Tiktaalik – mýtus o mezičlánku

Tiktaalik, opěvovaná hvězda přechodových článků, stojí v evoluční slepé uličce

Frank Sherwin, D.Sc. (Hon.)

Z ICR.org přeložil Pavel Akrman – 12/2025. Úvodní obrázek: Ilustrace Tiktaalika vynořujícího se z vody. Zdroj: Zina Deretsky, National Science Foundation, Volné dílo.

Viz také krátké video Polské stopy dělají potíže Tiktaalikovi (1 min.) | kreacionismus.cz

Paleontologická komunita – a samozřejmě i svět – se v roce 2004 setkala s tím, co mnozí evolucionisté považovali za evidentně dlouho očekávaný mezičlánek mezi rybami a suchozemskými živočichy (čtyřnožci). Evoluční biolog Neil Shubin a evoluční paleontologové Edward Daeschler a Farish Jenkins našli na ostrově Ellesmere na severu Kanady neúplnou fosilii tvora zvaného Tiktaalik.¹ Vzorek byl údajně starý 375 až 383 milionů let (devonské vrstvy). Od té doby pak bylo objeveno přes 60 exemplářů tohoto tvora.

Tiktaalik je unikátní ryba s laločnatými ploutvemi, která měla žábry, paprskovité ploutve a rybí šupiny. Mohla ale „chodit“ po souši? Vzhledem k tomu, že vyhynula, mohou paleontologové pouze spekulovat, zda se mohla dostat na souš, jako to dnes dělají lezci obojživelní se svými ploutvemi. Kreacionisté jsou však přesvědčeni, že Tiktaalik – stejně jako Elpistostege watsoni (vyhynulá ryba s laločnatými ploutvemi) – byla jednoduše jen ryba jedinečně uzpůsobená k životu v mělké vodě poblíž okraje moře.

Nicméně oslava domnělého chybějícího článku v Tiktaaliku se netěšila dlouhému trvání. K velkému zděšení evoluční komunity, studie z roku 2010 v časopise Nature zkoumala fosilní stopy, které dokazovaly, že čtyřnožci chodili po širé zemi již „před 397 miliony let“, a to na území dnešního Polska.² Jenže toto datování je podle evolučního příběhu asi 18 milionů let před objevením se Tiktaalika, tedy mnohem dříve, než se předpokládalo.

Paleontologové dospěli k závěru, že tyto polské stopy „jsou vážným důvodem pro radikální přehodnocení časové osy, ekologie a environmentálních podmínek přechodu z ryby na tetrapoda, stejně jako úplnost fosilního záznamu“.² Ale stopy čtyřnožců zanechané v Polsku vůbec nevypadají jako něco přechodného, protože to byla chůze na robustních nohou. Jak se mohli plně vyvinutí suchozemci vyvinout z laločnatých ryb, když chodili miliony let předtím, než žili předkové těchto ryb (podle evolučního příběhu)?

Obr. 1

Obr. 1: Tiktaalik , Field Museum, Chicago Fosíli. Zdroj obrázku: James St. John, CC BY 2.0

V roce 2014 autor evolučních vědeckých článků Colin Schultz uvedl, že Tiktaalik měl sice „pohyblivé zadní ploutve“, nikoli však nohy.³ Kromě toho schematický nákres zkamenělé pánve – byť propracovaný a zvětšený – jasně ukazuje, že ploutve nejsou připojeny k páteři, jak by se u skutečného čtyřnožce očekávalo.⁴

Zesnulá evoluční paleontoložka Jennifer Clacková řekla: „Párové ploutve Tiktaalika si stále zachovávají ploutevní paprsky: Absence těchto paprsků je součástí způsobu, jakým se končetiny odlišují od ploutví.“⁵ Není divu, že biochemik Michael Denton řekl: „Mezi končetinou čtyřnožce a ploutví stále zůstává prázdné místo.“⁶ V roce 2024 Hickman a kol. uvedli, že „evoluční vztahy raných skupin tetrapodů [např. Tiktaalik] jsou stále kontroverzní.“⁷

Problém se stal ještě palčivějším díky dalšímu nálezu v Austrálii:

„Původ plazů na Zemi byl odsunut o neuvěřitelných 40 milionů let zpět. Zkamenělé dráhy stop objevené v Austrálii poskytují přesvědčivý důkaz, že zvířata podobná plazům existovala mnohem dříve, než se dříve myslelo.“⁸

Obr. 2

Obr. 2: Lezec obojživelný. Zdroj obrázku: rocketegg | iStock.

To vedlo evolučního paleontologa Johna Longa k závěru: „Pro ranou evoluci čtyřnožců jsou důsledky tohoto objevu hluboké.“⁸

Evoluční teorie uvádí, že lalokoploutvé ryby vyšly z mělkého moře před 420 až 360 miliony let, přičemž amnioti a obojživelníci se oddělili asi před 355 miliony let. Tato australská deska se stopami zvířat podobných plazům, datovaná do doby před 359 až 350 miliony let, zpochybňuje široce přijímanou časovou osu skupiny tetrapodů a amniotů.⁹ Konvenční výzkum tvrdí, že tetrapodi chodili po otevřené půdě před 397 miliony let,² ale Tiktaalik se objevil o až asi 18 milionů let později! Je zjevné, že Tiktaalik nehrál v této evoluční bajce žádnou roli.

Tiktaalik musí být odstraněn z učebnic a muzejních expozic, kde je v současnosti korunován jako tvor s klíčovými přechodovými rysy. Evoluční představa o historii ryb, u kterých narůstají končetiny a chodí po souši, se vrací na samý začátek. Zatím tudíž stále platí zpráva o stvoření podle knihy Genesis.

Bůh stvořil velké mořské tvory a vše živé, co se v mořích hýbe, aby hojně naplnily vody podle svých druhů… Bůh také učinil zvěř zemskou podle svých druhů, dobytek podle jeho druhu a vše, co se pohybuje po zemi, podle svých druhů. Bůh viděl, že je to dobré. (Genesis 1:21, 25)

Odkazy

1. Jejich zpráva byla zveřejněna v publikaci Daeschler, EB, NH Shubin a FA Jenkins Jr. 2006. Devonský čtyřnožec a vývoj jeho tělesného plánu. Nature. 440 (7085): 757–763.
2. Niedzwiedzki, G. a kol. 2010. Dráhy stop čtyřnožců z raného středního devonu v Polsku. Nature. 463 (7277): 43–48.
3. Schultz, C. Starověké chodící ryby mohly chodit po čtyřech. Smithsonian Magazine. Zveřejněno na smithsonianmag.com 14. ledna 2014.
4. Shubin, NH, EB Daeschler a FA Jenkins Jr. 2014. Pánevní pletenec a ploutve Tiktaalika roseae. Sborník Národní akademie věd. 111 (3): 893–899.
5. Clack, JA 2009. Přechod z ryby na čtyřnožce: Nové fosilie a interpretace. Evoluce: Vzdělávání a osvěta. 2 (2): 213–223.
6. Denton, M. 2016. Evoluce: Stále teorie v krizi. Seattle, WA: Discovery Institute Press, 159.
7. Hickman, C. a kol. 2024. Integrované principy zoologie. New York, NY: McGraw Hill, 557.
8. Fosilní stopy ukazují, že se plazi na Zemi objevili až o 40 milionů let dříve. Flinders University. Zveřejněno na sciencedaily.com 14. května 2025.
9. hhLong, J. a kol. 2025. Nejstarší stopy amniotů rekalibrují časovou osu evoluce tetrapodů. Nature. 641 (8065): 1193–1200.