu, konceptu. Lze jen tak libovolně vyměnit v genetické rovnici » vědět jak « za čirou náhodu a dosáhnout téhož výsledku - totiž vznik živé buňky?
Vývojová teorie je ovšem pouze filosofická hypotéza - domněnka, která slibuje něco » za nic « (tj. zadarmo) - tahle zásada je odpradávna populární! Slibuje totiž, že vysvětlí vznik řádu - a to složitých strojů z absolutního ne-řádu, a to bez jakéhokoliv konceptu či inteligence - » zadarmo « -. Slibuje vytvoření nepředstavitelně složitého mechanizmu látkové výměny, jaký má živá buňka, bez konceptu, bez pracovního postupu, bez onoho » vědět jak « a bez jakékoliv informace. Kde se najde v dějinách přírodních věd postulát na konstrukci stroje ze surové hmoty, bez jakéhokoliv konceptu, pracovního postupu, bez jakékoliv informace - čistě na základě samočinné organizace? Neodarwinizmus požaduje, aby čirou náhodou a samovolnou organizací vzniklo svrchovaně rafinované kódování pro stroj, který je daleko složitější než všechny stroje, které vynalezli lidé. Který inženýr v oblasti teorie informací připisuje vytvoření kódu i kódovaných informací čiré náhodě? Takový požadavek by byl v jiných oblastech přírodních věd ihned a rázně odmítnut už jen na základě zdravého rozumu. Ve vývojové teorii neodarwinistické biologie se bere vážně a zastává už více než 150 let.