Vznik života
Sterilní prostředí odmítá zrodit život Kde se vzal první život? Materialisté věří, že věčná a “jistá” je hmota, případně energie, praatom, nějaké částice či snad dokonce nicota (v tom nemají jasno) – a že život (živý organizmus) je jen takový jeden efemérní (prchavý) “projev” tohoto neznámého věčného (sic) jsoucna, samovzniklý během oné nekonečné/věčné historie “čehosi”. Kreacionisté věří opak, že věčný a jistý je život, který existoval vždy a bude vždy existovat v podobě mocného Boha, a teprve jeho činem (stvořením) vznikla hmota i pozemský život (nejen ten). Kreacionisté (a křesťané vůbec) věří, že věčné a “jisté” je duchovní, a ne hmotné podstaty. Je užitečné si povšimnout, že i materialisté věří na věčnost, přestože to samé kreacionistům vytýkají. Takže “věčnost” je přijímána oběma stranami, ale věčnost čeho? V tom se neshodují.
Materialisté však čelí obrovským přírodovědeckým obtížím, mají-li prokázat samovolný vznik i té nejjednodušší živé jednotky (buňky) – protože je příšerně složitá. Lze říci, že materialistická fakta dnes popírají materialistickou filosofii! Experimentální zjištění jsou značně nepříznivá jejich “návodu” na vznik života, který zní tak prostě: “počkáme-li dost dlouho, hmota sama někde ve vesmíru ožije”. Ne, neožije a buňka se nevytvoří! Čas nenahrazuje informaci, to současná přírodověda bezpečně zjistila. Právě naopak, informační obsah soustavy s časem klesá i v otevřených soustavách. Složitější a uspořádanější (“vyšší”) může přejít do stavů s nižší uspořádaností zcela samovolně, následkem Gibbsovy volné energie v exotermních reakcích, ale opačně je to bez vlivu inteligence či vložené informace (programu) neřešitelný problém. Materialisté to řeší jen stále barvitějšími hypotézami a neustálým poukazováním na budoucí (!) vyřešení tohoto problému – jak jinak než potvrzením jejich víry. Věda v budoucnosti jejich hypotézu o samooživení hmoty prokáže, kojí se v současnosti. Věda však nemusí prokázat nic – některé hypotézy potvrdí, jiné vyvrátí. Tvrdit dnes, že věda v budoucnosti něco prokáže, je právě ona ideologická manipulace, o které jsem se zmínil v úvodu – velmi typická pro evoluční víru.
Staletí trvající spor o samoplození (abiogenezi), tj. zda např. červi, mikrobi, plíseň či jiné organizmy mohou vzniknout bez zárodků života (bez programu pro život) v neživém prostředí, jen díky teplu, dlouhému času a tzv. “příhodným podmínkám”, vyřešil francouzský chemik a mikrobiolog profesor Louis Pasteur právě v době Darwina. Po mnohaletých pokusech došel k závěru, a ve své slavné přednášce na Sorbonně již roku 1864 vysvětlil, že ve sterilním prostředí (tj. kde není život ani jeho program – např. semena, spóry) život vzniknout nemůže! Vždyť jak už z principu, tak i ze zkušenosti víme, že neživá hmota dlouhodobě nevykazuje žádnou sebeorganizaci – ani v teple ani v zimě, ani v suchu ani ve vlhku, ani ozařováním ani v klidu, ani tady, ani tam, ani včera, ani dnes. Pasteurovy výzkumy nebyly nikdy popřeny, mají však z hlediska materialistické filosofie jednu nepřekonatelnou vadu: ukazují jednoznačně, že na počátku každého života, dříve než vznikne, musí být život (tedy že život musí být věčný!). Proto tato vědecká zjištění evolucionisté ignorují a snaží se je nějak obejít.
Snaha popřít či obejít Pasteura nevyšla Když nemohou vzniknout jen tak z neživého prostředí červi a mikrobi, jak ukázal Pasteur, tak snad alespoň jejich části, aminokyseliny či nukleové kyseliny, řekli si evolucionisté. A kdybychom toto prokázali, pak se už musí najít možnost, jak se to vše za miliony let poskládalo v buňku, schopnou replikace, růstu a metabolismu. Je to ale velký problém, obejít Pasteura, nemá-li to být jen rétorika. Tisíce pokusů ve 20. století ukázaly, že ani DNA, RNA ani proteiny nemohou samovolně vznikat ve sterilním prostředí. Natož pak celé buněčné jádro nebo jiné organely. Všechny pokusy od prvního Millerova (USA, 1952) až do současnosti byly pro evoluční spekulace naprosto zdrcující. To je tedy také důvod, proč kreacionisté tvrdí, že věda ukazuje na stvoření, nikoli na samovolné sebe-sama-oživení hmoty (vytvoření buňky).
