vedomi

Vědomí není vznikající vlastností hmoty

Jakob Haver Úvahy o kreacionismu, stvoření ad. 12 Komentářů

Paul Price

Z creation.com přeložil Jakob Haver – 04/2019. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

O vědomí jsem přemýšlel už dávno. Na téma vědomí jsem v hodinách angličtiny napsal výzkumnou práci už na střední škole. Argumentoval jsem tím, že ho nelze omezit jen na pouhou činnost fyzikální hmoty v pohybu. Vzpomínám si, že po důkladné úvaze jsem tomu intuitivně sice rozuměl, ale potom jsem v knihovně nalezl knihu od autora doktora Jamese Fetzera, filozofa vědy, a ten obhajoval názor, že mysl není jen stroj a že lidské vědomí je zásadně odlišné od toho, jak „rozhoduje“ počítač a jak přistupuje k paměti.1 Pochopil jsem, že toto je v diskusi světonázorů naprosto klíčová otázka, protože pokud všechno, co jsme, jsou naše mozky – tedy že neexistuje žádná duše – potom všechno, co si myslíme a děláme, musí být možné zpětně vysledovat pouze fyzikálními procesy – právě tak, jako je to možné u počítače.

Materialistické dilema

“Ateista chce věřit tomu, že tato záhadná „rodící se schopnost“ našich mozků je schopna nás osvobodit od strohé povahy hmoty…”

Od té doby jsem tuto otázku vznášel v diskuzích se skeptiky a ateisty vždy znovu a znovu. Čas od času se najde někdo, kdo je ochoten kousnout do kyselého jablka a postavit se čelem tvrdé realitě, tedy že v materialistickém vesmíru nemohou být žádná skutečně svobodná rozhodnutí; nicméně jsem zjistil, že obecně jsou to jen výjimky, jinak se myšlence, že nemáme žádnou možnost skutečné volby, většina lidí, včetně ateistů, zásadně brání. Je to v rozporu s našimi nejhlubšími intuicemi o nás samých. A také to vede k nepříjemné otázce: pokud jsem se nemohl svobodně rozhodnout k tomu, čemu nyní věřím, jak potom mohu tvrdit, že jsem „racionální“? Pojem racionality (dělat „dobrá rozhodnutí“ ohledně toho, čemu na základě principů logiky uvěřit) se náhle stává diskutabilní a postrádá smysl, pokud nemáme žádnou možnost svobodně se rozhodovat nebo v první řadě svobodně uvažovat! (Viz článek v češtině Opičí mysl.)

Vznikání ze světa příčin a následků

U většiny ateistů jsem zjistil, že při hledání cesty, jak uniknout z této nepohodlné pozice ohledně vědomí, tíhnou k jednomu konkrétnímu vysvětlení: že se jedná o rodící se schopnost hmoty, která je „aktivována“ zvláštním komplexem uspořádání našich mozků. Podle jednoho vědeckého článku:

  • … „Rodící se schopnosti“ nebo jejich „vznik“ odkazují na takové vlastnosti, které se objeví u funkčně spolupracujícího systému, ale nenáleží k žádné samostatné části tohoto systému. Jinými slovy, vznikající vlastnosti jsou vlastnosti skupiny, které nejsou myslitelné, pokud některý z jednotlivých prvků této skupiny působí jen sám.“3

Ateista chce věřit tomu, že tato záhadná „rodící se schopnost“ našich mozků je schopna nás osvobodit od strohé povahy hmoty, která se chová pouze přísně předvídatelným způsobem – podle zákonů fyziky a chemie. Dosud jsem se ještě nesetkal s žádným vědeckým výkladem, jak by to mělo podle předpokladů fungovat (a já nevěřím, že vůbec nějaký existuje)! Ale taková je v každém případě jejich víra.

Únik do kvantového světa

Jednou cestou, která se pro názornost obvykle používá, je kvantová mechanika. Obvykle se odvolává na mlhavý pojem „kvantové neurčitosti“, aby se nakonec prohlásilo, že hmota není ve skutečnosti předvídatelná, protože jsme v kvantové oblasti zjistili zvláštní anomálie, které se v přísných podmínkách příčiny a následku jeví jako nevysvětlitelné.4 Toto odvolání však neobstojí ze tří důvodů:

Za prvé, existují různá protichůdná vysvětlení výsledků, které v kvantových experimentech vidíme, a ani zdaleka není jasné, které z nich je skutečně správné, pokud vůbec nějaké. Existují tedy jak neurčité, tak určité interpretace.

