Vyřešili vědci problém s dolomity?

Pro dlouhodobý problém s dolomity se nyní objevilo nové řešení. Potíže však i nadále přetrvávají

Michael J. Oard

Z Creation.com přeložil Pavel Akrman – 04/2026. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com. Zdroj úvodního obrázku: DOLOMITEMOUNTAINS.

Dolomit, neboli CaMg(CO₃)₂, je hlavní minerál v sedimentárních horninách, přičemž na ploše 500 000 km² dosahují některé vrstvy tloušťky více než 1 000 m.¹ Jeho původ je pro uniformitariánskou vědu o Zemi velkou záhadou, která zůstává nevyřešena již více než 200 let.^2,3 Geolog Xu Jie a kol. tvrdí: „Málokdy existuje geologická nejasnost, která by při hledání odpovědí vydržela tak dlouho, jako je problém s dolomity.“⁴ Podobně to platí i pro magnezit, MgCO₃, který se často vyskytuje v sedimentárních horninách.⁴ Je tedy logické, že konvenční vědci usilovně pracují na jeho vyřešení. V poslední době však jistý uniformitariánský vědec oznámil, že má řešení.⁵ Ale než pochopíme toto řešení, musíme nejprve pochopit problém s dolomitem.

Problém s dolomitem

Obr. 1

Obr. 1: Uspořádání krystalu dolomitu. Z odkazu č. 7, Morrow, str. 6; překreslila Melanie Richard.

Problém dolomitu spočívá v jeho pozoruhodné hojnosti v údajně „starodávných“ sedimentárních horninách, což je v rozporu s jeho mimořádnou vzácností v moderním prostředí, a to i navzdory podmínkám, které jeho vznik podporují.⁶ Dolomit musí mít stechiometrii 50 % hořčíku a 50 % vápníku, a i když se tento poměr mírně liší, přesto může být nazýván „dolomitem“.

Ještě větším problémem je samotné uspořádání krystalové struktury dolomitu. Jde o pozoruhodné, zvláštní umístění střídajících se vrstev vápenatých a hořečnatých iontů oddělených vrstvami uhličitanových iontů (obrázek 1).⁷ Toto uspořádání má nižší energii, a tedy větší stabilitu. Jenže při krystalizaci mají ionty tendenci náhodně najít první dostupné volné místo. Tudíž většina pokusů o výrobu dolomitu vytváří pouze náhodné uspořádání.

Správným způsobem je tedy použít intenzivnější podmínky po delší dobu, čímž bude dostatek energie i času k uvolnění náhodně umístěných iontů a jejich usazení do střídavého stavu s nižší energií. Chemici to nazývají kinetické vs. termodynamické řízení reakce, kde náhodné uspořádání je kinetickým produktem, zatímco střídavé vrstvy jsou termodynamickým produktem.⁸ Dolomit se dnes tvoří v hypersolném vodním prostředí, zejména díky činnosti mikroorganismů, které dokážou překonat kinetické bariéry.^9,10

Současný oceán je přesycený hořčíkem a vápníkem, ale dolomit se při okolní teplotě nesráží. Jedním z problémů je to, že každý iont hořčíku je obklopen šesti molekulami vody, které je třeba nejprve uvolnit. Toto se nazývá hydratační bariéra a předpokládá se, že je rozhodujícím kinetickým inhibitorem (tj. látka, která snižuje rychlost chemické nebo enzymatické reakce, aniž by nutně změnila její konečnou rovnováhu, pozn. překl.).¹¹

Současný oceán je přesycený hořčíkem a vápníkem, ale dolomit se při okolní teplotě nesráží

Existují však i další kinetické bariéry,⁴ a Kim a kol. se domnívají, že silnější bariérou je inhibice růstu.⁵ Bylo zjištěno, že určité katalyzátory, zejména rozpuštěný oxid křemičitý, mohou napomáhat tvorbě neuspořádaného „dolomitu“ při pokojové teplotě.⁸ Neuspořádaný dolomit se také nazývá Ca-Mg neuspořádaný dolomit. Nedávno bylo objeveno, že k částečnému nahrazení vody obklopující hořčík lze použít ethanol při nízkých teplotách a překonat tak hydratační bariéru.⁸ Nicméně jedním z hlavních problémů mechanismu rozpouštění ethanolu je to, že „roztoky s vysokým obsahem ethanolu v přírodním prostředí neexistují“.¹² Tudíž velkoobjemové použití těchto katalyzátorů je velmi nepravděpodobné, a „dolomit“ zůstává neuspořádaný.

