Vyvrácení evoluce 2 – kapitola 5

Evolucionisté říkají: „Bylo pozorováno, že mutace a další biologické mechanismy vytvářejí v organismech nové rysy.“ Ale i oni dobře vědí, že přírodní výběr sám o sobě nemůže vysvětlit vznik nových genetických informací, vkládají tedy svou víru v mutace.

Pátá kapitola knihy Vyvrácení evoluce 2 představuje hlavní argumenty evolučního tábora ohledně vzniku nových složitých struktur, a zároveň k tomu uvádí kreacionistické argumenty. Tato kapitola se na první pohled může zdát odborně poněkud složitější, ale pozorný čtenář i tak dobře porozumí.

Jako nástroj evoluce je snaha použít tzv. genové spínače, autor knihy však nenechává nikoho na pochybách, že jde opět jen o marnou snahu zdůvodnit nesmírně rozmanitý design v živé přírodě.

Neobstojí ani tvrzení, že molekulární biologie již našla mechanismy, díky kterým údajně vznikají nové, složité rysy živých organismů. Autor knihy však jasně tento klam vyvrací a samozřejmě dokládá příslušnými argumenty. Jednou větou – „technicky“ zvýšené množství DNA vůbec neznamená navýšení funkcí, jak by si v duchu přáli evolucionisté.

Ty zmíněné „mechanismy“, které mají prokázat evoluční pokrok a na které se evolucionisté upínají, jsou například duplikace genů. Jak bude ukázáno, v konečném důsledku jde opět jen o ztrátu informací, nikoli o tolik pro evoluci potřebný nárůst funkčních celků.

S přibývajícími znalostmi molekulárních základů biologických funkcí došlo k rychlé expanzi dosud známého genetického „informačního prostoru“, a tak mutace a přírodní výběr – ať už s nebo bez duplikace genů či jakéhokoli jiného známého přírodního procesu – nemohou vysvětlit neredukovatelně komplexní povahu živých systémů.

Nyní čtenářům nabízíme v češtině pátou kapitolu knihy Vyvrácení evoluce 2.