“Vznikající vlastnosti jsou, stejně jako všechny ostatní typy fyzikálních vlastností hmoty, zpracovávány pomocí zákonů.”

Za druhé, ony podivné nepředvídatelné výsledky, které vidíme, jsou pozorovány pouze na kvantové úrovni. Tato nepředvídatelnost se nevztahuje na makroskopický svět stromů, baseballových míčků, hor a lidských těl. V makroskopickém světě jsou experimenty s hmotou předvídatelné a opakovatelné; a především právě proto věda funguje. Tito ateisté chtějí zamaskovat skutečnost, že mozky – ať už komplikované nebo ne – jsou makroskopické objekty, nikoli kvantové částice. Ať už se v kvantové sféře děje cokoliv, nic to nemění na skutečnosti, že hmota je známá svým předvídatelným chováním podle fyzikálních zákonů.

Za třetí, neurčitost je sice potřebná, ale nikoli dostačující podmínka svobody. Aby jedinec mohl učinit svobodné rozhodnutí, musí být původcem tohoto rozhodnutí a musí mít možnost ho řídit. Pokud jsou však kvantové události opravdu náhodné, neponechává to jedinci žádný prostor.

Příklady „vznikání“

Co tedy můžeme říci v reakci na toto zdůvodnění „vznikajících schopností“? Myslím, že by pro nás bylo velmi užitečné prověřit, jaké druhy vznikajících vlastností tu pozorujeme. Vznikající vlastnost je ze své podstaty zpracováním stejných univerzálních zákonů fyziky, podle nichž se v hmotném světě řídí všechno ostatní. Například některé věci jsou měkké a některé věci jsou tvrdé. Měkkost a tvrdost nejsou vlastnostmi daných molekul objektu, nýbrž tyto vlastnosti „vznikají“ jako funkce fyzikálního uspořádání těchto molekul. Na tom není nic magického; to jsou předvídatelné jevy.

Další příklad: sůl je zvláštní chemickou kombinací prvků sodíku a chloru. Žádný z těchto prvků nedisponuje vzniklou vlastností „slanosti“; jak sodík, tak chlor jsou samy o sobě vysoce nebezpečné, toxické látky. Nicméně touto konkrétní chemickou kombinací chloridu sodného získáme vlastnost slanosti. Tato vlastnost je opět zpracováním souboru zákonů fyziky a chemie. Neděje se tam nic nepředvídatelného nebo „magického“.

Závěr: vznikající vlastnosti jsou funkcí zákonů

Vnikající vlastnosti jsou, stejně jako všechny ostatní typy fyzikálních vlastností hmoty, zpracovávány pomocí zákonů. Když ateista používá tento argument, tedy že vědomí je „vznikající schopnost“, která nás osvobozuje od jinak pevně stanoveného zákona příčiny a následku, pokouší se vás „tahat za nos“ a podstrkuje vám něco jiného. Je to lest, protože se pokouší využít myšlenku fyzikálních vlastností k popření samotných zákonů fyziky, které tyto vlastnosti umožňují. Je to vysloveně vnitřní rozpor. Argument „rodících se vlastností“ selhává už ve svém základu, protože se snaží převrátit fyziku, a vlastně i logiku samu proti sobě! Tady není zkrátka úniku: bez nadpřirozené duše jsou lidé spoutáni zákony fyziky. Jsme tím redukováni na automaty a důsledky toho jsou nesmírné. Tato názorná ukázka je velmi dobrý způsob, jak ateistům začít rozebírat střechu jejich falešného světonázoru.5

Odkazy a poznámky

  1. Fetzer, J., Computers and Cognition: Why Minds are not Machines (Studies in Cognitive Systems), Springer Science+Business Media, Dordrecht, 2001.
  2. One such individual was the late atheist professor William Provine, who said in a debate, “There is no ultimate foundation for ethics, no ultimate meaning in life, and no free will for humans, either.”
  3. Mercer E., What Are Emergent Properties?, sciencing.com, updated 25 April 2017.
  4. For a good overview of this, read Jonathan Sarfati’s article on quantum mechanics.
  5. Taking the roof off is a phrase coined by Francis Schaeffer in his apologetic or evangelical strategy, which involves showing the unbeliever the inadequacy of their own worldview to explain the facts of the world and the human condition.