Hojný dolomit v prekambriu je pravděpodobně primární

Množství dolomitu bylo různě odhadováno na 30-50 % ze všech karbonátových hornin.^4,5 Protože karbonátové horniny tvoří 20–25 % všech sedimentárních hornin,¹³ pak z nich by dolomit tvořil asi 10 %. Dolomit je nejběžnější v prekambrických sedimentárních horninách a je tvořen z asi 80 % uhličitanu.¹⁴ Ve fanerozoiku pak ale prudce klesá. Navíc je pravděpodobné, že prekambrické dolomity jsou primární, tj. vysrážely se přímo z daného roztoku.¹² To jasně ukazuje, že podmínky v prekambriu se výrazně lišily od fanerozoika.

Vědci také zjistili, že vysrážené nebiogenní laminy (milimetrové vrstvičky v sedimentárních horninách, které vznikají fyzikálně-chemickými procesy bez přímého vlivu biologické činnosti, pozn. překl.) mohou někdy vypadat jako stromatolity:

„Vysrážené stromatolity se mohou tvořit buď podle vzorce mikrobiálních rohoží nebo bez něj, a tak vysrážené struktury v prekambrické posloupnosti vyvolávají po celá desetiletí debatu o jejich biologickém původu.“¹⁵

Primární dolomit se tvoří při teplotách nad 100 °C.¹⁶ Z tohoto důvodu většina sekulárních vědců věří, že dolomit vznikl jeho nahrazováním – domnívají se, že povrchová teplota v nezaledněné době byla přibližně stejná jako dnes.¹⁷ Důkazy o nahrazení sice existují, ale jen v omezené míře, a samozřejmě jsou vyžadovýny také vysoké teploty.¹⁸

Nové „řešení“?

Nedávné „řešení“ problému s dolomity zní tak, že dolomit se může tvořit v nesčetných cyklech přesycení a nedosycení. Vědci naznačují, že pokud se nejprve vytvoří neuspořádaný dolomit (protodolomit), stává se pak v průběhu geologického času uspořádanějším.¹⁹ K tomuto závěru dospěli hlavně proto, že starší dolomitové formace jsou uspořádané. Nové řešení tvrdí, že i v neuspořádaném dolomitu existuje několik stabilních uspořádaných oblastí. Neuspořádané oblasti se během nedostatečného nasycení rozpouštějí rychleji. Opětovné vysrážení z přesyceného roztoku znovu produkuje více neuspořádaného dolomitu, který má o něco více uspořádaných lokálních oblastí. Po nesčetných cyklech rozpouštění/opětovné vysrážení se tedy údajně uspořádanost postupně zvyšuje.⁶

Problémy s novým řešením

… takový proces nedosycení/nasycení je v přírodním prostředí nereálný, zejména ve velkém měřítku, a s tak obrovskými formacemi dolomitu v horninovém záznamu

Toto „řešení“ má celou řadu problémů. Zaprvé se jedná o řízený laboratorní experiment, jehož simulace začínají na uspořádaném 3mikronovém zárodečném krystalu dolomitu.⁶

Za druhé, stav nasycení byl měněn pulzním elektronovým paprskem. Když byl paprsek zapnutý, došlo k rozpouštění. Když byl vypnutý, došlo k přesycení. Museli projít 3 840 cykly rozpouštění, aby dosáhli celkového růstu 200 nanometrů na zárodečném krystalu, což trvalo 128 minut.

Za třetí, a to je nejdůležitější, vědci museli zvýšit teplotu na 80 °C, aby urychlili procesy rozpouštění a růstu, což posílilo potřebu horké vody během ukládání dolomitu.

Za čtvrté, vědci nemohli provádět experiment déle než 128 minut, protože nezjistitelné odpařování roztoku v malé tekutinové komoře by experiment zneplatnilo.

