Na titulní stránky novin se nedostal ten nejúžasnější objev vesmírné sondy Cassini: jasné svědectví o nízkém stáří Saturnu a skutečnost, že musel mít Stvořitele.
Jeanette Littleton
Z answersingenesis.org přeložil Pavel Akrman – 07/2026.
Kosmická sonda Cassini se 15. září 2017 dostala do horní vrstvy atmosféry Saturnu a tam shořela na troud. Co se stalo? Špatné programování ze strany NASA? Ne, byla to plánovaná havárie.
Mise Cassini-Huygens v hodnotě 3,26 miliardy dolarů odstartovala v roce 1997 a měla ohromující úspěch. Výrazně zlepšila naše chápání Saturnu, jeho satelitů a jeho exotický systém prstenců. Sonda Cassini také nesla modul Huygens, který přistál 14. ledna 2005 na Titanu, největším ze Saturnových měsíců. Toto znamenalo první přistání na jiném měsíci než na zemském, a modul Huygens poslal zpět obrovské množství dat.
Sonda Cassini ke konci své mise dokončila řadu riskantních průchodů skrze mezery mezi Saturnem a jeho vnitřními prstenci. Nakonec, když sondě začalo docházet palivo, inženýři ji nechali vřítit se do atmosféry Saturnu. V jejích posledních chvílích Cassini zachytila dokonce více detailů zajímavých pro veřejnost, které ale překvapily i sekulární vědce.
To největší překvapení se ale nedostalo na titulní stránky novin: mise podala jasné svědectví o nízkém stáří této nádherné prstencové planety, a také fakt, že musela mít Stvořitele.
Jedinečná planeta
Saturn zaujal lidstvo již od doby, kdy Galileo objevil jeho prstence (připadaly mu jako „uši“). Když Stvořitel dokončil Saturn čtvrtý den stvořitelského týdne, byl jistě spokojen.
Svou velkou vzdáleností od Slunce se Saturn nápadně liší od Země. Saturn je obří planeta složená téměř výhradně z plynu a kapaliny, a má více než 750krát větší objem než Země. Zatímco Země má největší hustotu ze všech planet v naší Sluneční soustavě, Saturn ji má nejnižší. Země je pevná, stejně jako ostatní vnitřní planety (Merkur, Venuše a Mars), zatímco Saturn je plynná planeta, stejně jako ostatní vnější planety (Jupiter, Neptun a Uran), složená převážně z vodíku a hélia.
Mnozí lidé se podivují nad tím, že některé planety nejsou pevné. Astronomy však mate jiná otázka – proč má naše Sluneční soustava oba typy planet. Je těžké najít pro to vysvětlení, pokud se všechny planety údajně vyvinuly ze stejného rotujícího disku plynu a prachu. Proč stejným procesem nevznikly podobné planety?
Sekulární astronomové obvykle zjišťují v okolí další hvězdy buď jeden nebo druhý typ planety. Nabízejí sice různé návrhy pro neobvyklé složení naší Sluneční soustavy, ale vysvětlení je stále nedostatečné. Touha zaplnit tyto mezery tedy pomáhá Cassini a pokračující mise zkoumající planety.
Pán prstenů
Jedním z nejzajímavějších a také nejpřekvapivějších detailů, které Bůh dal Saturnu, jsou jeho jasné prstence, díky nimž dostal přezdívku Klenot Sluneční soustavy. I když prstence mají i jiné plynné planety, žádná z nich není tak velkolepá jako Saturn, a to astronomy přimělo k hlubšímu zamyšlení nad tím, jak mohla planeta získat tyto krásné, tajemné (a nečekané) rysy.
V malém dalekohledu se to jeví tak, že Saturn má jen jeden pevný prstenec. Lepší dalekohledy však ukázaly tisíce prstenců, vnořených těsně u sebe. Prstence nejsou pevné, ale jsou složeny z miliard částic prachu, hornin a ledu, které všechny společně obíhají kolem planety. Některé částice jsou malé jako zrnko písku; jiné jsou velké jako budova. Prstence obíhají různými rychlostmi, přesto jsou tak stabilní a jedinečné, že každý prstenec a mezera mezi nimi má své vlastní jméno.
Ohromující je jejich relativní tenkost. Pokud by Saturnovy prstence byly stejně široké jako San Francisco, byly by tenké jako papír. Lidé na Zemi vidí prstence jen proto, že Bůh dal planetě nakloněnou osu. Jaký proces by mohl vytvořit – a udržet – tyto očividně jemné útvary?
„Saturnovy prstence jsou víc než jen pásy částic obíhajících kolem planety,“ říká Spike Psarris, bývalý inženýr vesmírného programu NASA, který jako kreacionista pozorně sledoval misi Cassini. „V prstencích jsou paprsky, připomínající loukotě kola. Některé prstence jsou dokonce splétané. Nikdo tyto útvary v prstencích nečekal. Je to, jako by je někdo stvořil proto, aby nás potěšil a fascinoval.“
Evolucionisté kdysi spekulovali, že prstence se vyvíjely miliardy let předtím, když do planety nebo jejích měsíců narazil asteroid a způsobil kruh trosek. Cassini ale odhalil, jak dynamické prstence jsou.