 

12
Komentujte

Please Přihlásit to comment
12 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
5 Comment authors
Biostrojjhk - vlastaOliverJiří ZelinkaVáclav Dostál Recent comment authors
  Subscribe  
Upozornit na
jhk - vlasta
jhk - vlasta

Dále bych chtěl podotknout – kreacionismus počítá s jednou “veličinou” – s Boží mocí. Trochu to rozvedu – když hodím do vzduchu kámen a on někam spadne – tak pokud budu chtít zjistit, odkud se někde vzal onen kámen – a nebude mít nějaké svědectví o tom, že ho tam někdo hodil – tak se nikdo nedozví, že tam ten kámen není díky “přírodním silám”. Nikdo však nebude moci jakkoli potom prokázat, že se tam kámen objevil “náhodou”. Můžeme to pouze předpokládat – nic více. Otázka tedy dle mého další… Číst vice »

jhk - vlasta
jhk - vlasta

To, co jsem chtěl ukázat na tom padajícím kameni – je pouze jedna věc. Když na padající kámen dáme měřáky, které budou měřit jeho rychlost a ty měřáky budou prťavé, kámen to nijak neovlivní – a bude padat přesně tak, jak to také i vypočítáme díky vzorcům a díky tomu, když budeme vědět, kolik kámen váží a jaké je zrychlení v gravitačním poli země. Krom toho to můžeme udělat i bez měřících přístrojů, které budou součástí toho kamene. Vyjde nám stejné číslo. Moje myšlenka však směřovala k problému ovlivňování –… Číst vice »

Oliver
Oliver

Otázky Biostroju: mohli by ste nám objasniť: Keď nevieme ako veci fungujú, vnímame ich nejasne ako tajomné, mystické, duchovné, nadprirodzené. Akonáhle by sme vedeli ako funguje druhá kategória, degradovalo by ju to do prvej, do „nudného katalógu všedných vecí“. Otázka: Chceli ste tým povedať, že keď už vieme, ako nejaká vec funguje, už vieme aj, ako vznikla? Prečo potom ľudia nedajú vznik novým druhom plodín, prečo sa “zahadzujú” len s genetickými modifikáciami, kde využívajú len to, čo tu už je? My predsa presne vieme, z čoho sa skladajú semená a… Číst vice »

Oliver
Oliver

Problém tady nastává v tom, že články tohohle typu inspirují nevěřící k tomu, aby zazlívali věřícím, že jasně nedokazují “vědecky” existenci ducha, mysli, Boha. Mýlka je přesně v tom. Fyzikální zákony jsou ale výsledkem zkoumání oboru fyzika (ne, že by před zkoumáním nebyly :)) Slovník říká, že fyzika je obor studující základní vlastnosti látek a polí a jejich nejjednodušší formy pohybu, slovenský slovník cudzích slov říká, že je to veda o prírodných javoch a stavoch, pri ktorých sa nemení zloženie látok; veda o základných vlastnostiach hmoty a najjednoduchších formách jej… Číst vice »

jhk - vlasta
jhk - vlasta

Když to vezmu od základu, tak jakým vlivům podléhá pohyb např. meteoritu? Tak především vlivům gravitačních sil. Vzhledem k tomu, že ve vesmíru nejsou síly třecí, pak ta nejzákladnější síla, která největší měrou ovlivňuje pohyb meteoritu je síla gravitační, která se může kombinovat ještě se sílou magnetickou, potažmo elektromagnetickou, pokud je meteorit složen z feromagnetických materiálů. To jsou úplně největší vlivy, které působí na kus “kamene”, letící vesmírem. Vzhledem k tomu, že ve vesmíru není vzduch, můžeme úplně pominout sílu třecí, která působí při průletu zde na zemi atmosférou. Z… Číst vice »

jhk - vlasta
jhk - vlasta

RE: – Biostroj Človek sa, pochopiteľne, radšej vidí ako duch než ako stroj. Ja ale, čo aj väčšina vedcov, tvrdím, že keby ste si vedeli predstaviť presne čo je ten duch zač, bol by pre vás ako stroj. Cenou za utekanie pred záverom, že sme Biostroje, je odmietanie sebapoznania, akéhokoľvek. – proč ty pochybnosti? Buď je tedy člověk pouhý stroj – anebo ne. – problém je v tom, že sice “můžeme vědět” – přesto nás to nemusí vést k pesimismu, že “už tedy víme a co dál?”. – ale my… Číst vice »