Proč neživá hmota vzdoruje zplodit život Podstatou i toho nejjednoduššího živého organizmu (viru, bakteriofágu a tím spíše eukaryotické buňky) je tak obrovská složitost v uspořádání atomů a molekul, že se tuto uspořádanost nepodařilo zatím napodobit v žádné laboratoři světa ani vlivem inteligence a pomocí špičkové techniky – tedy syntetizovat život z neživého. Natož tuto uspořádanost simulovat náhodně! Neživé atomy živých těl (kyslík, uhlík, vodík, dusík, fosfor atd.) nemají v sobě žádné instrukce či vazební síly preferující uspořádanost života před mrtvými sloučeninami. Naopak! Náhodné výkyvy od rovnováhy (při kterých může vzniknout velmi triviální uspořádanost např. periodického charakteru) směřují vždy zpět k termodynamické (chemické) rovnováze při vzniku stále jednodušších sloučenin! Dnes už i víme proč, a to díky německému fyziku Rudolfu Clausiovi (1822-1888), rakouskému fyziku Ludwigu Boltzmannovi (1844-1906) a dalším vědcům, kteří odhalili podstatu 2. zákona termodynamiky, entropie.
Entropie - postrach evoluce Udělejte si pokus. Vemte dvě černé (č. 1, 2) a dvě bílé (č. 2, 3) kuličky, postupně s nimi vždy zatřepejte v podlouhlém korýtku a zapisujte si výsledky. Uspořádaný stav – tedy ten, který je použitelný pro další kroky ke vzniku něčeho složitějšího (černé a bílé kuličky pohromadě) se může vytvořit osmi možnými pořadími kuliček (1234, 1243, 2134, 2143, 3412, 3421, 4312 a 4321). Ale všech možných kombinací (permutací) je celkem 24 (1:3). Vznikne tedy samovolně dvakrát víc stavů neuspořádaných, beze smyslu, které nemůžeme (které příroda nemůže!) použít pro další stavbu něčeho funkčního a složitého. Budeme-li vycházet (bude-li příroda vycházet!) jen z nejideálnější možnosti, tedy uspořádaných stavů (bez ohledu na to, kde se původně vzaly), zjistíme, že čím více pokusů uděláme, tím více se bude konečná množina všech výchozích uspořádaných stavů měnit ve stavy neuspořádané, a to zcela samovolně, až nakonec budeme mít celou soustavu prvků v homogenní neuspořádanosti (nerozlišenosti). Žádná materialisty vysněná a proklamovaná “kumulace drobných uspořádaností” či jejich selekce se nekoná. O tom je věda, to ostatní je chybná a velmi zoufalá víra (ideologie)! Žel, masově rozšířená a učená na školách.
Změnit tento proces může jen inteligence přímými zásahy (např. fixací rozlišitelných stavů), nebo nepřímo, do soustavy vloženým programem – tedy “nepřirozeným”, materialisticky řečeno “nadpřirozeným” zásahem proti působení spontaneity (samovolnosti v neživé přírodě). Tak pracuje např. každý řemeslník, dělník, technik, biochemik či programátor (což je pro materialistu nepřirozené a nadpřirozené - jde-li o původ přírody). A tak každá soustava, izolovaná i otevřená, ztrácí náhodnými energetickými zásahy svoji uspořádanost. Tento 2. termodynamický zákon (entropie) platí ve fyzice i chemii! Ukazuje, že čím více času neživé přírodě dáme, tím hůře s ní! Otevřenost či izolovanost soustavy zde nehraje žádnou roli, entropie vzrůstá v obou typech soustav, není-li vložen program či nezasahuje-li z vnějšku inteligentní korektor. Každému středoškoláku by mělo být jasné, že evoluční spekulace o samovolném (spontánním) vzniku vysoce uspořádaných soustav neživých prvků náhodnými energetickými fluktuacemi za dlouhý čas jsou čirý nesmysl. Proto také v praxi nic takového nikde nepozorujeme – ale pravý opak: stárnutí, rozklad a samovolné rozpadání struktur! To je reálná “evoluce”, bez přídavného snění. Tedy devoluce.
