Více „ledovcových“ usazenin v křídě

Údajné důkazy o několika dobách ledových ve skutečnosti odhalují důkazy o globální Potopě

Mike Oard

Z creation.com přeložil Pavel Akrman – 03/2026. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

Konvenční vědci předpokládají v historii Země pět hlavních období zalednění (tabulka 1). Jejich poslední doba ledová spadá – tedy podle sekulárního geologického sloupce – do období pleistocénu. V současné době tvrdí, že v pleistocénu bylo asi 50 dob ledových s různou intenzitou, které se během posledních 2,6 milionu let pravidelně opakovaly.¹ Ačkoli povrch Země vykazuje převážně jen jednu Dobu ledovou,² přesto konvenční vědci tvrdí, že existenci mnoha dob ledových podporují oscilace izotopů kyslíku z hlubokých mořských jader. Všechny tyto doby ledové se podle Milankoviče údajně opakovaly s frekvencí 40 000 a 100 000 let. Nicméně Milankovičova teorie trpí mnoha problémy,^3,4 a velká část tohoto paradigmatu o pleistocénním zaledňováním je založena na kruhovém uvažování.

Tab. 1

Tabulka 1. Pět hlavních období zalednění v rámci uniformitariánského paradigmatu, a jejich odvozené časové rozmezí před miliony let.⁵ Časový rozsah „dob ledových“ v prekambriu je nepochybně pouze hrubý odhad. Pozdní prekambrium se skládá z period globálního zalednění.

„Doby ledové“ před pleistocénem

Podle uniformitariánské časové škály spadají čtyři hlavní doby zalednění do období před pleistocénem, s daty v rozmezí od více než 2 miliard let do přibližně 300 milionů let. Tato tvrzení o dobách ledových jsou založena na interpretaci určitých prvků v sedimentech, jako jsou poškrábané horniny a horninové podloží, stejně jako tzv. „dropstones“ ve vrstvách jemných sedimentů.

Tyto „doby ledové“ před pleistocénem jsou však velmi problematické, protože velká část důkazů pochází z mořských sedimentů s údajným paleomagnetismem, který naznačuje rovníkové nebo tropické zeměpisné šířky. Co tedy udělají sekularisté? Přidají další hypotézu! Nyní konvenční vědci tvrdí, že Země prošla několika obdobími globálního zalednění, a těmto epizodám dali název „sněhová koule“.^6,7,8 Odhadují, že jen v neoproterozoiku, tj. údajně před 540 miliony let až 1 miliardou let, došlo ke dvěma až čtyřem epizodám sněhové koule. Ruský klimatolog Budyko však poukazuje na to, že kdyby byla Země někdy zcela zaledněna, odraz slunečního světla od bílého povrchu by způsobil pokles její teploty o dalších 100 °C!⁹ A aby toho nebylo málo, konvenční vědci musí vymyslet nějaké katastrofické události, které by globální ledový příkrov roztavily.

Patří mezi ně obrovské sopky, které prostupovaly ledem¹⁰ a stonásobné zvyšovaly obsah oxidu uhličitého oproti dnešním hodnotám.¹¹ Další myšlenkou je dopad obrovského meteoritu na Zemi, který by na led rozptýlil tmavší částice.¹² Ale všechny tyto rysy používané k podpoře ledových dob před pleistocénem lze v historie Země snadno vysvětlit i průběhem Noemovy Potopy. Tyto tzv. rysy „Doby ledové“ mohly být duplikovány masivními podmořskými sesuvy půdy během Potopy.¹³

Zalednění v křídě?

Konvenční vědci domnívají, že Země prošla kromě dob ledových také obdobími velmi vysokých teplot, zejména v křídě a ve velké části kenozoika. Tato období jsou událostmi nazývanými „supergreenhouses“ (super skleníkové podmínky). Tuto dedukci údajně podporuje velké množství literatury, z nichž jedna je založena především na teplé paleoflóře ve středních a vysokých zeměpisných šířkách.^14,15

Myšlenku teplého období podporují také velké stromy s letokruhy o tloušťce až asi 10 mm, spolu se subtropickými cykasovými stromy, které se v Antarktidě vyskytují v křídě a na začátku kenozoika.¹⁶ Ve vysokých polohách Arktidy byly nalezeny pozůstatky všech druhů subtropických a tropických rostlin a živočichů, jako např. krokodýli, kteří vyžadují teploty nad bodem mrazu po celý rok, a pocházejí z období křídy.¹⁷ Desková tektonika v tomto případě nepomůže, protože Arktida a Antarktida se během křídy a kenozoika nacházely poblíž pólů.