Biostroj
Biostroj

Keď vieme ako veci fungujú, vnímame ich ako stroje. Keď nevieme ako veci fungujú, vnímame ich nejasne ako tajomné, mystické, duchovné, nadprirodzené. Akonáhle by sme vedeli ako funguje druhá kategória, degradovalo by ju to do prvej, do “nudného katalógu všedných vecí”. Človek sa, pochopiteľne, radšej vidí ako duch než ako stroj. Ja ale, čo aj väčšina vedcov, tvrdím, že keby ste si vedeli predstaviť presne čo je ten duch zač, bol by pre vás ako stroj. Cenou za utekanie pred záverom, že sme Biostroje, je odmietanie sebapoznania, akéhokoľvek. Ako človek,… Číst vice »

jhk - vlasta
jhk - vlasta

Pokud bude moci vybírat z většího množství skladeb znaje hudebnou teorii, – RE: – Oliver – trefa do černého Olivere. A rovnou tzv. “potopena”. Proč? Protože to je přesně ono. Ten počítač už to “zná”. Ten počítač zná a ví, jak a co má dělat. Byl k tomu “uzpůsoben/stvořen”. Když to zparafrázuji na známý vtip – pak ten vtip o tom, jak vědci přišli k Bohu a řekli – my už umíme také udělat něco živého z této hromady písku – načež jim Bůh vzal hmotu se slovy – tak… Číst vice »

jhk - vlasta
jhk - vlasta

Kvantová neurčitost se týká měření kvantového jevu: Nelze předpovědět, jak dopadne výsledek jednoho měření kvantového jevu – to, že nevíme, jak se částice zachová – neznamená – že se chovat nějak nebude a už vůbec to neznamená, že by se měla chovat tak, jak bychom od ní čekat ani neměli. Při zkoumání kvantových jevů – se dostáváme na hranici – kdy už jsou částice – či energie tak náchylné na vlivy okolí, že již “zkoumající přístroj” ovlivňuje tyto částice tak, že již nelze přesně říci, co by měla částice tedy… Číst vice »

Oliver
Oliver

Tenhle článek mi mluví z duše. Není to tak dávno, co mi jeden automobilový závodník, programátor a grafik (zkrátka člověk, který má blízko k technice a nutně tedy užívá logiky i k umění, co by snad předpokládalo úzký vztah k vědomí, nebo “vědomí”, jak chcete) pověděl: “Já to vidím tak, že když se dneska získává množství dat ze sítí a dají se využít v umělé inteligenci na učení nějakého stroje, se kterým můžeš pak rozmlouvat, jako s jiným člověkem, tak proč by nemohlo tak být i s námi, ale v… Číst vice »

Jiří Zelinka
Jiří Zelinka

Václav Dostál
Díky za skvělé upřesňující informace ve spojení s kvantovými projevy – asi takhle si představuji smysluplnou diskusi, což je na míle vzdálené od nablblých rádoby komentářů některých (naštěstí už zabanovaných) hňupů.

Václav Dostál

Kvantová neurčitost se týká měření kvantového jevu: Nelze předpovědět, jak dopadne výsledek jednoho měření kvantového jevu. Jestliže však provedeme celou sérii měření, výsledky se rozloží podle určité pravděpodobnosti. Nejpravděpodobnější výsledek se přitom kryje s výsledkem daným předpokladem, že žádná neurčitost neexistuje. Dá se tvrdit, že jedna kvantová částice se chová podivně, zcela nepředvídatelně. Ale velký soubor kvantových částic (z nichž se skládá každé těleso) se zachová předvídatelně. Toto chování se ovšem týká výsledku fyzikálního jevu (např. dopadu pohybujícího se tělesa) a nikoliv rozhodování na základě myšlení. Kdyby naše rozhodování bylo… Číst vice »