vedavpoutech

Z knihy Vyvrácení evoluce – kap. 10

Pavel Akrman Knihy a brožury Napsat komentář

refuting-evolutionPříručka pro studenty, rodiče a učitele, kteří čelí aktuálním argumentům evoluce

Jonathan Sarfati, PhD., F.M.

Závěr

Z creation.com přeložil Pavel Akrman – 12/2020. Poprvé publikováno v knize „Vyvrácení evoluce“, kapitola 10. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

Tato kniha se zabývala hlavními argumenty evoluce, které předložili autoři Učení o evoluci a podstatě vědy, a shledala je neuspokojivými. Ve srovnání s nimi jsou přesvědčivé naopak důkazy pro stvoření. Kniha Vyvrácení evoluce se ve svých devíti kapitolách věnovala zejména těmto oblastem:

Kapitola 1: Fakta nemluví sama za sebe, ale je třeba je interpretovat v rámci ostatních souvislostí. Vůdčí evolucionisté jsou předpojatí myšlenkami naturalismu, a to do té míry, že mnozí z nich jsou vysloveně ateisté. Toto platí zejména pro vydavatele Učení o evoluci, Národní akademii věd. Naproti tomu kreacionisté připouštějí, že jsou předpojatí ve prospěch stvoření tak, jak je odhaleno v Bibli. Ačkoli tedy mají stejná fakta jako evolucionisté, vede jejich interpretace podle biblického rámce k vědecky přesvědčivější teorii.

Kapitola 2: Jak zastánci biblického kontextu Stvoření/Pád/Potopa, tak i obhájci evoluce od neživých částic k člověku učí, že organismy se mění v čase a že v tomto hrají velkou roli mutace a přirozený výběr. Evolucionisté však předpokládají, že změny nakonec zvýší informační obsah, takže jediná živá buňka (o které tvrdí, že vznikla z neživých chemikálií) byla předkem veškerého dalšího života. Kreacionisté naopak věří, že byly stvořeny samostatné druhy a že změny obecně buď odstraní některé informace, nebo ponechají celkový obsah informací beze změny. Příklady „evoluce v akci“, předložené Učením o evoluci tento nezbytný nárůst informací pro evoluci neprokazují. Spíše se jedná o příklady variability v rámci druhu, což neodporuje biblickému rámci stvoření.

Kapitola 3: Evolucionisté už od doby Darwina předpovídali, že fosilní záznam ukáže mnoho přechodových forem propojujících jeden druh organismu s jiným druhem. Místo toho fosilní záznam ukazuje, že zvířata se v něm objevují náhle a plně zformovaná, a zůstává jen hrstka i tak sporných příkladů údajných přechodných forem. Rovněž je sporné, zda si lze vůbec představit funkční meziprodukty v tak mnohých formách.

Kapitola 4: Ptáci jsou jedineční tvorové, jejichž křídla a peří byla navržena k létání, a jejich speciální plíce jsou zcela odlišné od plic všech plazů. Někteří evolucionisté navrhují, že ptáci se vyvinuli z plazů plachtících ze stromů, zatímco jiní navrhují, že se ptáci vyvinuli z běhavých dinosaurů. Každá skupina vyvrací tu druhou tak přesvědčivě, že jediný rozumný závěr je ten, že ptáci se z nelétavých tvorů zkrátka vůbec nevyvinuli.

Kapitola 5: Velryby jsou savci navržení pro život ve vodě s mnoha jedinečnými vlastnostmi. Učení o evoluci tvrdí, že velryby se vyvinuly ze suchozemských zvířat, a předkládá řadu údajných mezičlánků velryb. Při bližší analýze však žádný neobstojí. Zjistili jsme například, že fosilní důkazy pro jednoho z údajných klíčových meziproduktů, Ambuloceta, jsou jen fragmenty některých kostí. Další údajný meziprodukt, Basilosaurus, je ve skutečnosti 10krát větší než Ambulocetus, i když kniha je vykresluje stejně velké. A evoluční paleontolog obratlovců poukazuje na jeho zvláštní tvar těla a zubů, což znamená, že Basilosaurus „nemohl být předkem moderních velryb“.

Kapitola 6: Lidé se od opic velmi liší, zejména inteligencí a jazykem. Učení o evoluci představuje řadu lebek domnělého „opočlověka“. Důkazy však svědčí o tom, že lidé a australopitekové jsou rozdílné druhy. To vyplývá z analýzy půlkruhovitých kanálků v uchu a kanálku, který vedl nerv k jazyku. Také podobnost DNA mezi lidmi a šimpanzi je nadhodnocená; odlišnosti odpovídají obrovským rozdílům v informacích. Společný Tvůrce je lepším vysvětlením podobností i rozdílů. Správně vyobrazená embrya ukazují, že různé druhy mají navzdory tvrzení Učení o evoluci velmi odlišná embrya, nikoli podobná.

Kapitola 7: Učení o evoluci představuje obvyklou teorii velkého třesku. Neexistuje však uspokojivé evoluční vysvětlení, které by po takovém údajném „velkém třesku“ objasnilo vznik vesmíru, hvězd i Sluneční soustavy bez příčiny. Učení o evoluci také diskutuje o sporech Galilea, ale uniká zde podstata celé věci. Církev převzala ptolemaiovský model a podle toho interpretovala Bibli. Sekulární obhájci tohoto modelu přesvědčili církevní vůdce, že Galileo je skutečně v rozporu s Biblí. Navíc k výuce ptolemaiovské astronomie byly použity (zneužity) verše, které pocházely často z Žalmů, tedy hebrejské poezie (na rozdíl od Genesis), a které zjevně nebyly určeny k výuce konkrétního kosmologického modelu. Uplatněny (zneužity) byly také další biblické pasáže k použití Země jako referenčního rámce, což je vědecky přesný postup.

Kapitola 8: Učení o evoluci nám říká, že Země je stará miliardy let, a „dokládá“ to fosiliemi a radiometrickým datováním. Existují však důkazy, že mnohé horniny a fosilie vznikly katastrofickými procesy, což odpovídá biblickému rámci, který zahrnuje globální Potopu. Teorie radiometrického datování se opírá o několik neprověřitelných předpokladů o minulosti a metody se v praxi často ukázaly jako chybné, a dokonce i vzájemně si odporující. Devadesát procent metod, použitých k odhadu stáří Země, vykazuje věk mnohem mladší než ten, který uplatňuje Učení o evoluci.

Kapitola 9: Živé organismy mají nesmírné množství složitých specifických informací kódovaných v DNA. Je zajímavé, že právě tímto kritériem by se mělo prokázat, že signál z vesmíru pochází z inteligentního zdroje. Samotná DNA je naprosto nejúčinnějším úložným/obnovovacím systémem ve vesmíru. Tyto uložené informace v sobě nesou plán všech enzymů nezbytných pro život a jsou receptem pro stavbu potřebných komplexních orgánů. Mezi ně patří také sonary delfínů a netopýrů a miniaturní motory pohánějící bičíky nebo vyrábějící molekulu ATP. Jsou daleko složitější než cokoli, co postavili lidé. Jiné struktury byly inspirací pro lidské vynálezy; například oko humra inspirovalo návrh rentgenového dalekohledu. Nakonec se ukazuje, že design je plně legitimním vysvětlením a jediným důvodem pro jeho odmítnutí je předpojatá víra v materialismus.

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments