Teze č. 07: Symbióza a altruismus – přeložil Pavel Akrman – 02/2026.
Pokud jde o vysvětlení vývoje symbiózy a altruistického chování, pak se tu známé mechanismy evoluční teorie rázem hroutí. Symbióza je stav, kdy obě strany těží ze vzájemné spolupráce. Altruistické chování je stav, kdy jedna ze stran slouží té druhé, a to dokonce i za cenu přijetí nevýhody.
Takovéto symbiotické systémy na Zemi tvoří jednoznačně většinu biomasy. Velká část stromů a keřů je závislá na opylování jinými tvory, zpravidla hmyzem. Pak jsou tu lišejníky, tj. symbiotické životní partnerství mezi houbou a zelenými řasami nebo sinicemi. Peter Raven z botanické zahrady v Missouri uvádí, že pokud jedna rostlina vymře, zahyne také i deset až třicet dalších (1).
Příklady symbiózy
- Opylování kvetoucích rostlin hmyzem, při kterém hmyz přijímá nektar jako svou potravu.
- Mravenci chrání mšice, a na oplátku dostávají vodu s cukrem.
- Mykorhizní houby (tj. žijící v půdě u kořenů rostlin) přijímají sacharidy ze stromů a orchidejí, a na oplátku jim dodávají minerály a vodu ze země.
- Přeprava rostlinných semen lidmi a zvířaty, kdy jsou plody zkonzumovány a semena jsou vyhazována na místech daleko od rostliny.
- Mnoho přisedlých, v mělké vodě žijících bezobratlých mořských živočichů, jako jsou korálnatci, většina sasanek a obří škeble, žije v symbióze s fotosyntetickými zooxantelami (jednobuněčné fotosyntetizující řasy).
- Všichni savci jsou absolutně závislí na bakteriích uvnitř trávícího systému (např. Escherichia coli).
- Lišejníky jsou ve skutečnosti symbiotickou strukturou tvořenou řasami a houbami, kde řasy produkují sacharidy prostřednictvím fotosyntézy. Ty jsou pak absorbovány houbami, zatímco houby řasám dodávají vodu a živiny.
Altruistické chování dubu vůči vose žlabatce
Vosa žlabatka klade vajíčka na listy dubu. Dubový list poté vytvoří jakýsi malý „lusk“ (hálku) pro vajíčko, které v tomto lusku dozrává, dokud se nakonec nevylíhne malá housenka. Tato housenka se pak může krmit výživnými buňkami uvnitř lusku, a zároveň je i chráněna před ptáky. Když dostatečně vyroste, opustí svůj malý domeček, zakuklí se a stane se vosou, která zase klade vajíčka na listy dubu.
Obr. 1
Obr. 1: Roztoči (Eriophyes tiliae) tvoří hálky podobné prstům nebo kulové hálky.
Tyto malé „lusky“ vytvořené dubem a jinými druhy stromů se nazývají hálky. Tyto hálky nezpůsobují jen vosy žlabatky, ale i jiný hmyz, a také roztoči. Tvorové, kteří způsobují hálky, z nich těží; stejně tak to dělají i parazitické houby a bakterie.
Hálky jsou hlízkovité výrůstky, které samotné rostlině nepřinášejí žádný užitek. Je ohromující, do jaké míry jsou přizpůsobeny životním potřebám daných zvířat a rostlin. Přesto jsou různí živočichové schopni vyvolat tvorbu hálek na stejné rostlině, zatímco samotné hálky si vyvíjejí v odlišných strukturách. Nejedná se tedy v žádném případě o obecný dráždivý účinek jako reakci na kladené vajíčko, na bodnutí nebo podobně (2).
Mechanismy evoluční teorie by sotva podporovaly vývoj hálek, protože pro hostitelskou rostlinu s sebou nesou zcela zjevně samé nevýhody. Složitý proces tvorby hálek, jako je tento, by z evolučně teoretického hlediska byl naopak vyloučen, protože tu nejde o žádnou evoluční výhodu.
Odkazy
- Yvonne Baskin, The Work of Nature: How the Diversity of Life Sustains Us, Island Press, Washington D. C., 1997, pages 36–
- Paul Lüth, Der Mensch ist kein Zufall, DVA, 1981, strany 188–190.