„Pozorované změny v Saturnových prstencích během mise Cassini ukázaly, že Saturnovy prstence jsou mnohem mladší než 4,5 miliardy let, jak si většina planetárních vědců myslí,“ poznamenává Danny Faulkner, další astrofyzik a kreacionista (ze společnosti Answers in Genesis), který misi Cassini sledoval.
„Aby to napravili, nyní navrhují, že Saturnovy prstence vznikly v důsledku nedávného slapového narušení satelitu. Jinými slovy, silné slapové síly Saturnu musely roztrhat jeden z jeho satelitů.“ Nicméně vzhledem k tomu, že všechny čtyři vnější planety mají prstence, je silně nepravděpodobné, že by se to stalo nedávno a všem najednou.
Během svých posledních průletů prstenci sonda Cassini změřila jejich gravitační sílu a potvrdila, že jsou příliš lehké na to, aby vydržely miliardy let. Měření prachu pocházejícího z vnější Sluneční soustavy navíc ukazují, že ledové prstence jsou příliš čisté na to, aby byly staré miliardy let.
„S tím se toho nedá moc dělat. Musí být zkrátka mladé,“ uzavírá v článku pro časopis Science astrofyzik Sascha Kempf. „Jsme zpátky na začátku,“ přiznává planetární vědec Larry Esposito a říká, že máme vlastně „štěstí“, pokud je můžeme vidět, protože se jedná o prchavý jev.
NASA/JPL/Institut pro vesmírné vědy
Protože Saturn blokoval sluneční záři, sonda Cassini pozorovala prstence z nové perspektivy – pohledem zpět k Zemi – a odhalila dříve neznámé slabé prstence.
Čilá mladá planeta
Sonda Cassini také shromáždila data o jádru Saturnu a jeho gravitačních silách, k vyřešení palčivé otázky: jak může mít Saturn tak silné magnetické pole, když magnetická pole časem ztrácejí energii? Evolucionisté vyslovili hypotézu, že Saturnovo magnetické pole je udržováno něčím uvnitř, čemuž se říká dynamo (něco jako chemická nerovnováha v baterii).
Jenže směr působení magnetického pole ukázal, že Saturn dynamo nemá. To znamená, že planeta nemůže být stará miliardy let. Ve skutečnosti ale všechny vnější planety jsou dynamičtější nebo vydávají více tepla, než by bylo možné ve starověké, průběžně chladnoucí Sluneční soustavě.
Spousta záhadných úžasných měsíců
Země má jen jeden měsíc. Saturn jich má nejméně 62, včetně desítek malých satelitů. Tato ohromující rozmanitost se vzpírá jednoduchému vysvětlení, pokud popíráme dílo Stvořitele, který miluje krásu a rozmanitost.
Dva tanečníci
Sonda Cassini také zachytila jev, kdy dva z těchto malých měsíců, Epimetheus a Janus, „tančí“. Jejich oběžné dráhy kolem Saturnu jsou si tak blízké, že je planetární vědci po léta považovali jen za jeden měsíc. Každé čtyři roky jeden dožene druhého a vymění si místa. Jeden získá hybnost a rychle se vzdálí od Saturnu, zatímco druhý stejnou hybnost ztratí a padá dovnitř v nebeském baletu.
Existuje pro to nějaký rým nebo důvod tančící měsíce? Ne – snad snad jen aby nám připomněli tvořivost našeho Stvořitele!
Titan je podobný Zemi
Pozemšťané se obzvláště zajímali o studium největšího Saturnova měsíce, Titanu, protože jeho atmosféra a povrch jsou velmi podobné zemským. Je větší než pozemský Měsíc a je jediným známým měsícem, který má atmosféru. Evoluční astronomové doufali, že lépe pochopí, jak se atmosféra vyvíjela.
Atmosféra Titanu se podobá zemské více než atmosféra jakéhokoli jiného tělesa ve Sluneční soustavě, přesto existují obrovské rozdíly. Titanu chybí volný kyslík (nevázaný na jiné prvky), zatímco zemská atmosféra obsahuje 21 % kyslíku. A povrchová teplota Titanu je o něco nižší, mrazivých -179 °C.
Modul Huygens ukázal, že atmosféra Titanu je při těchto nízkých teplotách mnohem dynamičtější, než se očekávalo. Na jeho povrch občas prší kapalný metan (zemní plyn) a další organické látky jako voda na Zemi. Povrch je navíc posetý kameny a oblázky, pravděpodobně tvořenými převážně z vodního ledu.