Za páté, takový proces nedosycení/nasycení je v přírodním prostředí zcela nereálný, zejména ve velkém měřítku a s tak obrovskými formacemi dolomitu v horninovém záznamu:

„Objevují se nové otázky ohledně toho, jak se tyto atomistické mechanismy rozšiřují od mikroskopických až po geologické délkové škály. Vyskytují se v přírodě fluktuace přesycení v denním, sezónním nebo ročním cyklu?“²⁰

Dolomit může vysvětlit horká voda na začátku Potopy

Stechiometricky uspořádaný dolomit je v prekambriu hojný, a vyskytuje se dokonce i v některých horninách spodního fanerozoika. Pokud mnohé, ne-li všechny, prekambrické sedimentární horniny pocházejí z Potopy,²¹ pak množství dolomitu ukazuje, že vody Potopy během prekambria byly často horké. Dolomit musí být také primární proto, že podle kreačního modelu je jen velmi málo času na masivní ukládání dolomitu jakýmkoli jiným mechanismem. To svědčí o jedinečném prekambrickém prostředí na začátku Potopy. A měli bychom hledat mechanismus, který způsoboval horkou vodu. Erupce fontán z velkých hlubin, lávové proudy, vulkanismus a dopady meteoritů nebo komet jistě způsobily horkou vodu. Navíc se hojné množství uhličitanu musí nejprve dostat do vod Potopy z nějakého zdroje. Možná původ takového množství uhličitanu pochází z oněch „hlubokých propastí“?

Odkazy a poznámky

1. Ning, M., Lang, X., Huang, K., Li, C., Huang, T., Yuan, H., Xing, C., Yang, R., and Shen, B., Towards understanding the origin of massive dolostone, Earth and Planetary Science Letters 545(16403):1–8, 2020.
2. Oard, M.J., The “dolomite problem” solved by the Flood, CRSQ 59(1):21–28, 2022.
3. Oard, M.J., A more likely origin of massive dolomite deposits, J. Creation 36(1):4–6, 2022.
4. Xu, J., Yan, C, Zhang, F., Konishi, H., Xu, H., and Teng, H.H., Testing the cation-hydration effects on the crystallization of Ca–Mg–CO3 systems, PNAS 110(44):17750, 2013.
5. Kim, J., Kimura, Y., Puchala, B., Yamazaki, T., Becker, U., and Sun, W., Dissolution enables dolomite crystal growth near ambient conditions, Science 382:915–920, 2023.
6. Garcia-Ruiz, J.M., A fluctuating solution to the dolomite: episodes of dissolution and crystal growth stoke the formation of a common carbonate mineral, Science 382:883–884, 2023.
7. Morrow, D.W., Diagenesis 1. Dolomite— part 1: the chemistry of dolomitization and dolomite precipitation, Geoscience Canada 9(1):5–13, 1982.
8. Jonathan Sarfati, personal communication.
9. Petrash, D.A., Biale, O.M., Bontognali, T.R.R., Vasconcelos, C., Roberts, J.A., McKenzie, J.A., and Konhauser, K.O., Microbially catalyzed dolomite formation: from near-surface to burial, Earth-Science Reviews 171:558–582, 2017.
10. Fang, Y., Hobbs, F., Yang, Y., and Xu, H., Dissolved silica-driven dolomite precipitation in the Great Salt Lake, Utah, and its implications for dolomite formation environments, Sedimentology 70:1328–1347, 2023.
11. Fang, Y., Zhang, F., Farfan, G.A., and Xu, H., Low-temperature synthesis of disordered dolomite and high-magnesium calcite in ethanol–water solutions: the solvation effect and implications, ACS Omega 7:281–292, 2022.
12. Fang et al., ref. 10, p. 290.
13. Boggs, Jr, S., Principles of Sedimentology and Stratigraphy, 5th edn, Prentice Hall, New York, p. 135, 2012.
14. Cantine, J.D., Knoll, A.H., and Bergmann, K.D., Carbonates before skeletons: a database approach, Earth-Science Reviews 201(103065):1–37, 2020.
15. Cantine et al., ref. 13, p. 27.
16. Burns, S.J., McKenzie, J.A., and Vasconcelos, C., Dolomite formation and biogeochemical cycles in the Phanerozoic, Sedimentology 47(Suppl. 1):49–61, 2000.
17. Kaczmarek, S.E. and Sibley, D.F., A comparison of nanometer-scale growth and dissolution features on natural and synthetic dolomite crystals: Implications for the origin of dolomite, J. Sedimentary Research 77(5):424–432, 2007.
18. Mueller, M. et al., Testing the preservation potential of early diagenetic dolomites as geochemical archives, Sedimentology 67(2):849–888, 2020.
19. Manche, C.J. and Kaczmarek, S.E., A global study of dolomite stoichiometry and cation ordering through the Phanerozoic, J. Sedimentary Research 91:520–546, 2021.
20. Kim et al., ref. 5, p. 918.
21. Oard, M.J., Reed, J.K., and Klevberg, P., Suggested strategies for fitting Precambrian rocks into biblical earth history, CRSQ