Konvenční literatura však stále častěji nachází mnohem více známek zalednění během tohoto teplého období,^18,19 jak říkají Ladant a Donnadieu:

„Historický pohled na rovnoměrně teplé období křídy je stále více zpochybňován získáváním nových dat svědčících o možnosti zaledňování, a to i během období cenomanu až turonu (před přibližně 95 miliony let), což mělo být nejteplejší období křídy.“²⁰

Velká část těchto důkazů pochází z nálezů „dropstones“ v jemnozrnných sedimentech (obrázek 1).^21,22 A některé dropstones jsou vskutku obří, až 3 m dlouhé.^18,23 Podle názoru těchto vědců to vypadá, že jediným možným transportním mechanismem mohl být jen led. Někdy se tyto „dropstones“ usazují s rysy, které mohou svědčit o zalednění, jako je například kulovitý tvar u balvanů nebo drážky či pruhy. Z kamenů v Iberii byl největší z nich (74 cm dlouhý křemencový balvan) údajně uložen v subtropických zeměpisných šířkách. Navrhují se tedy „chladné vlny“ v křídě. Aby se však ledovce s kameny dostaly do subtropů, vyžadovalo by to masivní zalednění ve vyšších zeměpisných šířkách.

Obr. 1

Obrázek 1. Údajně permský kámen z pozdně paleozoické „doby ledové“ z východní Austrálie. V tomto případě se jako pravděpodobnější jeví to, že velký kámen byl umístěn následně s ostatními vrstvami horninové suti, což je navíc podpořeno i tím, že došlo jen k malému narušení vrstev pod ním. (Kredit: Michael C. Rygel, Wikimedia Commons)

Existují však i ​​další známky křídového zalednění, jako například údajná litifikace ledovcové suti (přeměna nezpevněné usazeniny v pevnou a soudržnou horninu, pozn. překl) zvané „tillit“; dále glendonity; velké kolísání hladiny moře; a nízké hladiny CO₂. Glendonit je náhradní minerál, neobvyklá forma ikaitu, tj. hexahydrát uhličitanu vápenatého (CaCO₃·6H₂O). Věří se, že vzniká pouze v chladné vodě. Také v Číně byly hlášeny „prvky permafrostu“ v podobě klínovitého ledovcového pískovce.²⁴ První důkaz skutečného křídového zalednění pochází z údajně litifikované ledovcové suti (tillu) zvané „tillit“, nalezené v Jižní Austrálii.^25,26 Od té doby pak bylo nalezeno ještě mnoho dalších znaků zalednění v křídě.²⁷

Potopa dokáže vysvětlit zalednění v křídě

Potopa vysvětluje nejen rozšíření teplomilných rostlin a živočichů po celém světě, převážně pomocí rohoží z kmenů, ale může také vysvětlit vznik dropstones v jemnozrnných sedimentech.^28,29,30 Mnoho uváděných interpretací zalednění založených na dropstones bylo přeformulováno jako usazeniny během mohutných toků.²⁸ Kmeny, vegetace a řasy, vytržené při začátku Potopy, obvykle nesly ve svých kořenech kameny a byly uloženy po velké části Země.

Potopa může také vysvětlit exotické horniny z období křídy v Anglii, z nichž některé mají znatelné rýhování,³¹ dále četné horniny nalezené v uhlí³² a obří kameny zaznamenané v jemnozrnných sedimentech současného mořského dna.³² K. O. Emery dokonce uvádí 35 m vysoký strom plovoucí vzpřímeně, zatížený kamenem o průměru 3–4 m uvnitř jeho kořenů. Velké dropstones tedy nejsou pro Potopu problém.

Zmíněný tillit a další prvky mohou stejně tak vznikat i vlivem gigantických sesuvů hornin pod vodou.¹³ V sedimentárních horninách se nachází mnoho glendonitů, které svědčí o vysokých teplotách, což zpochybňuje sekulární interpretaci glendonitů v dávném životním prostředí.³³ Uváděné změny hladiny moře mohou stejně tak způsobit i tektonické změny, změny v objemu středooceánských hřbetů, větší množství podzemní vody a vyšší teploty oceánů.¹⁹ Uznání biblické Potopy jako historického jevu pak dokáže dobře vysvětlit i tyto prvky údajného zalednění.