Ještě zajímavější než Huygensovy přenosy po přistání, které trvalo pouhých 90 minut, byla samotná sonda Cassini. Její infračervené přístroje a radar pronikly neprůhlednou atmosférou Titanu a vyslaly zpět množství užitečných informací o tomto dynamickém světě. „Například na povrchu objevila něco, co vypadá jako jezera tekutého metanu,“ vysvětluje Faulkner. „Zdálo se, že se tam také nacházejí sopečné útvary. Vzhledem k tomu, že Titan je tak chladný, je ‚roztavený materiál‘ téměř jistě kapalná voda, nikoli hornina, jako na Zemi.“
Nicméně evolucionisté nehledali jezera. Očekávali celé oceány plné tekutého metanu. Proč? No, to je trochu zamotané. Astronomové už dlouho tušili, že Titan má ve své atmosféře metan (a Cassini to potvrdila). Problém je v tom, že sluneční světlo rozkládá metan na etan a další chemikálie. Takže po pouhých 10 milionech let by měl být veškerý metan v atmosféře už dávno pryč. Jenže pokud je Titan starý 4,5 miliardy let, odkud se všechen ten metan bere?
Evoluční astronomové doufali, že najdou oceány metanu a také oceány etanu, které by měly vznikat rozkladem veškerého metanu po miliardy let. Místo toho zjistili, že povrch měsíce je suchý, s výjimkou několika jezer, která mohou být etanem a metanem a rozhodně nestačí k podpoře teorie starého Titanu.
„Titan je možná jen měsíc, ale je skvělou demonstrací selhání evoluční teorie,“ poznamenává Psarris.
Světští vědci si byli také docela jisti, že Titan bude po miliardách let nárazů asteroidů pokryt tisíci krátery. Fotografie z průzkumu Cassini-Huygens překvapivě ukázaly pouze 60 kráterů na 50 procentech povrchu Titanu. To je také očekávaná zpráva pro kreacionisty. „Řídkost kráterů a jejich čerstvost silně svědčí o tom, že povrch Titanu je mnohem mladší než jeho předpokládaných 4,5 miliardy let,“ uzavírá Faulkner.
Energický Enceladus
Sonda Cassini také odhalila další překvapení na jiném Saturnově měsíci, Enceladu. Fotografie ukázaly obrovský gejzír explodující na jižním pólu. „Podle evolučního příběhu by měl být Enceladus starý miliardy let. Měl by od svého vzniku už dávno zchladnout; neměl by mít žádnou energii k ničemu z toho,“ vysvětluje Psarris.
Navíc jsou měsíce v blízkosti Enceladu mnohem jasnější, než se očekávalo. „Enceladus je zřejmě potřísňuje ledem a sněhem. Evoluční modely říkají, že Enceladus je starý, studený a mrtvý, ale nic z toho není pravda,“ říká. „Enceladus je skvělým důkazem mladé Sluneční soustavy – i takové, která je stará jen několik tisíc let.“
NASA/JPL/Institut pro vesmírné vědy
Obrázek vpravo: Vypadá to tak, že Enceladus potřísňuje sousední měsíce ledem – což je něco, co by starý, chladný svět nedokázal.
Nové zprávy jsou vlastně staré zprávy
Nové zprávy o Saturnu jsou v jistém smyslu pro kreacionisty starou zprávou. Mise Cassini-Huygens pomohla vyvrátit domněnku, že se Sluneční soustava vyvíjela náhodně (a nárazem asteroidu za nárazem asteroidu) po miliardy let. Místo toho informace potvrzují dílo Stvořitele jen před několika tisíci lety.
To už víme, protože Stvořitel zdokumentoval svou vlastní zprávu očitého svědka v Genesis 1, kdy čtvrtého dne stvořil všechna nebeská tělesa.
Mise jako Cassini-Huygens jsou stále neocenitelné, protože nám pomáhají skládat dohromady detaily díla našeho Boha. „Zjištění Cassini-Huygens ukazují rozmanitost, kterou nacházíme ve stvořeném světě, což lidé obecně neočekávali,“ říká Faulkner. „Navíc kreacionistům nabízejí vzrušující důkazy o nedávném původu.“
Faulkner dodává, že navzdory těmto zjištěním budou toto evoluční vědci i nadále vysvětlovat jako anomálie. Ale pro ty z nás, kteří věří Božímu slovu, nám Saturn dává jen další důvod k radosti z pravdy Žalmu 19:1: „Nebesa vypravují slávu Boha silného, a dílo rukou jeho obloha zvěstuje.“
„Saturn nám říká nejen to, že náš Stvořitel je mistrem Svého díla, majestátní a mocný, ale také to, že rád dává prostor kráse,“ zdůrazňuje Psarris.
Žalm 136:3–5 nás nabádá nejen k uznání díla Božích rukou, ale k tomu, abychom „vzdávali díky Pánu pánů… který jediný činí velké divy… který ve své moudrosti nebe učinil – jeho láska trvá navěky!“
Jestliže Bůh věnoval tak úžasnou pozornost detailům stvoření nebeských těles, o kolik více pozornosti věnoval stvoření lidí k obrazu svému! Ten, kdo zavěsil planetu Saturn na oblohu, dal také svého Syna, abychom se mohli nejen těšit z Jeho díla, ale abychom s Ním mohli žít navždy v osobním vztahu.