Moderní biochemická laboratoř – postrach evoluce Při laboratorních pokusech simulujících evoluční bájnou pradávnou atmosféru Země (tzv. redukční, bez kyslíku) nebylo nikdy možné bez pravidelných zásahů experimentátora syntetizovat opticky aktivní L-aminokyseliny, natož proteiny nebo D-formy DNA/RNA. Samovolnost vytváří racemáty nepoužitelné pro život. Stejně pak nakonec záření, tlak, elektrické výboje a vratné procesy zničí i to nepoužitelné a náhodně uspořádané, co samy tyto různé spontánně působící energie vytvořily (důvody jsou vysvětleny výše). Také kondenzační reakce jsou vratné; pokud není odnímána voda, k trvalému vzniku proteinů nedochází. Jaký nahodilý proces by asi vybral 20 typů standardních aminokyselin z těch několika set známých a řadil by je pak v milionech správných sekvencí do požadovaných proteinů? A to jsme pořád ještě na hony vzdáleni nějaké nejjednodušší živé, sebereplikující se buňce! Jsme stále jen na rovině neživých sloučenin, neživé hmoty. A už tolik problémů! Evoluční představa vzniku buňky je vskutku špičková fantazie a zcela nereálná ideologie.
Geochemické nálezy ze zemských vrstev o nějaké evoluci nevědí zhola nic Každý organický chemik ví, že v přítomnosti volného kyslíku se zastaví všechny syntézy mezi organickými reaktanty. Kyslík na organické sloučeniny působí korozivně: velmi rychle je oxiduje, rozkládá. Proto evoluční teoretici požadují nekompromisně, aby dávná atmosféra Země byla bez kyslíku (tzv. redukční). Pokud by zde bylo i jen malé množství O2, o evoluci buňky by nemělo smysl ani začít uvažovat. Jenže dnes je už mnoho desítek let prokázáno, že žádná bezkyslíková atmosféra nikdy na této zemi neexistovala! Jednak UV záření rozkládá vodu na volný kyslík a vodík (fotodisociace), ale hlavně z rozboru zemských skal a oxidačního stupně nerostů (např. Fe2O3 hematit, Fe3O4 magnetit, UO2-U3O8 uraninit a řady dalších) je zřejmé, že volný kyslík existoval vždy ve významném množství. Naproti tomu není ani stopy po nějaké čpavko-vodíko-dusíko-uhličito-uhelnaté atmosféře, promíchané kyanidy a vodní párou, jak ji (o měnícím se složení) postulují chemičtí evolucionisté. Podobně nemáme ani stopy po dávných oceánech plných organických sloučenin zkoušejících miliony let stát se životem – jak to požaduje evoluční scénář. Protože kyslíková atmosféra existovala na této zemi již před zkamenělinami prvních rostlin a živočichů, jak svědčí nálezy z nejstarších zemských vrstev, tvrdí kreacionisté, že hypotézy o chemické evoluci nejsou vědou, ale ateistickými pohádkami.
Žádné stopy po miliony let vznikajícím životě Jak by se dalo očekávat z kreačních představ, nebudeme nalézat v žádných vrstvách hornin stopy chemicky vznikajícího života a pomalu postupně se tvořící buňky. A tak tomu skutečně je! Život se objevuje zcela náhle, nejen v podobě živých mikroorganizmů (existujících dodnes), ale co hůře pro evoluční víru, zcela náhle a “odnikud” se vynořují i velké mnohobuněčné organizmy (metazoa) – a ne jejich primitivní “předformy”. Kuriózní rovněž je, že jednobuněční jsou spíše ve vyšších vrstvách, zatímco v kambriu, tedy na začátku (údajných) prvohor, chybí. Tam se to již mohutně “hemží životem”, mnohobuněčnými organizmy (ve zkamenělinách) a dokonce obratlovci. Tento jev se nazývá “kambrijská exploze” a evolucionisté pro tak náhlý výskyt řady organizmů v tak starých vrstvách nemají žádné vysvětlení. Richard Dawkins o těchto organizmech řekl: “A my nalézáme mnohé z nich v již pokročilém stádiu evoluce, hned jak se objevily. Vypadá to, jako by tu byly zasazeni, bez evoluční historie. Není třeba zdůrazňovat, že tento objev potěšil kreacionisty.” Tak to je asi jedna z mála pravd, které Dawkins zplodil.