Odkazy a poznámky

1. Walker, M. and Lowe, J., Quaternary science 2007: a 50-year retrospective, J. Geological Society London 164:1073–1092, 2007.
2. Oard, M.J., How Noah’s Flood Caused a Single Ice Age, Creation Book Publishers, Powder Springs, GA (in press).
3. Oard, M.J. and Reed, J.K., Cyclostratigraphy, part III: Critique of the Milankovitch mechanism, CRSQ 56(3):132–142, 2020.
4. Oard, M.J. and Reed, J.K., Cyclostratigraphy and astrochronology, part IV: is the pre-Pleistocene sedimentary record defined by orbitally-forced cycles? CRSQ 56(4):234–242, 2020.
5. Crowell, J.C., Pre-Mesozoic ice ages: their bearing on understanding the climate system, GSA Memoir 192, Geological Society of America, Boulder, CO, 1999.
6. Oard, M.J., Another tropical ice age? J. Creation 11(3):259–261, 1997.
7. Oard, M.J., ‘Snowball earth’—a problem for the supposed origin of multicellular animals, J. Creation 16(1):6–9, 2002.
8. Oard, M.J., Uniformitarian scientists claim ‘Snowball earth’ caused the Great Unconformity, J. Creation 34(3):12–14, 2020.
9. Budyko, M.I., The heat balance of the earth; in: Gribbin, J. (Ed.), Climatic Change, Cambridge University Press, London, UK, p. 95, 1978.
10. Hoffman, P.E. and Schrag, D.P., Snowball Earth, Scientific American 282(1):68–75, 2000.
11. Crowley, T.J., Hyde, W.T., and Peltier, W.R., CO2 levels required for deglaciation of a ‘nearsnowball’ Earth, Geophysical Research Letters 28(2):283–286, 2001.
12. Isaacs, E., ‘Snowball Earth’ out with a big bang? J. Creation 34(3):5–7, 2020.
13. Oard, M.J., Ancient Ice Ages or Gigantic Submarine Landslides? Creation Research Society Books, Glendale, AZ, 1997.
14. Oard, M.J., Mid and high latitude flora deposited in the Genesis Flood—part I: uniformitarian paradox, CRSQ 32:107–115, 1995.
15. Oard, M.J., Mid and high latitude flora deposited in the Genesis Flood—part II: a creationist hypothesis, CRSQ 32:138–141, 1995.
16. Francis, J.E., Growth rings in Cretaceous and Tertiary wood from Antarctica and their palaeoclimatic implications, Palaeontology 29(4):665–684, 1986.
17. Huber, B.T., Tropical paradise at the Cretaceous poles? Science 282:2199–2200, 1998.
18. Frakes, L.A. and Alley, N.F., Earthly Cretaceous ice rafting and climate zonation in Australia, International Geology Review 37:567–583, 1995.
19. Price, G.D., The evidence and implications of polar ice during the Mesozoic, Earth-Science Reviews 48:183–210, 1999.
20. Ladant, J.-B. and Donnadieu, Y., Palaeogeographic regulation of glacial events during the Cretaceous supergreenhouse, Nature Communications 7(1277):1, 2016.
21. Rodriguez-López, J.P., Liesa, C.L., Pardo, G., Meléndez, N., Soria, A.R., and Skilling, I., Glacial dropstones in the western Tethys during the late Aptian-early Albian cold snap: palaeoclimate and palaeogeographic implications for the mid Cretaceous, Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology 452:11–17, 2016.
22. Rodriguez-López, J.P., Liesa, C.L., Luzón, A., Muñoz, A., Mayayo, M.J., Murton, J.B., and Soria, A.R., Ice-rafted dropstones at midlatitudes in the Cretaceous of continental Iberia, Geology 52(1):33–38, 2024.
23. Frakes, L.A. and Francis, J.E., A guide to Phanerozoic cold polar climates from high-latitude ice-rafting in the Cretaceous, Nature 333:547–549, 1988.
24. Rodriguez-López, J.P., Wu, C., Vishnivetskaya, T.A, Murton, J.B., Tang, W., and Ma, C., Permafrost in the Cretaceous supergreenhouse, Nature Communications 13(7946):1–15, 2022.
25. Alley, N.F. and Frakes, L.A., First known Cretaceous glaciation: Livingston tillite member of the Cadnaowie Formation, South Australia, Australian J. Earth Sciences 50:139–144, 2003.
26. Oard, M.J., The first discovered Cretaceous glacial deposit, J. Creation 17(3):10–11, 2003.
27. Ladant, J.-B. and Donnadieu, Y., Palaeogeographic regulation of glacial events during the Cretaceous supergreenhouse, Nature Communications 7(1277):1–9, 2016.
28. Oard, M.J., What is the meaning of dropstones in the rock record? J. Creation 22(3):3–5, 2008.
29. Oard, M.J., Kelp could have produced abundant dropstones during the Flood, J. Creation 26(2):3, 2012.
30. Oard, M.J., ‘Ice rafted’ dropstones from warm-climate cap carbonates, J. Creation 36(3):9–10, 2022.
31. Price, ref. 19, p. 187.
32. Emory, K.O., Transportation of rocks by driftwood, J. Sedimentary Petrology 25(1):51–57, 1955.
33. Oard, M.J., Ice age ‘indicators’ can form in warmer environments, J. Creation 29(2):6–7, 2015.